svobodné slovo za slabšího za toho, který nemá hlas
svobodné slovo pro větru slovo, co jen tak tak je slyšet i když víš, že jsi nahlas křičel když víš, že nahlas křičelas
svobodné slovo pro srs pro těm, kdo se domnívají že všechno pevně drží v hrs
slovo, co překonává strach slovo, které se bůhví odkud objeví všude na stěnách
otevřeš okno do pokoje rozhrneš záclony cha aby se dalo dýchat aby se mohlo rozednít
svobodné slovo a pak další a nikdo nemá poslední
Skibidi
Občas něco udělám a nemám k tomu důvod.
Třeba řeknu skibidi a vlastně nevím proč.
Kopu před sebou kámen a najednou je fuč. Vidím u břehu rybáře a mám nutkání, bez zlých úmyslů, postrčit ho jemně, jen ať se hezky vykoupe.
Místo čerstvých rohlíků zakousnu ty včerejší –vždyť koukají tak neboze.
Ve lmu fandím hyenám, i když jsou tak zákeřné, věřím jiskře v jejich oku.
V autobuse s sknu tlačítko na znamení, na zastávce, kde nikdo nevystoupí.
Tři schody místo jednoho, i kdybych se měl rozplácnout.
Mezi prsty mi projde bojínek, jehněda, bublinková fólie, pod nohou kulička pámelníku – všechno zanechá stopu.
Chtěl bych ještě zakopnout balón k sousedovi, kterého se docela bojím.
Uvidím, jestli to s hnu dřív, než vyrostu.
Pak bude asi potřeba udělat něco, co je k něčemu.
Přijít někam v saku, potřást rukou pánovi, který se usmívá.
Zřejmě netuší, že pod mhle ohozem stále číhá skibidi.
Tohle mi nebudete věřit
Tohle mi nebudete věřit, stalo se to vjednom vlaku, když jsem vněm jel do jednoho města.
Bylo to vzimě, brzo se stmívalo, už bylo takové to šero, ve kterém je člověku příjemně smutno, prostě melancholie.
Trochu jsem klimbal, trochu jsem spal, kousl jsem do chleba, napil se zláhve, cesta to byla dlouhá.
Jenže najednou, tomu fakt nebudete věřit, nějaký obr odklopil střechu vagónu ašátral vkupé obřími prsty.
Prohmatal kabáty na háčcích, prohmatal kufry, imě prohmatal, ipána napro , ipaní vedle mě. Všechno prohmatal anakonec nám sebral svačiny.
Nevěříte? No, vždyť jsem říkal, že mi nebudete věřit.
Ewald Murrer
Ilustrace ——— Alexandra Sačuková
kokos je africký sníh
kdybych nikdy nechutnala olivy myslela bych si že jsou to knoflíky
ananas že je kartáč pro veliké savce
hruška těžítko – kdybych o ní nevěděla nic za žit jí třeba nalezená křídla baboček
o ořechu bych si myslela že je ořech ne ovoce
banán že je klika nebo srpek měsíce bych si myslela kdybych o banánu nevěděla nic
dračí ovoce že je naježená ředkev co se chystá vznést
mango ragbyový míč kdybych o něm nevěděla nic a když vím víc tak ho jím nejprve podél pecky odkrojím dvě placky dužinu na čtverečky převrá m naruby jak misku od sádry jím komínky města ze žlutého másla hroznové víno by mohlo být zelenina kdybych o něm nevěděla nic kokos africký sníh který se nikdy neušpiní
švestka chutná modře broskve chutnají dobře
Ilustrace ——— Oleksandra Hontar
Dagmar Urbánková
třešně jsou oči rosniček nebo naopak?
citrón je samý cit a tón
citrtón a chutná po vánočce tak kdybych o něm nevěděla nic spletla bych si ho s vánočkou
karambola má něco společného s karambolem? kiwano jen se dívat…
mochyně je ve své papírkové sukni připravená na uložení do francouzské bonboniéry čili teď nejíst ale schovat pro te čku
rybízu sníš málo ale když je na koláči je to jinak
angrešt se jen zdá a vůbec všechno co je zelené mezi zelenými listy je možná jen sen chce být vůbec k angrešt sněden nalezen?
limetka je jarní trávník zelené líčko když se rozkrojí je hned jasné podle čeho se začala vyrábět kola od vozu anebo se podle loukoťových kol zrodila limetka? to je ke zvážení jahoda je rtěnka
liči rozebrat na čás a žasnout
odloupnout krunýř kulatého kraba v rubu perleťová růž
– líčidlo na pleť
plod bílá cibulka
ještě víc uvnitř zmenšenina datle i po týdnu sušení lesklá neskleslá
žas
a zase žas
papája
ta si sama říká o to kým je a co s ní udělat
o jablku jako bychom věděli vše nejvíce ale to že mu sluší župan
víte že uvnitř mnoha ovocí přespávají hvězdy?
a že všechny druhy ovoce jsou dobří plavci?
může zelenina chutnat sladce? ano – odpovím hladce
