klá‰ter Andechs
klá‰ter
1 muzeum fratrum
2refektáfi
3 mni‰ské cely
4pfievorství
5 soukromé místnosti opata (studovna)
6 kníÏecí místnosti
7 knihovna
zahrada
klá‰terní kostel
klá‰ter
klá‰terní zahrada hospitál pivovar
hodináfiÛv dÛm
kostel
první poschodídruhé poschodí
Ammerské jezero
BAVORSKÉ KURFI¤TSTVÍ S J
·védsk˘ ostrov poutní cesta
silnice do Mnichova
cesta do Schongau pfies Hohen Peissenberg
Kienské údolí Klá‰ter Andechs
Románové postavy
SCHONGAU·TÍ POUTNÍCI
MAGDALENA FRONWIESEROVÁ (rozená KUISLOVÁ), katova dcera
SIMON FRONWIESER, schongausk˘ lazebník
KARL SEMER, První schongausk˘ purkmistr
SEBASTIAN SEMER, syn Prvního purkmistra
JAKOB SCHREEVOGL, hrnãífi aschongausk˘ radní
BALTHASAR HEMERLE, altenstadtsk˘ truhláfi
KONRAD WEBER, mûstsk˘ faráfi
ANDRE LOSCH, LUKAS MÜLLER, HANS aJOSEF TWANGLEROVI, zedniãtí tovary‰i
DAL·Í OBYVATELÉ SCHONGAU
JAKOB KUISL, schongausk˘ kat
ANNA KUISLOVÁ, katova Ïena
Kuislova dvojãata GEORG aBARBARA
PETR aPAUL, dûti Magdaleny aSimona Fronwieserov˘ch
MARTA STECHLINOVÁ, porodní bába
bratfii HANS, JOSEF aBENEDIKT BERCHTHOLDTOVI
JOHANN LECHNER, soudní písafi
KLÁ·TER ANDECHS
MAURUS RAMBECK, andechsk˘ opat
BRATR JEREMIAS, pfievor
BRATR ECKHART, provizor
BRATR LAURENTIUS, novicmistr
BRATR BENEDIKT, kantor aknihovník
FRÁTER VIRGILIUS, hodináfi
VITALIS, novic ahodináfiÛv pomocník
FRÁTER JOHANNES, lékárník
COELESTIN, novic alékárníkÛv pomocník
KROMù TOHO...
MICHAEL GRAETZ, erlingsk˘ ras MATTHIAS, rasÛv pomocník
HRABù LEOPOLDZ WARTENBERGU, wittelsba‰sk˘ vyslanec
HRABùZ CASANAA COLLE, weilheimsk˘ zemsk˘ soudce
MISTR HANS, weilheimsk˘ kat
Prolog
Erling uAndechsu, sobota 12. ãervna, léta Pánû 1666, veãer
Stemn˘mi boufikov˘mi mraky nad hlavou atrpkou kletbou na rtech ‰el novic Coelestin vstfiíc brzké smrti.
Na západû, na druhé stranû Ammerského jezera, se ãerné víry shlukly vmohutnou jednolitou nestvÛru,objevily se první blesky azdálky sem doléhalo opoÏdûné hfimûní. KdyÏ Coelestin pfiivfiel oãi, vidûl nad diessenersk˘m klá‰terním kostelem, vzdáleném sotva pût mil, ‰edé de‰Èové ‰mouhy. Boufie se sem pfiiÏene pfies Svatou horu jistû za nûkolik minut azrovna teì aby ‰el tlustému lékárníkovi ulovit zklá‰terního rybníka kapra kveãefii. Coelestin znovu zaklel astáhl si kapuci ãerné kutny hluboko do ãela. Ale co mûl dûlat? Poslu‰nost je jedním ze tfií slibÛ benediktinsk˘ch mnichÛ a bratr Johannes je prostû jeho nadfiízen˘. Obãas cholerick˘, ãasto záhadn˘, apfiedev‰ím Ïrav˘ laick˘ bratr, ale pfiesto jeho nadfiízen˘.
„Porca miseria!“
Jako tak ãasto, kdyÏ mûl ‰patnou náladu, vrátil se Coelestin kfieãi sv˘ch rodiãÛ. Vyrostl vitalské horské vesniãce na druhé stranû Alp, ale válka udûlala zjeho otce Ïoldnéfie az matky markytánku adûvku. Tady vklá‰tefie na Svaté hofie na‰el Coelestin domov vklá‰terní lékárnû, aikdyÏ mu vûãné litanie anoãní modlitby obãas ‰ly pofiádnû na nervy, cítil se tu pfiece jen vbezpeãí. Dostal tfiikrát dennû najíst, mûl
teplé suché místo na spaní aandechské pivo bylo povaÏováno za jedno znejlep‰ích vcelém bavorském kurfifitství.
V tûchto tûÏk˘ch ãasech mohl skuteãnû dopadnout hÛfi. Pfiesto tento huben˘ mal˘ novic pro sebe ti‰e nadával, ato nesouviselo jen stím, Ïe bude brzy stejnû mokr˘ jako kapfii v erlingském rybníce.
Coelestin mûl strach.
Od toho okamÏiku pfied tfiemi dny, kdy to objevil, zasekl dûs ostré drápy do jeho mysli adrásal mu nitro.
To, co vidûl, bylo tak údûsné, Ïe mu stydla krev vÏilách. Stále ho pak ve snech pronásledovala ona stra‰ná vidina aprobouzel se sv˘kfiikem azalit˘ potem. Takov˘ zloãin nenechá BÛh bez trestu, to bylo jisté. Vtemn˘ch mracích a blescích na nebi vidûl první posly starozákonní pomsty, která uÏ brzy postihne klá‰ter.
