Jak se Martínek ztratil
Mta ta, mta ta, mta ta – hraje hudba uvelikého kolotoãe. Prásk, prásk – stfiílí pu‰ka na stfielnici. Tutú, tutú – houká holãiãka na trumpetu stfiásnûmi. A tûch lidí!
„Martínku, drÏ se mû za ruku. Dávej pozor aneztraÈ se mi,“ fiíká maminka Martínkovi.
Alidí je víc avíc.
Pfied cirkusem troubí ‰a‰ek na trubku. Vedle ‰a‰ka sedí na bednû opiãka alouská ofií‰ek. Martínkovi se opiãka líbí. Dívá se na ni, prohlíÏí si ji. Rád by ji pohladil, ale co kdyby ho kousla! Opiãka mrká azdá se, Ïe se smûje. To se asi smûje na mne, myslí si Martínek asmûje se také. Rád by vûdûl, zdali opiãky jedí také krupicovou ka‰i. Zeptá se na to maminky. Otoãí se, ale kdepak je maminka? Stojí tu nûjaká cizí paní sbr˘lemi. Avedle té paní také nestojí maminka. Vedle té paní stojí vousat˘ pán. Avedle toho pána zase jiná paní sholãiãkou apak je‰tû jedna paní aje‰tû, ale Ïádná znich není maminka.
Martínek jde maminku hledat. Kde by mohla b˘t? Daleko nebude.
Alidí je víc avíc av‰ichni jsou cizí.
Okolo chodí dûti smaminkami, ale Martínek chodí bez maminky. Uvelikého kolotoãe se zastaví. Na kolotoãi se vozí dûti na labutích, tygrech, vautech ana koníãkách. Hudba hraje mta ta, mta ta aMartínek pláãe.
„Copak se ti stalo, chlapeãku?“ zeptá se ho Helenka. Loni tu je‰tû byla smaminkou, ale letos se prochází sama. VÏdyÈ uÏ chodí do ‰koly.
Martínek se na Helenku podívá autfie si slzy, protoÏe se stydí plakat pfied holãiãkou. Povídá:
„Já jsem Martínek. Nemohu ji najít.“
„Koho nemÛÏe‰ najít, Martínku?“ diví se Helenka.
„Ma – min – ku. Ztratila se mi,“ uplakává Martínek.
„KdyÏ se ztratila, tak ji najdeme,“ fiekne Helenka, vezme Martínka za ruku ajdou maminku hledat.
Alidí bylo víc avíc amaminek tolik, Ïe by je ani Helenka v‰echny nespoãítala, aHelenka umûla, paneãku, poãítat! Jakpak mûla ztûch v‰ech maminek vybrat právû tu Martínkovu? Tak chodil Martínek sHelenkou po pouti. Od stfielnice khoupaãkám, od houpaãek ke kolotoãi, od kolotoãe kcirkusu, od cirkusu kcukráfii stureck˘m medem – bylo tu v‰echno, co b˘vá na pouti, ale nebyla tu Martínkova maminka. Chodili achodili.
„Jaképak mûla tvoje maminka ‰aty?“ vzpomnûla si Helenka.
„Hezké,“ fiekl Martínek.
„Ale jakou barvu?“ zeptala se Helenka.
Martínek chvíli mlãí adívá se kolem sebe.
„Maminka mûla ‰aty jako – to autíãko na kolotoãi.“
Autíãko je ãervené.
„Budeme hledat maminku, která má ãervené ‰aty,“ fiekne Helenka.
Atak hledají maminku vãerven˘ch ‰atech. Tamhle svítí ãervené ‰aty atam také atam také. Ale Martínek jen fiíká:
„To není moje maminka, ta také ne ata také ne.“
„VzpomeÀ si,“ povídá Helenka, „snad mûla tvoje maminka jiné ‰aty.“
Martínek chvíli mlãí adívá se kolem sebe.
„UÏ vím,“ zavolá, „maminka mûla ‰aty, jako má tamta panenka ve stfielnici suk˘nku.“
„Tak to mûla maminka Ïluté ‰aty,“ fiekne Helenka azaãne hledat maminku vÏlut˘ch ‰atech. Hledají ahledají anajdou maminky vÏlut˘ch ‰atech, ale Ïádná znich není Martínkova maminka.
Pfied cirkusem troubí ‰a‰ek na trubku apak kfiiãí:
„Rrraãte vstoupit, rrraãte vstoupit, jen si rraãte lístek koupit…“ 7
„Podívej se,“ smûje se Martínek, „takové ‰aty mûla maminka,“ aukáÏe na ‰a‰kovu ãepici.
