1 JAK SE DO LESA VOLÁ, TAK SE ZLESA
OZ¯VÁ
„Moje koãka má akutní glaukom!“ ozval se ztelefonu hysterick˘ hlas.
BlíÏila se pÛlnoc. Sedûl jsem na podlaze pfiede dvefimi svého pokoje, drÏel si mobil uucha asnaÏil se vybavit si pfiíãiny zv˘‰eného nitrooãního tlaku. Telefon mûl signál jen na jediném místû vcelém domû, takÏe jsem sedûl snaklonûnou hlavou amodlil se, aby se hovor nepfieru‰il.
„Akutní glaukom je ukoãek velice v˘jimeãn˘,“ zaãal jsem ve snaze získat trochu víc ãasu.
Mûl jsem noãní sluÏbu teprve potfietí, ale jako ãerstvû dostudovan˘ veterináfi bych mûl mít v‰echny encyklopedické znalosti vmalíãku. KdyÏ uváÏíme, kolik knih jsem si pfied pár mûsíci nasoukal do mozku, mûl bych onemocn˘ch koãkách pár vûcí vûdût.
„Jak se va‰e koãka chová?“ zeptal jsem se.
„Není jí moc dobfie. ¤íkala jsem vám, Ïe má akutní glaukom!“ Onen hlas znûl je‰tû naléhavûji. „Je to velice bolestivé amûl byste se na ni pfiijít podívat.“
Pohlédl jsem na hodinky. Vtlumeném svûtle na odpoãívadle pfiede dvefimi nebylo jednoduché po‰krában˘ displej pfieãíst.
„To není problém,“ zaãal jsem. „Moc rád se na ni podívám – ale teì asi nebude jednoduché dostat se do mûsta…“
11
Nûkde venku se neslo bujaré veselí.
„CoÏe?“ ozvalo se úseãnû.
„MÛÏete mi popsat, jak se va‰e koãka projevuje aco vás vede kdomnûnce, Ïe se jedná oakutní glaukom?“ zeptal jsem se.
„Jmenuji se Beasleyová,“ oznámil rázn˘ hlas, „ajsem klientkou pana Spotswodea uÏ patnáct let! Pûtadvacet let jsem pracovala voãní optice, takÏe se mû opravdu nemusíte vyptávat na to, jestli moje koãka má akutní glaukom, nebo ne!“ Na chvíli se odmlãela. Témûfi jsem vidûl, jak se ztelefonu valí pára. „Budete jí muset to oko odstranit.“
Mûl jsem nutkav˘ pocit, Ïe aÈ fieknu nebo udûlám cokoli, paní Beasleyové to stejnû nebude vyhovovat. Zvedl jsem oãi vsloup azhluboka se nadechl.
„Paní Beasleyová…,“ zaãal jsem.
„Tak pfiijdete pomoct mému kocourovi, nebo ne?“
„Ano, mohlo by to ov‰em nûjakou dobu trvat.“
„Proã myslíte?“
„Paní Beasleyová,“ zaãal jsem. „Je témûfi pÛlnoc. Anavíc silvestr.“
Pfiedstavil jsem si tu situaci: Centrum mûsta plné lidí, hlavní ulice uzavfiená ajá se prodírám davy slavících akfiiãím: „Koãiãí glaukom! Uhnûte mi zcesty!“
„Tak to není dobré,“ oznámila paní Beasleyová. „Vy jste pil?“ Najednou se naléhavost zhlasu úplnû vytratila ajejí tón byl zfietelnû v˘hrÛÏn˘.