Je‰tû hrozivûj‰í neÏ ono kacífistvíbyl nenávistn˘ pohled pfiistiÏeného muÏe. Poznal Coelestina pfii jeho pfiekotném úprku, vlastnû si tím byl jist˘. Jeho pohledy prozrazovaly víc neÏ tisíce slov, vposledních dnech jako by ho ohmatávaly dlouh˘mi prsty achtûly zjistit, zda Coelestin uhádl celé tajemství.
Coelestin vûdûl, Ïe muÏ má mocné pfiímluvce. Kdo by uÏ uvûfiil jemu, bezv˘znamnému novicovi? Kdyby se vytasil s takov˘m obvinûním, jen by se vystavil nebezpeãí, Ïe bude prohlá‰en za blázna. Nebo, coÏ by bylo je‰tû hor‰í, jestliÏe by zniãil muÏovu dobrou povûst, zfiejmû by navÏdy pfii‰el o pûkn˘ Ïivot smasit˘m jídlem, pivem atepl˘m such˘m místem na spaní.
Pfiesto se Coelestin rozhodl promluvit. Hned ráno ohlásí klá‰terní radû, co vidûl, akoneãnû snad bude mít zase ãisté svûdomí.
Ozvalo se mohutné zahfimûní azimou se tfiesoucí novic ucítil na tváfii první de‰Èové kapky. Popadl kutnu azrychlil kroky. UÏ brzy za sebou nechal poslední domy Erlingu. Pfied ním se rozprostfiely louky apole, mal˘ kapfií rybník byl hned za lesíkem, uzavfien˘ plotem akfiovinami. KdyÏ se mimodûk ohlédl, vidûl nad sebou na hofie, zahalené do temn˘ch boufi-
kov˘ch mrakÛ, klá‰ter – svÛj domov, kter˘ uÏ moÏná brzy bude muset opustit. Povzdechl si avlekl se dál krybníku jako na vlastní popravu.
Zatím se znebe sná‰elo ãím dál víc kapek, hladina rybníka vfiela jako jedovatá ka‰e. Coelestin vidûl tuãná ‰edá tûla kaprÛ, ktefií vyskakovali zkalné vody vstfiíc de‰ti sotevfienou hubou. Laãnû lapali po kapkách, jako by to byla mana nebeská. Otfiásl se odporem. Nesná‰el kapry, byli to hloupí ‰lemovití mrchoÏrouti, jejichÏ maso chutnalo po mechu a hnilobû. Ryby mu pfiipomínaly nestvÛry, které znal zobrazÛ s Joná‰em avelrybou. Odporná zvífiata zhlubin, která polykala aÏrala v‰echno, co se h˘balo pfied nimi ve vodû.
Coelestin váhavû sestupoval po úzké, kluzké stezce aÏ k molu, vzal podbûrák askapucí hluboko staÏenou do tváfie, aby ho dé‰È hnan˘ vûtrem nebil do oãí, jím znechucenû máchal ve vodû sem atam. KdyÏ si pospí‰í, moÏná se mu podafií dostat se do klá‰terní lékárny dfiív, neÏ promokne aÏ na kÛÏi ipod tlustou ãernou vlnûnou kutnou. Vjiném Ïivotû by zfiejmû bratru Johannesovi otloukl kapry otlusté tváfie, ale takhle byl odsouzen˘ kmodlení aposlu‰nosti. To prostû byla cena, kterou musel platit za pfiíjemn˘ Ïivot vklá‰tefie.
Najednou se zarazil, zaslechl tiché zapraskání, jako by nûkdo za ním ve‰el na stezku, ale právû kdyÏ se chtûl otoãit, za‰kubalo se nûco vpodbûráku. OkamÏitû pozvedl násadu a pfiitahoval úlovek ksobû.
„Amám tû!“ vykfiikl súlevou. „Uvidíme, jak˘ kus macka...“
V tom okamÏiku ho nûco tûÏkého zasáhlo do t˘la.
Coelestin se zapotácel, uklouzl na dfievûném molu zmáãeném de‰tûm anakonec spadl ispodbûrákem do rybníka. Divoce kolem sebe tloukl rukama abojoval oÏivot. Jako mnoho lidí vté dobû umûl sice stáhnout zajíce zkÛÏe, dokázal nûkolik set bylin rozeznat podle vÛnû apfiedná‰et zpamûti dlouhé pasáÏe zbible, jen jedno neumûl – plavat.
Mlad˘ novic kfiiãel a‰kubal sebou, máchal paÏemi a dupal tenk˘ma pavouãíma nohama, ale vlastní váha ho neúprosnû stahovala do hloubky. Najednou ucítil pod nohama
bahnité dno, odrazil se ashekáním se vynofiil nad hladinu. KdyÏ vposledním zoufalství máchl rukama, narazil najednou na násadu podbûráku, která plavala pfied ním na hladinû. Zachytil se jí asnaÏil se pfiitáhnout nahoru. Ve stále prud‰ím lijáku vidûl na molu zachumlanou postavu, která drÏela druh˘ konec násady.
„Díky!“ zasupûl. „Zachránil jsi mi...“
V tom okamÏiku muÏ zatlaãil mocnou silou na násadu, a to kfieãovitû se drÏícího Coelestina znovu potopilo. KdyÏ se vynofiil na hladinu, cítil, Ïe ho tyã podbûráku opût silnû tlaãí dolÛ.
