9788028402013 by Knižní klub

ČTVRTÁ KAPITOLA

HRY IV. OLYMPIÁDY

Martin Kovář

Předseda organizačního výboru

William lord Desborough © [1908] Hertfordshire Archives

Tajemník organizačního výboru

Robert de Courcy Laffan © archiv ČOV

Jak již bylo zmíněno, londýnské hry z roku 1908 byly pro olympijské hnutí nesmírně důležité. Již tak složitá situace se totiž dále zkomplikovala po nečekaném rozhodnutí Řeků uspořádat v roce 1906, k desátému výročí „prvních her moderní éry“, vlastní olympiádu. Řekové sice tvrdili, že jde o poslední pokus zachránit hnutí po faktickém krachu v Paříži a v St. Louis, ve skutečnosti se však jednalo o snahu uzurpovat si je navždy pro sebe.132 Vůdci MOV v čele s baronem de Coubertinem se od „pochybného podniku“ rázně distancovali, neboť odporoval jejich představám o čtyřletém olympijském cyklu a o střídání pořadatelských zemí, respektive měst, zabránit mu však nedokázali.133

Britové měli na athénských „mezihrách“ (22. dubna až 2. května 1906134) solidní zastoupení v čele s padesátiletým, všestranně nadaným aristokratem Williamem Henrym „Williem“ Grenfellem, budoucím první baronem z Desborough. Právě jeho účast v Athénách byla klíčová. William Henry byl nejen mužem předurčeným k politické kariéře, ale i společenskou „celebritou“ par excellence, o jejíž proslulosti svědčilo to, že se jeho svatby osobně zúčastnil tehdejší princ z Walesu a budoucí britský král Eduard VII.135

132/ Srv. SZYMICZEK, O. The First Decade of Modern Olympic Games. In: Report XV. Session IOA 1975. Athens: 1976, s. 158 an.

133/ COUBERTIN, P. de. La renaissance olympique. In: L’Indépendance Belge. Vol. 77, 23. dubna 1906; Revue Olympique. Vol. 6, 1906, No. 5, s. 68–75. Dále srv. LENNARTZ, K. The 2nd International Olympic Games..., s. 10–27; LENNARTZ, K. International Conference – Exhibition – The International Olympic Games 1906 in Athens. In: Journal of Olympic History. 2004, Vol. 12, s. 8. 134/ Sportovní hry označované některými sportovními novináři i odborníky za neoficiální „olympiádu“ se v Athénách konaly i v letech 1910 a 1914. K jejich přípravě a průběhu srv. Die olympischen Spiele des Jahres 1910. In: Deutsche Turn-Zeitung. 1907, Vol. 52, No. 8, s. 139; Olympischen Spiele in Athen 1910. In: Der Turner. 1907, Vol. 22, No. 4, s. 75–76; Neue olympische Spiele in Athen. In: Illustrierte Athletik-Sportzeitung. 1907, Vol. 16, No. 10, s. 151–152; Olympische Spiele 1910 in Athen. In: Deutsche Turn-Zeitung. 1909, Vol. 54, No. 13, s. 221; No. 29, s. 513; No. 41, s. 741; Die Olympischen Spiele 1910 in Athen. In: Körperkultur. 1909, Vol. 4, No. 11, s. 337; Schwimmer-Zeitung. 1909, Vol. 17, No. 78, s. 1044–1045; Der Deutsche Schwimmer. 1909, Vol. 5, No. 48, s. 93–94; Deutsche Turn-Zeitung. 1910, Vol. 55, No. 1, s. 16; Panhellenische Spiele in Athen. In: Körperkultur. 1910, Vol. 5, No. 5, s. 147; Sport im Bild. 1910, Vol. 16, No. 32, s. 924–925; Olympische Spiele zu Athen 1914. In: Sport im Bild. 1911, Vol. 17, No. 31, s. 912. 135/ Editor populárního časopisu Vanity Fair napsal: „Kdyby se někdo zeptal na nejtypičtějšího Angličana této generace, každému by ihned připadlo na mysl jméno lorda Desborougha.“ Vanity Fair, 15. července 1908. Srv. též COUBERTIN, P. de. Une campagne..., s. 179; COUBERTIN, P. de. Mémoires..., s. 53.

