Úvodní slovo
1
PROČ A JAK VZNIKLY PENÍZE
Jak se cenný kov stal penězi
Stříbro.
Nejstarší mince
Obchod, úvěr a vznik bank
Obchod podpořil rozvoj písma a matematiky
Peníze v antickém Římě
První padělatelé a podvodníci
První papírové peníze na světě
2 STŘEDOVĚK A PENÍZE
Evropa a mince ve středověku.
Křížové výpravy a bankéři
Období zlatých i obyčejných mincí
Itálie – kolébka evropského bankovnictví
Benátky obchodní velmocí
Bankéři z Florencie.
Banco dei Medici – první moderní banka
První veřejné dluhopisy.
Francouzský
První mince v českých zemích.
Jak a proč
Záměrná
FINANČNÍ REVOLUCE V NIZOZEMÍ
Bruggy finančním centrem.
Ústup Antverp a vzestup Amsterdamu
Vzestup a pád Banque Royale
Pokladna prázdná a dluhy rostou
Marné pokusy o záchranu
Od státního bankrotu k revoluci
SPOJENÉ STÁTY – ZROD NOVÉ VELMOCI
První americké peníze
Občanská válka a greenbacks.
U. S. Treasury – státní pokladna
Federal Reserve System
Peníze podložené zlatem
Jak nadbytek i nedostatek peněz přispěl k „černému pátku“.
Inovace.
Telegrafické převody peněz
USA – země kreditních karet
8
ŘÍŠE RAKOUSKÝCH HABSBURKŮ
Insolventní Habsburkové
Dvorní židé a bankéři
První peněžní ústavy
Banco del Giro
Vídeňská městská banka
Vídeňská a pražská zastavárna
Úvěrová banka v Brně
Dlouhá cesta reforem
Státní bankrot Rakouska
Rakouská národní banka a její boj o měnu
Vlna zakládání vídeňských spořitelen a bank
Spořitelny a banky v českých zemích
Vzestup a pád zlaté koruny
9 RUSKO – VZESTUP A PÁD CARSKÉ ŘÍŠE
Jak rubl a kopějky ke jménu přišly
Nedostatečné reformy
Nadějné změny
Absolutismus brzdou Ruska
Na cestě k bolševické revoluci
Sovětský systém peněz a bank
Komunistický převrat a peníze
Nová ekonomická politika
Nedobytné zámky a trezory
Komorové trezory.
Německo
Říšská banka – Reichsbank
První světová válka a svět peněz
Poválečná hyperinflace
Válečné reparace rozbuškou k další válce
Dawisův a Youngův plán
Hyperinflace v Rakousku a Maďarsku
Meziválečné období a banky
Průkopníci nových měnových teorií
Moderní pojetí měnové teorie
Měnová politika centrálních bank
Oddělení od měny monarchie
Centrální banka republiky
a zlatý standard
Důsledky okupace Československa pro finanční systém
Měnová reforma 1953 – ožebračení obyvatelstva
Propad hospodářství a měny
Obnovení bankovního a měnového systému po roce 1990
12 DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA A JEJÍ DŮSLEDKY
Financování nové války podvody a loupežemi
Za vším hledej zlato
Dramatická záchrana polského zlata
Norská „zlatá štafeta“.
Další loupeže měnového
Operace „Fish“
Vysávání okupovaných zemí
Válka a peníze
Neptejte se… a kupujte
Loupeže Sovětského svazu
Války k nezaplacení .
Jak financovat válku proti Ose?.
Nové nástroje finanční pomoci
Peníze nepodložené zlatem
Inovace
První počítače v bankách
13 KONEC SYSTÉMU Z BRETTON WOODS 199
Nové finanční centrum světa
Řízení měn odtržených od zlata
Liberalizace a globalizace světové ekonomiky
Nelehká cesta k evropské měně
První kroky
Vznik evropské měnová unie
Vznik eurozóny a Evropské centrální banky.
Nová měna euro
Další evropské měnové unie
De-dolarizace světové ekonomiky
Státní dluhy na účet budoucnosti
Peníze a šedá ekonomika
Kvantitativní uvolňování
Digitální burzy cenných papírů
Inovace
Zaručený šekový systém
Strojově čitelné bankovky
Revoluce platebních karet a bankomaty
Čipové karty
Bezkontaktní placení
14 PENÍZE JAKO HODNOTA I UMĚNÍ
Bankovky jako užité umění a prezentace státu
Bankovka a její ochranné prvky.
