9788024298771

Zdeněk Škoda – Lucie Swierczeková – František Kolář

PAŘÍŽ

1924 : Coubertinovo loučení a první zlato pro Československo

Bedřich Šupčík © ČTK

OBSAH

Předmluva / Zdeněk Škoda – – – 9

Československý olympijský výbor

od Antverp 1920 do Paříže 1924 / František Kolář – – – 10

Týden zimních sportů v Chamonix:

Předehra na sněhu a ledu / František Kolář – – – 26

HRY VIII. OLYMPIÁDY V PAŘÍŽI /

Lucie Swierczeková & Zdeněk Škoda – – – 54

Citius, altius, fortius – – – 57

Přípravy a slavnostní zahájení – – – 64

Atletika: Janda-Suk po čtyřiadvaceti letech opět v Paříži – – – 88

Cyklistika: Technické problémy, defekty a pády – – – 110

Fotbal: Druhá promarněná příležitost – – – 117

Gymnastika: Sokolské galapředstavení – – – 132

Bedřich Šupčík: První český a československý olympijský vítěz – – – 148

Jachting: Osamocený zástupce na řece Seině – – – 151

Jezdectví: Premiéra na koních – – – 155

Moderní pětiboj: Do Paříže na zkušenou – – – 162

Plavecké sporty: Historický úspěch vodních pólistů – – – 165

Sportovní střelba: Nekvalitní zbraně a nedostatečný trénink – – – 182

Šerm: Družstvo jen kousek od medaile – – – 192

Tenis: Nepříznivé rozlosování – – – 201

Těžká atletika: Durdisův bronz a páté místo pro Kratochvíla – – – 212

Závěrečný ceremoniál – – – 224

Příloha č. 1: Umělecké soutěže / Zdeněk Škoda – – – 228

Příloha č. 2: Setkání k 30. výročí založení MOV a 23. zasedání / Zdeněk Škoda – – – 234

Příloha č. 3: Pražský banket pro vítěze / Lucie Swierczeková – – – 242

Příloha č. 4: Olympijská filatelie pod Eiffelovou věží / Radek Jásek – – – 247

Příloha č. 5: Plakáty Marcela Arnaca – – – 256

Seznam pramenů a literatury – – – 262

Fotografie – – – 266

Resumé – – – 269

Vážení sportovní přátelé,

bylo to v Paříži, kde položil Pierre de Coubertin v roce 1894 základy moderního olympijského hnutí. Město nad Seinou poté na začátku minulého století hostilo olympijské hry dvakrát. Po problémech a neúspěchu olympijských her v roce 1900 toužil Pierre de Coubertin po tom, aby se hry za jeho předsednictví do hlavního města Francie ještě jednou vrátily. Byl pak rozhodnut z funkce předsedy Mezinárodního olympijského výboru odejít a dát symbolicky „svému dílu“ sbohem tam, kde všechno začalo.

Období mezi Antverpami 1920 a Paříží 1924 bylo důležité v mnoha ohledech. V roce 1921 se na kongresu v Lausanne schválil text Olympijské charty, bylo zvoleno rozšířené předsednictvo MOV a také se zkraje roku 1924 v předehře Her VIII. olympiády uskutečnil Týden zimních sportů v Chamonix, který byl zpětně uznán za I. zimní olympijské hry.

Paříž 1924 se stala také zásadním momentem v dějinách českého a československého olympijského hnutí – veleúspěšné pařížské vystoupení sokolů korunoval Bedřich Šupčík první zlatou medailí pro Československo. Již před sto lety Československý olympijský výbor plánoval, že o Hrách VIII. olympiády 1924 vydá rozsáhlou publikaci, nicméně kvůli nedostatku financí k tomu nedošlo. V souvislosti se stoletým výročím a návratem olympijských her pod Eiffelovu věž v roce 2024 splácí Český olympijský výbor a Česká olympijská akademie tento letitý dluh a vydává publikaci, která se vrací o jedno celé století a jejímž záměrem je v první řadě odkrývat českou a československou stopu, kterou za ty dlouhé roky zanesl prach v archivech a knihovnách.