De Coubertinovým štěstím bylo zejména to, že lord Desborough a jeho spojenci, v první řadě Theodore Andrea Cook136, neúnavný propagátor sportu za kanálem La Manche a editor St. James’s Gazette, časopisu „gentlemanů pro gentlemany“, myšlence uspořádat olympiádu v Londýně přáli. Lord Desborough byl ostatně členem MOV a prezidentem Britské olympijské asociace (British Olympic Association; BOA) a Cook se stal členem obou institucí na jeho pozvání rovněž.

Organizací, která lordu Desboroughovi k prosazení jeho plánu pomohla, byla především BOA, jež se později transformovala v Britskou olympijskou radu (British Olympic Council; BOC). Desborough by nicméně svého cíle nikdy nedosáhl, kdyby jej nepodporovalo několik blízkých přátel a jeho choť, půvabná Ethel Anne Faneová; jejich rezidence – Taplow Court či Taplow House na břehu Temže – se stala jedním z vyhlášených míst, kde se scházela nejvyšší londýnská společnost, včetně tzv. Duší (Souls),137 uzavřené skupiny prominentních aristokratů, mezi jejíž členy manželé Desboroughovi patřili.

Při pořadatelství her v roce 1908 sehrál významnou roli též reverend Robert de Courcy Laffan, osobní přítel barona de Coubertina.138 Tohoto ředitele uznávané King Edward VI School ve Stratfordu nad Avonou a později i ředitele prestižní public school v Cheltenhamu (Cheltenham College), známého obhájce morálního aspektu sportovního soupeření,139 de Coubertinovy ideály oslovily do té míry, že se pro něj stal olympismus „novým náboženstvím“; do dějin hnutí se zapsal především svým podílem na uspořádání londýnských her v roce 1908.

Třetím mužem, jenž se o úspěch her zasloužil, byl Imre Kiralfy, rodák z Budapešti, kde přišel v roce 1845 na svět jako Imre Konigsbaum, nejstarší ze sedmi dětí židovského výrobce látek Jacoba Konigsbauma. Jeho životní osud

136/ Theodore Andrea COOK (1867–1928) získal na olympijských hrách v roce 1920 stříbrnou medaili v umělecké soutěži, konkrétně v literatuře za dílo nazvané Olympijské hry v Antverpách (Olympic Games of Antwerp). Srv. nekrology The Times, 18. září 1928 a The Field, 20. září 1928; COOK, T. A. International Sport. London: 1910.

137/ Srv. vynikající monografii, jejíž autorkou je LAMBERTOVÁ, A. Unquiet Souls. A Social history of the illustrious, irreverent, intimate group of British aristocrats known as „the Souls“ New York: 1984. Ke specifické atmosféře, jež panovala v Taplow Court (či v Taplow House), srv. též SACKVILLE-WEST, V. The Edwardians. London: 1930, s. 26–27.

138/ Laffan si získal de Coubertinovo přátelství na olympijské konferenci v Le Havru v červenci 1897, kde přednesl vybroušenou francouzštinou emotivní projev o pozitivním vlivu sportu na morálku jednotlivce. „Úžasný muž s tváří, v níž se zračí neobyčejná inteligence,“ napsal de Coubertin o Laffanovi ve svých memoárech. COUBERTIN, P. de. Mémoires..., s. 46.

139/ JENKINS, R. The First London Olympics 1908. London: 2008, s. 21–24. Srv. též BAILEY, S. A Noble Ally and Olympic Disciple: The Reverend Robert S. de Courcy Laffan, Coubertin’s „Man in England“. In: Olympika. 1997, roč. 4, s. 51–64; BALLEY, S. The Reverend Robert S. de Courcy Laffan: Baron Pierre de Coubertin and the Olympic Movement. In: Coubertin et l’Olympisme. Questions pour l’avenir. Le Havre: 1897, s. 64–71. Dostupné též na: http://www.coubertin.ch/pdf/ PDF-Dateien/113-Baily.pdf).

