DVĚ MÍLE VE VnITROZEMÍ. MIZEJÍCÍ ZEMĚ.
DVĚ MÍLE VE VnITROZEMÍ.
Trošku výš… Ještě koUseK…
FfFúúú… no taK, RolLy, už tě neUdRžím lo by to ryChLejI, kDybYS dRžel pořádNě
KŘUP
WilLe! OrKové!
Cože? Jaký orKové?
TámHle! Na sVahU Viděl jSem je ze sTroMU!
DěleJ, poJ Musíme všecHny vaROvaT!
KoUkeJ na ně. Už pRcHaj.
Než buDE poZdě!
Co mySlíš, vyKládaJ jiM o nás jeJIcH mámy poHádKy na doB roU noC? Že si sTavíme ziMní síně z koStí li s ejCh dětiče a koUpeME se v Rvi?
Ty neMáš žádNý čisTý košilE.
JejICh vůle k boJIvyPrChá, jaKmiLE nás uvI í.“
Te poZOrNě poSloUcHej, RolLy.
Kdy seS vůbeC v něčem koUpaL naPOsLed, BorUMe? SmRdíš jaK nářadíčko tVýho beJ a.
Já neSmRdím Mám čisToU ošilI.
Viděl jSem
doSt. Vrátíme se do táboRA a řekNem náčelNi ci, že taDY na žádNej odPor neNAra í.
Běž doMů pRo tátu. Co neJryChLejC. ekNi mu, a přivEDe toLIk mužů, koLIk může poS tRádaT. ekNi, a si ve moU zBraNě.
Cože?
Táto, táto Na sVahU jSoU orCi Já a RolLy jSme je vi ěli
Oni nás zaBIjoU, táto?
Jen žádNý sTraChy, ilLe.
Je to pRavDa!
My aRmáři umíme boJOvaT, kDyž je třebA.
Náčel niCE buDE mít raDOsT. TohLe vyPAdá na úroDný doLí.
No já to neJseM, jeStLi se sNažíš něco na načit.
DobRá tRáva.
SpoUsTa žrádLa pRo z ířatA. Je mi naNIc, kDyž viDím, jaK cHcípaJ hLad
HlaDY poChCípeM my, kDyž seM neDOsTanEM sTáda doSt ryChLe.
SevERní paStVinY umíraJ už te . A sTáda jSoU poMAlý. Možná že už jDemE moC…
Ty seš dNesKa neT a a. TicHo, voBA dVa.
po dě.
Co je toHle za sMraD?
pLáže seM jDe oUř
TasTe zBraNě.
To ne ůžeš mySleT vážně, že ta aRmička buDE boJOvaT. Je to jeN hRsTka děc
PLESK
G g h!
Přicházejí ze soumraku Ze Západu
Když vás oslepí světlo
Přicházejí jako
neblahé znamení
Co se děje?
RolLy
říkaL, že kLucI viDěli na koPci orčí z ědy
BylO jaSné, že na to jeDnoU doJde. JejICh zeMě umí raJí, sTejNě jaKO naše.
To ne naMEná, že se v dáme půdy, kTerOu jSme ceLý ty roKY vLasTnoRUčně obDělávaLI.
Musíme se jiM poStaVIt na odPor.
TakY že jo. NikDy by mě neNApaDlo, že se ti čerNokRevNí haJzLové doStaNOu taK daLEko na jiH.
MysLíš, že nám přijDoU boJOv dRužin na poMOc?
Jako předzvěst toho, co potká i vás
Sem ne, RolLy. KolEM poBřeží neHlídKujOu. dRžu joU se na seVEru, pRotOže taM jSoU orKové.
Až na tyHle
Už jDoU.
Při pRavTe se NeUsTupUJ te!
Dlouho ztracený národ si zvolil tuhle chvíli pro svůj návrat.
HNěkteří měli za to, že přicházejí z minulosti
…to neJsoU žádNí orCi.
To jSoU v-voNI. Ty, co voDEšli.
Ale podle mě přišli ze světa, který ještě nenastal. Ze světa, který nastane, sjestli nezachráníme zbytky toho našeho.
Mají zPoždění, neBO jSme tu moC bRzo?
VanGolOVé mi sTarOSti neDělaJí.
JsMe tu bRzo.
TenHle kRaj se mi neLíbí, SevE. TadY v PohRanIčí se pRolILo moC Rve
JesTli to orKové s tím příměřím neMYsLí vážně, toHle by byLO paRádNí mísTo na přepA ení ze záloHY.
Měli jSme tRvaT na seTkání ve měsTě.
TadY je všecHno vi ět. JsMe tu na ráně JsMe v beZpečí. VanGolOVé útočí od poBřeží. JsMe na míle ve vNitRoz í.
TohLe je přepADení, alE ne od orKů. leRI o něco kuJOu Cítím to.