Autoři této publikace věří, že svým historickým výzkumem poodhalili to, co bylo léta skryto a téměř zapomenuto, a že se zdařilo příběhy a zážitky československé výpravy spojené s Paříží 1924 co nejvíce přiblížit těm, kdo mají rádi dějiny sportu a olympijských her.

Všem, kdo pomáhali skládat střípky do této mozaiky, ze srdce děkujeme.

ZDENĚK ŠKODA sekretář a místopředseda České olympijské akademie

– sídlo Mezinárodního olympijského výboru © IOC

Vila Mon Repos v Lausanne

OD ANTVERP 1920 DO PAŘÍŽE 1924

František Kolář

Pierre de Coubertin v roce 1921 © BnF

Období od VII. do VIII. olympijských her lze v činnosti Československého olympijského výboru1 označit stále ještě za „kojenecké“. Personálně se sice opíral o funkcionáře, kteří stáli u jeho počátků a v době Rakouska-Uherska prožívali boje o českou samostatnost v mezinárodním olympijském hnutí, ovšem jeho postavení se se vznikem československého státu v říjnu 1918 proměnilo. Výbor už nezastupoval na mezinárodním poli jenom sportovce české národnosti, nýbrž všechny sportovce Československé republiky bez ohledu na jejich národnost, jak to vyplývalo ze závěrů zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Lausanne v dubnu 1919 a jak to v přijaté Olympijské chartě potvrdil VII. olympijský kongres v červnu 1921. Proměnilo se i postavení Jiřího Gutha (od roku 1920 Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského) v Mezinárodním olympijském výboru. Do vypuknutí válečného konfliktu stál spíše v pozadí, opíraje se o své přátelství s Pierrem de Coubertinem v podřízeném vztahu vůči svým společníkům z habsburské monarchie. V dubnu 1919 již na zasedání MOV v Lausanne přijížděl jako „rovný mezi rovnými“. Když k tomu připočteme, že na tomto zasedání byl schválen coby nový generální sekretář MOV, nebylo divu, že jeho sebevědomí vzrostlo. Zvláště když jedním z jeho prvních úkolů v nové funkci byla práce na Olympijské chartě, jakési „ústavě“ novodobého olympijského hnutí. Pozice „druhého muže“ MOV probudila v Guthovi ambici zviditelnit svou vlast. A tak po poradě s ministrem zahraničí Edvardem Benešem podal kandidaturu Prahy na pořádání Her VIII. olympiády v roce 1924. O hostitelském městě měl MOV rozhodnout na VII. olympijském kongresu počátkem června2 1921 v Lausanne. Už 17. března 1921 však Coubertin rozeslal všem členům MOV oběžník, v němž jim oznamoval své rozhodnutí rozloučit se s funkcí předsedy a současně je požádal, aby mu pomohli učinit tak během olympijských her v roce 1924 v jeho rodné Paříži. „Volba města, jemuž připadne úkol pořádat příští hry, tentokrát nabývá nevšední důležitosti vzhledem k tomu, že VIII. olympiáda časově spadá do období třicetiletého výročí jejich obnovení. […] Chci vám tedy, drazí kolegové, se vší loajálnosti oznámit, že na příští schůzi

1/ Československý olympijský výbor byl ustaven dne 13. června 1919.

2/ Vlastní kongres se konal ve dnech 2. až 7. června.