byl skutečně neobyčejný. Po potlačení „maďarské revoluce“ z let 1848–1849 si Imreho otec změnil jméno na Kiralfy a začal podporovat „maďarskou věc“ uváděním národních tanců a písní. Za oceánem, v USA, dosáhli The Kiralfy Brothers úspěchu díky nápaditě pojatým tanečně-akrobatickým představením a velkolepým show. V roce 1887 se ale bratři rozešli ve zlém a Imre se synem Charlesem zamířil do Londýna vstříc svému dalšímu snu – uspět jako impresário v hlavním městě největší imperiální velmoci. Světový úspěch, o němž snili, se ale dostavil poté, co navázali kontakty s představiteli Britské imperiální ligy (British Empire League) a začali podporovat jejich myšlenku na uspořádání velké výstavy, podobné té z roku 1851.140 Představa fascinujícího „bílého města“ (White City),141 postaveného pro takovou výstavu, nedala od té doby Kiralfymu spát, aniž by tušil, za jakých okolností dojde jeho sen naplnění.

Vraťme se ale do posledních měsíců roku 1906, kdy lord Desborough se svým „asistentem“ Laffanem učinili rozhodnutí, jež nemělo být pouhou „záchrannou operací“, pokusem o udržení olympijské myšlenky při životě, nýbrž o její oživení a pokus o restart s více než stovkou disciplín (soutěžit mělo mezi dvěma až třemi tisícovkami sportovců).142 V případě londýnských her bylo od počátku zjevné, že lze uspět pouze tehdy, podaří-li se získat co nejrychleji dostatek finančních prostředků.

A právě v této souvislosti „vstoupil do hry“ Imre Kiralfy, jenž přišel prostřednictvím svého přítele Mercadiera s nápadem na uspořádání francouzsko-britské výstavy, na níž by spřátelené koloniální velmoci demonstrovaly svoji sílu a náskok před zbytkem světa. V Paříži byli myšlence nakloněni, a to jak představitelé Francouzské obchodní komory, tak členové stálého výboru, jenž měl na přípravy podobných akcí dohlížet (Comité Français des Expositions à l’Étranger).

Kiralfy nadchl pro myšlenku olympijských her rovněž vévodu z Argyllu, jenž byl ženat s mladší sestrou krále Eduarda VII. Luisou. Následně vznikl výbor v čele s vévodou z Argyllu a hrabětem z Derby, jehož členy byli významní aristokraté, finančníci a podnikatelé jako lord Rothschild, lord Strathcona či sir Ernest Cassel. Na počátku ledna 1907 tak mohly ve čtvrti Shepherd’s Bush v západním Londýně, konkrétně v borough of Hammersmith

140/ K Velké výstavě (Great Exhibition of the Works of Industry of All Nations) z roku 1851 srv. například BABBAGE, Ch. The Exposition of 1851. Views of the Industry, the Science, and the Government of England. London: 1851; BRIGGS, A., The Crystal Palace and the Men of 1851. In: Victorian People: A Reassessment of Persons and Themes, 1851–1867. London: 1970; GIBBS-SMITH, C. H. The Great Exhibition of 1851. A Commemorative Album. London: 1950; LANGON-DAVIS, J. The Great Exhibition of 1851. London: 1972.

141/ KIRALFY, I. My Reminiscences. In: Strand Magazine, červen 1909.

142/ Podle novin se mělo jednat o „neuvěřitelné, ohromující hry“. The Times, 11. července 1908.

and Fulham, necelých osm kilometrů západně od Trafalgarského náměstí, na ploše větší než 140 akrů, začít přípravné práce. Působivé bílé stavby, jež ve Shepherd’s Bush brzy vyrostly, pak daly místu název Bílé město (White City), přesně jak si vysnil Imre Kiralfy.143