Proč by nás seM jiNAk zValI? NejMenší, neJcHudší boJOvoU dRužinU v ceLý zeMI…
Na všecH ceStácH je to te děs, veLký kLerIKu. Není na niCh beZpečno, hLavNě za soUmRa U. Měl byS mi dě o At, CalE.
TutO poCtu obVykLe vyHra Uje me mNohEM větším dRužinám, než jSoU PosLedNí boJOvNíci
KleRIci pořád něco kuJOu, SevE. Slož o toM písNič u
V toMto přípaDě kuJEme přežitíli s ho roDU.
Věřím, že jSte neMěli příliš hRozNoU ceStu.
TakY že uJ m, CalLumE, BojEsyNU.
Tak ji pRokAžte ně kTeré z většícH dRužin.
ProKAžte ji WesI TemNozEMsKému a jeHO Rudým řvoUnům! Ten by o toM žvaNIl v jeDnoM kuSE.
NáčelNí TroTh boHUžel určil přímo teB .
Ale my se sPolU ut alI v biTvě ZabIL jSem neJmí tři jeHO boJOvNíky
Ano. Tuším, že to na něho udělaLO doJ m.
Mě?
OrKové si vySOce ceNí odVahY. PraVděpoDObNě ho udI viLO, že jSi pRosTě neUteKl. BylA to odVahA?
NebO hLoUpoSt?
NebYLo mi anI dVacET.
MysLel jSem, že je to náš koNEc, kDyž jSem ho uvIDěl. dRžel jSem ho jeN taK taK, abY se PosLedNí boJOvNíci doStaLI do beZpečí.
PřežilS to, CalE. Takže si neJseM jiStý, zDa na toM záleží. Tak poJ .
„Naši hoSté přijEDoU do hoDIny.“
Jak dLoUho
ještě poJEdeME, TroThe?
Už si anI neVzPomínám, jaKé to je se ět v kLidU
NecHce se mi věřit, že mě taM neCháš. S niMA. JakO teLE odEVzDaný na poRáž u.
NějaK jSi z ě La, seStřenKo.
NebOJ. StRážn kaMEny už jSoU bLízKo.
Te jSoU tu hoRší nePřáteLé.
Lidé se s námi utKalI v boJI VanGolOVé požíraJí ne lu atA v koLébKácH.
A já mám nésT břemENo míru saMA. JedNa l čit L a.
ProSím tě, TarO.
JedEš jaKO diPloMAtKa, ne jaKO obětiNA.
JedEš jaKO vySlaNkyNě sPojENecTví. ProVází tě moDliTby ceLého našehO nároDA. Ty tě ocHrání
TvoJI ro Iče by byLI hRdí Vážně, TroThe? KdyBY mě viDěli ve sLužbácH sVýcH nePřáteL?
OrKové si s niMI saMI nePOraDí. Ani liDé ne.
TahLe doHOda je naše jeDIná šanCe na přežití.
NejSi leDAjaKá léčitELka. Jsi ruA HtaR LedOHřívNá, dCerA neJsLav nější dyNAsTiE našehO roDU. VycHovANá na tiChém poBřeží.
MysLím to vážně, TarO. JesTli buDEš neš asTná, pošli zPrávu a já tě přijEDu osOBně vy veDnoUt.
A jeStLi s teBOu buDOu špaTně zaCházeT, vyHlásím jiM vál u a jeJIcH ubOHá měsTa sRovNám se zeMí.
PocHybUJu, že bys tím poSloUžil míru.
To sLíbiT ne ůžeš. BudEš se ženIT. BudETe na se ru
Já —
PočkeJ. PodíveJ TámHle sTojí.
StRážn a ny. StaRá hRanICe me I na ším a jeJIcH zeMím.
Naše děti?
Už je to dávNo, co jSme koLEm niCh pRojELi v hoNbě za lePšími paSt inA i. A onI pRo niKli do našicH zeMí za neOsázeNOu půdoU.
TyhLe kaMEny už jSoU jeNOm kaMEny.
Možná že po dNeš u buDOu zNamENat něco jiN ho
Možná že naše děti je po naJí jaKO mísTo, kDe se zRodIL mír.
víš, co mySlím.
INK
KlídeK, válečníku.
NecHtěl jSem tě vyLEkaT.
NecHceš odLožit teN meč?
A ty?
To záleží NebUDu paK o hLavU kRatší?
máš moJE sLovO.
PosLyš, k tVojí seStřenCe –je mi cTí, že siS vyBraL nás, alE PosLedNí boJOvNíci neJsoU boHAtá dRužinA. VětšinU noCí sPíme na zeMI poD širákeM.
ŽádNej meD.
Lepšího léčitELe, než je TarA, na jiH od StRážnýcH kaMEnů neNAjDeš. Je siLnější, než vyPAdá.
BojOVal jSem pRotI sPoUsTě tVýcH bRatRů ve zBraNI. Jen toBě důvěřujU, že u teBE buDE v beZpečí.