Plastové peníze – když se spojí bezpečnost a ekologie
Ražba mincí je technicky dokonalá.
Peníze a padělatelé
ÚVODNÍ SLOVO
Peníze jsou jedním z největších vynálezů lidstva, bez nich bychom nebyli na tak vysokém stupni hospodářského nebo kulturního rozvoje. Lidstvo je používá už tři tisíciletí. Tato kniha seznamuje s historií a rolí peněz na příkladu starověkých civilizací, Království českého, Nizozemí, Francie, Velké Británie, Německa, Ruska a Spojených států a ukazuje, jak se měnily formy peněz a jak ovlivňovaly národní i světové dějiny.
Peníze, tolikrát zatracované i opěvované, nejsou jen třpytivým kovem, šustivým papírem nebo neviditelným zápisem kdesi v počítačích. Je s nimi spojena také řada vynálezů. Starověkým říším v Mezopotámii, Egyptě nebo v Číně vděčíme nejen za počátek rozvoje své vzdělanosti, kultury a řemesel, ale rovněž za vynález peněz. S penězi souvisí i rozvoj písma a matematiky. Nebýt peněz, nevznikla by většina uměleckých děl, od výtvarných přes hudební až třeba po fi lmová.
Pokusy vybudovat společnost bez peněz skončily obrovskými materiálními a lidskými ztrátami. Ovšem bez nich by nebylo možné ani vést války a pro peníze se také válčilo a válčí se dodnes. Cenu peněz a zlata si dobře uvědomovali antičtí i středověcí dobyvatelé, Napoleon, Hitler nebo Stalin.
A jsou-li peníze obrazně řečeno krví hospodářství, pak banky jsou jeho srdcem, které pumpuje peníze tam, kam je
potřeba. A pokud tento „krevní oběh“ nefunguje správně, rychle se to projeví na „fi nančním zdraví“ státu, ať už jde o pokles směnného kurzu měny, růst úroků z úvěrů nebo inflaci.
Historie bank se začala psát v době starověké Asýrie 2000 př. n. l. Než vznikly peníze, obchodovalo se v nich s obilím a později s váženými kousky stříbra a zlata. Není bez zajímavosti, že první moderní banka a peněžní burza vznikly až na začátku 17. století v Nizozemí. Tato malá země se na téměř jedno století stala finanční a obchodní velmocí světa, než její místo zaujala Velká Británie a po ní na začátku 20. století Spojené státy.
Mnohé čtenáře asi překvapí, že bezhotovostní převody peněz znal už raný středověk a nejsou vynálezem posledního století. Od poloviny 17. století se peníze začaly odpoutávat od mincí z drahých kovů a postupně je nahradily papírové peníze. Než lidé zjistili, že bankovky není možné tisknout bez omezení, museli zažít řadu státních bankrotů.
Od druhé poloviny 20. století se peníze stále více mění v elektronické záznamy v bankách, které kolují světem rychlostí světla, prostřednictvím bankovních převodů, platebních karet nebo zanedlouho i digitálních peněz centrálních bank. Zlaté a stříbrné mince se staly už jen sběratelským nebo investičním artiklem.
Bitcoin a další kryptoměny sice nejsou penězi, ale jejich technologie blockchainu
inspirovala centrální i obchodní banky k zavedení digitálních peněz. Velký komerční úspěch fi ntech společností po roce 2000 byl jedním z impulsů, který „probudil“ kamenné banky a přiměl je k větší inovaci služeb.
Mince a bankovky nereprezentují jen fi nanční hodnotu a moc, ale jsou také užitým uměním. Na jejich grafickém návrhu a rytecké práci se podílejí nejlepší umělci své doby – jsou vizitkou státu a jeho centrální banky. A protože si peníze vždy chtěli přisvojit nepoctivci nebo je chtěli napodobit padělatelé (někdy i státy), neustále se zdokonaluje jejich ochrana.
Historie peněz v českých zemích je dlouhá. Příroda dala státu bohaté zdroje stříbra, které král Václav II. roku 1300
moudře využil k ražbě jedné z nejcennějších měn své doby – pražského groše. Nové zdroje stříbra v Jáchymově umožnily roku 1519 zavést ražbu nové těžké mince – tolaru. Její kvalita byla tak vysoká, že přešla v názvu „dollar“ nejen do měny Spojených států.
