KRÁL DŽINŮ
A DO KONALÁ DÍV KA
Povídá se, že kdysi dávno panoval v arabském městě Basře jeden bohatý a moudrý král. Lidé ho měli rádi, protože vládl spravedlivě a rozvážně. Také královna byla moudrá a s nesmírnou láskou pečovala o jejich jediného syna, prince Ašrafa.
Jednoho dne svolal král všechny mudrce své země a přikázal, aby mu řekli, jakým člověkem jeho syn bude a co ho čeká.
Za jasné noci se moudří mužové shromáždili v královské zahradě, dívali se na hvězdy a četli princův osud.
„Hvězdy říkají, že bude velmi statečný,“ pronesl jeden učenec.
„Mně sdělují, že prožije podivná dobrodružství,“ pravil jiný.
„Dožije se velmi vysokého věku,“ dodal třetí učený muž.
A ostatní mudrcové pokyvovali hlavami a o překot vykřikovali podobná proroctví.
Mladý princ rostl a pilně se učil všemu, co mají princové a králové znát. Jednoho dne jeho otec vážně onemocněl. Asi tušil, že co nevidět zemře, a tak poslal pro prince.
„Milý synu, brzy se staneš králem této země. Doufám, že budeš k lidem dobrý a spravedlivý. Nenaslouchej těm, kdo tě pořád jen chválí, a než někoho potrestáš, snaž se nejprve najít skutečnou pravdu.“
Princ Ašraf slíbil, že bude na otcova slova pamatovat. Brzy nato starý král zemřel.
Ale mladý král se otcových rad nedržel a vládl špatně. Mohl si dělat, co chtěl. Byl přece králem. A tak se neustále jen bavil a utrácel spoustu peněz. Marně mu jeho matka, stará moudrá královna, připomínala otcova slova. Nakonec přišel o všechno své bohatství. Pozdě začal litovat, že nebyl lepším králem.
Jedné noci se zdál Ašrafovi podivný sen. Kde se vzal, tu se vzal, stál najednou u jeho lůžka stařec s bílým vousem a dobráckýma očima.
„Ach, Ašrafe,“ pravil stařec. „Po každé lítosti přichází radost a v patách štěstí jde smutek. Přišel čas, kdy zbohatneš. Jeď do města Káhiry. Uvidíš!“
Moudrá královna na sny moc nedala. V cestě do Káhiry však svému synovi nebránila. Možná že se Ašraf cestou něčemu přiučí!
Pouští, kde vane vítr horký jako pekelný oheň, uháněl král na svém koni do Káhiry. Mnoho dní trvalo, než celý zemdlený a k smrti unavený dorazil k jejím branám. Kde na něj v tom městě
N N Král džinů a dokonalá dívka
čeká štěstí, nevěděl. Ubytoval se tedy v jedné krčmě, povečeřel a šel spát.
Sotva zavřel oči, už se mu zase zjevil bělovousý stařec: „Vidím, že mým slovům věříš, Ašrafe,“ pravil. „Štěstí na tebe čeká. Ale musíš být statečný. Ráno se vrať domů a budeš bohatý, uvidíš.“
Sotva se rozbřesklo, Ašraf bez otálení vyskočil na koně a v palčivém slunci a větru uháněl zpátky do Basry.
Když se konečně po mnoha útrapách objevil před svým palácem, únavou se sklátil z koně.
Král džinů a dokonalá dívka N N 13
„Odneste krále do jeho komnaty a opatrně ho uložte na lůžko,“ přikázala stará královna. „Dobře mu tak. Alespoň už teď nebude věřit svým bláznivým snům.“
Dlouho spal král bezesným
spánkem, ale záhadný stařec nakonec přece jen přišel:
„Synku, ještě jednou udělej, co ti poradím. Zítra ráno vezmi motyku a jdi do otcova pokoje. Tam kopej tak dlouho, dokud nenajdeš velký poklad. Štěstí tě nemine, když mě poslechneš.“
„Ty ses, synu, dočista pomá-
tl. Král, a bude běhat po paláci s motykou,“ zlobila se královna, když jí ráno Ašraf pověděl, co se mu zase zdálo.
Jako by mluvila do větru. Mladý král se jen usmál, vzal motyku a pospíchal do otcovy komnaty. Jen několikrát kopl a narazil pod podlahou na velký bílý plochý kámen. S námahou kámen odvalil a pod ním objevil bělostné mramorové schody, které vedly do hlubin země.