„Paní Beasleyová, já…“
„Pfiijdu do ordinace pfiesnû v‰est. Buìte tam vãas. Zatím dám chudáku kocourovi na pár hodin studen˘ obklad, kdyÏ ho odmítáte pfiijít vy‰etfiit.“
Telefon ztichl. Nejdfiív jsem si myslel, Ïe vypadl signál aspojení se tak pfieru‰ilo, azoufale jsem se snaÏil vzkfiísit ãíslo volajícího, ale kdyÏ to ne‰lo, uvûdomil jsem si, Ïe jediná ãárka signálu je na svém místû apaní Beasleyová mi
12 LUKE GAMBLE
prostû zavûsila. Zvenku jsem sly‰el oslavující, jak zaãínají odpoãítávat: pût, ãtyfii, tfii, dva, jedna. Potom se ozval kfiik vítající Nov˘ rok.
Léta jsem ãetl skvûlé odborné texty, udûlal jsem bezpoãet zkou‰ek, snaÏil jsem se ze v‰ech sil, abych se stal plnû kvalifikovan˘m veterináfiem, ale nic ztoho mû nepfiipravilo na podobné telefonáty. Zdálo se, Ïe lidé jsou souãástí veterinární praxe stejnû jako psi, koãky, hadi apotkani. PoloÏil jsem opatrnû telefon na rám obrazu, kter˘ visel vmezipatfie, avrátil jsem se do pokoje. Dvefie jsem nechal otevfiené, abych sly‰el telefon zvonit, zalezl jsem do postele azhasl. Potom jsem sám sobû popfiál ‰Èastn˘ nov˘ rok.
Odvû minuty pozdûji jsem ale zase rozsvítil. Napadlo mû, Ïe bude lep‰í si oakutním glaukomu nûco pfieãíst. Oko jsem je‰tû nikdy pfiedtím neodstraÀoval.
ManÏel paní Beasleyové se objevil na klinice hned po rozbfiesku. Sice mi zapomnûl popfiát ‰Èastn˘ nov˘ rok, ale pochválil mû, jak mladû vypadám. KdyÏ mû následoval do ordinace, pochopil jsem, proã byla paní Beasleyová tak rozãílená.
Kocour, Thomas, mûl sokem opravdu nûjak˘ problém. Na první pohled bylo zfiejmé, Ïe je to ‰patné, protoÏe oko mu vylézalo zjamky abylo plné krve. Dokonce iveterináfi, kter˘ má za sebou jen pár dnÛ praxe, musí vidût, Ïe sním nûco není vpofiádku.
„Tak uÏ byste ho mohl koneãnû prohlédnout,“ zaãal pan Beasley.
Zdálo se, Ïe je omém zanedbávání povinností pfiesvûdãen˘ stejnû jako jeho manÏelka.
„No, jde oto…“
„Takhle se trápí uÏ nûkolik dní!“
JAK SE DO LESA VOLÁ, TAK SE Z LESA OZ¯VÁ 13
Pan Beasley sreptáním podepsal vstupní papíry. Thomas si mezitím na nic nestûÏoval. Vlastnû se dalo fiíct, Ïe nad celou situací ani nemrkl.
Vzali jsme kocoura do ordinace. Holly, sestfiiãka, která mûla ten den sluÏbu, se uÏ vrátila, zkontrolovala apfievázala nûkolik pacientÛ, ktefií unás na klinice trávili Nov˘ rok. âern˘ labrador Rupert jí stál po boku, akdyÏ jsem se na oba usmál, vesele vrtûl ocasem.
Zdá se, Ïe alespoÀ nûkdo mû rád vidí.
„·Èastn˘ nov˘ rok, Holly,“ fiekl jsem ahoupal kocoura se zkrvaven˘m okem.
Holly se na mû podívala, volnou rukou si zakryla ústa asnaÏila se ovládnout smích. Vedle mû stál panovaãnû pan Beasley aupíral na mû hrÛzu nahánûjící pohled. Pfiísahal bych, Ïe cítím, jak zufiivû nasává vzduch kolem mû. Není divu, pokud mu paní Beasleyová fiekla, Ïe jsem byl opil˘.
„V‰echno vpofiádku, Luku?“ zeptala se Holly astále se bránila smíchu.
Spal jsem jen dvû hodiny aje‰tû nikdy jsem koãce nevyjímal oko.