České banky se mohou pochlubit řadou prvenství a inovacemi, ať už jde o bezhotovostní převody, nebo poštovní poukázky za Rakousko -Uherska nebo bezkontaktní karty a instantní převody v posledním desetiletí. Vývoj peněz se nezastavil a nové technologie naznačují, jakým směrem míří. Co bude existovat lidstvo, budou existovat i peníze, jen jejich forma se bude měnit.
Autor
„Nejcennější věci v životě jsou ty, které si za peníze nekoupíte.“
Albert Einstein, fyzik (1879–1955)
▲ Mušle kawry sloužily jako jedno z prvních platidel.
◀ Vrchol kamenné stély babylonského krále Chamurapiho z let 1792 až 1750 př. n. l., která se už zmiňuje o penězích (Louvre, výška kamenné stély 225 cm).
▲ Řecké chrámy byly jedněmi z prvních bank na světě – Akropole v Athénách (Parthenon).
PROČ A JAK VZNIKLY PENÍZE
„Žádná moc bez armády, žádná armáda bez peněz, žádné peníze bez daní, žádné daně bez prosperity a žádná prosperita bez spravedlnosti.“
Chammurapi, babylonský král (1810–1750 př. n. l.)
Na počátku historie lidem stačilo to, co právě ulovili nebo jaké ovoce, zeleninu nebo jedlé kořínky sklidili. V této době lidé často umírali na nemoci a úrazy a také kvůli nedostatku jídla. Průměrný lidský věk dožití překračoval sotva třicet let.
Lidé se ale snadno učili, a tak se kolem roku 12.000 př. n. l. naučili chovat dobytek a další zvířata a pěstovat obilí. Díky tomu dokázali vyprodukovat více potravin než dříve, mohli si jejich přebytky ukládat na horší časy (obilí, uzené maso aj.). K obdělávání půdy, zpracování sklizně nebo pro vaření jídel se lidé potřebovali naučit vyrábět různé nástroje pro lov, vaření, oblékání nebo obdělávání půdy. Nejprve si vše vyráběli sami v rodině, později se vyčlenili první řemeslníci: hrnčíři a kováři.
V další etapě vývoje lidé začali vyměňovat své produkty za jiné, s dalšími zemědělci nebo řemeslníky v osadě, i mimo ni. A tak nejpozději kolem roku 6000 př. n. l. vznikl směnný obchod . Okolo roku 5000 př. n. l. lidé začali ke směně používat raději produkty, o které byl největší zájem (snadno se daly směnit).
Byly jimi obilí nebo dobytek. Jejich nevýhodou bylo, že se nedaly dlouho skladovat a snadno převážet. Není bez zajímavosti, že anglické slovo capital má původ ve slově cattle (dobytek), podobně jako italské slovo pecuniary (peníze, majetek) pochází z latinského slova pecum (dobytek). Z něj byl odvozen název pro peníze pecunium a odtud vzniklo i české slovo peníze. Historickou vazbu mezi obilím a penězi nalezneme v izraelské měně šekel. Původně to byla stříbrná mince, která měla hodnotu jednoho pytle ječmene.
Před vznikem peněz v Mezopotámii a starém Egyptě jako platidlo sloužilo obilí. Zemědělci ho mohli ukládat v sýpkách chrámů, které sloužily jako obilní banky, a za úrok mohli obilí půjčovat pro zasetí nové úrody. Stvrzenky o uložení obilí v chrámech sloužily jako platidlo a za vlády Ptolemaiovců v letech
323–30 před n. l. byl dokonce vytvořen systém s centrální „zúčtovací bankou“ v Alexandrii.
Lidé nacházeli valounky zlata nebo jeho šupinky v řekách, zářivě žlutý kov se jim líbil, rádi ho vlastnili a zdobili se jím. Podobně vzácné byly mušle kawry na pobřeží Číny, slonovina v Africe nebo škeble v Severní Americe. U starých Slovanů to mnohem později byly plátěné
šátečky – odtud sloveso platit. Tyto vzácné a oblíbené předměty se někdy v období mezi léty 2000–1200 př. n. l. staly prvními platidly. Ale ani to nestačilo. Lidé potřebovali univerzální zboží, které by se dalo vyměnit za jakékoli jiné zboží, jeho hodnota by byla standardizována a platila natrvalo. A tímto zbožím se na přelomu 2. a 1. tisíciletí př. n. l. staly peníze, jejichž podoba se časem měnila.
JAK SE CENNÝ KOV STAL PENĚZI
„Zlato se zkouší ohněm, žena zlatem, muž ženou.“ Pythagoras (585–495 př. n. l.)
