POZOR, TOTO JE KONEC
KNIHY
Mangu vydáváme v původním japonském směru čtení zprava doleva. Pokud čtete mangu poprvé, začněte vždy u bubliny vpravo nahoře a pokračujte vlevo. Kdybyste se ztratili, můžete si vypomoct grafickým návodem níže. Určitě si brzy zvyknete, přejeme příjemnou zábavu!
1 2 3 4 5 6 9 8 7
Zeptal jsem se jí v duchu znovu:
„Byla jsi vůbec šťastná?“
Matka zemřela, aniž by otce jedinkrát pomluvila, a přitom se musela hrozně trápit…
Na co asi matka myslela, než vydechla naposled?
Ani jestli je naživu...
A dodnes nevím, kam se poděl.
Netuším, z jakého důvodu nás opustil.
Když jsem byl ve druhém ročníku střední školy, můj otec náhle zmizel.
Nefoukal vítr… Přišlo mi divné, že neslyším ani ptačí zpěv.
Na hřbitově u chrámu Genzendži, který leží na okraji města, bylo úplné ticho.
Zdálo se mi, jako kdyby se čas úplně zastavil.
Nevědomky jsem došel až ke chrámu Genzendži.
LETOS JE TO PŘESNĚ DVACET TŘI LET, CO ZEMŘELA.
VLASTNĚ…
HROB JSEM UŽ DLOUHO NENAVŠTÍVIL.
…a mě přepadaly hořké myšlenky.
Vyrazil jsem odtamtud skoro úprkem.
Ale neotočil jsem se a pokračoval dál.
* Šicí stroje
Iwagaki
TOHLE UŽ NENÍ MŮJ DOMOV...
Po mém dětství už v něm nebylo ani památky...
Měl jsem pocit, jako kdyby na mě někdo volal.
Po smrti matky jsme dům, ve kterém už nikdo nebydlel, prodali cizím lidem.
Žádné vysvětlení mě nenapadalo…
A přitom jsem věděl, že tam už nic nenajdu…
Ale proč jsem se sem vůbec vrátil?
Nohy mě neomylně vedly k ulici, ve které jsem se narodil a vyrostl.
Po třech hodinách jízdy z Kjóta jsem vystoupil na nádraží ve svém rodném městě.
Rodné město se za těch několik let, kdy jsem ho neviděl, zase trochu změnilo.
KŘUP
TAK TO MÁM ASI DVĚ HODINY ČAS…
PŘÍŠTÍ VLAK DO TOKIA…
JEDE V 16:51…?
ALE KDYBY OD NÍ NEODEŠEL MANŽEL, MOŽNÁ BY NEUMŘELA TAKHLE MLADÁ…
PRAVDA…
NIKDY SI NESTĚŽOVALA.
VŽDYCKY
ŽILA JENOM
PRO SVOJE DĚTI...
PŘITOM KAZUE NIKDY NEBYLA NEJZDRAVĚJŠÍ.
MYSLÍM, ŽE UŽ JÍ DOŠLY SÍLY.
...SE VÁŽNĚ DOSTALA JENOM SILOU VŮLE.
TAKHLE DALEKO…
VŽDYCKY SE HODNĚ PŘEPÍNALA.
TO JE FAKT…
SNAD UMŘELA S KLIDNÝM SRDCEM.
ACH JO.
HIROŠI SI TAKY LONI ZALOŽIL RODINU...
MÁMA... CELÝ ŽIVOT JENOM DŘELA…
DOKÁZALA PROVDAT KJÓKO,
Matka zemřela před dvaceti lety. Bylo jí čtyřicet osm…
Za pár dní matka v nemocnici zemřela.
U D U U U M
Ulehla s náhlým srdečním selháním, a když jsem se k ní dostal, už nebyla při vědomí.
Zemřela příliš mladá…
Přišlo to náhle rok potom, co jsem se oženil.
Byla matka vůbec šťastná?
...KDYŽ SI OPLÁCHNU OBLIČEJ.
TŘEBA MĚ TROCHU PROBERE...
MUSÍM PAK ZAVOLAT DOMŮ.
12:05?
UFFF.
JSI POŘÁD SAMÁ PRÁCE…
...A DCERÁM SE SKORO NEVĚNUJEŠ.
POSLYŠ, BOJÍM SE...
...O TVOJE ZDRAVÍ.
AJAKO JE LETOS UŽ VE TŘEŤÁKU NA STŘEDNÍ.
ČEKAJÍ JI POSTUPOVKY A CHCE SE S TEBOU PORADIT, JAK DÁL.
KDYŽ PŮJDE VŠECHNO DOBŘE, ZÍTRA ODPOLEDNE BUDU DOMA.
DOBŘE, DÍKY.
JÁ VÍM. UDĚLÁM SI TROCHU ČASU, AŽ DOŘEŠÍM TENHLE BYZNYS…
NEPŘEPÍNEJ SE, ANO?
A NEPŘEHÁNĚJ TO S PITÍM, UŽ TI NENÍ DVACET.
TO JSEM
TOMU
DAL.
ASI
JSEM VČERA PŘEBRAL...
Nutkání vystoupit hned v další stanici a nasednout do vlaku směr Tokio mě ale nepřepadlo.
SRK
SRK
STÍHÁŠ TO?
Ale proč jsem podvědomě nastoupil do vlaku do mého rodného města?
MŮŽU
NA TEBE VOLAT STOKRÁT A STEJNĚ NEVSTANEŠ.
JO. VEČEŘI NEŘEŠ, NAJÍM SE VENKU…
TO JE DIVNÝ… JAK
JSEM SE SEM DOSTAL?
Ale vůbec jsem ji nepoznával.
NEBO PIVO A NĚCO K ZAKOUSNUTÍ?
Najednou jsem si uvědomil, že jsem nastoupil do špatného vlaku.
Prohlédl jsem si krajinu za oknem…
NEDÁTE SI K OBĚDU ČAJ?
Obrovský prostor nádražní budovy mě přece nemohl tolik zmást…
UŽ FAKT NIC NEVYDRŽÍM.
NEJSPÍŠ MÁM KOCOVINU...
Kapitola
první Dveře na druhou stranu
druhá Čtrnáctiletý
třetí Nové jaro
čtvrtá Lehká závrať
pátá Obloha času
šestá Otcovo teritorium
sedmá Vnitřní krajina
osmá Neznámý pomníček
devátá Otec a matka
desátá Kam míří láska
jedenáctá Krásná žena
dvanáctá Šťastná rodina
třináctá Letní scenérie
čtrnáctá Čekání na otce
patnáctá Jiné představy
šestnáctá Cestovatel v čase