„V‰echno jde skvûle,“ zalhal jsem.
Holly stékaly po tváfii slzy avzáchvatu hysterického smíchu se zlomila vpase. AÈ uÏ jela vãemkoli, taky by se mi toho trochu hodilo. Pohlédl jsem na Ruperta, kter˘ vrtûl ocasem je‰tû dÛraznûji. Zdálo se, Ïe ion si situaci uÏívá.
„Nepila jste vãera nûjak˘ speciální ãaj, Holly?“ zeptal jsem se trochu vyveden˘ zmíry.
„Vypravoval jste se dnes ráno ve spûchu?“ vysoukala ze sebe Holly aznovu se zhroutila vzáchvatu smíchu.
Prohlédnul jsem se azbledl.
KdyÏ jsem se ráno oblékal, vzal jsem to první, co mi pfii‰lo pod ruku – triãko, které jsem si koupil ve v˘prodeji na hlavní tfiídû. Vpfiedu bylo velk˘mi ãern˘mi pís-
14 LUKE GAMBLE
meny napsáno DON (frajer). Ale jelikoÏ jsem si triãko oblékl naruby, tenkou látkou mi na hrudi prosvítalo NOB (pinìour).
Otoãil jsem se. Pan Beasley moc pobavenû nevypadal.
„Pane Beasley,“ zaãal jsem hrdû anesl na hrudi tu hrÛzu. „MoÏná byste se chtûl na chvíli posadit vãekárnû, neÏ Ruperta vy‰etfiíme.“
Pan Beasley se beze slova otoãil aodkráãel.
„Dobfie se postaráme o…,“ zaãal jsem ho uji‰Èovat, ale pfieru‰ilo mû bouchnutí dvefií.
Holly odvedla Ruperta zpátky do kotce, vzpamatovala se azaãala pfiipravovat anestezii.
„Urãitû je to zpÛsob, jak na klienty zapÛsobit,“ poznamenala aznovu se rozesmála.
„VÛbec jsem si to neuvûdomil,“ odpovûdûl jsem zdû‰enû, znovu pohlédl na triãko azoufale nad celou situací zavrtûl hlavou.
StûÏk˘m povzdechnutím jsem trudné my‰lenky odsunul stranou azamûfiil se na Thomasovo oko. Vypadalo, jako by se za tu chvíli je‰tû zvût‰ilo. Nedá se nic dûlat, bude muset ven.
Zadíval jsem se do objemné uãebnice chirurgie, kterou jsem mûl otevfienou na stole. Postup vypadal jasnû, taky to nebude mÛj první chirurgick˘ zákrok. Jednou uÏ jsem kocoura zbavoval varlat – tohle pfiece nemÛÏe b˘t zas otolik jiné.
Pohlédl jsem na Holly. „Budu to oko muset vyjmout. Myslí‰, Ïe bych mûl nûkomu zavolat?“
Podívala se na mû, jako bych byl místní blbeãek.
„Je Nov˘ rok, komu chce‰ volat?“ zeptala se.
Jen jsem nûmû otevfiel azavfiel pusu. Nevy‰el ani hlásek. PÛsobil jsem na klinice teprve ãtyfii t˘dny; nechtûl jsem si vytvofiit povûst nesamostatného Àoumy avÛbec se mi
JAK SE DO LESA VOLÁ, TAK SE Z LESA OZ¯VÁ 15
nelíbila pfiedstava, Ïe bych mûl volat nûkomu ze sv˘ch ‰éfÛ. JenomÏe mû najednou opustila sebedÛvûra. Je kThomasovi spravedlivé, aby se stal obûtí mého pokusu aaby mi jedin˘m pomocníkem pfii vyjímání jeho oka byla uãebnice?
„Co Rachel?“ zaãal jsem; napadla mû totiÏ odbornice na malá zvífiata, která na klinice pÛsobila na ãásteãn˘ úvazek pfii chirurgick˘ch zákrocích.
Holly na mû upfiela pohled.
