Pavlu Kučovi (historik, slezský patriot a průvodce po Praze) za odborné konzultace k oblasti záhoří Jeseníků, PhDr. Jiřímu Fidlerovi, Ph.D., za konzultaci k historii Českého Slezska, Mgr. Jiřímu Rieznerovi, Ph.D. (UJEP v Ústí nad Labem) za konzultaci ke geografickým poměrům Českého Slezska, Zdeňku Kučerovi za konzultaci k historickým mapám a poskytnutí podrobné historické mapy.
Tato kniha je v rámci edice Via Czechia svým způsobem výjimečná – stejně, jako je výjimečná i oblast Českého Slezska, o které pojednává.
Když jsem roku 2021 na této publikaci začal pracovat, měl jsem o naší nejmenší historické zemi jen kusé a mlhavé představy. Rovněž rozhovory s přáteli na toto téma mě ujistily v tom, že pro většinu Čechů představuje oblast mezi Jeseníkem a Jablunkovem v podstatě neznámé území.
Postupně jsem během několika let Slezsko procestoval pěšky, na kole a strávil jsem zde dokonce i několik dovolených s rodinou. Záhy jsem pochopil, že jde o oblast z mnoha aspektů jedinečnou. Kromě přírodních krás Rychlebských hor, Jeseníků nebo Slezských Beskyd jsem tu objevil bezpočet nenápadných a dobře utajených skvostů, potkal jsem se tu se spoustou zajímavých lidí a rozkryly se mi důležité historické souvislosti, o kterých jsme se ve škole v hodinách dějepisu neučili. Kniha Stezka Slezskem se tak logicky nemohla stát jen prostým popisem turistické trasy, ale pojednává o Českém Slezsku komplexně – jako o „tavicím kotlíku“ střední Evropy s obrovskou kulturní a přírodní rozmanitostí.
V rámci sítě Via Czechia je Stezka Slezskem druhá nejkratší, její pěší i cyklistické trasy měří svorně přibližně 400 neobyčejně různorodých kilometrů. Výjimečností Stezky Slezskem je dvoudenní spojka, která z hlavní trasy odbočuje v Opavě a míří do Fulneku, kde se napojuje na Severní stezku. Tím pádem je možné obě tyto dálkové trasy různě kombinovat.
Na cestě od trojmezí Slezska, Moravy a Kladska až k nejvýchodnějšímu bodu Česka se vám krajina bude doslova měnit před očima – od pustých Rychlebských hor přes zvlněný osoblažský výběžek nebo rovinatější Opavsko až po oblast lesem porostlých hald a siluet těžních věží na Ostravsku. Pomalý pohyb krajinou vám umožní důkladnější poznání a možná také zažijete mnohá překvapení. Například, že kdysi špinavá Ostrava patří k nejzelenějším městům u nás nebo že i nejopuštěnější Osoblažsko má co nabídnout.
Celou trasu není nutné projít naráz, rozdělil jsem ji do ucelených kapitol (úseků) podle jednotlivých logických oblastí, takže můžete postupovat „krok za krokem“ a cestu tak absolvovat po etapách v průběhu celého roku nebo i delšího časového úseku.
Knihu můžete využít mnoha způsoby – jako obrazovou a informační publikaci o Českém Slezsku, jako průvodce pro absolvování celé trasy či její části nebo jako motivační a inspirativní dílo. Projít Stezku Slezskem a poznat tuto opomíjenou část naší domoviny může pro někoho představovat fyzickou výzvu, pro jiného smysluplný cíl nebo způsob, jak lépe poznat svoji zemi.
Věřím, že cestování naší krásnou přírodou vám přinese nejenom spoustu zážitků, ale také duševní odpočinek od všudypřítomného civilizačního shonu a nové podněty a energii do dalšího života.
Přeji vám příjemné čtení a pohodové putování! Jan Hocek
DÁLKOVÉ TRASY VE SVĚTĚ – HISTORIE A SOUČASNOST
Obliba dálkových a poutních tras roste celosvětově. Tyto cesty dnes najdeme v mnoha zemích a další nové vznikají. Přitom se zdaleka nejedná pouze o historické poutní cesty, jako je například proslulá evropská Camino francés, hlavní trasa svatojakubské cesty do Santiaga de Compostela, jejíž tradice sahá tisíc let nazpět.
V minulosti představovala chůze základní způsob přesunu a pěší stezky tak byly hlavními komunikačními tepnami, kudy putovali lidé, zboží nebo informace. Za všechny jmenujme například známé stezky Inků, severoamerické indiánské stezky, Hedvábnou stezku, spojující Asii se Středomořím, nebo starověké řecké a římské silnice.
Dálkové pěší stezky se v moderním pojetí zaměřují stále více na pohybovou složku a na pobyt v přírodě. Duchovní obsah je sice pořád důležitý, na rozdíl od tradičních poutních cest ale ustupuje do pozadí. Takové stezky najdeme dnes na všech kontinentech vyjma Antarktidy a vedou divočinou, horami, podél pobřeží i zalidněnou nebo kulturní krajinou. Putují po nich pěší, cyklisté, lyžaři, vodáci, musheři nebo jezdci na koních. Pro inspiraci doporučuji svou knihu Nejhezčí túry světa, popisující celkem 18 světových treků, které jsem prošel.