V téže době již lord Desborough s Laffanem usilovali o to, aby se do příprav olympijských her zapojilo co nejvíce anglických (britských) sportovních asociací. Proto nastylizovali dopis, otištěný na stránkách časopisů Tatler, Vanity Fair, Hearth and Home a dalších, ve kterém žádali zástupce všech sportovních sdružení v zemi, aby se připojili k jejich úsilí. Dopis měl veliký ohlas, ke členství v BOC se přihlásili zástupci všech významných sportovních odvětví, v nichž se posléze na hrách soutěžilo. Dne 19. listopadu 1906 tak mohl Sporting Life oznámit, že BOC s konečnou platností rozhodla o uspořádání her. O měsíc později, 20. prosince 1906, se v londýnském Bath Club v Dover Street číslo 34 konalo jedno z klíčových zasedání BOC. Zástupci výboru pro uspořádání Francouzsko-britské výstavy (Franco-British Exhibition) na něm sportovním nadšencům nabídli, že postaví na vlastní náklady, „ne menší než 44 000 liber“, nový stadion, kompletně jej vybaví a dají jej olympionikům v červenci 1908 na dva týdny k dispozici. Kromě toho přislíbili, že BOC, respektive BOA obdrží čtvrtinu všech případných příjmů.144 Nabídka byla nesmírně lákavá tím spíš, že vláda Henryho Campbell-Bannermana dala najevo, že olympiáda nemůže počítat s její podporou. Jedním z nejdůležitějších úkolů BOC bylo zajistit jasná pravidla pro všechna sportovní odvětví. Po dosažení shody byla pravidla přeložena do francouzštiny a do němčiny a rozeslána po světě. Další problém, který musela BOC vyřešit, se týkal amatérského statusu závodníků. Hodně se diskutovalo i o podobě olympijských medailí. Odpovědnost spočívala na bedrech BOC’s Arts Committee, jehož členy byli již zmíněný Theodore A. Cook, G. S. Robertson a dva kooptovaní členové Královské akademie umění (Royal Academy of Arts) – sir Arthur Cope a sir Thomas Brock.145

Na jaře 1907 se v nizozemském Haagu konalo klíčové zasedání Mezinárodního olympijského výboru, jehož se zúčastnili zástupci jedenácti zemí

143/ Srv. City of Splendid Palaces. In: Daily Mail, 11. května 1908.

144/ Srv. GEPPERT, A. C. T. Fleeting Cities. Imperial Expositions in Fin-de-Siècle Europe. Basingstoke – New York: 2010.

145/ COOK, T. A. The Sunlit Hours. London: 1926, s. 244. Medaile byly raženy v Paříži ze solidního zlata, stříbra a bronzu, a proto byly poměrně malé. Upomínkové medaile pro všechny účastníky byly větší, z lehce pozlaceného bronzu. Na přední straně medailí pro vítěze byl nahý atlet stojící mezi Slávou a Vítězstvím, jež mu kladly na hlavu vavřínový věnec, u upomínkové medaile to byl vozataj. Na druhé straně medaile pro první tři sportovce se nacházel svatý Jiří, jeden ze symbolů londýnských olympijských her. Razidla byla znovu použita při výrobě medailí pro olympijské hry ve Stockholmu v roce 1912 a v Antverpách v roce 1920. Diplomy připravil Bernard Partridge. Srv. též Official Report, 1908, s. 30 an.

(příznačně bez delegátů ze Spojených států amerických). Kromě toho, že si do čela znovu zvolili de Coubertina (na dalších deset let), se pochvalně vyslovili na adresu organizátorů nadcházejících her a schválili program olympiády. Ten byl kromě sportů rozšířen o některé „novinky“ (pozemní hokej, jeau de paume, rackets, krasobruslení a závody motorových člunů).146 K nejdůležitějším rozhodnutím patřilo i to, že soutěže mohou proběhnout jen ve sportech, respektive v disciplínách, které provozuje několik národů. Kriket, baseball a pelota, abych uvedl několik příkladů, se tak do programu her neprosadily. Celkem bylo na program zařazeno 21 sportů, více než kdykoli předtím. Hry z roku 1908 navíc poprvé neměly proběhnout pouze v jednom městě, ale i na dalších místech – závody jachtařů v Ryde na ostrově Wight poblíž Portsmouthu a veslařů v Henley-on-Thames. Na dodržování pravidel mělo dohlížet 800 rozhodčích a funkcionářů, což vyvolávalo kritické hlasy, tvrdící, že to bude stát moc peněz.

