NEJSTARŠÍ HISTORIE RODU
Šlechtický rod Schwarzenbergů pochází zněmeckých Dolních Frank vokolí Würzburgu, odkud se v16. století dostal do rakouských zemí (Štýrsko).
Od druhé poloviny 17. století se jeho hlavní majetkovou základnou staly jižní astřední Čechy.
Prvním známým sídlem rodu byla chudá zemanská tvrz Seinsheim (původně Sowensheim), podle které se také nazýval von Seinsheim. Nejstarší zmínka oSeinsheimech je zroku 1127, první známý člen rodu se jmenoval Sifridus († 1209).
Známe jeho syna Hildebranda I.ze Seinsheimu († před 1258) avnuky Hildebranda II. († před 1277) a Erkingera († po 1299).
Hildebrandův prapravnuk se jmenoval Erkinger I. ze Schwarzenbergu (1362–1437) aje nejznámějším členem rodu zpřelomu 14. a15. století. Vletech 1405–1411 koupil hrad apanství Schwarzenberg (leží mezi Würzburgem aNorimberkem), kde dodnes stojí renesanční zámek nad městečkem Scheinfeld (4 500 obyvatel).
Včervnu 1409 Erkinger I.sprvní manželkou
Annou zBibry založili vAstheimu (východně od Würzburgu) klášter kartuziánů Pons Mariae, duchovní centrum amísto posledního odpočinku členů rodu.
Erkingerova druhá manželka Barbara zAbensbergu byla sestřenicí Barbory Celské, druhé
Hrad Schwarzenberg nad městem Scheinfeld je sídlem stejnojmenného rodu již téměř šest století (mědirytina ze16. století).
ERB SCHWARZENBERGŮ
Původním znakem německého šlechtického rodu Schwarzenbergů byl erb pánů ze Seinsheimu. Jejich erb tvořil štít pětkrát polcený modře a stříbrně. Od roku 1289 Erkinger používal štít polcený sedmkrát. Vilém zSensheimu od roku 1386 používal erb se štítem, na kterém byla položena přilbice (tzv. klenot) strupem vousatého muže se špičatou čepicí. Po získání panství Schwarzenberg apovýšení mezi svobodné pány roku 1429 začal Erkinger I.používat erb se dvěma přilbicemi – seinsheimskou sdivým mužem aschwarzenberskou sdvojicí buvolích rohů smodrými abílými pruhy. Dne 21. května 1566 císař Karel V.polepšil Schwarzenbergům erb, když jim dal čtvrcený znak:
1. a4. pole – čtyři bílé amodré pruhy
2. a3. pole – trojitá černá hora, na které stojí černá věž se třemi okny (tzv. mluvící znamení: černá hora –něm. Schwarzenberg).
Klenot erbu tvořily dvě přilbice – vpravo smodro-bílými pruhy strupem muže sčervenou čepicí, na ní korunka smodro-bílým chocholem aktomu schwarzenberské buvolí rohy, sedmkrát modro-bíle dělené, na špičkách osázené pavími chocholy. Vlevo druhá přilba sčerveno-bílými přikryvadly, na ní labuť se zdviženými křídly.
Již ve 14. století rod používal latinské heslo „Nil Nisi Rectum“, které vycházelo zrodového znaku (pruhů) aznamenalo „Nic než rovné“. Asi od 19. století je rodové heslo nesprávně překládáno do češtiny jako „Nic než spravedlnost“ nebo „Nic než spravedlivé“. Po dobytí turecké pevnosti Raab roku 1598 Adolfem ze Schwarzenbergu ze stefansberské větve rodu byl rodový erb vroce 1599 císařem polepšen ohlavu Turka, kterému havran (německy Raabe) klove oko. 1. a4. pole bylo sedmkrát bíle amodře polcené, 2. a3. pole žluté, na něm hlava Turka, kterému havran se zlatým obojkem vyklovává oko.
