Brno 2025
Marie Iljašenko
Zvířata do města města přicházejí
Sýkora přistála na parapetě jako zpráva vygenerovaná mlhou.
Julia Fiedorczuk
Báseň je bažant mizející v křoví.
Wallace Stevens
Nevíme přesně, kým jsou, podobně jako oni nevědí, kým jsme my.
Nevíme, kam míří. Je třeba to respektovat.
Gary Snyder
Přicházíme do měst z hořící krajiny, z odvodněných polí i docela bezpečných míst, vedeni rozličnými vůněmi a zvědavostí, zmateni vydýchaným městským vzduchem.
Stěhujeme se na zkoušku, napořád.
Co se stane s naší divokostí?
Takhle si otázku neklademe, copak není divokost jen lidský výmysl?
Nikoli hlad, teplá zimoviště, světlíky a římsy vhodné k nastěhování.
Máme své zvyky, ale umíme je změnit.
Zkracujeme si křídla, učíme se hlasitější písně.
Nepotřebujeme, abyste se nad námi dojímali, stačí, když nám nebudete klást pasti.
Pstruzi s duhovýma očima žijí v zrcadlových nádržích v budově z běli a skla.
Vodu jim čeří aerační a cirkulační systém, výpusť chrání mřížka z perforovaného plechu.
Ale ryby neutíkají, i když je řeka nedaleko: je zábava naslouchat zvukům noční čističky, chloroxidérům a čiřičům v horních patrech a přes den narážet čelem do skla.
Je dobré mít smysl života seslaný člověkem: tvé divné chování, malátnost nebo smrt znamenají ohrožení obyvatel hlavního města, kteří na rozdíl od tebe mohou zemřít.
Lidé pravidelně sypou granule a odkalují nádrž, všechno je v pořádku, trápí tě jen paměť pokolení: hluboko pod šupinami vzpomínka na tekoucí vodu, chrostíky a jepice a larvy vodního hmyzu, na dlouhou cestu řekami a potoky, na víření písku během tření, na dobu, kdy lidé ještě nevynalezli řeč a všechny bytosti si byly rovné v životě i smrti.