Pracovna Pierra de Coubertina v Mon Repos © IOC

mám v úmyslu požádat vás, abyste kvůli mně a s ohledem na tuto okolnost obětovali své národní zájmy a nároky a přijali návrh přiřknout Hry IX. olympiády

Amsterdamu a za sídlo Her VIII. prohlásili Paříž.“3 Guth-Jarkovský byl s jeho záměrem seznámen v předstihu a s ohledem na jejich úzké přátelství slíbil

Coubertinovi plnou podporu a kandidaturu Prahy stáhl. Ostatně – jak popisuje v Posledních pamětech olympijských – Praha neměla dostatek sportovišť a Československý olympijský výbor nedisponoval dostatkem financí.4 Když se o tématu jednalo na kongresu 2. června, navrhl hned na počátku hlasovat o zmíněném Coubertinově návrhu a rovnou přidělit hry v roce 1924

Paříži a o čtyři roky nato nizozemskému Amsterdamu, což bylo přijato velkou většinou přítomných delegátů.5 Coubertin sám se hlasování zdržel.

VII. olympijský kongres v Lausanne přijal i návrh Olympijské charty. Z hlediska organizačního schématu bylo pro Gutha-Jarkovského důležité, že rušila funkci generálního sekretáře a místo něho stanovila vznik pětičlenné exekutivy, jež by se podělila o přibývající pracovní úkoly. Dne 6. června 1921 byl výkonný výbor zvolen ve složení Godefroy de Blonay6 (Švýcarsko), Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (Československo), Henri de Baillet-Latour7 (Belgie), Sigfrid Edström8 (Švédsko) a Melchior de Polignac (Francie), který

3/ COUBERTIN, Pierre de. Olympijské paměti: Praha: Olympia, 1977, s. 121–122. 4/ GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav. Poslední paměti olympijské. In: Star, 1936-38, kapitola Přípravy pro Paříž. Přepis pořízený Jiřím Kösslem je uložen v Olympijském studijním a informačním centru ČOV.

5/ S Paříží souhlasili všichni, s Amsterdamem to už bylo složitější. Už od počátku století projevoval zájem uspořádat olympijské hry Řím, ale MOV nebyl spokojen s tím, že město nemá žádné finanční záruky, a chtěl se tak mimo jiné vyhnout problémům z let 1901 a 1906, kdy byly hry přeloženy z Chicaga do St. Louis, resp. z Říma do Londýna. Výhodou Amsterdamu bylo, že si Nizozemsko za první světové války uchovalo neutralitu a bylo by vstřícnější k účasti sportovních výprav poražených velmocí nebo jejich nástupnických států. Los Angeles se tak díky tomuto rozhodnutí dočkalo her až v roce 1932. Uvažovaným městem byla i Kristianie (Oslo), avšak ta velmi záhy společně s Prahou kandidaturu stáhla.

6/ Godefroy de BLONAY (1869–1937), první švýcarský člen MOV (od 1899), působil v něm až do své smrti. V roce 1912 byl jedním ze zakladatelů Švýcarského olympijského výboru a v letech 1912–1915 jeho prvním předsedou. Baron de Blonay patřil k nejbližším důvěrníkům Pierra de Coubertina. Když Coubertin v roce 1916 vstoupil do francouzské armády, stal se Blonay úřadujícím prezidentem MOV (do r. 1919). V letech 1921–25 předseda exekutivy MOV, poté až do 1937 viceprezident.

7/ Henri de BAILLET-LATOUR (1876–1942), belgický šlechtic a třetí předseda MOV. Ve funkci byl od roku 1925 až do své smrti. Baillet-Latour se stal 1903 členem MOV a roku 1906 spoluzakládal Belgický olympijský výbor. Spoluorganizoval olympijské hry (1920) v Antverpách. Od roku 1921 člen exekutivy MOV.