Původní erb Seinsheimů –sedmkrát bíle amodře polcený štít.
manželky císaře Zikmunda (svatba byla roku 1408). Roku 1429 byl Erkinger císařem povýšen do stavu svobodných říšských pánů aod této doby se nazýval pán ze Seinsheimu, pán ze
Vroce 1566 císař Karel V.polepšil erb Schwarzenbergů o2. a3. pole sčerným trojvrším ačernou věží –symboly panství Schwarzenberg.
Schwarzenbergu. Vroce 1436 získal panství ahrad Hohenlandsberg apsal se ipodle něj. Erkinger I.ze Schwarzenbergu byl prvním členem rodu, který měl bližší vztah kČechám.
Adolf ze Schwarzenbergu se zasloužil opolepšení erbu stefansberské větve rodu vroce 1599, kdy císař Rudolf II. do 2. a3. pole vložil zlaté pole shlavou Turka, kterému havran klove oko.
Roku 1688 došlo knovému polepšení erbu, ato odoplnění znaků dalších významných panství. Byly přidány tři červené špice na stříbrném poli symbolizující lankrabství Sulz, které získal Ferdinand ze Schwarzenbergu sňatkem sMarií Annou ze Sulzu, ačerná hořící větev na stříbrném poli znamenající panství Brandis. Současný popis erbu krumlovsko-hlubocké primogenitury Schwarzenbegrů: Čtvrcený štít se srdečním štítkem. Střední štítek polcený, vpravo včerveném poli na černém trojvrší stříbrná věž (Schwarzenberg), vlevo vmodrém poli tři (2+1) zlaté snopy (Kleggau). Hlavní štít: 1. pole sedmkrát modro-bíle polcené (Seinsheim), 2. pole stříbrno-červeně dělené řezem otřech hrotech (Sulz), 3. pole stříbrné skosmo ležící hořící ostrví otřech sucích (Brandis), 4. pole zlaté shlavou Turka přirozené barvy sčerným copem aknírem, na které sedí černý havran se zlatým obojkem, který Turkovi klove oko (polepšení císařem Rudolfem II. zroku 1599). Nad štítem 5 přileb sklenoty, znichž krajní jsou na hlavách štítonošů. Štítonoši: dva zlatí lvi (v17. století to byli dva Turci). Nad erbem je položena knížecí koruna, spočívající na červeném knížecím plášti podšitém hermelínem. Používá se ierb bez knížecího pláště aštítonošů, vtomto případě je všech pět přilbic položeno na štítu.
Velký erb knížat ze Schwarzenbergu – krumlovsko-hlubocká primogenitura rodu.
Erb orlicko-zvíkovské sekundogenitury Schwarzenbergů je uveden na str. 92. Některé rodové větve Schwarzenbergů používaly idalší rodové znaky. Protože se ale týkaly jen německých zemí, zde je neuvádíme.
Původní alianční erb Schwarzenbergů aMarie Anny hraběnky ze Sulzu (před polepšením erbu roku 1688, kdy byly spojeny) můžeme vidět např. na nádvoří zámku Orlík.
Zúčastnil se bojů proti husitům apůjčoval Zikmundovi Lucemburskému peníze na financování křižáckých výprav. Za poskytnuté půjčky mu král dal vzáří 1422 do zástavy hrady aměsta Točník, Žebrák, Kadaň, Žatec aBeroun. Erkinger se dostal do Čech znovu vletech 1429–1431, kdy vydržoval na hradě Bečově jednotku ozbrojených jezdců (za biskupa zWürzburgu) abyl zde také ve vojenských službách mohučského arcibiskupa. Na Zikmundově straně se zúčastnil bitev uDomažlic (1427) auTachova (1431).
Erkingerův druhorozený syn Hermann († 1448) se oženil sEliškou Libštejnskou zKolowrat († 1467), dcerou hejtmana Plzeňského kraje Bedřicha Libštejnského zKolowrat. Dočasná zástava královských hradů, které měli vdržení Kolowratové, zřejmě vedla ktomuto sňatku.
Zmanželství se narodil syn Georg († 1456) atři sestry.