Východokarpatská magistrála a Via Slovakia – Bukovské vrchy na pomezí Slovenska a Polska
Japonsko, zmiňme například 1 200 km dlouhou poutní cestu Shikoku Pilgrimage, procházející kolem 88 chrámů ostrova Šikoku.
Pravděpodobně nejdelší světovou dálkovou stezkou je The Great Trail, vedoucí 24 000 km napříč celou Kanadou. Jako nejstarší dálková stezka v USA bývá uváděn 439 km dlouhý Long Trail ve státě Vermont, který byl vybudován v letech 1910–1930. Mezi další slavné severoamerické stezky pak řadíme trojici cest zvanou též „Triple Crown“ – Appalachian Trail, Pacific Crest Trail a Continental Divide Trail.
Nejdelší dálkovou pěší stezkou Jižní Ameriky je 3 000 km dlouhý Greater Patagonian Trail, vedoucí divokou přírodou And z chilského Santiaga až do jižní Patagonie.
Dlouhou tradici mezi sportovněji založenými lidmi mají dálkové trekingové cesty v Asii, procházející horským a vysokohorským terénem v Himálaji nebo sousedním pohoří Karákóram. Tyto trasy vedou často mezi horskými vesničkami, po tradičních obchodních stezkách a částečně i po přístupových cestách horolezeckých expedic k osmitisícovkám. Dominantní postavení drží Nepál s bezpočtem nádherných tras – jmenujme alespoň dvě nejpopulárnější: Everest Base Camp Trek a Annapurna Circuit Trek. V bhútánském Himálaji pak najdeme údajně nejtěžší klasický světový trek, přes 300 km dlouhý Snowman Trek. Ambici stát se nejdelší dálkovou horskou stezkou světa má Great Himalaya Trail, který po svém dokončení dosáhne délky 4 500 km a bude procházet Pákistánem, Nepálem, Indií, Bhútánem a Tibetem.
Zemí zaslíbenou pro pěší turisty je Nový Zéland s 3 000 km dlouhou stezkou Te Araroa, vedoucí napříč celou zemí od mysu Cape Reinga až po městečko Bluff. Bohatou paletou dálkových tras se také může pyšnit
V Evropě byl vytvořen celoevropský systém dvanácti dálkových pěších tras (jsou značené E1–E12) a patnácti dálkových cyklistických tras Eurovelo (EV1–EV15). Mezi nejhezčí evropské pěší stezky patří bezesporu korsická trasa GR20, Tour du Mont Blanc, obkružující nejvyšší horu západní Evropy, nebo skotský West Highland Way. Z mnoha evropských poutních stezek uveďme (kromě již zmíněné svatojakubské cesty) 1 900 km dlouhou cestu Via Francigena, vedoucí z Canterbury do Říma.
Své dálkové trasy mají také naši slovenští sousedé, Cesta hrdinov SNP měří 770 km, vede z Dukelského průsmyku do Bratislavy a v krátkém úseku v Bílých Karpatech prochází i územím České republiky. V roce 2022 vznikla trasa Via Slovakia, která vede kolem Slovenska v celkové délce přesahující 1 800 km a rovněž částečně prochází naším územím. Napříč Rakouskem prochází 1 200 km dlouhá trasa Zentralalpenweg. V sousedním Polsku najdeme stezku, která přibližně sleduje česko-polskou hranici – Hlavní sudetská magistrála (polsky Główny Szlak Sudecki) měří 440 km a vede z lázeňského města Świeradów-Zdrój do Prudnika přes nejzajímavější části Sudet; na našem území ji známe z krátkého krkonošského úseku pod názvem Cesta česko-polského přátelství. Další významnou polskou dálkovou trasou je Hlavní beskydská magistrála (polsky Główny Szlak Beskidzki). Tato nejdelší stezka v polských horách je dlouhá 496 km a spojuje město Ustroň ve Slezských Beskydech s obcí Wołosate nedaleko trojmezí Polska, Slovenska a Ukrajiny.
TURISTICKÉ A POUTNÍ STEZKY V ČESKÉ REPUBLICE
Pěší turistika má v našich zemích dlouhou tradici. O nejstarší turistické cesty se zasloužila Pohorská jednota Radhošť ihned po svém založení roku 1884, kdy vybudovala kolem Radhoště menší síť tras značených tvarovými značkami.
Pak už se ale vůdčí role ujal Klub českých turistů, jehož první turistická cesta byla vyznačena 11. května 1889 a vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Původně měřila osm kilometrů, ale po vybudování slapské přehrady z ní zbyla přibližně polovina. Ve stejném roce vznikla i trasa z Berouna přes obec Svatý Jan pod Skalou na Karlštejn, která nese název Cesta Vojty Náprstka a představuje nejstarší dochovanou pěší trasu KČT.
Od té doby vznikly na území České republiky tisíce kilometrů značených pěších, cyklistických a lyžařských tras. K 1. lednu 2020 si tak naši turisté mohli vybrat z 43 578 km pěších značených tras, 38 200 km cyklotras a přibližně 3 000 km lyžařských tras (z toho 511 značených pásovým lyžařským značením).