„Ale to...“ Do úst mu vnikla kalná voda azdusila jeho poslední zoufal˘ v˘kfiik. Pak uÏ jen nehluãnû klesal ke dnu.
Zatímco mu Ïivot unikal vperliv˘ch vzduchov˘ch bublinách ztûla, Coelestin je‰tû cítil, jak se mu tuãní slizcí kapfii otírají otváfie azavrtávají se do krátk˘ch vlasÛ mni‰ské tonzury. KdyÏ umírající mladík posléze padl ke dnu, mûl ústa stejnû ‰iroce rozevfiená jako ryby kolem nûho, které na nûho civûly hloup˘ma bezv˘razn˘ma oãima.
MuÏ na molu je‰tû chvíli sledoval stoupající bubliny. Koneãnû spokojenû pfiik˘vl, vrátil podbûrák na místo a vydal se na zpáteãní cestu.
Bylo tfieba dokonãit dílo.
Ve stejnou dobu, v lesích pod Svatou horou
Blesk proÈal tûÏkou oblohu jako namífien˘ ukazováãek rozhnûvaného boha.
Simon Fronwieser spatfiil záblesk pfiímo nad Ammersk˘m jezerem, kde na zlomek ãasu ozáfiil zpûnûnou jedovatû zelenou hladinu. Sotva doznûlo burácivé zahfimûní, spustil se dé‰È abûhem chvilky se zmûnil vtémûfi neprÛhlednou vodní clonu. Schongau‰tí poutníci byli vbrzku skrz naskrz promoãení. IkdyÏ bylo teprve sedm hodin, prudce se setmûlo. Medik sevfiel pevnûji ruku své Ïeny Magdaleny aspûchal vhoufu dvou tuctÛ dal‰ích poutníkÛ po klikaté stezce do pfiíkrého svahu ke klá‰teru Andechs.
„Mûli jsme ‰tûstí!“ zvolala Magdalena do hukotu de‰tû. „Kdyby pfii‰la boufie ohodinu dfiív, pfiepadla by nás pfiímo na Ammersk˘m jezefie!“
Simon jen mlãky pfiik˘vl. Nebylo by to poprvé, Ïe by loì s poutníky ‰la se v‰ím ke dnu. Teì, dvacet let po skonãení Velké války, byly proudy poutníkÛ ke slavnému bavorskému klá‰teru tak ãasté apoãetné jako nikdy dfiív. Vtéto dobû hladu, pfiírodních pohrom, hladov˘ch vlkÛ alupiãsk˘ch band hledali lidé zvlá‰È naléhavû ochranu vnáruãí církve.
Obãasné zprávy ozázracích je‰tû posilovaly tuto touhu, a právû klá‰ter Andechs, dobfie tfiicet mil jihozápadnû od Mnichova, byl znám˘ pro své prastaré zázraãné relikvie – ale taky pro své pivo, které dávalo na v‰e zapomenout.
KdyÏ se Simon je‰tû naposledy ohlédl, naskytl se mu obraz místa, odkud právû vãas unikli, vidûl mezi proudy de‰tû hrozivû vzedmutou hladinu jezera. Pfied dvûma dny vyrazil on aMagdalena se skupinou poutníkÛ zdomovského mûsta. PouÈ vedla pfies Hohen Peissenberg do Diessenu u Ammerského jezera, kde je chatrn˘ ãlun pfievezl na druh˘ bfieh. Nyní putovali po pfiíkré blátivé stezce lesem ke klá‰teru, kter˘strmûl daleko nad nimi zmrakÛ.
V ãele poutníkÛ jel na koni purkmistr Karl Semer, za ním ‰li pû‰ky jeho dospûl˘ syn aschongausk˘ faráfi, kter˘ se s velk˘m dfievûn˘m pomalovan˘m kfiíÏem vzpíral proti vûtru. Nedlouhé procesí pak tvofiilo nûkolik truhláfiÛ, zedníkÛ atesafiÛ anakonec kráãel mlad˘ patricij Jakob Schreevogl, kter˘ se jako jedin˘ zradních kromû Semera rozhodl zúãastnit pouti.
Simon se domníval, Ïe Schreevoglovi stejnû jako starostovi ani tak nejde ospásu du‰e, ale spí‰ odobré obchody.
Místo jako Andechs stisíci hladov˘mi aÏízniv˘mi poutníky bylo jako stvofiené pro to, aby se tu snadno daly nahrabat peníze. Simon by rád vûdûl, co si PánbÛh myslí otakovém poãínání. Nevykázal snad JeÏí‰ v‰echny kupce alichváfie z chrámu? NuÏe, on sám mûl vtomto ohledu ãisté svûdomí. KoneckoncÛ se sMagdalenou nevydali do Andechsu, aby si pfiivydûlali, ale proto, aby podûkovali Bohu za záchranu sv˘ch dvou dûtí.
Simon se bezdûãnû usmál, kdyÏ pomyslel na tfiíletého Petra ateprve dvouletého Paula. Zdalipak uÏ zase pozlobili sv˘mi lumpárnami dûdeãka, schongauského kata?
Vtom blesk udefiil do blízkého buku alidé se skfiikem vrhli na zem. Zapra‰tûlo to, buk vzplál asiln˘ vítr pfienesl jiskry na dal‰í stromy. Navzdory de‰ti se oheÀ ‰ífiil obrovskou rychlostí po celém lese.
