I. Malé věci
Neumím věštit, budoucnost čtu přímo. Budoucnost čte mě.
Nakloň se přes kamennou zeď, pod baldachýnem řebříčku je plechovka od masa.
Dál oblázek, zleva lesklý šnečím slizem.
Je červenec a voní zem, pršelo a ze všech pórů vyrážejí zvědi travin.
Ptej se. Malé věci odpoví.
Na konci března
si trnky postavily v polích
bílé domy. O první prohlídku si řekly srny, vyfoukly pořadí poštolkám a luňákům.
Žádné zvíře nechce zabít auto.
Při pokusu vygumovat silnici
vydřel bůh do Brd lososové jizvy.
S malými věcmi zápasíme o pozornost.
Ubrousek je detektiv dietních omylů, prkýnko dům pro opatrné prsty —
Je to jejich místo, kterým procházím.
Prach samoty smísený s prachem ze setkání. Ale, jablíčko, kousni, tolik sladkosti!
Svět v ulicích je vetchý člověkem, a teď se zvenčí nepříjemně cení.
Vzduch zvoní stmíváním, těla vrabcovitých v krmítku se sčítají.
Uvnitř trávy je místo, kterým pohybují perly.
Jaká je měrná hmotnost vodní páry?
Přítomnost dosvědčím tím, co cítím.
Panebože, další dědictví? Nenechám si z toho nic a nechám si to samozřejmě celé.
Zvlášť silně lpím na polámaných deštnících,
jimi se kryju, když sušený král hřibů cituje, co vyšlo tiskem včera.
V této sklenici je nám pohodlně, chválí malé věci.
Prší jen pod gumičku, tam, kde puchření je nějak rychlejší.
Proč si myslíš, že musíme umřít?
Zatím umřeli všichni, aha. Ale to je jenom statistika.
Nejsem pojišťovna. Jsem uvnitř verše a možností je jako květů na jabloni, do spodního dílu života sypu čerstvě mletou kávu,
čekám a těším se, až zavoní.
Až se ta mlha zvedne, ukáže se, že stojíme na kamenném moři pod vrcholem Plešivce.
Uvidíme hned, že všechny rostliny existují, vytáhneme kresby v herbariích, pečlivé exempláře:
světlíky, violky, chrpy a záznamy orální historie.
Všechny poklady chceme předat malým bytostem. Vycpaninu tetřívka bez záruky za dva tisíce, nalezenou vývrtku ve tvaru klíče.
Až se ta mlha zvedne, radši zavři oči, já se odvážím první, budu bystřinou při jarním tání, dotknu se pařátky země, zjistím, jestli po této zimě se ještě vrátíme, vrápenče, čírko, sestro moje, jestli ještě budeme.