Ašraf zažehl svíčku a opatrně sestupoval dolů. A tam dole se mu naskytl pohled na celý palác! Prošel chodbou z bílého mramoru a najednou stál uprostřed nádherného sálu. Jeho stěny se
N N Král džinů a dokonalá dívka
leskly zlatem a stříbrem a podlaha a strop byly vykládány diamanty a rubíny. Kam oko dohlédlo, stály džbány ze zeleného jaspisu.
Ašraf se osmělil a do jednoho džbánu nahlédl. Ten dobrý stařec měl pravdu. Džbán byl až po okraj plný zlata! A druhý zrovna tak. Ostatní už ani neprohlížel. Vzal pár kousků zlata a pospíchal s nimi k matce.
Teď už i stará královna uvěřila, že je pod palácem schovaný poklad, a rychle utíkala za synem do podzemí. Takové bohatství, a ona o něm nevěděla!
Docela vzadu v jednom koutě našli malý džbánek a uvnitř klíček z ryzího zlata. Jinak v něm nebylo vůbec nic.
„Tenhle klíček nás dovede ještě k jinému pokladu. Pojď, synu, pomoz mi hledat,“ řekla královna.
Netrvalo dlouho a uprostřed jedné stěny objevili zamčená dvířka. Klíček sám skočil do zámku a dveře otevřel. A před nimi se vynořil sál – a jaký! Ještě větší a ještě nádhernější a okázalejší než ten první.
Uprostřed sálu stálo na osmi zlatých podstavcích osm zářících diamantových soch, které představovaly spanilé dívky nevídané a neslýchané krásy.
Byl tam ještě devátý podstavec, kupodivu prázdný. Na něm žádná socha nestála. Ležel tam jen kousek saténu, na němž bylo rukou starého krále napsáno: „Můj drahý synu! Všechny ty sochy jsou tvé. Vyprav se do Káhiry a vyhledej tam mého
Král džinů a dokonalá dívka N N 15
bývalého otroka, který se jmenuje Mubárak. Ukáže ti místo, kde možná najdeš devátou sochu, mnohem krásnější než všechny ostatní.“
„Nemeškej, synu, a jeď hned do Káhiry,“ řekla královna, jen co si vzkaz přečetla. „Teď proti tvému cestování nic nenamítám.
Přání otců se mají plnit. O království se nestrachuj. To ti se starým vezírem ohlídáme.“
A tak se král Ašraf znovu vydal na cestu do Káhiry. Starého
Mubáraka nebylo těžké najít. Hned u první káhirské brány se král dověděl, že bývalý otrok je teď v Káhiře nejbohatším a nejváženějším mužem. A celý houf lidí ho hned ochotně vedl k Mubárakovu domu.
„Jsem syn zemřelého krále z Basry,“ představil se Ašraf.
„A jak poznám, že mluvíš pravdu?“ zeptal se bývalý otrok.
„Určitě mi uvěříš, když ti řeknu, že můj otec měl tajnou místnost, ve které uschoval asi dvacet džbánů plných zlata a osm diamantových soch. Já jsem tě přišel požádat, abys mi pomohl najít devátou sochu, prý tu nejkrásnější.“
„Tak ty jsi opravdu mladý princ, syn mého pána!“ vykřikl radostně Mubárak.
Hned příštího rána se Ašraf a Mubárak vydali hledat devátou sochu. Cestou Mubárak králi vysvětloval, že ho čeká velké dobrodružství a plno útrap, než dostane svou devátou sochu. Ale Ašraf byl neústupný, a že musí tu nádhernou sochu mít, i kdyby měl kvůli ní přijít o život.
N N Král džinů a dokonalá dívka
Mnoho dní putovali pouští horkou jako výheň, než se dostali k vysokým, ve větru se kymácejícím palmám u třpytícího se jezera. Stříbrná záře měsíce prostupovala listím stromů a všude kolem bylo posvátné ticho.
„Teď musíš sebrat všechnu svou odvahu,“ zašeptal Mubárak. „Jsme poblíž hrozného místa, kde je tvá socha ukryta. Tam za vodou před námi je říše duchů – džinů – a v ní musíš hledat, po čem tvé srdce touží.“
„Ale vždyť nemáme žádnou loď. Jak se tam dostaneme?“ ptal se netrpělivě Ašraf.
Král džinů a dokonalá dívka N N 17
„Jen chvilku počkej. Co nevidět tu bude převozník i s lodí.