„Nikdo teì nebude ve stavu, aby ti byl nûco platn˘. Nejde onic pfievratného. Zvládne‰ to – aThomas taky.“ Na chvíli se odmlãela apfiipravila si jehly. „Postupuj podle uãebnice, kdyby nastal nûjak˘ problém, nûkomu zavoláme.“ Holly byla obvykle sam˘ smích, ale zároveÀ uní dobfie fungoval zdrav˘ rozum alogické uvaÏování. Mûfiila sice jenom kolem sto padesáti centimetrÛ, ale jako jedna znejdéle pÛsobících sester mûla autoritu – aspolu svrchní sestrou Sheilou tvofiily pátefi na‰í kliniky.
Nepatfiila ktûm, kdo mluví do vûtru; bylo jasné, Ïe to budu muset nûjak zvládnout. Pfiipravovala uÏ chirurgické nástroje, rou‰ky, rukavice av‰echno ostatní, co budeme pfii operaci potfiebovat. Pfiitom mluvila na Thomase. Ten jen sedûl na stole apoklidnû ji pozoroval sv˘m zdrav˘m okem.
Ubûhlo je‰tû asi pût minut, kdy jsem Holly pomáhal dokonãit pfiípravy; potom jsem hrdû zavedl nitroÏilní katétr (podruhé ve své kariéfie), pfiipojil kapaãku azahájil anestezii.
Thomasovo zdravé oko se zaãalo zavírat.
Holly pokyvovala hlavou aspokojenû se usmívala, kdyÏ se ujistila, Ïe jsem endotracheální trubici zavedl na správné místo. Bylo naãase zaãít.
Zoufale jsem se snaÏil udrÏet ruce vklidu. Vyjmul jsem zniãené oko apak mi asi dvacet minut trvalo, neÏ jsem vyãistil oãní jamku.
16 LUKE GAMBLE
„Je tam nûco tvrdého,“ fiekl jsem, kdyÏ jsem pinzetou narazil na nûjakou nerovnost.
„To bude asi lebka…“
„Ne, je to nûjak˘ úlomek.“ Jemnû jsem zatáhl aobjevilo se nûkolik úlomkÛ kostí.“
Po zádech mi stékal potÛãek potu.
„Myslím, Ïe bychom to mûli rychle zrentgenovat,“ navrhla Holly. Tentokrát se neusmívala.
Jemnû jsme pfienesli bezvládného Thomase na rentgen. Kolem zadní strany oãní jamky byla roztrou‰ena fiada úlomkÛ. Atûsnû za ní se r˘soval nûjak˘ pfiedmût; zdálo se, Ïe se jen jemnû dot˘ká pfiedního laloku kocourova mozku.
Pomalu jsem pinzetu nofiil stále hloubûji za oãní jamku aopatrnû jsem ten pfiedmût vytáhl. Oba jsme sHolly na chvíli pfiestali d˘chat. KdyÏ jsem pinzetu vyndal, objevil se zdeformovan˘ brok ze vzduchovky.
Holly se zadívala na zkrvaven˘ kousek olova na stole.
„VÛbec jsem si ho nev‰imla!“ pfiiznala.
„Thomas taky ne,“ poznamenal jsem ajemnû jsem sterilním smotkem vaty vyãistil ránu.
„Ani trochu nezávidím lidem Ïijícím vokolí, aÏ paní Beasleyová zjistí, Ïe po jejím nevinném kocourovi nûkdo stfiílel,“ poznamenala Holly sironick˘m úsmûvem.
„Otomhle se dozví celé mûsto, to je jisté! Doufám, Ïe ty lumpy dostane – na tohle si vybrali ‰patnou koãku!“ prohodil jsem spocitem uspokojení, Ïe existuje jen malá ‰ance, Ïe by se lidé oThomasovû zranûní nedozvûdûli.