Erkinger I.zemřel vroce 1437 ajeho synové rod rozdělili na dvě větve. Nejstarší syn Michael II. († 1469) se stal zakladatelem stefansberské větve azdědil panství Seinsheim aSünching, zatímco nejmladší syn (z druhého manželství)
Zikmund I. (1430–1502) zdědil panství Schwarzenberg aHohenlandsberg azaložil hohenlandsberskou větev (franckou). Všichni členové rodu žijící vpozdější době vČechách byli příslušníky stefansberské větve.
Hohenlandsberská větev
Tuto větev založil výše uvedený Erkingerův syn zdruhého manželství Zikmund I. (1430 až 1502), který si občas vylepšoval pokladnu loupežemi. Jeho syn Jan zvaný Silný – Johann„der Starcke“ – (1463–1528) byl podle legendy fyzicky skutečně silný člověk, který údajně hravě lámal podkovy, trhal provazy aholýma rukama dokázal zkrotit býka. Prodělal několik vojenských tažení, mimo jiné byl ivPalestině avynikal vturnajích. Vmládí prý byl sukničkář aholdoval vínu, ale toho ho zbavila jeho manželka…
Portrét Jana Silného ze Schwarzenbergu byl namalován podle rytiny Albrechta Dürera.
Vcísařských službách získal úřady hofmistra apředsedy dvorského soudu. Vroce 1507 sepsal upravený hrdelní řád, který byl schválen až vletech 1530–1532 – Constitutio Criminalis Carolina. Patřil mezi první přívržence apřátele německého církevního reformátora Martina Luthera. Byl však iobratným básníkem apřekládal římské klasiky, zejména Cicerona. Janovi synové Christoph, Paul (kanovník vKolíně nad Rýnem) aFriedrich uzavřeli 11. října 1529 dohodu odědictví
Jeho starší syn Christoph I. († 1438) zůstal věrný katolické církvi, ale pro náboženské neshody sotcem se sním rozešel aodstěhoval se do Bavorska. Své statky přenechal mladšímu bratrovi Friedrichovi († 1561) zvanému Nešťastný („Unglückliche“), který byl naopak horlivý luterán. Vprohrané šmalkaldské válce stál proti císaři, proto po bitvě uMühlbergu vroce 1547 mu císař veškerý majetek zkonfiskoval. Vrátil mu ho až po řadě let. Jeho syny tato rodová linie vymřela ajejí majetek zdědili příbuzní zkatolické větve Schwarzenbergů.
Rozvětvení hohenlandsberské větve
Vnuky Christopha I.se hohenlandsberská větev rozdělila na starší amladší bavorskou linii. Starší syn Wilhelm (1511–1552) zprvního manželství se stal zakladatelem starší bavorské linie amladší syn Otto Heinrich (1535–1590) zdruhého manželství se stal zakladatelem mladší bavorské linie. Wilhelmův syn Christoph II. (1550–1596) byl vcísařských službách roku 1566 povýšen do stavu říšských hrabat, ato společně se svými strýci Otto Heinrichem (1535 až 1590), Johannem Mladším (1525–1588), Paulem († 1572) a Friedrichem (1540–1570), přičemž mu byl rozmnožen erb odalší pole sčerným trojvrším ačernou věží.
Syn Christopha II. Georg Ludwig (1586–1646) vyrostl na dvoře arcivévody Ferdinanda Štýrského, budoucího císaře Ferdinanda II., abyl vcísařských službách ve Španělsku aNizozemí (v Bruselu). Diplomatické mise Georga Ludwiga zavedly vroce 1612 kbiskupu vratislavskému apolskému králi aroku 1621 ke králi anglickému Jakubovi I., kterého jménem císaře přemlouval, aby českým stavům neposílal vojenskou pomoc. Vroce 1617 se na mladého hraběte usmálo štěstí – zbohatl, protože za šestého manžela si ho vyhlédla velmi bohatá nevěsta ze Štýrska. Štěstí ale nebylo úplné, protože jeho rodová linie jím vymřela.