V některých případech bylo složité rozhodnout, jakou zemi, respektive jaký stát sportovci reprezentují. Na předchozích hrách totiž mohli startovat členové kteréhokoli amatérského sportovního klubu bez ohledu na národnost. Podle nových pravidel, navržených BOC, však mohli za suverénní stát závodit pouze ti sportovci, kteří se v tomto státě narodili nebo byli plně naturalizováni. Právě toto rozhodnutí přispělo k rivalitě jednotlivých zemí soutěžících na hrách, což ostatně platí i dnes. V Londýně se tak poprvé konala i soutěž národních týmů, jež vyvolávala značné emoce. Kanaďané, Jihoafričané, Australané a Novozélanďané (poslední dva národy společně pod názvem Australasia) tak směli závodit pod vlastní vlajkou. Členové některých národních týmů propadli vlasteneckému zápalu a ještě před začátkem her se vyjádřili, že soupeřům ukážou, jak jsou skvělí, což platilo zejména o Francouzích a o Američanech.

Kromě toho bylo rozhodnuto, že všichni soutěžící musejí být členy národního olympijského výboru své země; také počet účastníků za jednotlivé země byl poprvé v dějinách her omezen. Na rozdíl od předchozích olympiád již nebylo možné ani to, aby se atlet rozhodl, že bude soutěžit v té či oné disciplíně na poslední chvíli, třeba až v den, kdy se konal jeho závod, jako to udělal například britský turista John Pius Boland na hrách v Athénách v roce 1896147 či legendární kubánský maratonec Felix Carvajal na hrách v americkém St. Louis v roce 1904.

MOV rozhodl také o tom, že jednotlivé soutěže budou pořádat příslušné britské sportovní asociace a že sbory rozhodčích pro jednotlivé disciplíny

146/ Country Gentleman. 27. června 1908.

147/ Srv. Official Report, 1896–02, s. 99.

Olympijský stadion v průběhu stavby

Dokončený olympijský stadion

budou složeny pouze z Britů, přičemž připomínali „lásku Angličanů k fair play“;148 průběh her nicméně ukázal, že to nebylo úplně šťastné rozhodnutí.

Jako výraz respektu Britů vůči světu lze chápat, že se rozhodli akceptovat rozhodnutí MOV, podle něhož měla být při soutěžích používána metrická soustava.149 Londýnské hry z roku 1908 znamenaly velký posun také, pokud šlo o účast žen, kterým MOV povolil účastnit se soutěží v tenise (na trávě; lawn tennis), lukostřelbě, krasobruslení150 a – mimo oficiální program –v gymnastice, třebaže to baronu de Coubertinovi nebylo příliš po chuti.

Příprava her mezitím pokračovala neobyčejně rychlým tempem. První slavnostní okamžik nastal 2. srpna 1907, kdy lord a lady Desboroughovi položili základní kámen nového stadionu.151 Následně se dělníci na White City Stadium střídali ve dne i v noci, a tak bylo za necelý rok hotovo. Výsledek předčil všechna očekávání. Sportovní aréna byla největší svého druhu na světě, neboť dokázala pojmout 150 000 diváků, z nichž 68 000 mohlo při sledování jednotlivých soutěží sedět; 17 000 sedadel kryla před rozmary nevyzpytatelného ostrovního počasí střecha.

O škvárové běžecké dráze se odborníci vyjadřovali jako o nejlepší na světě. Jedno kolo měřilo 536 metrů, takže tři dávala dohromady míli; dráha navíc neměla na rozdíl od té athénské nepříjemné zatáčky a byla pro běžce velmi pohodlná. Na její vnější straně se nacházela betonová dráha pro cyklisty, dlouhá 600 metrů a široká 10,675 metru. Podél jedné hlavní tribuny byl umístěn plavecký bazén o délce sto metrů a maximální hloubce 4,25 metru, takže zde bylo možné pořádat i závody ve skocích do vody. Uvnitř atletické dráhy se na travnaté ploše mohly konat soutěže ve fotbale, ragby, pozemním hokeji a lakrosu i závody gymnastů a lukostřelců.152

Pod tribunami pro diváky bylo čtrnáct velkých šaten pro tři tisíce sportovců, společně s prostorami pro zdravotníky a policisty. Pořadatelé rozhodli, že se na stadionu nebude prodávat alkohol, zřídili zde však pět restaurací, jež měly poskytovat střídmé občerstvení. Celkové náklady se oficiálně

148/ Řecký delegát sice navrhl, aby byla vytvořena mezinárodní odvolací jury, ostatní delegáti to však odmítli. Official Report, 1908, s. 29–31.