„Svatá Marie, Matko boÏí!“
Purkmistr Karl Semer padl nûkolik krokÛ od Simona na kolena anûkolikrát se pokfiiÏoval. Jeho syn jako by strachy zkamenûl, vytfie‰tûn˘ma oãima zíral na hofiící buk, zatímco ostatní poutníci prchali pfied plameny stranou do blízké
rokliny. Simonovi zalehlo vu‰ích od tfieskutého hromu, kter˘ se ozval souãasnû sbleskem. Tlumenû jako za zdí sly‰el hlas své Ïeny.
„Rychle pryã odtud! Tam dole upotoka budeme vbezpeãí!“ Magdalena popadla za ruku je‰tû váhajícího manÏela a táhla ho pryã zúzké stezky, na jejímÏ okraji uÏ vzplály dal‰í dva buky afiada men‰ích borovic. Simon klop˘tl pfies zpuchfielou vûtev, aneÏ nabral rovnováhu, uklouzl na mokrém listí afiítil se po zadku dolÛ do rokle. Pfiistál aÏ upotoka, se sténáním se narovnal, ajak ze sebe otfiepával nalepené listí apár vûtviãek, rozhlíÏel se kolem avstfiebával apokalyptick˘ obraz.
AÏ sem dolÛ do rokliny se rozletûly hofiící vûtve, jak blesk rozãísl mohutn˘ star˘ buk. Okolní plameny vrhaly mihotavé svûtlo na poutníky, ktefií nafiíkali, modlili se nebo si ohmatávali bolestivé zhmoÏdûniny utrpûné pfii pádu. Na‰tûstí se zdálo, Ïe nikdo znich není váÏnû zranûn˘, i purkmistr ajeho syn zfiejmû pfieãkali ne‰tûstí bez následkÛ. Star˘ Semer se uÏ rozhlíÏel vnastalém ‰eru, kam zmizel jeho kÛÀ sve‰ker˘mi zavazadly. Simon pocítil lehké zadostiuãinûní, kdyÏ vidûl, jak se shlasit˘m fievem Ïene za konûm do lesa.
Doufám, Ïe mu ta jeho kobyla istlustou portmonkou zmizela, pomyslel si. Jestli ten bafitipán je‰tû jednou zanotuje ze sedla aleluja, dopustím se smrtelného hfiíchu.
Simon se rychle pokáral za my‰lenku nehodnou poutníka. Ti‰e si nadával, Ïe si ssebou nevzal na cestu tepl˘ kabát. Jeho nov˘ zelen˘ vlnûn˘ plá‰È zaugsburského trhu byl sice slu‰iv˘, ale teì na nûm visel jako namoãen˘ hadr.
„Tak se zdá, Ïe má BÛh nûco proti tomu, abysme je‰tû dnes do‰li do klá‰tera,“ povzdechla si Magdalena, která nastavila tváfi proti nebi anechala dé‰È stékat po zablácen˘ch tváfiích.
„Boufie jsou vtuhle roãní dobu dost ãasté,“ odpovûdûl Simon se zdÛraznûn˘m klidem asnaÏil se, aby jeho hlas znûl pevnû. „Nemyslím, Ïe...“
„Je to znamení!“ zaznûl zprava roztfiesen˘ hlas. Byl to
Sebastian Semer, purkmistrÛv syn, kter˘ prsty pravé ruky zvedl vochranném znamení. „Já hned fiíkal, Ïe jsme tu Ïenskou mûli nechat doma.“ Ukázal na Magdalenu ana Simona. „Kdo vezme na pouÈ na Svatou horu katovu dceru amizern˘ho lazebníka, mÛÏe hned taky pozvat belzebuba. Ten blesk je znamení boÏí, abychom se káli a...“
„Sklapni tu svou drzou hubu, klacku jeden!“ zasyãela Magdalena apfiemûfiila si mladíka pfiivfien˘ma oãima. „Co ty uÏ ví‰ opokání? Radûji si utfii kalhoty, neÏ si ostatní v‰imnou, Ïe ses strachy pochcal.“
Sebastian Semer se zahanbenû podíval na temnou skvrnu vepfiedu na ‰iroce stfiiÏen˘ch módních kalhotách. Pak se mlãky odvrátil, kdyÏ naposledy zle pohlédl na Magdalenu.
„Nev‰ímejte si ho, je to jen rozmazlen˘ fracek svého otce.“
Z temnoty lesa vystoupil Jakob Schreevogl. Patricij mûl na sobû vypasovan˘ kabátec avysoké koÏené boty. Jeho v˘raznou tváfi sorlím nosem aknírem lemoval bíl˘ krajkov˘ límec. Dé‰È stékal jemnou struÏkou zjeho ozdobného kordu.
„Ostatnû vám dávám za pravdu, Fronwiesere.“ Schreevogl se obrátil na Simona aukázal knebi. „Vãervnu nejsou takové prudké boufie niãím neobvykl˘m. Ale kdyÏ blesky udefií takhle blízko, tak ãlovûku skuteãnû pfiipadá, Ïe cítí boÏí hnûv.“
„Nebo spí‰ hnûv mil˘ch spoluobãanÛ,“ dodal Simon zachmufienû.
Ubûhly témûfi ãtyfii roky od jeho svatby sMagdalenou a po celou dobu mu nemálo schongausk˘ch obãanÛ dávalo pocítit, co si myslí otomto manÏelství. Jako dcera kata Jakoba Kuisla byla Magdalena bezectná alidé jí radûji ‰li zcesty.