Jako jednatřicetiletý se tedy Georg Ludwig roku 1617 oženil s82letou pětinásobnou avelmi bohatou vdovou Annou Neumannovou zWasserleonburgu, majitelkou panství Murau ve Štýrsku ařady dalších – sňatek domlouval nejvyšší hofmistr císaře Ferdinanda II. kníže Jan Oldřich Eggenberg (1568–1634), budoucí vévoda krumlovský. Podstatnou část jím budovaného majetku Schwarzenbergové roku 1719 zdědí. Zámožnost omnoho let starší ženy umožnila Georgu Ludwigovi převzít další náročné adrahé diplomatické mise. Společně sknížetem Eggenbergem císaři navrhl projekt na vybudování obchodního aválečného loďstva. Hrabě Georg Ludwig také bojoval vbitvách třicetileté války
avroce 1631 mu bylo svěřeno velení na chorvatsko-turecké hranici. Podruhé se oženil sAlžbětou hraběnkou ze Sulzu. Alžběta mu porodila dva syny, kteří ale zemřeli vdětském věku, aproto roku 1637 uzavřel rodovou smlouvu se svým příbuzným ze stefansberské větve, Janem Adolfem I.ze Schwarzenbergu, který jeho rozsáhlý majetek roku 1646 zdědil.
PODNIKAVÁ ŠLECHTIČNA
Vkuřáckém pokoji zámku Hluboká visí jediný ženský portrét, ze kterého shlíží opadesát let starší manželka Georga Ludwiga hraběte ze Schwarzenbergu. Každý se zamýšlí nad tímto věkově nerovným sňatkem aptá se, co vedlo mladého hraběte k rozhodnutí oženit se sbohatou starou dámou, která mohla být jeho babičkou. Navíc Anna byla provdána celkem šestkrát. Annu Neumannovou zWasserleonburgu (1535 až 1623) doporučil Georgu Ludwigovi ze Schwarzenbergu za manželku jeho dobrý přítel Jan Oldřich svobodný pán zEggenbergu. Anna Neumannová iEggenberg měli podobnou historii, oba pocházeli změšťanského prostředí amezi bohatou šlechtu se dostali nedávno.
Annin otec Wilhelm Neumann vlastnil doly na rtuť vdnešním Slovinsku adoly na olovo vrakouském Bleibergu. Roku 1510 se stal měšťanem apozději irychtářem ve Villachu. Roku 1515 se stal horním soudcem vIdrii, atím byl císařem Maxmiliánem povýšen do šlechtického stavu.
Anna se narodila 25. listopadu 1535 na zámku Wasserleonburg vjeho druhém manželství sBarborou Rumpfovou, dcerou zemského šlechtice apurkmistra vKlagenfurtu. Poprvé se Anna vdala ve svých 21 letech za Hanse Jakoba zThanausenu, kterému porodila dvě dcery. Prameny uvádějí, že byla štíhlá, urostlá apohledná. Bohužel její manžel záhy zemřel, takže se Anna roku 1565 vdala podruhé, ato za Christopha zLiechtensteinu-Murau. Odstěhovala se za svým manželem do Murau, které roku 1574 vykoupila od svých švagrů.
Jejich manželství prý bylo harmonické, ikdyž bezdětné. Oba manželé se společně podíleli na řízení obchodních aktivit, nad čímž tehdy většina šlechty ohrnovala nos. Jejich finanční aobchodní transakce sbankéři aobchodníky vBenátkách, Augsburgu ajinde jim přinesly bohatství.
Vroce 1569 zemřel její otec aroku 1572 ijejí matka. Anna tak dědictvím získala rozsáhlý majetek: panství Wasserleonburg aTreffen, zámek Leonstein, tvrz Vorderberg, doly, zástavní adlužní úpisy. Vroce 1580 zemřel její druhý manžel Christoph, ale odva
roky později se opět vdala. Za muže si vzala, údajně kvůli vzájemnému porozumění, zadluženého ao10 let staršího Ludwiga Ungnada ze Sonnegu, od jehož předků její otec koupil panství Wasserleonburg. Ungnadové ze Sonnegu vlastnili vletech 1534–1561 panství Hluboká abyli vté době šestým nejbohatším rodem vČechách. Roku 1584 Anna opět ovdověla, atak se za dva roky vdala za syna generálního výběrčího daní ve Štýrsku Karla svobodného pána zTeuffenbachu. Toto její manželství bude nejdelší – potrvá 24 let.