Jakmile byl brok venku, opatrnû jsem vyndal je‰tû nûkolik úlomkÛ kostí roztfií‰tûn˘ch kolem aoãní jamku jsem dÛkladnû vyãistil. Teì uÏ jsem byl ve svém Ïivlu, strach mû úplnû opustil.
„Tohle tedy vÛbec nebylo jednoduché!“ prohlásila Holly, kdyÏ jsem dokonãil poslední steh. „Operace mozku!
JAK SE DO LESA VOLÁ, TAK SE Z LESA OZ¯VÁ 17
Je‰tû nikdy jsem nûco takového nevidûla. Odstranûní oka uÏ nûkolikrát, ale zásah na mozku opravdu ne!“
Od sv˘ch deseti let jsem snil otom, Ïe se stanu veterináfiem. Bylo tûÏké uvûfiit, Ïe se mi to povedlo. Îe se v‰echna ta tvrdá práce vyplatila. Bylo mi samozfiejmû jasné, Ïe mám je‰tû spoustu uãení pfied sebou, nicménû po tomhle jsem vÏdycky touÏil ataková drobnost jako operace mozku na Nov˘ rok mi prostû nemohla zkazit náladu.
Univerzitu vBristolu jsem ukonãil ve dvaadvaceti, pln˘ nad‰ení abez pfiedstavy, co Ïivot vlastnû obná‰í. Pokud jde oodpovûdnost spojenou sprací, byl jsem dost naivní – pfiedtím jsem vposledním roãníku pracoval jen jako barman vcountry klubu, coÏ mi, co se t˘ká odpovûdnosti, nijak zvlá‰È nepomohlo – abylo mi jasné, Ïe budu potfiebovat vedení, abych se posunul kupfiedu.
Mí zku‰enûj‰í kolegové byli pfiesvûdãení, Ïe nejdÛleÏitûj‰í pro jejich kariéru je první zamûstnání hned po dokonãení ‰koly.
Stejnû jako v‰ichni kamarádi jsem si vybíral svou první práci velice peãlivû, aby to byl dobr˘ start kariéry, jakou jsem si vysnil. ProtoÏe okaÏdé volné místo se ucházelo asi ‰est set absolventÛ, bylo mi jasné, Ïe není moÏné b˘t pfiíli‰ vybírav˘, ale ze v‰ech sil jsem se snaÏil získat práci, oniÏ jsem stál: TouÏil jsem pracovat na zajímavé klinice, která by mi umoÏnila získat zku‰enosti vpéãi ov‰echna zvífiata.
Napsal jsem na v‰echna místa, která odpovídala téhle pfiedstavû, byla mezi nimi ijedna velká avelice úspû‰ná klinika voblasti West Country. Pohovor svedením kliniky pod dohledem nezdolného pana Spotswodea byl mírnû fieãeno intenzivní. Pfiipadalo mi, Ïe oto místo zaÏádala mi-
18 LUKE GAMBLE
nimálnû polovina mého roãníku, ale zfiejmû mi hodnû pomohlo, Ïe tam uÏ rok pracoval Rob, kter˘ byl na veterinární fakultû oroãník v˘‰ neÏ já. Dobfie jsme se znali aon chtûl pracovat snûk˘m, snímÏ bude dobfie vycházet, proto za mû uvedení kliniky ztratil slovo. RobÛv názor mûl jistou váhu, protoÏe na univerzitû b˘val vynikajícím studentem abez problémÛ pfie‰el do praxe, kde se cítil jako ryba ve vodû, takÏe jsem tu práci dostal.
První t˘den jsem bydlel sRobem, abych se zorientoval vokolí. Druh˘ t˘den byl ale Rob pryã, atak jsem ãas trávil se tfiemi blázniv˘mi motorkáfikami, coÏ byly kamarádky na‰í vrchní sestry Sheily. Tfietí t˘den, kdyÏ uÏ jsem zapadl do party, ale na motorce jsem pofiád jezdit neumûl, bylo moje ubytování pfiipravené. TakÏe jsem se rozru‰en˘ pfiestûhoval do malé pfiístavby unádherné farmy kousek od hranic mezi Hampshirem aDorsetem. Bylo to poprvé vÏivotû, kdy jsem bydlel sám.
