9788024951034

JAMES BOWEN

Příběh o přátelství a naději

1. kapitola Souputníci

Kdesi jsem ãetl jeden slavn˘ citát. ¤íká, Ïe kaÏd˘ znás dennû dostává druhou pfiíleÏitost. ·ance jsou tady aãekají, aÏ si jich v‰imneme, ale my je obvykle nevyuÏijeme.

Sám jsem byl Ïiv˘m dÛkazem pravdivosti tohoto citátu. Mûl jsem hodnû pfiíleÏitostí, nûkdy jsem je dostával dokonce kaÏd˘ den. Dlouho jsem je nevyuÏíval, ale potom – bylo to ãasnû zjara vroce 2007 –, se to koneãnû zaãalo mûnit. Tenkrát jsem se spfiátelil sBobem. KdyÏ otom teì pfiem˘‰lím, nûco mi fiíká, Ïe to moÏná byla druhá pfiíleÏitost ipro nûj.

Poprvé jsem ho potkal jednoho pochmurného bfieznového veãera. Lond˘n se je‰tû úplnû nezbavil zimy ana ulicích bylo pofiád protivnû chladno, hlavnû kdyÏ zafoukalo od TemÏe. Toho veãera snad dokonce itrochu mrzlo, aproto jsem se domÛ, do svého nového chránûného bydlení vTottenhamu vseverním Lond˘nû, vrátil onûco dfiív neÏ obvykle. Cel˘ den jsem hrál na ulici uCovent Garden.

Jako obvykle jsem nesl na zádech svoje ãerné kytarové pouzdro abatoh, ale tentokrát se mnou byla imoje nejlep‰í kamarádka Bella. Kdysi pfied léty jsme spolu chodili, ale teì jsme byli uÏ jenom kamarádi. Chtûli jsme si umû doma sníst laciné curry, co jsme si pfiinesli zrestaurace, adívat se na film na malém ãernobílém televizoru, kter˘ jsem objevil vdobroãinném bazaru za rohem.

V˘tah vdomû jako vÏdy nejezdil, atak jsme se smífiili snamáhav˘m v˘stupem do pátého patra avydali jsme se po schodech nahoru. Záfiivka na chodbû byla rozbitá aãást pfiízemí tonula ve tmû, ale kdyÏ jsme pfii‰li ke schodi‰ti, uvidûl jsem v‰eru pár svítících oãí. Zaslechl jsem tiché atrochu Ïalostné zamÀoukání auvûdomil jsem si, co to je.

Jakmile jsem pfii‰el blíÏ, uvidûl jsem vpolotmû zrzavou koãku stoãenou na rohoÏce pfied dvefimi jednoho zpfiízemních bytÛ vboãní chodbû.

Skoãkami jsem vyrÛstal amûl jsem pro nû vÏdycky slabost. KdyÏ jsem pfii‰el blíÏ apofiádnû jsem se podíval, poznal jsem, Ïe je to kocour.

Nikdy dfiív jsem ho tady nevidûl, ale dokonce ive tmû bylo zfiejmé, Ïe vnûm nûco je, Ïe je to osobnost. Nebyl ani trochu nervózní, ba právû naopak. Vyzafiovala znûj klidná aneochvûjná sebedÛvûra. Vtemn˘ch stínech chodby byl jako doma. Jeho zvûdav˘ ainteligentní pohled naznaãoval, Ïe to já jsem zabloudil na jeho území. Skoro jako by fiíkal: „Co jsi zaã aco tu chce‰?“

Neodolal jsem, klekl si knûmu apfiedstavil jsem se.

„Nazdar, kámo. Je‰tû jsem tû tady nevidûl, ty tady bydlí‰?“

Vzbudil jsem jeho zájem, ale stále si mû mûfiil ponûkud odmûfien˘m pohledem, jako by pofiád je‰tû odhadoval, co jsem vlastnû zaã.

Rozhodl jsem se, Ïe ho pohladím po hfibetû –ãásteãnû proto, abych se sním spfiátelil, ataky jsem chtûl zjistit, jestli má obojek nebo nûjak˘ jin˘ identifikaãní pfiedmût.