DÁLKOVÉ PĚŠÍ TRASY V ČESKÉ REPUBLICE –HISTORIE A SOUČASNOST
Nejstarší dálkovou trasou vedoucí přes naše území byla tzv. Modrá hřebenovka (Blauer Kammweg), která vznikla v roce 1902 jako projekt německých turistických spolků Čech a v době své největší slávy se na našem území táhla z Krušných hor až po Jeseníky. Hřebenovka postupně dosáhla délky 1 200 km a byla tak ve své době nejdelší turistickou trasou v Evropě. Válka sice zapříčinila její zánik, avšak v poslední době dochází k obnovování této trasy. První dálková cesta vytvořená Klubem českých turistů vznikla roku 1912 na trase Praha–Brdy–Šumava Po druhé světové válce vznikly dvě dálkové značené trasy, které ale neměly dlouhého trvání. Strážní stezka tvořila podkovu od Znojma přes Šumavu a Krušné hory až po Jeseníky a Stezka svobody vedla z Dyleně přes Prahu až na Slovensko, kde navazovala na Cestu hrdinů SNP. V současnosti v České republice existují spíše regionální dálkové pěší trasy, z těch známějších jsou to například Zlatá stezka Českého ráje, Cesta bratří Čapků, Jiráskova cesta, Máchova cesta, Zlatá stezka Zemí hradů, Klostermannova cesta a přeshraniční trasy Zlatá stezka, Vintířova stezka nebo již zmiňovaná Cesta česko-polského
přátelství. Zajímavostí je první certifikovaná turistická trasa v Česku –Stezka údolím Lužnice, vedoucí podél stejnojmenné jihočeské řeky v délce 55 km z Plané nad Lužnicí do Týna nad Vltavou.
Českou republikou dále procházejí Evropské dálkové stezky E3, E6 a E10, trasa E8 se našeho území dotýká u Znojma a jedna její varianta je vedena i po našem území. Rovněž slovenská Cesta hrdinů SNP prochází v oblasti Bílých Karpat přes naše území.
POUTNÍ CESTY
Nezastupitelné místo mezi dálkovými stezkami patří bezesporu duchovním poutním cestám. Na našem území také najdeme několik tras ze systému Svatojakubských poutních cest, směřujících do Santiaga de Compostela. V současnosti existují na našem území celkem tři hlavní varianty svatojakubských tras, které v maximální míře využívají stávajícího značení KČT, doplněného o tradiční obrázek svatojakubské mušle.
Uvnitř České republiky dále existují Cyrilometodějské stezky, které směřují čtyřmi různými trasami do duchovního srdce Moravy – na Velehrad. Stezky vedou například z Pusteven, Vranova, Svatého Hostýna nebo Svatého Kopečku u Olomouce. Dále zmiňme poutní cestu z Prahy do Staré Boleslavi a poutní cestu Blaník–Říp (dlouhou 190 km, otevřenou v roce 2019), na kterou navazuje cesta Říp–Blaník (dlouhá 280 km, otevřená v roce 2022).
Cesta česko-polského přátelství v Krkonoších
STEZKY VIA CZECHIA
Stezky Via Czechia představují originální a podrobně popsaný systém nejdelších turistických a poutních dálkových tras v České republice. Trasy jsou vyznačeny samostatně pro pěší turistiku, cykloturistiku nebo zimní turistiku na lyžích, některé úseky lze splouvat na lodi. Všechny trasy a jejich varianty měří dohromady přes 10 000 km.
Severní stezka – nejdelší trasa Via Czechia spojuje nejzápadnější a nejvýchodnější bod Česka a vede převážně severními pohraničními horami. Pěší varianta měří 1 058 km a je rozdělena na 47 denních etap.
Jižní stezka – druhá nejdelší trasa Via Czechia, spojuje nejvýchodnější a nejzápadnější body Česka a vede převážně jižním příhraničím. Pěší varianta měří 1 052 km a je rozdělena na 44 denních etap.
Centrální stezka – spojuje nejzápadnější a nejvýchodnější body Česka, přičemž vede přibližně středem země a prochází mj.
i geometrickým středem Česka. Pěší varianta měří 1 036 km a je rozdělena na 47 denních etap.
Stezka středozemím – propojuje nejsevernější a nejjižnější bod Česka a zavede vás mj. do mnoha malebných měst i přírodních rezervací. Pěší varianta měří 569 km a je rozdělena na 27 denních etap.
Stezka Slezskem – prochází pohraničními oblastmi Českého Slezska mezi Rychlebskými horami a Slezskými Beskydy; je alternativou Severní stezky v její nejvýchodnější části. Pěší varianta měří 388 km a je rozdělena na 18 denních etap.
Českomoravská stezka – sleduje historickou hranici Čech a Moravy a zároveň rozvodí Severního a Černého moře mezi Králickým
Sněžníkem a Slavonicemi. Pěší varianta měří 345 km a je rozdělena na 18 denních etap.
VIA CZECHIA – STEZKA SLEZSKEM
Stezka Slezskem, o které pojednává tato publikace, představuje jednu ze šesti dálkových turistických a poutních tras ze sítě Via Czechia. Tato je zaměřená na území Českého Slezska, kterým prochází v celé své délce. Jak už z názvu trasy vyplývá, vede Stezka Slezskem územím historické země Slezsko, a to její českou částí. V historických souvislostech jde o část Slezska, která českým zemím zůstala po slezských válkách v 18. století. Dnes toto území oficiálně nazýváme České Slezsko, v tuzemském kontextu také jen Slezsko. České Slezsko ohraničuje na severu státní hranice s Polskem (zde na něj navazuje polské Slezsko) a na východě státní hranice se Slovenskem. Na jihu pak oblast vymezuje zemská hranice mezi Slezskem a Moravou, která de iure zanikla 1. 12. 1928 a dnes je již pouze hranicí historickou. Do Českého Slezska zahrnujeme i území historických moravských enkláv, z nichž největší pokrývá celý Osoblažský výběžek.