Simon si sáhl na opasek apfiezkoumal, jestli se mu pfii pádu nepo‰kodil vak sléãiv˘mi bylinami alékafisk˘mi instrumenty. Bylo dost dobfie moÏné, Ïe bude pár sv˘ch lékÛ potfiebovat ibûhem této pouti. Schongau‰tí vposledních letech vyuÏívali dost ãasto jeho pomoc. Velká válka sice stra‰ila uÏ jen vhlavách star˘ch lidí, ale mor ajiné epidemie v posledních letech neustále suÏovaly Schongau. Minulou
zimu to postihlo ijejich syny. Ale PánbÛh se slitoval aoba maliãké nechal naÏivu. Magdalena se vnásledujících dnech mnohokrát modlila rÛÏenec anakonec pfiemluvila Simona, aby se sní po letnicích vydal na pouÈ na Svatou horu – spoleãnû asi sdvûma tucty dal‰ích schongausk˘ch aaltenstadtsk˘ch obãanÛ, ktefií na slavné Tfiíhostiové slavnosti chtûli vyjádfiit Pánubohu svou vdûãnost. Obû dûti nechali vpéãi prarodiãÛ. Moudré rozhodnutí, jak si musel Simon po událostech poslední hodiny pfiiznat.
„Vypadá to, Ïe dé‰È brzooheÀ doãista uhasí.“ Jakob Schreevogl ukázal na rozpolcen˘ buk, kde uÏ plameny dohasínaly. „Mûli bychom jít dál. Do Andechsu to uÏ nemÛÏe b˘t daleko. MoÏná je‰tû jednu nebo dvû míle, co myslíte?“
Simon pokrãil rameny arozhlédl se. Iostatní stromy uÏ jen slabû doutnaly. Zato dé‰È natolik zesílil, Ïe ve veãerním ‰eru témûfi nebylo na krok vidût. Poutníci hledali úkryt pod blízk˘mi jedlemi, aby pfieãkali nejhor‰í liják. Jen Karl Semer zfiejmû je‰tû nena‰el svého konû ashlasit˘m voláním se prodíral nûkde nablízku lesem.
Jeho syn se zatím zachmufienû usadil na povaleném kmeni azahánûl tfies zvelkého rozru‰ení pálenkou. DÛstojn˘ otec Konrad Weber potfiásl hlavou, kdyÏ pohlédl na mladého hejska, ale nijak proti nûmu nezakroãil. Star˘ faráfi se nemínil pustit do sporu se synem purkmistra.
Poutníci se trochu uklidnili, kdyÏ nedaleko od nich soslÀujícím zábleskem ahromov˘m rachotem znovu udefiil blesk. V‰ichni se naráz jako vydû‰ené slepice rozprchli asbíhali po kluzkém svahu je‰tû hloubûji do údolí. FaráfiÛv uÏ beztak zmazan˘ dfievûn˘ kfiíÏ uvízl mezi bludn˘mi balvany arozlomil se.
„StÛjte! Musíme zÛstat pohromadû!“ kfiiãel Simon do hukotu de‰tû. „Vrhnûte se okamÏitû na zem! Na zemi budete v bezpeãí!“
„ZapomeÀ na to.“ Magdalena potfiásla hlavou avydala se na cestu. „Stejnû tû nesly‰í. Aikdyby, zfiejmû by neposlechli bezectn˘ho lazebníka.“
Simon si povzdechl apospíchal sMagdalenou za ostat-
ními. Vedle nûho ‰el tesafi Balthasar Hemerle, kter˘ stále je‰tû drÏel vruce témûfi tfiicet liber tûÏkou poutní svíci. Její plamen dávno zhasl, ale siln˘, témûfi ‰est stop velk˘ obr ji pfiesto nesl vztyãenou jako vlajku ve válce. Vedle nûho si Simon pfiipadal je‰tû men‰í aslab‰í, neÏ by si za jin˘ch okolností pfiipustil.
„Hloupá selská pakáÏ!“ vrãel Hemerle aobe‰el velkou blátivou louÏi. „Je to boufika anic víc! Mûli bysme se dostat z tohohle proklat˘ho lesa, ato rychle. Ale jestli ti stra‰pytlové budou takhle bezhlavû prchat do hloubky lesa, je‰tû vnûm úplnû zabloudíme!“
Simon mlãky pfiik˘vl apospíchal dál. Zatím se pod hust˘m pfiíkrovem listí úplnû setmûlo. Postavy poutníkÛ spl˘valy stemn˘mi obrysy kmenÛ amezi stromy bylo sem tam sly‰et ustra‰ené volání, nûkdo poblíÏ drmolil hlasitû modlitbu ke v‰em ãtrnácti pomocníkÛm vnouzi.
Kromû toho teì zdálkyzaznûlo vytí vlkÛ.
Simon sebou trhl. Ty bestie se vletech po Velké válce silnû rozmnoÏily, vedle divok˘ch prasat se staly skuteãnou pohromou. Na skupinu dvaceti odhodlan˘ch muÏÛ by si hladová zvífiata netroufla zaútoãit, ale pro jednotlivé poutníky, ktefií bloudili lesem, pfiedstavovali vlci opravdové nebezpeãí.
Vûtve tloukly Simona do obliãeje, snaÏil se pfiinejmen‰ím neztratit zoãí Magdalenu astatného Balthasara Hemerleho s poutní svící. Tesafi byl na‰tûstí tak velk˘, Ïe ho Simon mohl neustále sledovat ivhustém lesním podrostu.
Najednou se obr prudce zarazil, Simon by do nûho málem narazil, zapotácel se auÏ chtûl zaklít, kdyÏ strnul a cítil, jak se mu jeÏí vlasy na hlavû.
Pfiímo pfied nimi na malé pasece ãíhali dva vlci anebezpeãnû vrãeli na tfii poutníky. Jejich oãi provrtávaly noc jako Ïhavé uhlíky, zadní bûhy mûli napjaté ke skoku. Tûla mûli vyhublá, jako by uÏ dlouho nemûli Ïádnou kofiist.