První pracovní nástroje lidí byly vyrobeny ze dřeva, kostí nebo kamenů (např. pazourek), které se daly snadno opracovat. K lovu nebo k obdělávání půdy byly potřeba tvrdší materiály. Někdy okolo roku 6000 př. n. l. se lidé naučili zpracovávat měď, olovo a cín , protože mají nízkou teplotu tání (cín 239,9 °C, olovo 327,4 °C, zinek 419,4 °C a měď 1083 °C).
Jako další kov se lidé naučili zpracovávat stříbro. Chaldejci v Babylonu ze stříbra vyráběli šperky už 6000 let př. n. l. V Mezopotámii začali používat první stříbrné platidlo před dva a půl tisíce lety, mělo formu vážených kousků stříbra, později i kroužků nebo spirál. Tak vznikly první peníze.
Ve Starém zákoně v knize Genesis (17:12) říká Hospodin Abrahamovi: „Každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude
osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince.“ Je to důkaz, že vážené kousky stříbra se počátkem druhého tisíciletí před n. l. používaly k nákupu otroků.
Dalším vyhledávaným kovem se stalo zlato. Lidé ho nalézali v surovém stavu jako kousky kovu na povrchu země nebo šupinky v písku řek. Už v 6. tisíciletí př. n. l. dokázali lidé v Přední Asii zpracovávat zlatou rudu. Nejznámější jsou nálezy zlatých posmrtných masek, přileb a šperků z královských hrobek v mezopotámském městě Uru (po 3000 př. n. l.).
Vážené kousky zlata sloužily ve starém Egyptě k placení, jak dokazují velká množství nalezených zlatých ingotů, drátů a kousků zlata. V Evropě se nalezly nejstarší stopy zpracování zlata z 5. tisíciletí př. n. l. z nekropole v bulharské Varně.
Penězi se naopak nestaly drahé kameny, perly nebo diamanty. Mají různou hmotnost a kvalitu, nedají se snadno dělit a nelze je spojovat, jako např. zlato a stříbro roztavením nebo rozřezáním.
Zlato
Zlato (chemická značka Au, lat. aurum) je měkký kov, ale třikrát těžší než železo (hustota: 19,3 g/cm3). Je prvním kovem, který se lidé naučili zpracovávat. Nejprve ho nalézali na povrchu země a v písku řek, později ho začali těžit v dolech. Zlato má žlutou barvu, nerezaví, je velmi odolné vůči kyselinám, solím i zásadám, je dobře tepelně i elektricky vodivé. Teplota tání je 1064,18 °C.
Zlato se v přírodě vyskytuje v horninách a rudních žilách nebo v náplavech písku potoků a řek. Přirozenou slitinu zlata a stříbra elektron (electrum) s obsahem zlata 70–90 % už okolo roku
3000 př. n. l. používali staří Egypťané. Nejstarší předměty ze zlata byly nalezeny v hrobech u Varny v Bulharsku, které pocházejí z doby okolo roku 6600 př. n. l. Z doby okolo roku 6000 př. l. máme důkazy o těžbě zlata v Egyptě.
Ryzost zlata se uvádí v karátech (kt), čisté zlato má 24 karátů nebo nověji v tisícinách (ryzí zlato: 1000/1000). Ve šperkařství se nejčastěji používá 14karátové zlato (ryzost 585/1000), v mincovnictví zlato 22–23 karátů (ryzost
▲ Investiční zlato má dnes podobu slitků o hmotnosti od 1 gramu až po standardní slitky o hmotnosti 12,441 kg (400 trojských uncí) –tzv. „zlaté cihly“.
◀ Obrázek čistého zlata v podobě krystalů.
cca 900–986/1000). Do zlata se přidávají jiné kovy zejména proto, aby se zvýšila jeho pevnost nebo aby získalo jinou barvu – bílou přidáním niklu, manganu nebo palladia nebo růžovou přidáním stříbra a mědi. Na světových burzách se zlato obchoduje v trojských uncích (oz t = 31,103 gramů, kód XAU).
Zlato dodnes plní roli spolehlivého, neutrálního uchovatele hodnoty, zejména v době politické a ekonomické nejistoty nebo válek. Zatímco od roku 1915 americký dolar ztratil za 123 let vlivem inflace 99 % své kupní síly, cena trojské unce zlata (se započtením inflace) vzrostla od února 1915 do 26. října 2023 z 592,50 téměř čtyřikrát na 1984,36 dolarů.