Západní krajní bod stezky se nachází na historickém trojmezí Moravy, Slezska a Kladska nedaleko vrcholu hory Smrk v Rychlebských horách. Východní krajní bod pak leží v nejvýchodnějším bodě Česka a zároveň nejvýchodnějším bodě Českého Slezska u Bukovce na státní hranici s Polskem. V Opavě se od páteřní trasy odpojuje 44 km dlouhá propojovací trasa vedoucí jižním směrem do Fulneku, kde se napojuje na Severní stezku. Tuto pasáž mohou například využít ti, kteří chtějí na cestě k nejvýchodnějšímu bodu projít celé Moravskoslezské Beskydy. Stezka je rozdělena na 7 logických úseků podle geomorfologických oblastí a regionů, kterými prochází. Základní pěší varianta Stezky Slezskem měří 388 km a je rozdělena na 18 denních etap s průměrnou délkou 20 km, vždy s možností ubytování pod střechou. Etapy číslo 19 a 20 z Opavy do Fulneku měří celkem 44 km. Celá severní příhraniční trasa vedená po Severní stezce a Stezce Slezskem měří 1 160 km; varianta s využitím spojky Opava–Fulnek pak měří 1 200 km a tvoří tak nejdelší trasu Via Czechia mezi nejzápadnějším a nejvýchodnějším bodem Česka. Stezka Slezskem je rovněž vhodná pro putování na kole, její cyklistická trasa měří celkem 386 km a lze ji zvládnout přibližně za 6–8 dní. Územím Českého Slezska také procházejí další dálkové stezky Via Czechia. Nejdelší z těchto tras – Severní stezka – vede po historické hranici Slezska a Moravy od hory Smrk přes vrchol Pradědu na Vysokou holi, pak protíná území v krátké pasáži kolem Fulneku a vede rovněž přes Moravskoslezské Beskydy, a to od vodní nádrže Šance přes Lysou horu, Bílý Kříž a Mosty u Jablunkova až k nejvýchodnějšímu bodu Česka. Souběžně se Severní stezkou vedou mezi Bílým Křížem a nejvýchodnějším bodem Česka také Jižní stezka a Centrální stezka.
HISTORICKÉ A REGIONÁLNÍ ASPEKTY TRASY
Stezka Slezskem prochází celým územím Českého Slezska a nevynechává žádnou z jeho specifických kulturně-historických a etnografických oblastí. Při cestě od západu na východ tak lze pozorovat nejenom měnící se krajinu mezi Rychlebskými horami a Slezskými Beskydy, ale také různorodou kulturu, architekturu nebo nářečí, které zde zanechala pohnutá historie a cizí národy.
Stezka Slezskem prochází i kolem zámku Hradec nad Moravicí.
Těžko bychom jinde v České republice na „pouhých“ 400 km trasy prošli tolika historicky a kulturně různorodými oblastmi jako právě zde. Oproti relativně monolitickým Čechám a Moravě není možné si ve Slezsku nevšimnout jeho velké pestrosti, doslova „napěchované“ na malém území. Na své cestě od západu k východu tak stezka přejde z regionů se silným německým (pruským) vlivem do goralské (valašské) oblasti s typickými dřevěnými kostelíky nebo lidovými kroji. Trasa vede celým Moravskoslezským a částečně i Olomouckým krajem a kromě historické země Slezsko protíná i některé moravské enklávy. Ty se jako ostrůvky nebo výběžky objevují na mnoha místech Slezska a rovněž přispívají k jeho rozmanitosti.
Členění jednotlivých sedmi úseků Stezky Slezskem bylo z praktických důvodů zvoleno podle geomorfologických celků, staví tedy čistě na přírodním základě. Českým Slezskem prochází i výrazná hranice geomorfologických provincií, a to České vysočiny a Západních Karpat. Střetává se tu starší, zarovnanější Český masiv s mladšími a mnohem členitějšími karpatskými horami, což dále přispívá k celkové různorodosti této oblasti. Jedním z fenoménů Českého Slezska jsou v této souvislosti bludné balvany, z nichž mnohé lze spatřit podél trasy Stezky Slezskem – jmenujme například Liptaňský bludný balvan, shromážděné kameny ve Velké Kraši nebo kámen v Petřvaldu. Historie Českého Slezska je rovněž spjata s těžbou uhlí a na něj navázaného hutního a chemického průmyslu. Proto je pochopitelné, že poutník či turista může mít obavu se do míst s neblahou pověstí zničené krajiny a špinavého ovzduší vůbec vypravit. Ve skutečnosti byla většina dolů na Ostravsku po roce 1989 uzavřena, oblasti rekultivovány, zbylé komíny odsířeny a některé doly nebo hutě přeměněny na muzea
a návštěvnická centra. Přestože Ostravsko stále patří k průmyslovým oblastem, zdejší krajina nabízí spoustu zelených koridorů vhodných pro putování a zároveň mnoho příležitostí k poznání historie hornictví, které se zasloužilo o rozvoj celé oblasti.