149/ K olympijským regulím srv. Olympic Games of London. IV. Olympiad. 1908. General Regulations. In: Revue Olympique. č. 19, červenec 1907, s. 302–304.

150/ Krasobruslařské soutěže byly na počátku 20. století součástí letních olympijských her, první zimní olympijské hry se konaly až ve francouzském Chamonix v roce 1924.

151/ Srv. NA, COPY 1/520/235: Photograph from print Franco British Exhibition Stadium for Olympic Games 1908. Copyright owner of work: Bendit Brothers, 121/122 Fore Street, London; Copyright author of work: Harold Baker, 71 Cannon Street, Birmingham. Date of agreement or assignment: 23. dubna 1908.

152/ Na stavbu všech sportovišť pečlivě dohlíželi členové BOC, konkrétně BOC’s Running Committee, Cycle Track Committee a Swimming Pond Committee, tj. lord Desborough, šéf AAA Fisher, Theodore A. Cook a William Henry z The Royal Life Saving Society

vyšplhaly na 85 000 liber, podle některých neoficiálních zdrojů však činily až 200 000 liber.153 Na přelomu dubna a května 1908 byl stadion, „doklad britské převahy nad ostatními národy“,154 připraven. Dne 4. května pak princ z Walesu (budoucí král Jiří V.) s chotí zahájili za nepříjemného deště Francouzsko-britskou výstavu a zároveň novou arénu zasvětili sportu.

První závody se ve White City konaly o týden později. Harold A. Wilson, zanedlouho stříbrný na olympiádě, uběhl 1500 metrů za 3:59,75 minuty, čímž překonal čas chicagského atleta Jamese Daviese Lightbodyho z Athén z roku 1906 o pět sekund, a naznačil, že je možno na hrách čekat vynikající časy na hraně olympijských a světových rekordů.

Na jaře 1908 se hlavním centrem organizátorů staly pronajaté kanceláře ve Victoria Street číslo 108 a Robert Laffan získal velkou posilu v kapitánu F. Wentworthu Jonesovi. Jak napsala Rebecca Jenkinsová, „triumvirát, který vybudoval impérium, byl kompletní: aristokrat, duchovní a voják“.155 Jedním z nejvážnějších problémů bylo, zda do White City najde cestu dostatek diváků. Olympiáda zatím neměla dlouhou tradici, a navíc se blížily „hity“ letní sezóny – dostihy v Ascotu, tenisový Wimbledon, kriketový zápas mezi studenty z Harrow-on-the-Hill a Etonu, nemluvě o královské regatě v Henley-on-Thames.

Olympijské hry však již fakticky probíhaly, oficiálně byly totiž naplánovány na více než šest měsíců, tj. na celou dobu konání Francouzsko-britské výstavy, a rozděleny do čtyř fází. První, Summer Games, začaly na konci dubna a zahrnovaly sporty jako pólo na koních (v prostorách Hurlingham Club), racquets (předchůdce dnešního squashe; soutěžilo se v Queen’s Club v Západním Kensingtonu) či tenis (ve Wimbledonu). Jako druhé následovaly White Stadium Events, především atletické a plavecké disciplíny. Třetí část tvořily již zmíněné veslařské a jachtařské soutěže. Jako poslední přišly na řadu tzv. Winter Games, obsahující souboje v kopané, ragby, pozemním hokeji a krasobruslení (na stadionu Prince’s Skating Club). Za hlavní část olympiády byla logicky považována sportovní klání ve White City, jež se odehrávala od pondělí 13. července každý pracovní den až do soboty 25. července 1908, v odpoledních hodinách se konalo slavnostní defilé vítězů a dalších oceněných sportovců.156

Atletické závody na 1500 a více metrů probíhaly s výjimkou štafet a ma-

153/ Celkových 85 000 liber činí v přepočtu na dnešní měnu bezmála 13 milionů liber (v roce 2024).