Stříbro
Stříbro (chemická značka Ag, lat. argentum) je bílý, lesklý, kujný a tažný ušlechtilý
kov s největší tepelnou a elektrickou vodivostí. Stříbro je přibližně dvakrát těžší než železo (hustota: 10,49 g/cm 3), teplotu tání má nižší než zlato: teplota tání: 961,78 °C. Stříbro se nachází ve sloučeninách s jinými kovy, jako ryzí kov jen velmi vzácně. Hmotnost stříbra se uvádí v gramech , jeho ryzost v tisícinách. Nejčastější ryzost stříbra je 925/1000 (92,5 %), tzv. šterlinkové stříbro.
Už od starověku lidstvo zná léčivé účinky stříbra, tzv. stříbrná voda dezinfi kuje vodu a používá se k ošetřování ran. Znali to už antičtí mořeplavci, kteří používali stříbrné nádoby k uchování a dezinfekci pitné vody. Ve středověku maltézští rytíři používali stříbrné chirurgické nástroje a nádoby a také „stříbrnou vodu“ k léčbě ran a popálenin. V roce 2022 byla na světě vytěženo 38 600 tun stříbra.
◀ Stříbronosná
ruda musí po těžbě projít metalurgickým procesem, než se z ní stane blyštivý kov.
TĚŽBA ZLATA A STŘÍBRA
Na celém světě bylo dodnes vytěženo asi 1,25 milionu tun stříbra. Toto množství by se vešlo do krychle o rozměru 36 metrů (socha Svobody v New Yorku je bez podstavce vysoká 47 metrů).
Do roku 2020 bylo na světě vytěženo asi 190 000 tun zlata. Toto množství by se vešlo do krychle o rozměru 20 metrů. Jde o asi 80 % zlata v pozemských horninách. Asi desetkrát více je ho pod dnem světových oceánů. V roce 2022 bylo na světě vytěženo 3100 tun zlata.
Těžba zlata a stříbra ve světě –pořadí 10 nejvýznamnějších zemí (tuny, 2022) Zlato Stříbro 1Čína3301Mexiko3600
6Kazachstán1206Bolívie1300 7JAR1107Polsko1300 8Peru1008Rusko1200 9Uzbekistán1009USA1100 10Ghana9010Argentina840
Pramen: www.statista.com
PRVNÍ PENÍZE
„Nejtěžší prokletí lidstva jsou peníze.“ Sofokles, starořecký dramatik a politik (497/496–406/405 př. n. l.)
Zlato i stříbro měly vysokou cenu i v malém množství, byly trvanlivé, snadno přenosné a dělitelné, a proto se staly ideálním univerzálním zbožím – penězi. Dosud odhalené důkazy naznačují, že v Mezopotámii a okolních zemích se
peníze rozvíjely nejprve jako účetní peníze (evidence daní, úvěrů apod.). Dokazuje to tzv. sčítací tyč z doby okolo 30 000 let př. n. l.
Teprve později se peníze staly prostředkem směny, jak dokazují archeologické
▲ Stříbrné ingoty rozřezané na malé plátky nebo spirály stříbrného drátu byly nalezeny v Mezopotámii a také v Íránu. Sloužily jako peníze.
nálezy z Mezopotámie z 5. tisíciletí př. n. l. Jako peníze už ve 3.–2. tisíciletí př. n. l.
sloužily vážené kousky stříbra, elektron a stříbrné a zlaté kroužky, drátky nebo spirály. V homérovských eposech z 8. století př. n. l. se píše o sekerách jako platidlu.
Hliněné tabulky a zápisy na kamenech dokazují, že stříbro sloužilo jako peníze. Zákoník krále Chammurapiho (1770 př. n. l.) stanovil devět druhů zboží, které má hodnotu jednoho šekelu stříbra. Zákoník defi nuje zrnka stříbra jako peněžní jednotky, které se nevážily, nýbrž počítaly, musely tedy mít stejnou hmotnost. Úvěry mohly být splaceny obilím, pokud dlužník neměl stříbro.
Nejstarší mince
Nedávné vykopávky v Číně ukázaly, že první mince nevznikly v lýdské říši, jak se dosud předpokládalo, ale v provincii Che–nan. Zdejší starověká slévárna razila mince už okolo roku 770 př. n. l. První peníze měly podobu malých bronzových sekyr nebo rýčů. Už ale z 11. století př. n. l.
známe z Číny nálezy litých měděných napodobenin mušliček kawri, které mohly být šperkem nebo penězi.