Potmû se to dalo tûÏko poznat, ale dospûl jsem kzávûru, Ïe nic nemá. OkamÏitû mû napadlo, Ïe je to tulák. VLond˘nû jich Ïije víc neÏ dost.

Zdálo se, Ïe ho moje pozornost tû‰í, azaãal se omû zlehka otírat. Je‰tû chvíli jsem ho hladil av‰iml jsem si, Ïe koÏich má hodnû zanedban˘, atu atam dokonce prosvítaly lysiny. Oãividnû se potfieboval pofiádnû najíst. Apodle toho, jak se ke mnû lísal, potfieboval taky trochu láskyplné péãe.

„Chudák mal˘, urãitû je to tulák. Nemá obojek aje dost huben˘,“ fiekl jsem apodíval se na Bellu, která na mû trpûlivû ãekala upaty schodi‰tû.

Vûdûla, Ïe mám pro koãky slabost.

„Ne, Jamesi, nemÛÏe‰ si ho nechat.“ Uhodla hned, naã myslím, ak˘vla hlavou smûrem ke dvefiím bytu, kde kocour sedûl. „Nemohl sem jenom tak pfiijít, urãitû patfií nûkomu vdomû. MoÏná ãeká, aÏ se ten ãlovûk vrátí apustí ho dovnitfi.“

Neochotnû jsem sní souhlasil. Nemohl jsem prostû jenom tak sebrat koãku avzít ji ssebou do bytu, pfiestoÏe v‰echno nasvûdãovalo tomu, Ïe nemá domov. Já sám jsem se sem nastûhoval teprve nedávno aje‰tû jsem nebyl zafiízen˘. Co kdyby kocour patfiil nûkomu, kdo Ïije vtomhle bytû? Asi by se jim moc nelíbilo, kdyby jim nûkdo jenom tak odnesl mazlíãka, Ïe?

Akromû toho, starost okoãku bylo asi tak to poslední, co jsem teì potfieboval. Byl jsem neúspû‰n˘ muzikant, snaÏil jsem se zbavit závislosti na drogách aÏil jsem zruky do úst vchránûném bytû. Bylo dost tûÏké postarat se sám osebe.

Druh˘ den ráno, byl to zrovna pátek, jsem se‰el dolÛ po schodech azjistil jsem, Ïe zrzav˘ kocour tam je‰tû sedí. Vypadalo to, Ïe se za posledních dvanáct hodin vÛbec nehnul.

Znovu jsem si knûmu klekl apohladil ho. Itentokrát bylo vidût, Ïe se mu to líbí. Pfiedl aoceÀoval mou pozornost. Je‰tû mi ale nevûfiil na sto procent. Ale oãividnû si myslel, Ïe jsem vpohodû.

Vdenním svûtle bylo vidût, Ïe je to nádherné zvífie. Mûl opravdu nápadnou tváfi súÏasnû pronikav˘ma zelen˘ma oãima, ale pfii bliωím pohledu jsem si v‰iml, Ïe pfieÏil nûjakou rvaãku nebo nehodu, protoÏe mûl jizvy na obliãeji ana nohou. Jak jsem vidûl uÏ vãera veãer, mûl opravdu zuboÏenou srst. Byla hodnû profiídlá amísty speãená apo tûle mûl nejmíÀ ‰est lysin, kde mu prosvítala kÛÏe. Bylo mi ho líto, ale znovu jsem si fiekl, Ïe mám víc neÏ dost starostí sám se sebou. Váhavû jsem se tedy vydal na autobus zTottenhamu do stfiedu Lond˘na ke Covent Garden, kde jsem si jako obvykle chtûl vydûlat pár liber hraním na ulici.

Veãer jsem se vracel docela pozdû, bylo uÏ skoro deset hodin. OkamÏitû jsem zamífiil do chodby, kde jsem ráno vidûl zrzavého kocoura, ale tentokrát tam ne-

byl. Zmocnilo se mû zklamání, protoÏe jsem si ho tak trochu oblíbil. Ale hlavnû se mi ulevilo. Pfiedpokládal jsem, Ïe ho urãitû nakonec pustil dovnitfi jeho právoplatn˘ majitel.