Hlava se ti strachem zatočí, až ho uvidíš. Ještě nikdy jsi takovou stvůru neviděl. Tygří tělo, ale hlava sloní. Jakkoliv hrozně se budeš bát, nesmíš ani špitnout. Ani povzdychnout si nesmíš. Jinak půjdeme s lodí ke dnu a utopíme se!“ varoval Mubárak.
Vtom už připlouvala loďka s jantarovým stěžněm a s plachtou z modrého saténu. A lodník? Napůl slon, napůl tygr a pohybuje se jako člověk. Přirazil ke břehu, přitáhl si Ašrafa i Mubáraka chobotem a už oba letěli vzduchem přímo do loďky. Vmžiku přepluli jezero a ten netvor je chobotem vysadil na břeh. A to všechno za naprostého ticha. Nikdo ani nehlesl.
„Teď můžeme konečně mluvit,“ řekl Mubárak. „Jsme na ostrově, který patří králi džinů.“
Netrvalo dlouho a přišli před zámek, jehož stěny byly pokryty smaragdy a zářivě červenými rubíny. Před zlatou branou se to však hemžilo všelijakými příšerami a každá z nich měla kopí.
Mubárak rychle vyndal dva malé koberce a přikázal Ašrafovi, aby si na jeden z nich sedl. Sám se hned usadil na druhý a řekl: „To jsou kouzelné koberce. Každého, kdo se na ně posadí, před vším špatným ochrání. Ty příšerné stvůry by nás jinak rozsápaly. Král džinů tady bude co nevidět. Jestliže nás bude pokládat za milé hosty, zjeví se nám jako veliký, krásný člověk. Pokud však přicházíme nevhod, bude mít podobu té nejhrůznější příšery.“
Sotva Mubárak domluvil, prolétl oblohou dlouhý, ohnivý jazyk blesku a hrom zarachotil, až se celá země otřásla. Slunce
N N Král džinů a dokonalá dívka
zakryly ohromné černé mraky a všude kolem byla rázem ta nejčernější tma, jakou si kdo dovede představit. Vítr skučel, hrom burácel a do toho všeho ještě vyly a řvaly všechny ty nestvůry kolem.
Najednou všechno utichlo a před Ašrafem a Mubárakem se ukláněl hezký, usměvavý mladý muž.
„Vítej, králi Ašrafe,“ promluvil král džinů. „Měl jsem tvého otce rád. Kdykoliv mě přišel navštívit, dal jsem mu nádhernou sochu, vytesanou z jednoho jediného drahokamu. Třikrát jsem se ti zjevil ve snu. Slíbil jsem tvému otci, že k osmi postavám z diamantů ti dám ještě devátou. A ta bude nejkrásnější a nejcennější ze všech.
Existuje však jen jediný způsob, jak ji můžeš získat. Musíš najít ve světě mladou, překrásnou pannu, která je nejen chytrá, ale za celý svůj život neřekla jediné špatné slovo a ještě nikdy jí hlavou neproběhla zlá myšlenka. Až ji objevíš, přiveď ji sem. Stane se mou paní, královnou džinů. A ty dostaneš svou sochu.“
Král džinů a dokonalá dívka N N 19
Ašraf slíbil, že tu dívku najde, i když věděl, že je to úkol velice nesnadný.
„Ale jak tu dívku poznám?“ odvážil se zeptat.
„Máš pravdu, milý synu. Lidské oči jsou slabé a nepoznají tak honem pravou cenu člověka. Proto ti dám tohle kouzelné zrcadlo. Jen taková dívka, o jaké jsem mluvil, v něm uvidí svou tvář,“ vysvětlil král džinů.
A tak se vydali mladý král a Mubárak zase do světa, aby pro krále džinů našli dokonalou dívku. Nejdříve se stavili v Káhiře. Jaký shon zavládl mezi káhirskými děvčaty! Všechna si myslela, že jsou nejdokonalejší pod sluncem, a hned se hrnula k zrcadlu. Ale marně se namáhala. Zrcadlo bylo pořád tmavé. Ani jedinkrát se nevyjasnilo, natož aby ukázalo tvář nějaké dívky.
Co si počít? Museli se oba vypravit na další cestu. Mnoho dní putovali, mnoho dní strádali vyčerpáním, hladem i žízní, než se jim před očima objevil pyšný Bagdád. Ale i v Bagdádě odmítalo zrcadlo jednu dívku za druhou.
Každý večer ukládal unavený král zrcadlo do kouzelné skříňky a začínal si zoufat, že tu pravou dívku nenajdou. Budou asi muset hledat mezi děvčaty, která se k nim tak nehrnou. Ale kde začít?