O něco málo později okolo roku 700 př. n. l. na ostrově Aigina a v Efezu v Lýdii, v západní části Malé Asie (okolo 650 př. n. l.), se jako mince začaly používat oválné kousky zlata a stříbra. První lýdské mince tvořil elektron , který lidé nalézali v řece Paktolós nebo v dolech. Na těchto přibližně stejně vážících valouncích byl vyražen znak, kterým město nebo panovník garantovali pravost a „standardní“ množství cenného kovu.
Za lýdského krále Alyattése vznikla první antická mince – statér (ze slov „váha“ nebo „vyvažovat“), která byla ražena ze zlatého pásu (střížek). Na nich jeho království postavilo své bohatství. Poslední lýdský král Kroisos (560–547 př. n. l.) zvaný „Bohatý“ dal razit první zlaté mince na světě. Na nich jsou vyražené puncy se lví hlavou nebo tlapou a řecké nebo lýdské písmo. Jiné nesou texty v řečtině. Hérodotos vypráví, že
obyvatelé Lýdie byli „… první z lidí, pokud víme, kteří používali mincí ražených ze zlata a stříbra a první začali pěstovat obchod“. Když roku 546 př. n. l. Lýdii dobyli Peršané, mince zavedly i v Persii. Od doby okolo roku 600 př. n. l. byly mince raženy také v Řecku, Makedonii, Kypru, na Egejských ostrovech, na Apeninském poloostrově, v severní Africe (Kyrenaika), v jižní Francii, Thrákii a na pobřeží Černého moře. Tedy všude tam,
▲ První mince ze staré Číny měly podobu bronzových sekyr.
▲ Řecká mince statér dostala svůj název od řeckého slova pro závaží (Delfy 338/6–334/3 př. n. l.).
kde měli obchodní vliv Řekové. Mince byly mnohem praktičtější než jiné formy peněz. V antickém světě existovaly desítky druhů mincí, které znesnadňovaly obchod, ale přinášely zisk směnárníkům . Už v antice se lidstvo setkalo s inflací – znehodnocením kupní síly peněz díky růstu cen. Příčinou bylo „šizení“ mincí, které byly často raženy ze zlata a stříbra o nižší ryzosti, aby jich bylo vyraženo více.
▲ Zlaté mince lýdské říše měly oválný tvar, váhu mezi 14,1 až 17,2 gramy a jejich pravost byla ověřena jedním nebo dvěma puncy (610–564 př. n. l.).
▲ Hlavní obchodní mincí řeckého světa byla v letech 510–38 př. n. l. athénská drachma. Jejím symbolem se stala sova – atribut bohyně Pallas Athény.
JAKÉ FUNKCE PLNÍ PENÍZE?
Cesta od směnného obchodu k vynálezu peněz ve formě mincí z drahých kovů byla poměrně dlouhá. Tento skvělý vynález, který lidstvo bezesporu posunul o řád výše, není tak jednoduchý, jak by se mohlo na první pohled zdát. Peníze jsou defi novány několika důležitými funkcemi, které musí mít současně:
• účetní jednotka – peníze slouží k počítání a vyjádření množství
• měřítko hodnot – podobně jako měřítka váhy nebo délky jsou peníze dlouhodobě a všeobecně uznávaným měřítkem finanční hodnoty zboží nebo služeb (ceny)
• prostředek směny – peníze lze směnit za libovolné zboží, jsou univerzálním zbožím
• platební prostředek – peníze slouží k úhradě zboží nebo služeb
• uchovatel hodnoty – poklad, peníze časem neztrácí svou hodnotu. U mincí ze zlata a stříbra jejich hodnota dokonce roste, u papírových a elektronických peněz jejich hodnota v čase klesá.
Peníze ale musí mít několik dalších důležitých vlastností, aby mohly plnit své funkce:
• trvanlivost • přenosnost • dělitelnost
• stálost
• vzácnost • všeobecné použití
Obchod, úvěr a vznik bank
Úschova peněz a cílevědomé úspory vzkvétaly v babylonských chrámech a královských pokladnách už v období okolo roku 2000 př. n. l. Lidé a obchodníci s v bankách ukládali zlato a stříbro a půjčovali si je za úrok, aby si mohli třeba koupit osivo. Ze sklizně pak úvěr splatili. Zprávy o prvních bankách máme ze staré babylonské říše z doby vlády krále Chammurapiho (vládl v letech 1792–1750 př. n. l.), kdy o nich několikrát hovoří jeho zákoník.