„Neh˘bejte se!“ syknul Balthasar Hemerle. „Kdybyste utíkali, skoãili by na vás zezadu. Kromû toho nevíme, jestli jich není nablízku je‰tû víc.“
Simon pomalu sáhl do lnûného vaku, kde vedle pytlíkÛ
s nasu‰en˘mi bylinami alékafisk˘ch instrumentÛ mûl iostr˘ stilet. Ostatnû moc jist˘ si právû nebyl, zda by mu ten mal˘ nÛÏ pomohl proti dvûma vyhladovûl˘m bestiím. Magdalena vedle nûho ani nemukla, jen vúleku zírala na vlky. Pár krokÛ od nich pozvedl Balthasar Hemerle tûÏkou svíci jako kyj, jako by sní chtûl roztfií‰tit hlavu alespoÀ jednoho zvlkÛ.
Vlãí krví potfiísnûná poutní svíce! projelo Simonovi hlavou. Co by tomu asi fiekl opat klá‰tera?
„Buì klidn˘, Balthasare,“ za‰eptala Magdalena po chvíli mlãení. „Podívej se na jejich svû‰en˘ ocasy. Mají znás vût‰í strach neÏ my znich. Pomalu tedy ustupujme...“
Vzápûtí v‰ak na nû jeden zhladov˘ch vlkÛ zaútoãil. Simon se vrhl stranou akoutkem oka zahlédl, jak vlk prolétl kolem, ale po dopadu se hbitû obrátil aútoãnû se nakrãil proti nûmu. Na okamÏik vnímal jen rozevfienou tlamu s odchlípl˘mi pysky avycenûn˘mi tesáky, znichÏ kapaly sliny. Jako pfies lupu vidûl kaÏdou kapku slin jednotlivû. Vlk se pfiipravoval knovému skoku.
Vtom se odnûkud ozval v˘stfiel.
Na okamÏik si Simon pomyslel, Ïe znovu nablízku udefiil blesk. Pak ale vidûl vlka válet se po zemi, chrãel, zprostfieleného hrdla se mu fiinula krev. Vposledním taÏení si pfiední tlapou ránu rozdíral, aÏ nakonec sebou nûkolikrát za‰kubal a po‰el. Druh˘ vlk úpûnlivû zakÀuãel, nûkolikrát vy‰tûkl a dal se na útûk. OkamÏitû zmizel vtemnotû.
„Pán mu dal Ïivot ateì mu ho zase vzal. Amen.“ Mezi stromy se vynofiila statná postava, která drÏela v jedné ruce koufiící mu‰ketu avdruhé lucernu. MuÏ mûl ãernou kutnu akapuci hluboko staÏenou do tváfie. Vtom lijáku vypadal jako rozhnûvan˘ lesní duch pronásledující pytláky.
KdyÏ si kapuci odhrnul, Simonovi se zjevila pfiívûtivá tváfi holohlavého muÏe sodstávajícíma u‰ima, kfiiv˘mi zuby a bambulovit˘m nosem, hojnû prokvetl˘m Ïilkami. Byl to zfiejmû nejo‰klivûj‰í ãlovûk, jakého kdy spatfiil.
„KdyÏ dovolíte, jsem bratr Johannes zklá‰tera Andechs,“ pfiedstavil se tlust˘ mnich au‰klíbl se na tfii
zbloudilé poutníky. „Nevidûli jste tady vt˘hle konãinû náhodou rÛst kakost?“
Simon, kterému po tváfii stékaly struÏky de‰tû promísené kysel˘m potem strachu, místo odpovûdi klesl na kolena vedle bukového kmene arychle se pomodlil. Jak to vypadalo, bude zfiejmû chtû nechtû muset darovat na Svaté hofie dal‰í svíci.
O pÛl hodiny pozdûji putovali schongau‰tí poutníci pod vedením bratra Johannese po úzké stezce nahoru ke klá‰teru.
V‰ichni byli ‰pinaví, ‰aty mûli potrhané, ãásteãnû v cárech, nûktefií si odnesli pár ‰krábancÛ aboulí. Ale jinak to v‰ichni pfieÏili bez vût‰ích zranûní. Dokonce se opût objevil purkmistrÛv kÛÀ. Star˘ Semer jel zase vãele prÛvodu hned za tlust˘m mnichem asnaÏil se pÛsobit dÛstojn˘m dojmem – coÏ se mu ostatnû vzhledem kpomuchlanému klobouku azablácenému plá‰ti dafiilo jen ãásteãnû. Dé‰È zatím pfie‰el do vytrvalého mrholení aboufie odtáhla dál na v˘chod, smûrem kWürmskému jezeru. UÏ jen zdálky bylo sly‰et hfimûní.
„Jsme vám zavázáni díky, frátere,“ prohlásil Karl Semer zvysoka. „Neb˘t vás, zfiejmû by nûktefií znás zabloudili vlese.“
„Byl to pofiádnej nesmysl opustit silnici, kdyÏ se schylovalo kboufice, apustit se po star˘ klá‰terní stezce!“ zavrãel bratr Johannes apfiehodil si na druhé rameno lnûn˘ vak, znûhoÏ trãelo pár Ïelezn˘ch tyãí. „MÛÏete mluvit o‰tûstí, Ïe jsem se vydal hledat léãiv˘ byliny, jinak by se ovás postarali vlci.“
„Sohledem na blíÏící se stmívání jsem povaÏoval za moudfiej‰í, ehm, vydat se krat‰í cestou,“ zamumlal purkmistr. „Pfiiznávám, Ïe...“
„Vyka‰lete se na to!“ Bratr Johannes se obrátil kpoutníkÛm apohlédl na velkou bílou poutní svíci, kterou tesafi Balthasar Hemerle stále je‰tû nesl ve sv˘ch mozolnat˘ch rukách.