„To je zelená ãepice,“ fiekne Helenka, „budeme hledat maminku vzelen˘ch ‰atech.“
Ahledají maminku vzelen˘ch ‰atech, hledají, ale najít nemohou.
„Martínku,“ fiekne Helenka, „nemûla snad maminka modré ‰aty?“
„Ano, ano,“ povídá popleten˘ Martínek, „modré ‰aty mûla maminka.“
Helenka se rozhlédne avidí – nûjaká paní knim bûÏí.
„To je moje maminka!“ volá Martínek amá radost.
Ale maminka nemá ani ãervené, ani Ïluté, ani zelené, ani modré ‰aty.
Martínkova maminka má ‰aty iãervené iÏluté izelené imodré. Maminka má kvûtované ‰aty.
„To jsem, dûti, ráda, Ïe jsem vás na‰la,“ fiíká maminka achválí Helenku, Ïe se oMartínka tak starala.
Ozeleném vajíãku
„Kohoutku, chtûla bych vysedût zelené vajíãko,“
fiekla slepiãka kohoutkovi.
„Kdopak to kdy sly‰el, Ïe by slepiãka sná‰ela zelená vajíãka,“ polekal se kohoutek.
„Jdi apfiines mi je. Dfiív mi nechoì na oãi,“ fiekla umínûná slepiãka.
·el kohoutek hledat zelené vajíãko.
Pfii‰el kpaní krÛtû.
„Paní krÛto, nemáte zelené vajíãko?“
„Ale kohoutku, kde bych vzala zelená vajíãka? Jdi ktetû huse, tfieba nûjaké má.“
·el kohoutek ktetû huse.
„Teto huso, nemáte zelené vajíãko?“
„Ity jeden kohoutku, snad se mi neposmívá‰! Copak sná‰ím zelená vajíãka?“
„Neposmívám se, ale slepiãka mû posílá, abych jí pfiinesl zelené vajíãko.“
„Jdi azeptej se ‰paãkÛ, tfieba tam najde‰ zelené vajíãko.“
·el kohoutek ke ‰paãkÛm.
„Prosím vás, ‰paãkové, slepiãka mû poslala pro zelené vajíãko, nemáte nûjaké?“
„Kdepak bychom je vzali,“ fiíkali ‰paãkové, „ale zeptej se drozda, snad ví ozeleném vajíãku.“
·el kohoutek kdrozdovi.
„Prosím pûknû, drozde, slepiãka mû posílá pro zelené vajíãko, nemበnûjaké? UÏ jsem byl upaní krÛty, utety husy iu‰paãkÛ, anikde nemají zelené vajíãko. Nemá‰-li je, aspoÀ mi poraì.“
Drozd odpovûdûl:
„Zelené vajíãko nemám, ale snad je bude mít skfiivánek. Toho se zeptej.“
·el kohoutek ke skfiivánkovi.
„Skfiivánku, prosím pûknû, nemበzelené vajíãko?
Slepiãka mû posílá, abych jí nûjaké pfiinesl. UÏ jsem byl upaní krÛty, utety husy, u‰paãkÛ iudrozda, anikde jsem zelené vajíãko nedostal.“
Skfiivánek se zamyslil apovídá:
„Taková vejce by mohla mít jen babiãku sova. Nenajde‰-li zelené vajíãko uní, nikde je nenajde‰.“
·el kohoutek kbabiãce sovû:
„Babiãko sovo, prosím pûknû, nemበzelené vajíãko? Slepiãka mû posílá, abych jí nûjaké pfiinesl. UÏ jsem byl upaní krÛty, utety husy, u‰paãkÛ, udrozda, uskfiivánka, anikde jsem zelené vajíãko nedostal.“
Babiãka sova ospale zamrká apovídá:
„Taková vejce neznám. VraÈ se domÛ afiekni slepiãce, aÈ sná‰í bílá vajíãka.“
Kohoutek jde smutnû domÛ.
Pfied vraty se zastaví. Alenka maluje velikonoãní kraslice adává barevná vajíãka na okno. Jedno vajíãko je krásnû zelené.
Frrr – vyletí kohoutek na okno auÏ pospíchá se zelen˘m vajíãkem kslepiãce.
„To je krása, kohoutku,“ raduje se slepiãka ze zeleného vajíãka aposadí se na nû.
Vajíãko pod ní kfiupne azbudou jen zelené stfiepy. Je vyfouknuté. Nic vnûm není.
„Bílá vajíãka jsou pfiece jen lep‰í,“ povídá si slepiãka, „aspoÀ víme, Ïe se znich vylíhne kufiátko.“
Akohoutek je rád, Ïe nemusí shánût nové zelené vajíãko.