8/ Johannes Sigfrid EDSTRÖM (1870–1964), švédský průmyslník, v roce 1912 se podílel na organizaci olympijských her ve Stockholmu. Během nich byla založena Mezinárodní amatérská atletická federace (IAAF) a Edström byl zvolen jejím prvním prezidentem (do 1946). V roce 1921 se stal členem MOV a po působení ve výkonném výboru viceprezidentem (1931). Když roku 1942 zemřel Henri de Baillet-Latour, převzal funkci úřadujícího předsedy MOV, od 1946 do 1952 působil ve funkci řádného předsedy.

sehrál důležitou úlohu v myšlence uspořádání Týdne zimních sportů, o kterém bude řeč v následující kapitole.

Coubertin byl Guthovi-Jarkovskému velice vděčný a rozhodl se odměnit ho příslibem, že VIII. olympijský kongres, který se bude konat v roce 1925, se uskuteční v Praze. O svém úmyslu ho informoval dopisem z ledna 1923, v němž poznamenal: „Chopme se příležitosti, která mi už tolikrát unikla, tj. spojit Vaši drahou zem s olympijskými podniky.“9 Ve svých Olympijských pamětech osvětlil pohnutky svého úmyslu podrobněji: „Nakonec bylo nanejvýše spravedlivé vzdát hold tomu nádhernému městu – Praze, jistě jednomu z nejkrásnějších na světě, městu, kde se v historii odehrály tak dramatické a hluboce lidské proměny. Pro mne, jenž jsem od samého počátku připojil českou zemi k olympijskému hnutí a nikdy jsem nepřestal hájit její práva, bylo obzvláště žádoucí právě zde ukončit svou předsednickou olympijskou dráhu. A mohl jsem takto projevit vděčnou náklonnost svému věrnému spolupracovníku a příteli Jiřímu Guthovi-Jarkovskému, jedinému dosud žijícímu představiteli ‚staré gardy‘.“10

Guth-Jarkovský získal pro pražský kongres11 opět podporu Edvarda Beneše a současně i patronát prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Sám Guth-Jarkovský, aby zajistil dokonalou organizaci kongresu, se 11. července 1924 vzdal svého místa v exekutivě MOV12 .

Na skupinovém portrétu z počátku dvacátých let jsou zobrazeni členové prvního Československého olympijského výboru. Jak ti zkušení (sedící), tj. předseda Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, generální sekretář Josef Rössler-Ořovský, Zdeněk Kruliš, Otakar Petřík, k nimž náleželi i stojící dlouholetý pokladník Rudolf Richter a Karel Fuchs-Robětín, tak i nově příchozí (stojící): Prokop Bureš, Jaroslav Just, Vítězslav Pavlousek a Jan Plichta. Ti všichni plus Augustin Popelka tvořili pracovní jádro výboru. Jejich cílem bylo připravit sportovce, kteří budou moci bojovat o nejvyšší stupně. V tom se shodovali i s Československou sportovní obcí13, která chtěla na základě dobrovolnosti sdružovat všechny sportovní svazy a prosazovat jejich společný postup, zejména ve vztahu k státním a správním orgánům. Proto začlenila do svého portfolia i olympijský výbor.

9/ Literární archiv Památníku národního písemnictví Praha, f. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. Coubertinův dopis Guthovi-Jarkovskému ze 7. 1. 1923. 10/ COUBERTIN, Pierre de. Olympijské paměti. Praha 1977, s. 146. 11/ VIII. olympijský kongres se konal v Praze ve dnech 29. května až 4. června 1925 a měl svou část pedagogickou a část technickou. 12/ 1894–1994. The International Olympic Committee – One Hundred Years. The Idea – The Presidents – The Achievements. Lausanne 1995, Vol. II, p. 229. 13/ Československá sportovní obec vznikla díky iniciativě tří sportovních novinářů (Viléma Heinze, Miloslava Horáčka a Jaroslava Kalvy) již 1. listopadu 1918. – Srov. ŠKODA, Zdeněk a kol. Antverpy 1920: Poprvé na olympijských hrách pod československou vlajkou. Praha 2023, s. 13.

Godefroy de Blonay (Švýcarsko), předseda výkonného výboru MOV © IOC