„Pofiádnû tûÏká svíce, kterou tu máte,“ fiekl mnich uznale. „Jak dlouho uÏ ji nesete?“
„Pfiicházíme ze Schongau,“ vmísil se do hovoru Simon, kter˘ sMagdalenou ‰el tûsnû za mnichem. Kabátec mladého medika byl cel˘ zablácen˘, ãervená kohoutí péra na novém klobouku byla polámaná akoÏené boty zAugsburgu budou zfiejmû potfiebovat nové podráÏky. „UÏ jsme na cestû dva dny,“ pokraãoval unavenû. „Vãera uWessobrunnu jsme taky sly‰eli v˘t vlky, ale ti se zatím neodváÏili nás napadnout.“
Bratr Johannes si odfrkl astoupal dál lesem po pfiíkré stezce. Lucerna vjeho ruce se pohupovala sem atam jako kmitající se bludiãka. „Tak to jste mûli pofiádn˘ ‰tûstí,“ zabruãel. „Ty bestie jsou ãím dál drzej‰í. Tady vkraji uÏ roztrhaly dvû dûti ajednu Ïenskou. Anavíc nás tu suÏují mord˘fisk˘ bandy.“ Rychle se pokfiiÏoval. „Deus nos protegat!
BÛh nás ochraÀuj vtûchto temn˘ch ãasech.“
Pak se postupnû les prosvûtlil apfied poutníky se otevfiel kus volné krajiny. Tepl˘mi svûtly je vítala nevelká vesnice Erling rozkládající se vúvalu pfiiléhajícímu ke Svaté hofie. Simon si súlevou vydechl astiskl Magdalenû ruku. Dorazili bez vût‰ích ‰kod kcíli – milost, jaká nebyla vtûchto ãasech dopfiána kaÏdému. Vroucnû doufal, Ïe se jejich dûtem v Schongau dafií dobfie. Vzhledem knezmûrné lásce prarodiãÛ otom vlastnû vÛbec nepochyboval.
„Doufám, Ïe máte v‰ichni zaji‰tûn˘ nûjak˘ ubytování,“ zabruãel bratr Johannes. „Nebylo by nijak pfiíjemn˘ vtûchhle vlhk˘ch ãervnov˘ch nocích spát venku na poli.“
„My schongau‰tí radní jsme ubytovaní vhostinském domû klá‰tera,“ odpovûdûl purkmistr Semer chladnû aukázal na svého syna apatricije Schreevogla. „Ostatních se ujmou místní sedláci. KoneckoncÛ je na‰e cesta ikuÏitku obce, nemám pravdu?“
Bratr Johannes se ti‰e zasmál ajeho uÏ beztak kfiivá tváfi se protáhla kú‰klebku. Simon si znovu v‰iml, jak je o‰klivá.
„Pokud míníte opravu kostelní vûÏe, tak vás musím zklamat,“ odpovûdûl mnich. „SedlákÛm je stav klá‰tera ukradenej. Ale opat slíbil chleba amaso v‰em, co se ujmou zedníka nebo tesafie. TakÏe ‰kodní nebudete.“
Semer spokojenû pfiik˘vl apoplácal po krku svého konû. „BudiÏ PánbÛh pochválen!“ zvolal radostnû. „Máte mé slovo – kdyÏ nám Spasitel dopfieje dobré poãasí, bude kostel brzy opraven˘.“
Tfiíhostiová slavnost, která patfií knejvût‰ím poutním cílÛm vBavorsku, se ve skuteãnosti konala aÏ za t˘den. Ale opat Maurus Rambeck prostfiednictvím poslÛ poÏádal poutníky zokolních vsí, aby pfii‰li na Svatou horu dfiív. Byl tomu uÏ mûsíc, co do kostelní vûÏe klá‰tera udefiil blesk. Celá stfiecha shofiela avelká ãást jiÏního kfiídla kostelní lodi byla zniãená. Aby se mohla slavnost konat podle plánu, bylo zapotfiebí hodnû siln˘ch paÏí. Opat proto slíbil fiemeslníkÛm z okolí odpustky na jeden rok akromû toho dobrou mzdu. Nabídka, kterou nemálo hladov˘ch muÏÛ zokolí aÏ pfiíli‰ rádo pfiijalo. Ze Schongau pfii‰li kromû obvykl˘ch poutníkÛ ãtyfii zedníci ajeden tesafi, ve Wessobrunnu se ke skupinû pfiidali je‰tû tfii ‰tukatéfii.
„Já sám jsem tu kvÛli... ehm, naléhav˘m záleÏitostem,“ ozval se Karl Semer. „Ale jsem pfiesvûdãen˘, Ïe tito zboÏní lidé –“ ukázal na ‰pinav˘ houf poutníkÛ ze Schongau, ktefií právû zanotovali starou církevní píseÀ – „vás velmi rádi podpofií pfii stavebních pracech.“
V Erlingu se otevfielo nûkolik oken advefií, pár psÛ se roz‰tûkalo. Místní obyvatelé nedÛvûfiivû pozorovali skupinu poutníkÛ. Vposledních desetiletích sem cizinci aÏ pfiíli‰ ãasto pfiinesli smrt azmar, neÏ aby je tu vítali sotevfienou náruãí. Ale tentokrát mûli b˘t alespoÀ za obtíÏné hosty bohatû od‰kodnûni.