Protože majetek Anny Neumannové se rychle rozrůstal, vzbudilo to vmnoha lidech závist. Atak byla obviněna zčarodějnictví aspolupráce snečistými silami – naštěstí se jí podařilo obvinění vyvrátit. Protože do roku 1598 zemřely obě její dcery, jejichž manželství byla bezdětná, začala se Anna zabývat dalším manželstvím, aby její majetek nepropadl jako tzv. odúmrť panovníkovi. Ve svých itehdy úctyhodných 76 letech se roku 1611 vdala za neduživého, o46 let mladšího Ferdinanda hraběte zOrtenburgu-Salamanky, který ale už roku 1616 zemřel.
Na doporučení Jana Oldřicha zEggenbergu se vpořadí šestým aposledním manželem paní Anny stal hrabě
Hrabě Georg Ludwig ze Schwarzenbergu byl schopný diplomat. Pro Schwarzenbergy zdědil panství Murau ve Štýrsku, které rod vlastní dodnes.
Georg Ludwig ze Schwarzenbergu. Dne 25. července 1617 se pak na zámku Murau konala zajímavá svatba – 31letý hrabě se ženil s82letou starou dámou, což by budilo pozornost idnes. Tehdy však nešlo onic výjimečného, vždyť iAlbrecht zValdštejna začal svoji hvězdnou kariéru podobně…
Annin majetek byl sice hlavní příčinou tohoto sňatku, ale vztah obou manželů byl prý velmi dobrý. Pouhou pověstí tak bude historka, která uvádí, že se hrabě domluvil scísařem, aby ho přímo od svatebního stolu odvolal kvojsku, čímž se vyhnul svatební noci. Se svojí ženou ale asi příliš často nepobýval, protože ho císař pověřoval mnoha diplomatickými úkoly. Na to si Anna císaři také stěžovala.
Jak bylo tehdy zvykem, náklady na tyto cesty si platili diplomaté sami adoufali, že jim je později panovník uhradí aodmění je významnými úřady. Bylo tomu tak ivpřípadě hraběte Georga Ludwiga. Paní Anna tyto výdaje platila aaž do její smrti panovníkův dluh na jejím účtu narostl na ohromnou sumu 340 000 zlatých. Anna Neumannová zWasserleonburgu zemřela 16. prosince 1623 ve věku 88 let abyla pohřbena vkostele sv. Alžběty vMurau. Panství Murau je vmajetku Schwarzenbergů dodnes.
Anna Neumannová zWasserleonburgu byla šestkrát vdaná schopná žena, která vybudovala značný majetek.
Stefansberská větev –Vítěz nad Turkem
Zakladatelem stefansberské větve byl Michael II. ze Seinsheimu († 1469), syn Erkingera I.Jeho vnuk Erkinger II. ze Seinsheimu, svobodný pán ze Schwarzenbergu(† 1518), měl dva syny, kterými se stefansberská větev dále rozdělila. Starší syn Wilhelm I. (1486–1526) se stal zakladatelem rýnské linie, která žije dodnes, amladší syn Edmund I. († 1533) lutyšské linie. Ačkoliv měl Edmund četné potomstvo, jeho větev už roku 1667 po meči vymřela. Wilhelmův syn Wilhelm II. († 1557) se vroce 1550 oženil sAnnou von der Harff-Alsdorf († 1584), která mu věnem přinesla panství Gimborn. Toto panství patřilo Schwarzenbergům až do začátku 19. století. Wilhelm II. padl vbitvě uSaint-Quentinu vPikardii 20.srpna 1557, za španělsko-francouzské války mezi Habsburky arodem Valois.
Jeho jediný syn Adolf Schwarzenberg (1551 až 1600)byl proslulý válečník, který vystřídal řadu armád: bavorskou, španělskou, armádu kolínského kurfiřta, až nakonec roku 1594 vstoupil do služeb rakouských Habsburků vhodnosti plukovníka. Roku 1597 byl povýšen na maršála abyl jmenován vojenským velitelem Vídně. Dne 3. května 1581 se oženil sMargarethou Elisabethou Wolf von Metternich († 1624), se kterou měl jediného syna Adama.