Trochu mû zarazilo, kdyÏ jsem druh˘ den ráno se‰el dolÛ auvidûl jsem ho na stejném místû. Teì vypadal je‰tû zuboÏenûji aopu‰tûnûji neÏ pfiedtím. Zdálo se mi, Ïe je mu zima amá hlad. Trochu se chvûl.

„Tak ty jsi tady pofiád,“ pohladil jsem ho. „Dnes nevypadበmoc dobfie.“

Usoudil jsem, Ïe to trvá uÏ moc dlouho.

Zaklepal jsem na dvefie bytu. Chtûl jsem jim fiíct svoje. Jestli je to jejich zvífie, nesmí sním takhle zacházet. Potfiebuje se najíst anapít, amoÏná io‰etfiit uveterináfie.

Ve dvefiích se objevil jak˘si chlapík. Byl neoholen˘, na sobû mûl triãko atepláky avypadal, Ïe zrovna vylezl zpostele, ikdyÏ bylo odpoledne.

„PromiÀte, Ïe vás ru‰ím. Je to va‰e koãka?“ zeptal jsem se.

Chvíli se na mû díval, jako bych byl blázen.

„Jaká koãka?“ zeptal se, ateprve potom se podíval dolÛ na rezavého kocoura stoãeného do klubíãka na rohoÏce.

„Aha. Ne.“ Bez zájmu pokrãil rameny. „Stím nemám nic spoleãn˘ho, kámo.“

„Je tady uÏ kolik dní,“ namítl jsem. Chlápek na mû upfiel prázdn˘ pohled.

„VáÏnû? MoÏná cítil nûjak˘ jídlo nebo co. No, jak fiíkám, nemám sním nic spoleãn˘ho.“

Azabouchl dvefie.

Rozhodl jsem se okamÏitû.

„Dobrá, kamaráde, jde‰ se mnou,“ vytáhl jsem zbatohu krabici su‰enek. Nosím ji ssebou jenom proto, abych mohl rozdávat pamlsky koãkám apsÛm, ktefií ke mnû pravidelnû pfiicházejí, kdyÏ hraju na ulici.

Zachfiestil jsem krabicí. Kocour okamÏitû vyskoãil na v‰echny ãtyfii avydal se za mnou.

V‰iml jsem si, Ïe se trochu motá atahá za sebou jednu nohu, takÏe nám chvíli trvalo, neÏ jsme vy‰li do pátého poschodí. Opár minut pozdûji jsme byli bezpeãnû uvelebení vmém bytû.

Poctivû pfiiznávám, Ïe mÛj byt byl o‰untûl˘. Kromû televize jsem tam nemûl nic jiného neÏ rozkládací pohovku zdruhé ruky, vrohu malé loÏnice matraci, vkuchyÀském koutu trochu porouchanou lednici, mikrovlnku, konvici na vodu aopékaã topinek. Nemûl jsem Ïádn˘ vafiiã. Jinak jsem nevlastnil skoro nic, aÏ na pár kníÏek, videokazet anûjaké ty drobnosti.

Ale jsem tak trochu straka, sbírám na ulicích kdeco. Vté dobû se vjednom koutû válely polámané parkovací hodiny ave druhém rozbitá figurína skovbojsk˘m kloboukem na hlavû. Jeden kamarád kdysi fiekl, Ïe mÛj byt je jako „obchod se star˘mi kuriozitami“. Jakmile se kocour vnovém prostfiedí trochu porozhlédl, nezajímalo ho nic jiného neÏ kuchynû.

Vylovil jsem zlednice mléko, nalil jsem ho do misky asmíchal strochou vody. Vím – na rozdíl od toho, co si myslí vût‰ina lidí – Ïe mléko mÛÏe koãkám ‰kodit,

protoÏe nesná‰ejí laktózu. Kocour v‰echno vypil bû-

hem nûkolika vtefiin.