„Co je to za svûtlo tam nahofie?“ zeptala se najednou Magdalena aukázala na klá‰ter, kter˘ trÛnil nad vsí jako temn˘ hrad loupeÏiv˘ch rytífiÛ.
„Svûtlo?“ Bratr Johannes na ni zmatenû pohlédl.
„Svûtlo tam nahofie vkostelní vûÏi. Nefiíkal jste, Ïe vûÏ úplnû shofiela aje naprosto zniãená? Apfiesto se tam svítí,“ upozornila.
Teì iSimon pohlédl nahoru ke klá‰teru. Skuteãnû nahofie nad kostelní lodí, tam, kde blesk pfied ãtyfimi t˘dny udefiil do
vûÏe, blikalo slabé svûtlo. KdyÏ se tam znovu upfienû podíval, svûtlo najednou zmizelo.
Bratr Johannes si zastínil rukou oãi amÏoural. „Já nic nevidím,“ prohlásil nakonec. „MoÏná se jen bl˘ská na ãasy. Rozhodnû tam nikdo není, to by bylo teì vnoci aÏ moc nebezpeãn˘. VûÏ uÏ je sice zvelk˘ ãásti znovu postavená, ale podkroví aschodi‰tû jsou je‰tû ve ‰patn˘m stavu.“ Pokrãil rameny. „Kromû toho, co by tam kdo vtuhle dobu pohedával? Kochal se vyhlídkou?“ Krátce se zasmál auh˘bal pohledem, Simon mûl pocit, Ïe jeho smích zní trochu nucenû. Mnich se rychle otoãil kostatním poutníkÛm.
„Navrhuju, abyste tuhle noc strávili spoleãnû ve velk˘ stodole uhostince. Zítra vás pak rozdûlíme do jednotlivejch domÛ. Ateì se mûjte dobfie.“ Bratr Johannes si promnul unavené oãi. „Já uÏ se teì tû‰ím na oblíben˘ho kapra na fiefii‰e. AlespoÀ doufám, Ïe mi ho mÛj mladej pomocník pfiipravil. Ztoho zachraÀování zbloudilejch poutníkÛ mi proklatû vyhládlo.“
Spoleãnû stfiemi radními se vydal ke klá‰teru. Krátce nato zmizeli muÏi ve tmû.
„Aco my teì?“ prohodil Simon po chvíli apohlédl tázavû na Magdalenu. Ostatní poutníci se vmodlitbách aza zpûvu zboÏn˘ch písní vydali do nedávno postavené stodoly vedle hostince.
Katova dcera je‰tû jednou vzhlédla ktemné klá‰terní vûÏi, pak si rukou pfiejela tváfi, jako by se chtûla zbavit zlého snu. „Nu co jin˘ho? PÛjdeme tam, kam patfiíme.“ Zamraãenû se vydala pfied Simonem ke konci vesnice, kde na kraji lesa stál osamûl˘ mal˘ domek. Na dûravé stfie‰e rostl mech abfieãÈan. Ze staré káry pfied chatrãí knim zavál nepfiíjemn˘ pach. „Na rozdíl od ostatních tu alespoÀ nûkoho známe.“
„Pra‰iv˘ho rasa. No, co se dá dûlat. TakÏe dobrou noc,“ zabruãel Simon.
ZadrÏel dech anásledoval Magdalenu, která odhodlanû zaklepala na dvefie erlingského pohodného, vzdáleného otcova bratrance. ASimon znovu dûkoval Pánubohu, Ïe nechali dûti doma uschongauského dûdeãka.
Nahofie vklá‰terní vûÏi se opût objevilo svûtlo. Zasvítilo do tmy jako tajemné znamení dané nûkomu, kdo na to ãeká ve skrytu lesÛ Kienského údolí.
Ale toho si uÏ Simon ani Magdalena nev‰imli. Postava ve vûÏi se pevnû drÏela zuhelnatûlého trámu a nechala si vûtrem ovívat tváfi. Na horizontu se je‰tû míhaly blesky – rozeklané, klikaté ipfiímo zasahující... Tady nahofie, tak blízko nebi, cítil muÏ boÏí moc nejzfietelnûji. Nebo to byla jiná moc? Taková, která je mnohem silnûj‰í, neÏ má ten hodn˘, dobromysln˘ stvofiitel svûta, kter˘ sice chtûl, aby láska uzdravovala ãlovûka, ale vlastního syna nechal zhebnout na kfiíÏi?
Láska.
Potmû‰ile se rozesmál. Jako by láska nûco zmohla. Dokázala snad zachránit lidské Ïivoty? Mohla pfietrvat smrt?
Pokud ano, pak jen jako bodec vhrudi. Rána, která hnisá a mokvá aproÏírá se dovnitfi, aÏ nezÛstane nic víc neÏ prázdná schránka. Lidské tûlo, pastva ãervÛ.
MuÏ pohlédl na houf poutníkÛ hluboko pod ním, ktefií se v boufii prodírali de‰tûm, za modliteb azpûvu zboÏn˘ch písní –jejich víra byla tak silná, Ïe se dala doslova vycítit. Tady ve vûÏi ji vnímal nejsilnûji, jako blesk, jako prst nebes, kter˘ mu propÛjãoval boÏskou sílu. Dlouho uvaÏoval otom, jak by mohl naplnit svÛj sen. Nyní stál krátce pfied cílem.
Postavil lucernu na zem, rozhlédl se apustil se do práce.