Byla to pro mû opravdu nová zku‰enost. Ne‰lo ani tak oto, Ïe jsem mohl chodit doma polonah˘, ani na koleji jsme se moc nestydûli, nové pro mû bylo spí‰ to, Ïe jsem si nemûl od koho pÛjãit mléko, nebylo sk˘m si popovídat unûjakého hloupého televizního pofiadu ask˘m si dát pivo po nároãném dni. Do‰lo mi, Ïe bude chvíli trvat, neÏ si na to zvyknu, ausoudil jsem, Ïe mezitím bude dobré si pofiídit tu nejvût‰í televizi, jaká je kmání.
KdyÏ jsem koneãnû bydlel, skonãila doba zacviãování anormálnû mû zapojili do sluÏeb. Nikdy mû nenapadlo, jak mÛÏe ãlovûka vydûsit zvonûní sluÏebního mobilu, zarazil mû ipocit, Ïe vÛbec nejsem pfiipraven˘ avybaven˘ na to, abych se sám vypofiádal surgentními pfiípady. Moji sebejistotu tvofiila zdevadesáti procent odvaha ajen velmi málo praktick˘ch zku‰eností. Vûdûl jsem sice, jak provést ukrávy císafisk˘ fiez nebo jak dávkovat anestezii koni
JAK SE DO LESA VOLÁ, TAK SE Z LESA OZ¯VÁ 19
pfii kastraci, jenomÏe teì jsem mûl zjistit, jestli to prakticky opravdu dokáÏu.
Teì mû teprve ãeká Ïivot skuteãného veterináfie.
Na Nov˘ rok mi Thomas sice zvedl sebevûdomí, ale kdyÏ jsem opût dnÛ pozdûji sedûl vkanceláfii pana Spotswodea, byl jsem nervózní. RozloÏit˘ muÏ na mû upíral ocelov˘ pohled. Pan Spotswode budil respekt nejen jako nejstar‰í spoleãník nejvût‰í veterinární kliniky vokrese, ale zároveÀ jako ãlovûk, kter˘ vyzafioval pfiirozenou autoritu. âásteãnû kvÛli jeho klidnému, nekompromisnímu vystupování, ale pfiedev‰ím kvÛli vûhlasu úspû‰ného lékafie jsem hroznû touÏil udûlat na nûho dojem.
Dokázal vyprávût okaÏdém zvífieti, kaÏdé nemoci asituaci, na kterou ãlovûk jen pomyslel – aotisícovkách dal‰ích, které by mû ani nenapadly. UÏ teì jsem do‰el kzávûru, Ïe buì skuteãnû dokáÏe vyléãit úplnû v‰echno, nebo srazí deset liber zúãtu kaÏdému, koho zná. Hned první t˘den mi Sheila vysvûtlila, Ïe ceny mohou upravovat pouze star‰í spoleãníci; kdyby mû nûkdy napadlo slevit padesát pencí ze ãtyfi set liber, které budeme úãtovat jednonohému dÛchodci, jehoÏ milovaná anepoji‰tûná koãka se nepohodla se sekaãkou na trávu od sousedÛ, okamÏitû dostanu písemné varování. AsistentÛm pfiíslu‰elo jen makat, nic jiného.
KdyÏ jsem se posadil, pan Spotswode na mû upfiel pohled.
„Dûkuji, Ïe jste dnes dopoledne pfii‰el, Luku. Myslel jsem, Ïe bychom si mohli popovídat oThomasovi, snímÏ jste se nedávno setkal.“
OkamÏitû mi pokleslo srdce. „Pane Spotswode…“
PÛvodnû jsem myslel, Ïe mi jen vynadá, ale vyvinulo se ztoho nûco daleko váÏnûj‰ího. Paní Beasleyová totiÏ
20 LUKE GAMBLE
