POHÁDKOVÉ DIVADLO
Ilustrace Michaela Bergmannová
Robin Král
HRNEČKU, VAŘ!
Dívka Anna žila s mámou v malém domku za vesnicí. Jedly jídlo ze zahrádky, občas měly prázdnou lžíci.
Když už byla Anča větší (rostla totiž jako z vody), chodívala s kouskem chleba a s košíkem na jahody.
Jednoho dne na mýtině, když brouzdala v pomněnkách, spatří, jak si to k ní šine malá šedá stařenka.
„Dobré jitro, stará paní!“
pozdravila hodná Anna. Byla totiž od maminky velmi dobře vychovaná.
„Dobré jitro, dobré jitro, promiň, že se musím ptát, neměla bys něco k jídlu? Mám od rána strašný hlad!“
„Vemte si můj kousek chleba, je to málo - vše, co mám.
Já se brzy najím jahod, až nějaké nasbírám.“
„Ty jsi ale hodná dívka, a já vím, co je to vděk.
Dám ti za tvůj dobrý skutek tenhle zvláštní hrneček.
Věř mi, jsem už slabá, stará, ale nejsem žádný lhář.
Hrnek vaří skvělou kaši, řekneš jen: ‚Hrnečku, vař!’
Když máš kaše dosytosti a nejde k vám další host, zastavíš ho zase snadno, musíš říct: ‚Hrnečku, dost!’“
Anča přišla před polednem s jahodami zpátky domů.
„Mami, podívej, co nesu.
Pojď blíž, neuvěříš tomu.
Kouzelný dar dostala jsem, hned s ním zpátky k tobě jdu.
Tenhle hrnek navaří nám dobrou kaši k obědu.“
Hrnek vařil, najedly se, ještě trochu zbylo v míse.
Druhý den šla Anča na trh, byla pryč i odpoledne.
Maminka si říká: „Počkám…“
Pak si ale k stolu sedne:
„Vždyť té kaše neubyde a já už mám velký hlad. Pro jednou holt budu sama bez dcerušky obědvat.“
„Hrnečku, vař!“ řekla správně. Pak si došla pro lžíci a pak ještě do komory pro máslo a skořici.
V hrnečku to zabublalo, za chvilku byl naplněný. Potom začla na stůl stékat kaše s vrstvou bílé pěny.
„Hrnečku, to stačí, stačí!“ zavolala na něj máma. To však teprv začínalo v chaloupce to pravé drama.
„Hrnku, přestaň! Nech to plavat!“
Stůl byl pokryt na pět sáhů
a ta dobrá horká kaše stékala až na podlahu.
„No tak, hrnku, sedni, lehni!
Už to vážně stačí, dík!“
Kaši měla po kolena a za chvíli po pupík.
„Nevař, hrnku! Vzpamatuj se!
Ve věži ti asi straší!
Chtěla jsem jen poobědvat, teď jsem celá v té tvé kaši!“