Vroce 1598 se proslavil dobytím turecké pevnosti Raab (dnes Györ) vUhrách, která byla poslední překážkou na cestě Turků kVídni. Hrabě zvrátil průběh války azachránil hlavní město říše před obležením. Dosáhl toho lstí. Vpevnosti bylo asi 1 600 janičářů aSchwarzenbergova jednotka měla necelých 5 000 mužů. Turecká jednotka se cítila velmi bezpečně, proto se asi 200 janičářů vydalo ven zpevnosti shánět proviant. Vnoci na 29. června 1598 přitáhl Adolf Schwarzenberg kpevnosti smalým počtem husarů. Pět znich bylo oblečeno vtureckých oděvech ahovořilo turecky ahlídce upevnosti tvrdili, že přivážejí zásoby. Byli vpuštěni do vnější brány, ale vnitřní byla stále za-
Úspěšný válečník aroku 1598 dobyvatel pevnosti Raab hrabě Adolf ze Schwarzenbergu.
vřená. Nyní přestrojení husaři použili petardy, které jim byly dodány zPrešpurku (Bratislava), kde byly vyrobeny podle francouzského vzoru. Výbuch petardy rozbil vnitřní bránu arakouští vojáci se rozběhli do pevnosti. Turci včele sAlim Pašou se bránili statečně, ale nakonec byli poraženi. Aliho Pašu nějaký voják probodl mečem ahned nato mu usekl hlavu, kterou nabodl na kopí avystavil na hradby.
Vítězství bylo oslavováno vcelém křesťanském světě bohoslužbami, básněmi amedailemi. Za dobytí Raabu byl Adolf Schwarzenberg 5. června 1599 císařem Rudolfem II. povýšen na Pražském hradě do stavu říšských hrabat ajeho erb byl rozmnožen osymbol uťaté Turkovy hlavy, kterému černý havran (německy Raabe, jedná se tedy
otzv. mluvící štít) klove oko – takovýto výjev prý Adolf viděl, když vyšel druhý den ze svého stanu, apřál si ho do svého erbu. Dolnorakouské stavy mu darovaly 4 000 zlatých, stříbrné nádobí azlatý řetěz. Od jinak velmi šetrného Rudolfa II. dostal slíbenou inečekanou odměnu 40 000 zlatých, kterou mu ale císař nikdy nevyplatil… Dobytí uherské pevnosti Raab ale předcházela její ztráta. Začátkem října 1594, po dlouhém obléhání, vydal pevnost Turkům císařský velitel Ferdinand hrabě zHardeggu. Jeho vojsko bylo unavené adlouho nedostalo žádný žold. Protože většina vojáků byla pouhými žoldnéři, jejich odhodlanost kobraně rychle klesala aHardegg alespoň vyjednal podmínky pro volný odchod zpevnosti.
Za vydání Raabu Turkům byl však Ferdinand zHardeggu ve Vídni obžalován ze zrady apo dvouletém soudním sporu aintrikách svých nepřátel udvora byl odsouzen ksmrti, pro šlechtice zvláště potupným způsobem. Dne 16. června 1595 mu byla nejprve useknuta pravá ruka, kterou kapitulaci podepsal, apoté byla vystavena na železné tyči na hradební baště. Pak byl sťat pozlaceným mečem, který pro tuto příležitost nechali vyrobit jeho přátelé.
Nově povýšený hrabě Adolf Schwarzenberg měl také problémy svýplatou žoldu svým vojákům. Když arcivévoda auherský král Matyáš dlouho neposlal jeho vojsku vUhrách peníze, vojáci povstali aAdolfa Schwarzenberga 29. července 1600 zásahem kulky do čela zabil jeden ze vzbouřených Valonů před pevností Pápa. Jeho tělo bylo převezeno do Vídně až za několik týdnů, kde byl hrabě 6. prosince pohřben vaugustiniánském kostele se všemi vojenskými poctami. Jeho rakev neslo deset šlechticů atrabanti arcivévody Matyáše. Císař Rudolf II. mu nechal udělat honosný náhrobek (nyní již neexistuje).