154/ Srv. Evening Standard, 24. listopadu 1906; Sporting Life, 5. února 1908.

155/ JENKINS, R., c. d., s. 61. Srv. též TODDART, B. Sport, Cultural Imperialism, and Colonial Response in the British Empire. In: Comparative Studies in Society and History. 1988, roč. 30, č. 4, říjen, s. 649–673; HARGREAVES, J. Sport… passim.

156/ Program her srv. Official Report, 1908, s. 32–44.

Dobové pohlednice

ratonu v prvním týdnu společně s cyklistickými, gymnastickými a některými plaveckými disciplínami. Závody na kratší vzdálenosti, skokanské soutěže a zbylá plavecká klání přišla na řadu ve druhém týdnu. Král Eduard VII. povolil, aby maratonský běh odstartoval 24. července 1908 z jeho soukromého pozemku ve Windsorském zámku.157

Když v červnu vypršela lhůta pro podávání přihlášek do soutěží na White Stadium, začali mít ve Victoria Street ještě více práce než dosud – oficiálně se zaregistrovalo 2666 sportovců z 21 národů, z nichž nakonec soutěžilo 2022 atletů (1978 mužů a 44 žen). Někteří z nich, zejména ti z dalekých krajů (Australané a Novozélanďané) se již začali sjíždět do města, a proto jim bylo třeba pomoci se zajištěním ubytování, tréninkových prostor a s dalšími důležitými věcmi.

Kromě výše uvedených starostí bylo dalším palčivým problémem, že rychle docházely peníze.158 Vzhledem k tomu požádal lord Desborough 20. června 1908 prostřednictvím novin o finanční podporu veřejnost. Apel ale neměl velký ohlas, a proto Desboroughovi dva týdny před začátkem her nezbylo nic jiného než obrátit se o pomoc na tiskového magnáta lorda Northcliffea.159 Ten sice osobně nebyl příznivcem olympijské myšlenky ani pořádání her v Londýně, přesto jeho populární noviny Daily Mail žádost otiskly. Text se nesl v dosti exaltovaném a snad až příliš vlasteneckém duchu,160 na rozdíl od toho předchozího byl však úspěšný, takže do Taplow House začaly vzápětí přicházet peníze, šeky a poukázky na hotovost.161 Z jednotlivců zaslal nejvíce peněz, 1500 liber, slavný silák Eugen San-

157/ Srv. The Times, 25. července 1908, s. 11. 158/ Bankety spojené s olympijskými hrami pořádali rovněž členové vlády, kteří pozvali zástupce zahraničních sportovců a velvyslance a ministry účastnických zemí na slavnost, jež se konala ve středu 22. července v Harcourt-Room v dolní komoře parlamentu. Očekávalo se, že se banketu zúčastní přibližně 150 hostů. Srv. The Times, 9. července 1908.

159/ Alfred Charles William HARMSWORTH, první vikomt Northcliffe (1865–1922), britský selfmademan, vlivný novinář a jeden z největších tiskových magnátů své doby (mimo jiné vlastník The Times, The Sunday Times či The Daily Mail). Srv. CATTERNAL, P. P. – SEYMOUR-URE, C. –SMITH, A. (eds) Northcliffe’s Legacy. Oxford: 2000.

160/ „Prosíme tisíce lidí, kteří chodí v zimě na fotbalové zápasy, tisíce lidí, kteří se v létě dívají na kriket, miliony lidí, kteří se dychtivě zapojují do všech her a cvičení [...], aby přispěli, byť třeba jen malou měrou, ke zdaru události, již Anglie pořádá...“, Daily Mail, 9. července 1908.

161/ Srv. Tatler, 8. července 1908; The World z téhož dne byl naopak velmi ironický a uštěpačný.