Optikou historika a sociálního geografa lze České Slezsko rozdělit na pět oblastí, přičemž trasa Stezky Slezskem prochází všemi z nich. Od západu k východu jsou to Jesenicko, Opavsko, Hlučínsko, Ostravsko a Těšínsko. Při bližším pohledu pak můžeme rozeznat další geografické podoblasti, do kterých Stezka Slezskem zamíří – jedná se o Rychlebské hory a oblast Javornického výběžku (nejvýchodnější a nejsevernější část Českého Slezska), Zlatohorsko, Osoblažský výběžek, moravskou i slezskou část Ostravy, českou i polskou část Těšína a konečně Slezské Beskydy, naše nejvýchodnější hory.
Ze všech výše uvedených faktů vyplývá, že Stezka Slezskem představuje jedinečnou dálkovou trasu, nabízející komplexní pohled na historii, kulturu a přírodu celé oblasti Českého Slezska.
Trasa Stezky Slezskem s vyznačením jednotlivých etap
Úseky
Stezky
Úsek/oblast
Slezskem podle geomorfologických oblastí od západu
pěší
(etap) Délka kolo Dní (etap) Začátek Konec
1. Rychlebské hory a Vidnavská nížina 88 km 4 106 km 2 Smrk – hraničník (trojmezí Morava–Slezsko–Kladsko) Jeseník
2. Zlatohorská vrchovina 92 km 4 92 km 2 Jeseník Město Albrechtice
3. Nízký Jeseník 64 km 3 42 km 1 Město Albrechtice Opava
4. Hlučínsko / Opavská pahorkatina 43 km 2 41 km 1 Opava Hlučín
5. Ostravská pánev a Podbeskydská pahorkatina 67 km 3 65 km 1 Hlučín Třinec
6. Slezské Beskydy 34 km 2 40 km 1 Třinec nejvýchodnější bod ČR
7. Vítkovská vrchovina 44 km 2 35 km 1 Opava Fulnek
Celkem Smrk –nejvýchodnější bod ČR
18
8 Smrk – hraničník nejvýchodnější bod ČR
Celkem Smrk–Fulnek 288 km 13 275 km 6
KUDY STEZKA VEDE
Naplánování, zmapování a vlastní absolvování stezky představovalo značné úsilí, jehož cílem bylo pečlivé vytipování nejzajímavějších tras a navštívených míst s ohledem na přírodní krásy, místní zajímavosti nebo historický, kulturní a duchovní odkaz. Finální trasu Stezky Slezskem považujeme za ideálně vyvážený kompromis z hlediska vhodných cest a zajímavých míst, kudy trasa prochází. Důležitým faktorem byly také praktické aspekty, jako je například možnost ubytování nebo veřejná doprava.
Stezka Slezskem vede napříč celým územím Českého Slezska, přibližně ve směru od severozápadu k jihovýchodu. Její páteřní trasa se spíše drží česko-polského příhraničí, do vnitrozemí vybíhá nejdále v městech Jeseník a Ostrava a na trase 44 km dlouhé propojky z Opavy do Fulneku. V naprosté většině se stezka drží na českém území, jen na dvou místech se dostává do Polska – jsou to krátké pasáže přes historické centrum „polského“ Těšína a sestup z hory Kyčera ve Slezských Beskydech. Většinu pěší trasy vede stezka po značených turistických cestách, pokud možno turisticky příjemných a vlídných. Část pěší trasy vede i po značených cyklotrasách nebo po neznačených veřejných cestách. Snahou bylo minimalizovat pěší putování po asfaltových cestách nebo silnicích, ovšem vzhledem k charakteru krajiny se takovým pasážím nejde zcela vyhnout a na poutníky tak čeká i průchod některými většími městy, jako je Ostrava nebo Havířov. Cyklistická trasa využívá většinou značené cyklotrasy a vyhýbá se dle možností jak silnicím, tak technicky náročnějším pasážím, například hřebenovkám Rychlebských hor a Slezských Beskyd.
Trasa prochází mnoha geomorfologickými celky, jejichž různorodost činí putování zajímavým. Od západu k východu jsou to: Rychlebské
Nejvyššího bodu dosahuje stezka přímo na svém počátku: trojmezí Moravy, Slezska a Kladska na rozcestí Smrk – hraničník leží v nadmořské výšce 1 110 m. Výše se už trasa nejenom nedostane, ale dokonce ani nepřekoná magickou výšku tisíce metrů nad mořem. Dalšími nejvyššími body jsou Velká Čantoryje ve Slezských Beskydech (995 m n. m.), Studniční vrch u Jeseníku (992 m n. m.), Kovadlina v Rychlebských horách (989 m n. m.) či Příčný vrch ve Zlatohorské vrchovině (975 m n. m.). O něco nižších výšek pak dosahují výrazné vrcholy s rozhlednami: Borůvková hora (899 m n. m.), Zlatý Chlum (891 m n. m.), Biskupská kupa (890 m n. m.), Vyhlídka (552 m n. m.), Hraniční vrch (536 m n. m.) nebo Cvilín u Krnova (441 m n. m.). Naopak nejníže trasa klesne v údolí Odry pod vrcholem Landeku, kde hladina řeky dosahuje výšky 200 m n. m.