Katolík ve službách protestantů
Jediný Adolfův syn Adam Schwarzenberg (1583–1641) také bojoval na straně císaře proti Turkům, ale později přešel do služeb protestantského braniborského kurfiřta Georga Wilhelma
(1595–1640). Přestože byl katolík, stal se díky svým schopnostem jeho tajným radou anejvyšším komořím aroku 1613 byl jmenován dokonce ministrem. Ve stejném roce se oženil sMargaretou Hartrad von Pallant zu Larochette und Möstroff († 1615), se kterou měl syny Franze Hartrada aJana Adolfa I.Necelé dva týdny po porodu druhého syna Jana Adolfa I. jeho manželka zemřela (1615). Ovdovělý Adolf poté složil sliby rytíře řádu johanitů, vroce 1625 byl zvolen velkopřevorem braniborským, kterým byl až do své smrti vroce 1641.
Jeho vliv na kurfiřta byl mimořádně velký, byl jeho poradcem anejbližším důvěrníkem. Braniborští stavové mu zazlívali, že jako katolík přivedl jejich protestantskou zemi na stranu císaře aznepřátelil je se Švédy. Krátce upadl vnemilost, ale poté získal panovníkovu přízeň zpět. Vroce 1638 se dokonce stal místodržitelem vBraniborsku.
Za poskytnuté úvěry získal Adam Schwarzenberg od kurfiřta braniborského rozsáhlé zástavy nemovitostí. Opřízeň ale přišel, když se po smrti Georga Wilhelma roku 1640 ujal vlády jeho syn Friedrich Wilhelm (1620–1688), zvaný později „Velký kurfiřt“, švagr švédského krále, který do vlády začal povolávat nepřátele hraběte Adama.
Hrabě Adam ze Schwarzenbergu věrně sloužil protestantskému panovníkovi, ačkoliv sám byl katolík.
Vté době bylo celé Braniborsko až na několik pevností vrukách nepřátel. Poté, co se hrabě dozvěděl onemilosti kurfiřta apro nedostatek potravin ažoldu se vzbouřila posádka pevnosti Spandau, kde sídlil, rozčílil se azemřel na mrtvici (1641). Mladého kurfiřta pak švédský král Gustav II. donutil propustit zjeho služeb Jana Adolfa I.ze Schwarzenbergu. Friedrich Wilhelm navíc nechal
zabavit otcem zastavené statky ijeho majetek ahrabě Jan Adolf I.se před zatčením vBerlíně musel zachránit útěkem. Pozdější vyšetřování ukázalo, že schwarzenberské pohledávky byly oprávněné. Švédský král donutil kurfiřta idalší protestantské panovníky vNěmecku (například kurfiřta saského) ke spolupráci, protože se báli jeho územních požadavků.
PŘÍCHOD SCHWARZENBERGŮ DO ČECH
Ve službách Habsburků
Jan Adolf I.ze Schwarzenbergu (1615 až 1683) se narodil jako druhorozený syn hraběte Adama ze Schwarzenbergu ve Weibelskirchenu. Jeho matka ale porod zaplatila životem, proto byl spolu se svým starším bratrem Franzem vychováván usvé babičky. Oběma synům se dostalo výborného vzdělání. Studovali na královské akademii vPaříži adíky tomu získali přístup ke královskému dvoru. Zde se mj. stýkali isprvním ministrem afaktickým vládcem Francie kardinálem Richelieu. Vroce 1631 zahájili obvyklou studijní cestu po Evropě, během které navštívili Německo, Spojené nizozemské provincie aItálii. Při návratu do vlasti vroce 1636 vKolíně nad Rýnem starší bratr Franz Hartrad (1614–1636) náhle zemřel. Tím se Jan Adolf stal dědičným hrabětem, ačkoliv jako druhorozený syn byl původně určen kduchovnímu stavu. Proto se roku 1635 stal rytířem řádu maltézských rytířů abyla mu udělena jejich komenda vPomořanech. Ztohoto závazku se nyní musel uvolnit azačít se věnovat vedení rodu.