Ve starém Egyptě bohatí obchodníci ukládali své obilí ve státních sýpkách, které jim o tom vydávaly potvrzení. To
mohli použít nejen k vyzvednutí obilí, ale také s ním mohli zaplatit u jiných obchodníků, uhradit daně nebo dát dar bohům. V Alexandrii dokonce existovala „zúčtovací banka“, která prováděla platby mezi „obilními bankami“. Za vlády Ptolemaiovců (323 př. n. l. – 30 n. l.) byly v Egyptě zavedeny mince, ale ty sloužily jen pro mezinárodní obchod a reprezentaci faraona. V zemi tedy existoval duální peněžní systém.
Dálkový obchod potřeboval peníze jako univerzální zboží. Obchodování s ním nejprve zajišťovaly chrámy, později obchodníci. Později vznikli směnárníci , kteří směňovali mince různého původu
▲ Zlatá pentadrachma faraona Ptolemaia II. Filadelfa (285–246 př. n. l.).
a z toho profitovali. Když někteří z nich začali přijímat vklady a půjčovat peníze, stali se z nich bankéři. V antickém Řecku a Římu máme
zprávy o prvních bankéřích ze 4. století před n. l. O něco později ve 3. stol. př. n. l. vznikly první bankéři i v Indii. Přijímali vklady, poskytovali půjčky a vydávali převodní dopisy hundi (předchůdci směnek). V Číně jsou první bankéři doloženi
až ze 6. století n. l. Za dynastie Tchang (618–907 n. l.) obchodníci ukládali peníze
▲ Stříbrný denár Kleopatry VI. a Marka Antonia jako vládců Egypta (37–30 př. n. l.).
u bankéřů, kteří jim vydávali stvrzenky, jimiž mohli i platit.
Úvěr se stal jedním z revolučních vynálezů lidstva , bez kterého bychom nežili na dnešním stupni hospodářského a kulturního rozvoje. Úvěr je spojen s důvěrou věřitele k dlužníkovi, že mu půjčené peníze vrátí, proto se nazývá credit z latinského slova credo (věřit).
Ve starověkém světě bankéři obchodovali v chrámech nebo na veřejných místech (fórech). Zde si postavili
▲ V klasické době Athén byla nejběžnější mincí tetradrachma (čtyři drachmy). Na líci měla hlavu bohyně Athény a na rubu její symbol – sovu (okolo 450 př. n. l.).
stoly, které bývaly pokresleny řadou čar a čtverců pro usnadnění výpočtů – řecky trapezitai (lavice, banka). Podobně slovo banka pochází z italského slova banca , které znamená lavičku nebo pult. Důkazem toho je mimo jiné vyhnání kupců z chrámu Ježíšem, popisované v Novém zákoně (Matouš 21.12): „Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků…“
V Athénách se počítal 1 talent = 60 min = 3000 statérů = 6000 drachem (0,5 gramů stříbra). Jedna drachma = 6 obolů. Slovo obolus se v přeneseném smyslu stalo označením pro „částku peněz“. Slovo drachma v řečtině původně znamenalo „hrst“ obilí. To je další důkaz o propojení obilí s prvními penězi.
Obchod podpořil rozvoj písma
a matematiky
Počítání cen zboží v různých měnách, evidence vkladů, úvěrů, skladových zásob a výpočet úroků z úvěrů, to vše vyžadovalo písmo k jejich zápisu a číslice a matematické znalosti k výpočtům. Obchodníci a bankéři, společně se zeměměřiči polí a závlahových systémů nebo se staviteli chrámů a paláců se stali jejich prvními uživateli.
Rozvoj obchodu, bankovnictví a výběr daní vedl ke vzniku účetnictví. Nejstarší nalezené účetní záznamy pocházejí ze 7. tisíciletí př. n. l. z Mezopotámie. V období 4. a 3. tisíciletí př. n. l kněží v dnešním Íránu zodpovídali za kontrolu fi nančních záležitostí. V silech a skladech byly nalezeny válcové žetony
a hliněné destičky, které se používaly pro vedení účetnictví.
Už ze 4. tisíciletí př. n. l. se dochovaly záznamy, že se ve starém Egyptě a v babylonské říši, používaly ústní kontrolní zprávy. Za římské říše je prováděli auditoři (z lat. audire – slyšet). Ve 2. tisíciletí př. n. l. zdatní obchodníci Féničané zdokonalili obrázkové písmo převzaté od Egypťanů a vytvořili z něj fonetické písmo (písmena abecedy představují jednotlivé souhlásky a samohlásky).