Mûl jsem vledniãce kousek tuÀáka, tak jsem ho smíchal srozdrcen˘mi su‰enkami adal mu to. Znovu v‰echno zhltal. Chudák mal˘, musel b˘t hroznû vyhladovûl˘, pomyslel jsem si.

Po studené atmavé chodbû mu mÛj byt musel pfiipadat jako pûtihvûzdiãkov˘ luxus. Tváfiil se spokojenû, akdyÏ se vkuchyni najedl, zamífiil do ob˘vacího pokoje, kde se stoãil do klubíãka pod radiátorem.

Sedl jsem si knûmu apozornû si ho prohlédl. Bylo mi jasné, Ïe má nûco snohou. Aopravdu, jakmile jsem si sedl na podlahu aprohmatal jsem ho, na‰el jsem na pravé zadní noze velk˘ absces. Vypadal asi jako rána od psího zubu, coÏ mi dalo vcelku jasnou pfiedstavu, jak knûmu pfii‰el. Pravdûpodobnû ho napadl pes nebo li‰ka, akdyÏ se kocour snaÏil utéct, zakousl se mu do nohy. Mûl taky hodnû ‰krábancÛ na obliãeji, jeden dokonce kousek od oka, adal‰í na tûle ana nohách.

Dezinfikoval jsem ránu, jak jsem umûl nejlépe: postavil jsem ho do vany, otfiel jsem mu okolí rány hydrataãním krémem bez alkoholu ana samotnou ránu jsem nanesl vazelínu. Spousta koãek by vyvádûla, kdybych snimi tohle v‰echno dûlal, ale ten kocour se choval vzornû.

Skoro cel˘ den strávil stoãen˘ do klubíãka na svém oblíbeném místû poblíÏ radiátoru. Tu atam taky ‰mejdil po bytû, vyskakoval a‰krábal do v‰eho, co na‰el. Zpoãátku si figuríny vkoutû nev‰ímal, ale teì ho pfiitahovala jako magnet. Bylo mi to jedno. Mohl si sní dûlat, co chtûl.

Vûdûl jsem, Ïe zrzaví kocoufii umûjí b˘t pofiádnû temperamentní, avidûl jsem, Ïe tenhle má spoustu potlaãované energie. KdyÏ jsem ho pohladil, vyskoãil azaãal po mnû sekat tlapkou. Na chvíli se docela rozdovádûl, zufiivû ‰krábal apodrápal mi ruku.

„No tak, kamaráde, uklidni se,“ zvedl jsem ho zklína apostavil na podlahu. Vûdûl jsem, Ïe mladí nekastrovaní kocoufii b˘vají hodnû Ïiví. Odhadoval jsem, Ïe kocour je „kompletní“ aÏe je skoro dospûl˘. Samozfiejmû jsem si nemohl b˘t jist˘, ale utvrdilo mû to vneodbytném pocitu, Ïe neÏil ulidí, ale pfii‰el zulice.

Cel˘ veãer jsem se díval na televizi akocour leÏel spokojenû stoãen˘ uradiátoru. Pohnul se teprve, kdyÏ jsem si ‰el lehnout. ·el za mnou do loÏnice astoãil se do klubíãka vnohách postele.

Poslouchal jsem jeho tiché pfiedení amûl jsem dobr˘ pocit, Ïe je tady se mnou. AspoÀ jsem mûl spoleãnost. Vposlední dobû jsem si jí moc neuÏil.

Vsobotu ráno jsem vstal docela brzo arozhodl jsem se vyrazit do ulic azkusit najít jeho majitele. Tfieba nûkdo vylepil letáãek „Ztratil se kocour“. Na sloupech pouliãního osvûtlení, na nástûnkách, adokonce ina autobusov˘ch zastávkách jsou skoro pofiád nûjaké v˘zvy, Ïe se hledá zatoulan˘ domácí mazlíãek.

Lidé hledali tolik zatoulan˘ch koãek, aÏ mû nûkdy napadalo, Ïe ve mûstû musí pracovat nûjaká banda únoscÛ koãek.