Trasa vede mnoha malebnými městy a městečky, jako jsou například Javorník, Vidnava, Jeseník, Zlaté Hory, Krnov, Opava, Kravaře, Hlučín nebo Fulnek. Kdo nikdy nebyl v Ostravě nebo toto město naposledy navštívil před rokem 1989, bude možná překvapen, jak zelenou krajinou je možné vést stezku oblastí, která bývala v minulosti nechvalně známá svým poškozeným životním prostředím. Na Ostravsku vás cesta zavede i k četným hornickým památkám a zajímavostem, poukazujícím na bohatou hornickou minulost. Z historických měst nesmíme zapomenout na Těšín, jedno z nejstarších měst Slezska, které bylo roku 1920 státní hranicí rozděleno na dvě části. K zastavení na cestě láká i 18 poutních míst a mnohé další méně známé lokality s duchovním přesahem. Z významných poutních míst
zmiňme například Boží horu u Žulové, vrch
Cvilín u Krnova nebo kostel Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor. Stezka vede přes Hlučínsko, jednu z nejreligióznějších částí Česka. Zdejší kostely jsou postaveny ve stylu pruské cihlové neogotiky z neomítnutých cihel. Příkladem je monumentální kostel svatého Bartoloměje v Kravařích.
Trasa Stezky Slezskem upozorňuje na mnohá zajímavá a málo známá místa s kulturním a historickým významem. Na svém začátku v Rychlebských horách vede v blízkosti polské „Cesty kurýrů Solidarity“ a navštěvuje některé lokality, kde v 70. a 80. letech docházelo k setkávání českých a polských disidentů.
KŘESŤANSKÁ POUTNÍ MÍSTA
Významnými body na Stezce Slezskem jsou rovněž křesťanská poutní místa. Těch je na trase celkem 10 a pro někoho se mohou stát samostatnými cíli putování. Uvádíme nejen těchto 10 míst, kterými stezka přímo prochází, ale i několik dalších, která leží v bezprostřední blízkosti a lze je s mírnou úpravou trasy navštívit.
• poutní kaple P. Marie La Salettské; u Travné
• farní kostel Navštívení P. Marie; Bílá Voda
nebo Locus Map. Využít lze také speciální edice map Via Czechia od nakladatelství Geodézie On Line v měřítku 1 : 25 000. Délky a převýšení jednotlivých etap byly odečteny podle online nástroje Mapy.cz, do délky a převýšení jsou započítány nejvýznamnější odbočky zobrazené na mapě a popsané v textu.
• poutní kaple sv. Antonína Paduánského; u Javorníku
• poutní kaple P. Marie Bolestné; Boží hora u Žulové
• poutní kaple sv. Anny; Křížový vrch u Jeseníku
• poutní místo Lurdská jeskyně; u Rejvízu
• poutní kostel P. Marie Pomocné; pod Příčným vrchem u Zlatých Hor
• farní a poutní kostel P. Marie Nanebevzaté; Liptaň
• poutní kaple Smíření (dříve Navštívení P. Marie); u Rusína
• poutní kostel P. Marie Sedmibolestné; Cvilín u Krnova
• kaple sv. Jana Nepomuckého; Hůrka u Štemplovce
• poutní kaple sv. Anny; u Opavy
• filiální kostel sv. Vojtěcha; Opava
• kostel sv. Vavřince; Píšť
• farní a poutní kostel Narození P. Marie; Orlová
• filiální kostel sv. Cyrila a Metoděje; Hrčava
• křížová cesta Slezská kalvárie; u Hradce nad Moravicí
• kostel Nejsvětější Trojice; Fulnek
• mariánské poutní místo; Fulnek
Významné mariánské poutní místo Českého Slezska se nachází dále od trasy, přibližně 15 km od Havířova. Jedná se o baziliku Navštívení
Panny Marie u Frýdku-Místku. Toto místo, zvané též Slezské Lurdy, představuje velkolepý barokní chrám se sochou Panny Marie a je spojováno se zázračným uzdravováním.
MAPOVÉ PODKLADY A PODROBNÉ INFORMACE
Trasy Via Czechia jsou zaneseny v aplikaci Mapy.cz, na papírových turistických mapách SHOCart, v aplikacích Adventurer, Cykloserver.cz
Kompletní podrobné mapové podklady najdete na webové stránce www.viaczechia.cz. Jedná se o online mapy, gpx soubory, přesné vedení pěších a cyklistických variant trasy Stezky Slezskem a další informace.
Přestože po Stezce Slezskem se lze snadno orientovat pomocí online map, je základní pěší trasa postupně v terénu proznačována originálními rozcestníky, případně turistickou značkou Via Czechia.
Je třeba mít na paměti, že podmínky putování se mohou v průběhu času měnit a tištěné informace tak mohou zastarat. Dochází například k otevírání nových rozhleden, turistických chat, uzavírání cest nebo přeznačování turistických tras. Z tohoto důvodu je vhodné vždy mít u sebe aktuální mapu, ať už v tištěné, nebo online podobě.
Poutní kostel P. Marie Pomocné pod Příčným vrchem u Zlatých Hor
JAK STEZKU ABSOLVOVAT
Popis Stezky Slezskem a jednotlivých etap je veden od severozápadu k jihovýchodu. Nic ale nebrání vydat se na cestu i v opačném směru. Trasa Stezky Slezskem byla naplánována tak, aby ji bylo možné absolvovat pěšky i na horském nebo trekovém kole a každý si tak mohl najít pro sebe ideální styl putování.