Roku 1637 získal hodnost císařského komořího, ale skvělá kariéra ho teprve čekala. Vroce l640 se stal císařským říšským dvorským radou ačlenem císařské válečné rady. Po politickém pádu
asmrti svého otce musel uprchnout zBraniborska, aproto zůstal ve službách Habsburků. Díky svým schopnostem se roku 1645 stal nejvyšším komořím arcivévody Leopolda Viléma (1614 až 1662), bratra císaře Ferdinanda III. Protože vroce 1646 vymřela rodová linie bavorských Schwarzenbergů, stal se dědicem panství Schwarzenberg aMurau, atak přesunul své sídlo do rakouských zemí.
Arcivévoda Leopold Vilém byl vroce 1647 jmenován místodržícím vRakouském Nizozemí (dnešní Belgii) aJan Adolf I.sním odcestoval do Bruselu. Zde se arcivévoda věnoval nákupům obrazů, gobelínů anábytku ajeho nejvyšší komoří ho vtom následoval. Stal se tak zakladatelem budoucích bohatých schwarzenberských sbírek. ZRakouského Nizozemí se arcivévoda ihrabě vrátili do Vídně až vroce 1656. Jan Adolf I.se již vroce 1648 stal skutečným císařským tajným radou azavěrné služby habsburskému domu dostal vroce 1650 Řád zlatého rouna. Protože hrabě poskytoval arcivévodovi nejen své organizační schopnosti, ale také velké sumy peněz aarcivévoda ani císař neměli tolik peněz vhotovosti, aby je hraběti vrátili, připsal mu arcivévoda vlednu 1651 panství Třeboň formou hypotéky, ze které získával výnosy. Odva měsíce později ho dokonce jmenoval svým ge-
nerálním dědicem. Třeboňské panství měl arcivévoda vzástavě od císaře od roku 1647. Aby mohl hrabě využít budoucí dědictví, musel získat inkolát (právo nabývat aužívat statky avykonávat zemské úřady) vČeském království, který mu dne 25. dubna 1654 udělil císař Ferdinand III. Kvůli právním problémům ale trvalo ještě několik let, než mohl arcivévoda odkázat třeboňské panství hraběti Janu Adolfovi I.Darovací listinu Leopold Vilém vystavil až 2. dubna 1660 poté, co se stal vlastníkem panství. Téhož roku dne 22. července hrabě panství Třeboň převzal. Tak Schwarzenbergové vstoupili natrvalo do Čech. Dědictvím mu arcivévoda odkázal dalších 250 000 zlatých adrahocenné gobelíny, znichž některé můžeme dodnes obdivovat na zámku Hluboká.
První kníže
Zakladatel schwarzenberského panství vČechách si ve Vídni vybudoval skvělou kariéru.
Díky své píli adiplomatickým schopnostem byl pro císaře nepostradatelný ajeho vliv neustále
Nadaný politik adiplomat hrabě Jan Adolf I.ze Schwarzenbergu zajistil svému rodu roku 1660 vstup do Čech. Navíc byl roku 1670 povýšen na říšského knížete.
narůstal. Brzy předčil do té doby nejmocnějšího muže monarchie knížete Václava Eusebia zLobkowicz. Vroce 1670 se stal předsedou říšské tajné rady avtéto funkci očtyři roky později předsedal komisi soudící právě odvolaného nejmocnějšího úředníka, prezidenta dvorské rady anejvyššího císařova hofmistra, důvěrníka adiplomata Václava Eusebia zLobkowicz (1609 až 1677, oaféře viz více: Pavel Juřík, Lobkowiczové, Popel jsem apopel budu ,Universum 2017, str. 51–52).
Císař Leopold I.(1640–1705) se Janu Adolfovi odměnil za jeho podporu při volbě římským králem acísařem roku 1658, kdy si zajistil „zainteresování“ kurfiřtů tučnými úplatky. Dne 14. července roku 1670 byl Jan Adolf I.povýšen do stavu říšských knížat (na římském sněmu mu
Rodokmen Schwarzenbergů – spojení linií roku 1646.