Až jakýsi starý imám, muslimský kněz, Ašrafovi poradil. Poslal ho za svým přítelem, bývalým vezírem, který vychovává svou dceru tak, aby byla moudrá a šlechetná. A je to prý nejkrásnější dívka, jakou kdy lidské oko spatřilo.
Král džinů a dokonalá dívka N N 21
Její otec byl velice potěšen, když se dozvěděl, že ho přišel navštívit sám král z Basry. Hned svou dceru zavolal a Ašraf ji požádal, aby pohlédla do kouzelného zrcadla. Sotva tak učinila, objevila se v zářivém skle její nádherná tvář. Král Ašraf našel dokonalou dívku, kterou hledal.
Ale stalo se, co král Ašraf nepředvídal. Ta dívka se zalíbila
jeho očím i srdci, až se mu samou láskou hlava zatočila. Na devátou sochu a krále džinů v tu chvíli dočista zapomněl.
Druhého dne nakoupil plný košík šperků posázených diamanty, rubíny a smaragdy a zanesl je darem vezírově dceři. Té se klenoty velice líbily, ale ještě více jí padl do oka sám král Ašraf.
A Mubárak se jí hned zeptal, jestli by si nechtěla vzít nesmírně bohatého krále za muže.
Ubohá dívka! Myslela si, že je to král Ašraf, kdo ji žádá o ruku, a tak s radostí souhlasila. O nějakém králi džinů se jí ani nesnilo.
A starý vezír? Když viděl, jak jeho dcera radostí září, se svatbou souhlasil. Jen ho mrzelo, že na té slavnosti nebude. Je už starý a do Basry je daleká a namáhavá pouť, tam se už vypravit nemůže. Alespoň připravil své dceři bohatou výbavu, jak se na nevěstu krále sluší, a popřál jí mnoho štěstí a radosti v jejím budoucím domově. Pak se s ní se smutkem v srdci rozloučil.
I vydali se král Ašraf, vezírova dcera a Mubárak na dlouhou a strastiplnou cestu k ostrovu džinů.
A jak se k němu přibližovali, byl Ašraf smutnější a sklíčenější, až jednoho dne řekl Mubárakovi: „Drahý příteli, věz, že se pro
N N Král džinů a dokonalá dívka
lásku k té dívce velice trápím. Bez ní nebudu moct žít a nikdy už nebudu šťasten. Nejraději bych ji zavedl ke své matce do Basry.“
„To nesmíš udělat, můj pane,“ polekal se Mubárak. „Králi džinů jsi dal své slovo a musíš je dodržet. Jinak přijdeš o život a o čest.“
Ubohý Ašraf! Musel dojet na Kouzelný ostrov a tam králi džinů předat jedinou dívku, kterou kdy miloval.
Král Kouzelného ostrova byl velice potěšen, když dokonalou pannu spatřil, a řekl, že to bude
nejkrásnější královna na světě. Pak se obrátil ke králi Ašrafovi: „Udělals mi radost. Teď jeď domů, a až budeš ve svém paláci, sejdi hned do komnaty, ve které stojí těch osm diamantových soch. Na podstavci tam najdeš i devátou sochu, tu nejcennější.“
Co mi bude ta socha platná, když jsem právě přišel o své štěstí? pomyslel si nešťastný Ašraf.
Rozloučil se s králem džinů, rozloučil se i se šlechetným Mubárakem a s překrásnou dívkou a smutně se vydal k Basře.
Jak jen se královna podivila, když Ašrafa spatřila! Domů se vrátil stokrát smutnější, než vyjížděl. Na nic se však neptala. Byla
Král džinů a dokonalá dívka N N 23
zvědavá, jakou sochu si její syn vysloužil, a tak ho vybídla, aby s ní
hned šel do podzemí.
Osm soch tam stálo na svých zlatých podstavcích jako obvykle. Devátá – učiněný zázrak – už tam byla také. Král Ašraf nemohl uvěřit vlastnímu zraku, jak byla překrásná. A nebyla z diamantů ani ze zlata, stála tam živá, živoucí, s očima planoucíma láskou a s tvářemi červenými jako rozkvetlá růže. Král Ašraf nevěřil svým očím, ale uvěřil svému srdci. Vždyť to byla ona, překrásná a šlechetná vezírova dcera, jediná dívka, kterou kdy měl opravdu rád.
V tu chvíli se s Ašrafem zatočil svět, vzal svou krasavici do náruče a smutek už nikdy do jeho srdce nevstoupil.
