DENNÍ MOTÝLI
MOTÝLI
• Posledním stadiem je dospělec (imago). Stáří, jehož se motýli dožívají, kolísá podle druhu a potomstva. Některé druhy kladou vajíčka pouze jedenkrát v roce, jiné se rozmnožují i několikrát. První motýli se objevují už v předjaří: je to žluťásek řešetlákový, který přezimuje jako dospělec.
Nejprve lze zahlédnout samce, kteří střeží svá teritoria. Nazelenalé samičky vylétnou o pár týdnů později. Vajíčka kladou motýli v květnu a červnu.
Bezkřídlí motýli
Samice některých druhů nočních motýlů, jako je např. hedvábnice jarní (Alsophila aescularia, také tmavoskvrnáč či temnoskvrnáč maďalový, píďalka jilmová) nemají křídla – jsou bezkřídlé.
Lze je vidět, jak šplhají po kmenech stromů nahoru do korun, kde v březnu až dubnu kladou vajíčka.
Samci mají v té době křídla. Jejich housenky se živí listy řady stromů, včetně dubů, hlohů i stromů ovocných.
Housenky jsou pak vidět v červnu a červenci, nové dospělé jedince najdeme v srpnu. U druhů, u nichž dochází ke snůšce dvakrát za sezonu, část mladých dospívá ještě před zimou a přezimují jako dospělci, zatímco ostatní stráví zimu jako housenky nebo kukly.
Motýli a můry patří k sezonním živočichům. Nejběžnějším motýlem je babočka, zvláště v okolí kopřiv, na kterých se živí jeho housenky. Je-li teplé jaro, lze první babočky zahlédnout už v březnu, jak se vyhřívají po vykuklení. Koncem května se zdá, že zmizely: dospělí jedinci se spářili a nakladli vajíčka a nová generace se (jako dospělci) objeví opět v červenci, přičemž se s nimi budeme setkávat zhruba až do konce září. Za slunných podzimních dnů je možné je pozorovat, jak před zazimováním sají nektar z květů nebo šťávu z hnijícího ovoce. Později na ně můžeme narazit v rohu zahradní kůlny, nebo dokonce v domě, kde na klidném místě mohou přečkat zimu.
DENNÍ MOTÝLI
Denní motýli se liší od nočních např. tvarem tykadel, která mají obvykle tenká a štíhlá a na konci zformovaná do paličky. V klidu mívají denní motýli křídla zavřená kolmo nad tělem tak, že je viditelná jejich spodní strana, zatímco motýli noční obvykle odpočívají s křídly
otevřenými nebo střechovitě složenými přes tělo, s viditelnou vrchní stranou.
Soumračníkovití/Hesperiidae
Soumračníci sdílejí charakteristické rysy denních i nočních motýlů a jsou považovaní za nejprimitivnější z motýlů. Jsou malí a živí, se širokými, chlupatými těly. Oči mají daleko od sebe a na spodní straně tykadel pozorujeme štětinku, kterou u jiných denních motýlů nenajdeme. Oranžovo-hnědí soumračníci (podčeleď Hesperiinae) sedí v charakteristické poloze, přičemž jejich přední a zadní křídla jsou otevřená v různých úhlech. Housenky žijí v úkrytu vyrobeném z hedvábí mezi živnými rostlinami. V ČR 16 druhů.
Otakárkovití/Papilionidae
Do této rodiny patří největší motýli, jako je jasoň (Parnassius apollo), pestrokřídlec (Zerynthia Polyxena) či ornithoptera (Ornithoptera
meridionalis). U nás byl jasoň vyhuben, ale došlo k jeho znovuvysazení.
Jasně zbarvené housenky otakárků mají za hlavou vychlípitelný vidlicovitý orgán zvaný osmeterium (pachovou žlázu), z níž vypouštějí štiplavý pach, pokud je housenka vyrušena. V ČR 5 druhů.
Běláskovití/Pieridae
Motýli této čeledi mají obvykle bílá, žlutá nebo oranžová křídla s tmavými skvrnami. Dělí se na dvě podčeledi bělásků a jednu podčeleď žluťásků. Jejich barvu obvykle ovlivňují pigmenty živné rostliny housenky. Housenky jsou dlouhé, štíhlé a často mají ozdobnou postranní čáru. V ČR 18 druhů.
Modráskovití/Lycaenidae
Třetina všech motýlů na světě patří právě do této čeledi. Všichni zástupci jsou poměrně malí a aktivní. Mají malé housenky podobné slimákům. Housenky a kukly některých modrásků zůstávají v mraveništi, kde je mravenci navštěvují a čistí je. Ostruháčci mají na spodní straně křídel klikaté skvrny. Ohniváčci jsou charakterističtí svou měděnou barvou, ačkoli někteří jsou až tmavě hnědí a jiní spíše nachoví. Obě pohlaví modrásků mohou být také hnědá, v některých případech jsou hnědé jen samice. V ČR 48 druhů.
Pestrobarvcovití/Riodinidae
Tato čeleď je některými odborníky považovaná za podčeleď modráskovitých. Obsahuje některé skutečně nádherné motýly, nejkrásnější z nich se vyskytují ve Střední Americe. Jediný evropský druh – pestrobarvec petrklíčový (Hamearis lucina, anglicky Duke of Burgundy), je jedním z nejméně pozoruhodných členů čeledi. V celé Evropě se vyskytuje pouze jeden druh.
Babočkovití/Nymphalidae
Velká čeleď obsahující některé z největších a nejpestřeji zbarvených motýlů na světě, patří sem babočka kopřivová, babočka admirál a batolec duhový. V ČR 40 druhů. Bělopásek topolový (Limenitis populi) patří k našim největším motýlům, délka předního křídla dosahuje až 45 mm. Charakteristické pro dospělce těchto motýlů je, že první pár nohou mají zakrnělý a jen dva zbývající páry jsou funkční.