Plakát zvoucí na olympijské soutěže

dow.162 Během dalších dnů přišlo z Británie i ze zámoří přes 10 000, podle některých pramenů dokonce 12 000 liber, což byla na tehdejší dobu ohromující částka.163 Přispěli například princ z Walesu George Frederick Ernest Albert164 či americký milionář Cornelius Vanderbilt III.,165 z institucí vévodily seznamu již zmíněné The Daily Mail, které poskytly 5000 liber. Peníze poslalo i velké množství sportovních asociací a klubů z celé země; jenom přátelé lorda Desborougha z Bath Club dali dohromady přes 400 liber, anglická Fotbalová asociace 250 liber, dámy z Automobilového klubu a cyklistický klub z Worthingu po 25 librách atd. 166 Nakonec si BOA připsala zisk přes 6000 liber (po zaplacení všech nákladů), byť v prvním týdnu hry neměly vysokou návštěvnost.

Slavnostní ceremoniál se konal v pondělí 13. července 1908, kdy hry zahájil jejich patron král Eduard VII.167 Na rozdíl od mnoha předchozích dnů se toho rána Londýňané probudili do chladného, deštivého počasí. Navzdory tomu přišlo do White City přes čtyřicet tisíc diváků, kteří měli štěstí, neboť krátce předtím, než se panovník objevil na stadionu, déšť poněkud zeslábl a chvílemi přestal úplně. Eduard VII. přijel do „bílého města“ přímo z Buckinghamského paláce v doprovodu královny Alexandry. Při vstupu do královské lóže se rozezněl zvuk bubnů a píšťal příslušníků Skotské gardy. Poté královské manžele vřele přivítali lord Desborough, baron de Coubertin a další členové Mezinárodního i národního olympijského výboru, lord Selby, lord

162/ ZWEINIGER-BARGIELOWSKA, I. Building a British Superman: Physical Culture in Interwar Britain. In: Journal of Contemporary History. 2006, roč. 41, č. 4, říjen, s. 599. K této problematice srv. též CHAMPAN, D. Adonis. The Male Physique Pin-Up, 1870–1940. London: 1989; WHORTON, J. C. „Athlete’s Heart“: The Medical Debate Over Athleticism, 1870–1920. In: Journal of Sport History. 1982, roč. 9, č. 1, jaro 1982, s. 30–52. K životním osudům Eugena Sandowa (1867–1926) srv. CHAMPAN, D. Eugen Sandow and the Birth of Bodybuilding, in: Hardgainer. 1983, květen; CHAMPAN, D. Sandow the Magnificent: Eugen Sandow and the Beginnings of Bodybuilding. Champaign, Illinois: 1994. Ze Sandowových popularizačních článků a statí srv. SANDOW, E. Physical Culture. In: Sandow’s Magazine of Physical Culture. 1898, červenec, s. 4–6; SANDOW, E. Strength and How to Obtain it, With Anatomical Chart of illustrating the Exercises for Physical Development. London: 1897; SANDOW, E. Body-building, or, Man in the Making. How to Become Healthy & Strong. London: 1904.

163/ „Čest Británie je zachráněna,“ napsal s úlevou Daily Mirror, „takže zahraniční hosté nebudou mít možnost vrátit se domů s historkami o britské nepohostinnosti.“ Daily Mirror, 9. července 1908.

164/ Budoucí britský král JIŘÍ V. (1865–1936; vládl v letech 1910–1936).

165/ Cornelius „Neily“ VANDERBILT III. (1873–1942), voják, vynálezce, sportovec a významný příslušník prominentní milionářské rodiny nizozemského původu, pravnuk zakladatele dynastie Cornelia Vanderbilta (1794–1877).

166/ O tom, že apel lorda Desborougha měl velký ohlas, svědčily i články a zprávy v zámořských novinách, například v The New York Times z 2. července 1908, článek s názvem Quiet Time for Athletes. British Fall to Contribute for Entertainment to Olympic Contstants, s. 6.

167/ Daily Mail vydal u příležitosti zahájení her speciální přílohu – Olympic Supplement. Daily Mail, 13. července 1908. O králově zájmu o hry svědčilo mnoho skutečností. Srv. Official Report, 1908, s. 47; The Times, 14. července 1907.

Slavnostní zahájení. Britská výprava

Slavnostní zahájení. Britský král Eduard VII. prohlašuje olympijské hry za zahájené.