Kdo nechce celou cestu absolvovat najednou, může postupně zdolávat jednotlivé úseky podle svých časových možností nebo kondice. Každá denní etapa se tak stane samostatným výletem. Stezku Slezskem lze projít celou „na jeden zátah“ nebo po částech. Dá se spát komfortně pod střechou nebo stanovat na krásných místech. Můžete si tedy vybrat, co je vám nejbližší, a kombinovat způsoby putování podle reliéfu krajiny či ročního období.
Základní varianta Stezky Slezskem je určena pro pěší turistiku, jde totiž o nejpřirozenější způsob pohybu, který je rovněž nejohleduplnější k životnímu prostředí. Pěšímu putování je také přizpůsobena délka etap, která se pohybuje v rozmezí 12–30 km (s průměrnou délkou etap 20 km), podstatnější je ale časová náročnost, která většinou představuje 6–8 hodin chůze. Délky etap byly v rámci možností přizpůsobeny náročnosti terénu a také počtu zajímavostí po cestě, aby každá část byla zvládnutelná jako plnohodnotný celodenní výlet včetně zastávek na oběd či prohlídek památek a pozoruhodných míst.
CYKLISTICKÁ VARIANTA
U každé kapitoly je uvedena její cyklistická varianta, jejíž trasa je přizpůsobena pro pohyb na horském, případně trekovém kole. V rámci možností se cyklistická trasa shoduje s pěší nebo se od ní jen mírně odchyluje. Jednotlivé úseky cyklistické trasy nejsou striktně rozděleny na etapy, každý si tak jejich délku může přizpůsobit podle své zdatnosti.
Cyklistickou variantu najdete v popisu každého úseku Stezky Slezskem, včetně mapy, upozornění na odlišné úseky oproti základní trase, doporučených alternativních tras a dalších informací. Celková délka cyklistické varianty Stezky Slezskem činí 386 km.
Pro putování po Stezce Slezskem se nejlépe hodí horské kolo, ale většinou je možné použít i trekové kolo s tenčími plášti nebo tzv. gravel bike. Trasa pro kola využívá značených cyklotras nebo širokých cest (kvalitní lesní a polní cesty, svážnice, lesní silničky apod.) a v rámci možností vede mimo silnice s automobilovým provozem. Zejména kvůli ohleduplnosti k chodcům a respektu k přírodě se cyklistická trasa vyhýbá úzkým pěšinám určeným spíše pro pěší turisty – konkrétně jde zejména o pasáže hřebenovek Rychlebských hor a Slezských Beskyd.
V této souvislosti považuji za vhodné uvést některá základní pravidla a omezení pro pohyb cyklistů v přírodě: V lesích je možno jezdit po lesních cestách a vyznačených trasách. V národních parcích je možné na kole jezdit pouze po silnicích, cestách uvnitř obcí a vyznačených cyklotrasách; stejná omezení se týkají i národních přírodních rezervací (NPR). V ostatních chráněných územích (chráněné krajinné oblasti, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky) není pohyb cyklistů ze zákona omezen, nicméně režim cyklistiky může být lokálně upraven místními předpisy (například na tabulkách v terénu).
NOCOVÁNÍ
Jak již bylo uvedeno, každá etapa začíná a končí v místě, v jehož blízkosti se nachází minimálně jedno (často jich je i více) ubytovací zařízení – horská chata, penzion, ubytovna nebo hotel. Celou trasu Stezky Slezskem tak lze absolvovat „nalehko“ s komfortním ubytováním pod střechou. Při plánování trasy byla věnována velká pozornost právě správnému výběru těchto uzlových míst, aby kromě spolehlivosti, solidního komfortu ubytování, možnosti stravování a další turistické infrastruktury nabízela něco navíc.
Místa pro nocování jsem pečlivě vybíral a většinu z nich osobně vyzkoušel a uvádím je u každé kapitoly i v závěrečném souhrnu jako doporučená. Všechna zmíněná ubytovací zařízení jsou přívětivá k poutníkům, umožňují ubytování na jednu noc a v naprosté většině
i stravování. Jedná se vesměs o penziony v hezké přírodě, horské chaty nebo místa s „geniem loci“. V některých lokalitách s velkým výběrem ubytovacích kapacit doporučené ubytování není uvedeno.
Je ale třeba mít na paměti, že věci se mění, a tak dobrá místa mohou ztratit na kvalitě (nebo naopak).
Část cílových míst disponuje možností stanování, jde převážně o kempy a tábořiště ve vzdálenosti cca do 4 km od trasy nebo cílového místa, někde je umožněno postavit stan v blízkosti ubytovacího zařízení. Možnosti táboření jsou uvedeny v textu i souhrnné tabulce a vyznačeny na mapce každé etapy.
BIVAKOVÁNÍ A ÚTULNY
Zajímavým způsobem putování je vyrazit „natěžko“ a přespávat v přírodě jen ve spacáku. Takový poutník nemusí vše dopředu rezervovat a užívá si svobody „jít, kam ho nohy zavedou“. Tento dobrodružnější způsob umožní nocovat na krásných místech, kde můžete nerušeně vnímat přírodu.