Pro počítání se mnohem více osvědčily hinduisticko-arabské číslice. Matematiku zdokonalil islámský matematik Muhammad Ibn Músá al–Chórezmí (asi 780–850 n. l.), známý v Evropě jako Algoritmí (odtud slovo „algoritmus“). Jako první popsal podvojné účetnictví. Arabská matematika (algebra) byla vyspělá a její převzetí usnadnilo evropským obchodníkům výpočty při převodech měn nebo počítání zisku. Číslice 0 až 9 byly praktičtější než římské, kde se výpočty neobešly bez početní tabulky abakusu. Přebíraným vzorem se stala Liber Abaci (Kniha kalkulací), kterou roku 1202 vydal Leonardo z Pisy, zvaný Fibonacci, který byl ovlivněn výše zmíněným matematikem Al–Chórezmím. Proslulá se stala tzv. Fibonacciho sekvence, která usnadnila výpočty z paměti. Podle ní je další číslo v posloupnosti součtem dvou předchozích čísel (1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34). Ve své knize popsal zlomky, výpočty úroků a podílů na zisku. Fibonacciho strategie (Fibonacciho retracement) se ve fi nancích používá dodnes.
Výhody arabských číslic oproti římským jsou vidět na první pohled. Římské číslice neznají nulu.
PENÍZE V ANTICKÉM ŘÍMĚ
„Peníze ještě nikoho neučinily šťastným.“ Seneca římský filozof 4–65 př. n. l.
Římská říše datovala počátek své historie k založení Říma roku 753 př. n. l. V té
době Římané používali jako peníze bronzové ingoty o rozměru cca 90 × 170 mm a váze 1.600 g. Zmiňuje se o nich nejstarší zákoník Zákon dvanácti desek (lat. Leges duodecim tabularum) z roku 450 př. n. l. Byl na nich vyražen nápis ROMAION, býk nebo jiná zvířata a nazývaly se aes signatum (značený kov).
Římané začali razit stříbrné a zlaté
mince až ve třetím století př. n. l. a přitom vycházeli z řeckých vzorů. První byla těžká kulatá mince z mědi o váze 273 až 327 g, nazývaná Aes Grave (těžký kov).
Teprve až po roce 290 př. n. l. Římané začali podle řeckých vzorů razit stříbrné
mince, tzv. didrachmy, s vyraženou vlčicí kojící legendární zakladatele Říma
Romula a Rema. Okolo roku 217 př. n. l. začali razit statéry o hmotnosti cca 6,8 g.
V letech 213–211 př. n. l. byl do oběhu dány stříbrné denáry o hmotnosti cca 4,5 g. Pro představu: tříčlenná rodina s jedním otrokem potřebovala ke slušnému živobytí okolo 570 denárů ročně. Jeden denár se dělil na 10 assů (od roku 167 př. n. l. na 16 assů). Z římského denáru denarius grossus z roku 211 př. n. l. byl odvozen název mince doby raného středověku – groš ( grossi).
Kolem roku 309 Řím začal razit zlatou minci solidus o váze 4,55 g. Krátce před zánikem římské republiky a nástupu
▶ Z let 105–107 n. l. pochází stříbrný denár římského císaře Traiana.
▲ Zlatý aureus císaře „Caracally“ (55–58 n. l.).
▲ Zlatý solidus razila i východořímská říše v Konstantinopoli (císař Theodosios III., 715–717 n. l.).
císařství začala ražba nové zlaté mince –aureus (váha 5,46–7,28 g). Kromě stříbrných a zlatých mincí Římané razili také mince malé hodnoty z mosazi (dupondius), bronzu (sestercie, duponius) a mědi (assus). Nejdéle se používal poměr mincí: 1 aureus = 25 denárů = 100 sestercií = 400 assů.
Nedostatek zdrojů zlata a stříbra a vysoké náklady na správu obrovské říše stát řešil snižováním obsahu stříbra v mincích. Inflační emise je doložena nálezy mincí, kdy mince z doby vlády císaře Augusta (27 př. n. l. – 14 n. l.) mají obsah stříbra 97 %, císaře Nera (54–68 n. l.) 90 %, Traiana (98–117 n. l.) 85 % a nakonec za Aureliana (270–275 n. l.) jen 2 %!
▲ Forum Romanum v Římě bylo několik století finančním centrem Evropy.
