






Všechny děti si rády hrají, objevují svět a zažívají dobrodružství. Nezáleží na tom, v jaké zemi nebo ve které době žijí. A já zažil velkou cestu s jednou takovou holčičkou. Jmenovala se Evička, občas potřebovala obejmout a jindy byla silná a statečná. Tak jako umějí být všechny děti.



























Evička mě dostala ke čtvrtým narozeninám. Moc si přála panenku a velkého medvěda, kterého vídala v tatínkově obchodním domě v Opavě. Vlastně ani nevím, jak se to přihodilo, že jsem se jejím nejlepším kamarádem stal právě já. Možná proto, že mě vytvořila její milovaná teta Johana, která do toho háčkování a šití dala tolik lásky, že ji Evička při každém pomazlení cítila.