Při dodržení několika zásad lze legálně přespat víceméně kdekoliv ve volné přírodě. Ze zákona není nocování zakázáno ani v CHKO nebo většině našich národních parků. Pokud na místě setrváte za účelem jednorázového přenocování, nebudete stavět stan, rozdělávat oheň (tj. ani zapalovat plynový vařič), zanechávat odpad a jinak narušovat přírodu, nejedná se o táboření, ale o nocování. Výjimku představuje národní park České Švýcarsko, kde je zakázáno i nocování. Rovněž nelze nocovat v přísných rezervacích a uzavřených oblastech (například kvůli rušení ohrožených zvířat), v uzavřených honitbách apod.
Na stezkách Via Czechia vznikají ve spolupráci s jejich autorem a Lesy ČR útulny s možností přespání ve vlastním spacáku. Tyto jednoduché dřevěné stavby poskytují zázemí i pro denní zastavení, pro nocování slouží půdička s místem až pro 4 osoby. Mapu s místy útulen najdete na webu www.viaczechia.cz
Nezávislí poutníci mohou pro vyhledání útulen a vhodných přístřešků využít také například aplikace Mapy.cz nebo webu www.boudy. info
VYBAVENÍ NA VÍCEDENNÍ PĚŠÍ PUTOVÁNÍ
Dnes již není nutné při putování vláčet na zádech těžký batoh. Moderní vybavení pro pobyt v přírodě je lehké, takže věci pro vícedenní putování s přespáním v přírodě klidně mohou vážit kolem 8–10 kg, někteří jedinci jsou dokonce schopni váhu ještě „stlačit“. Optimálně by naplněný batoh neměl být těžší než 20 % vaší tělesné hmotnosti. Níže uvádím vlastní zkušenosti s vybavením na vícedenní pěší putování s nocováním v přírodě v českých „nezimních“ podmínkách.
Spacák je jednou z nejdůležitějších věcí na vícedenní túry, bez kvalitního spánku si tělo neodpočine a po několika bezesných nocích přijde krize. Podstatné je zajistit tepelný komfort, osobně pro vícedenní putování po Česku používám lehký spacák z dutých vláken s komfortní teplotou 0 °C, který před navlhnutím chráním vodotěsným obalem.
Oblečení – nejlepší spodní prádlo je z merino vlny, která hřeje i mokrá a ani po několika dnech nošení bez praní nezapáchá, takže není nutné mít náhradní. Jako svrchní oděv se osvědčují tzv. softshellové bundy, které nabízejí univerzální využití do většiny podmínek. Zejména pro horské přechody má nezastupitelnou roli nepromokavá větrovka a kalhoty, v chladnějším ročním období i čepice a rukavice. Pokud cesty pokrývá sníh nebo jsou blátivé, využijete také návleky na boty.
První nová útulna typu „Via Czechia“ byla postavena na trase Centrální stezky v údolí Střely.
Ideální obuv na podmínky Stezky Slezskem jsou lehké trekingové boty s kvalitní podrážkou a pokud možno nepromokavou úpravou. Klasické pohorky využijete spíše v těžších úsecích, které představuje hřebenovka Rychlebských hor a Slezské Beskydy.
Vaření a jídlo – osobně na letních výpravách v tuzemsku příliš nevyvařuji, civilizace je většinou vždy na blízku, v horách bývají otevřené kiosky, pít se dá z pramenů. Jiná situace ovšem nastává v zimním období, kdy tělo potřebuje více energie a kiosky bývají zavřené. Při táboření se mi osvědčil lehký plynový vařič, na kterém si připravím čaj, kávu nebo polévku, praktické jsou nejrůznější outdoorové „hotovky“. Někteří výrobci vyvinuli jídla, která dokonce ohřejete chemicky bez nutnosti zapalovat vařič, což se může hodit při bivakování.
Voda je obyčejně důležitější než jídlo. Vybavte se lehkou plastovou lahví, kterou budete průběžně doplňovat z bezpečných zdrojů, v chladném období je příjemné mít s sebou termosku. Vodu z nejistých zdrojů lze filtrovat nebo dezinfikovat tabletami, studánky a prameny jsou vyznačeny v mapách u jednotlivých etap.
Mapa – pro plánování používám podklady na serveru Mapy.cz, které lze rovněž stáhnout do telefonu a používat offline. Pro vlastní putování používám aktuální tištěné mapy – nejlépe ty ze série Via Czechia 1 : 25 000.
VYBAVENÍ PRO CYKLISTICKÉ PUTOVÁNÍ
Vícedenní putování na kole s sebou nese podobné dilema jako pěší putování – tedy jak moc zatížit bicykl, co chci a dokážu uvézt a co nezbytně nepotřebuji. Klasické cyklistické brašny na zadním nosiči začíná vytlačovat moderní „bikepackingový“ způsob cestování. Výhodou bikepackingu je univerzálnost a možnost naložit kolo podle množství výbavy. Odpadá tak nutnost vozit těžké ocelové nosiče, namísto toho se na kolo upínají menší lehké a vodotěsné brašničky. Osobně mám vyzkoušeno vícedenní cestování se spaním pod střechou pouze s podsedlovou brašnou, malou brašnou do rámu a batůžkem na fototechniku. Pokud počítáte s přespáváním v přírodě, budete potřebovat více vybavení, a je tedy vhodné přidat brašny na řídítka a představec. Těžké věci se umisťují do rámových brašen, objemné do podsedlové brašny a lehké vybavení na řídítka. Důležité je také zajistit vodotěsnost brašen.
