9788024298542

OBSAH

SEMENAŘENÍ – VÝZNAM

A HODNOTA VLASTNÍHO OSIVA

08 Vlastní množení zeleniny – k čemu je to dobré?

10 Kulturní dědictví v ohrožení

14

18

Odolné osivo znamená reprodukovatelnost

SEMENÁŘSKÁ PRAXE PRO ZAHRÁDKÁŘE – MNOŽENÍ DÍKY

VLASTNÍMU OSIVU

20 Botanické základy

22 Klasi kace rostlin

24 Výběr – klíč k získání kulturních rostlin

29 Zachování čistoty odrůdy

32 Přezimování dvouletých plodin

38 Péče o množené rostliny

40 Choroby a škůdci při pěstování rostlin

na semeno

47 Sklizeň a zpracování semen

54 Zdraví a kvalita semen

58Limity reprodukce v domácí zahradě

60 SNADNO MNOŽITELNÉ KULTURY –LUŠTĚNINY, PLODOVÁ ZELENINA, SALÁTY

62 Fazol obecný a fazol keříčkový

67 Fazol šarlatový

70 Hrách setý

72 Bob obecný

74 Rajčata

76 Zahradní saláty

80 Košťáloviny používané jako salát 82 ROSTLINY S NÁROČNĚJŠÍM

ZPŮSOBEM MNOŽENÍ –ZELENINA PRO POKROČILÉ

84 Paprika a chilli

88 Lilek

90 Dýně/tykve a cukety

94 Okurky a melouny

96 Čekankové saláty

98 Mrkev, karotka

102 Pastinák

104 Celer

105 Kořenová petržel

106 Kuchyňská cibule

110 Ředkev a ředkvičky

112 Hlávkové zelí, kedlubny, kapusta kadeřavá

118 Brukev řepák a spol.

120 Červená řepa a mangold

124 BYLINKY A KVĚTINY –ROZMNOŽTE SI SAMI

126 Bylinky a koření

130 Kvetoucí rostliny v užitkové zahradě

138 DODATKY 138 Slovníček pojmů

Literatura 139 Zdroje

140 Rejstřík

Mechthild Hublová – vášnivá zahradnice.

SEMENA JSOU ŽIVOT

Zájem o rostliny jsem projevovala už jako malá, když jsem mamince a babičce pomáhala na zahradě. Čerstvou zeleninu a ovoce z vlastní zahrady a domácí výrobky z nich jako marmelády, šťávy, tvaroh s drobným ovocem, to vše jsem milovala. Fascinující mi přišly i malé kornoutky se semínky, z nichž všechny ty později sklízené rostliny vyrůstaly. Bedlivě jsem pozorovala a zkoumala sběr zemědělských semen do malých skleněných zkumavek, které měl můj otec ještě z dob svých studií, dokud nezůstaly jen drobky.

Během svých studií zemědělských věd v Hohenheimu jsem bydlela u tety a dokázala jsem ji přesvědčit, aby mi postupně přenechala péči o svou velkou soběstačnou zahradu. Protože jsem ze zdravotních důvodů nemohla chodit do práce, stala se zahrada mým výzkumným a experimentálním polem. Samozřejmě jsem zahradničila ekologicky, zkoušela nové metody a zpochybňovala spoustu toho, co jsem se naučila. Potíže se slimáky jsem dostala pod kontrolu díky kachnám – indickým běžcům, díky chovu králíků jsem si vyráběla vlastní hnůj a období sklizně jsem prodloužila pěstováním zeleniny v malých sklenících. Ne všechno se podařilo a ne všechno se tetě líbilo. Při studiích jsme byli varováni před používáním vlastních semen a sadebního materiálu kvůli chorobám přenášeným semeny a s odkazem na „degradaci“, tedy pokles výnosů při vlastním množení rostlin. Svá semínka jsem pak nakupovala od rmy Hild Samen, rodinného podniku u řeky Neckar. K profesionálním semenům měli tehdy v malém množství přístup i hobby zahradníci. Na trhu se semeny pak došlo

ke změnám, které jsem sama pocítila. Podnik Hild Samen se spojil s Nunhems, semena podražila, mnoho odrůd nebylo možné koupit v malém množství. Hild/ Nunhems pak převzala společnost Bayer CropScience. Propojení léčiv, chemikálií a semen nemohlo znamenat nic dobrého.

Tady už nešlo o malé pěstitele, ale o velký obchod s osivem zeleniny v globálním byznysu – a k tomu odpovídající ochranou rostlin. A následovaly další „semenářské monopoly“: Bayer převzala společnost Montsanto, z konkurenčních důvodů však musela část svého pěstování zeleniny prodat společnosti BASF, která balíček okamžitě předala společnosti Graines Voltz. To je tedy současná situace. Hledala jsem alternativy, stala jsem se členkou VEN a společnosti Arche Noah. Tam jsem našla podobně smýšlející lidi a také návody na vlastní množení zeleniny. Po semenářském kurzu v Arche Noah jsem se naplno zapojila do množení rostlin. Mít vlastní semena rostlin představuje další krok na cestě k soběstačnosti a tím i ke zvýšení potravinové suverenity. Našla jsem téma svého života. Mezitím skončil se zaměstnáním i můj manžel. Naše zahrada byla příliš malá a příliš stinná, hledali jsme proto další a brzy jsme si mohli poblíž zakoupit vyhovující pozemek. Od té doby jsme se ze všech sil a možností zavázali k rozmnožování semen, zachování odrůd a účasti v ochranářských sdruženích. Předávání těchto bohatých zkušeností je pro mě stále důležitější. Je mi proto velkou ctí a potěšením zpřístupnit vám v této knize své zkušenosti.

Mechthild Hublová

SEMENAŘENÍ — Význam a hodnota vlastního osiva

VLASTNÍ MNOŽENÍ ZELENINY –K ČEMU JE TO DOBRÉ?

V zahradních centrech, nákupních centrech se stavebninami i v obchodních domech jsou k dostání semínka v pestrých sáčcích. Katalogy osiv propagují své odrůdy jako zvláště vysoce výnosné a odolné. Rádi se necháváme inspirovat ke snění a nákupu.

Šlechtění ve specializovaných

semenářských společnostech začalo teprve před 150 lety. Trhu s osivem nyní dominuje velmi málo vysoce specializovaných, celosvětově aktivních agrochemicko-farmaceutických společností. Nabízené odrůdy jsou většinou hybridní odrůdy, které již nelze samostatně množit.

NEZÁVISLOST

Vlastní výroba semen je pro mě druhým stupněm soběstačnosti směrem k ještě větší nezávislosti –nejen na vysoce standardizovaném, komercializovaném sortimentu zeleniny v supermarketu, ale také na semenářských společnostech, které již pro mé potřeby nemnoží. Odrůdy, které jsem sama vypěstovala, jsou vhodné pro mé potřeby a přizpůsobené mé lokalitě a poskytují mi spolehlivou sklizeň i za měnících se klimatických podmínek. Každý, kdo pěstuje zeleninu a bylinky z odolných odrůd plodících semena, získává

Rozmanitost salátů – různé druhy hlávkového salátu v mé zahradě.

Kromě kukuřice sloužící jako větrolam se ve smíšené výsadbě daří košťálovinám, salátu na semeno a dýni.

určitou nezávislost na zdánlivě rozmanitém výběru v supermarketu. Zahradník si může vybrat z nepřeberného množství odrůd s odolnými semeny, aby vyhovovaly místu, rodinným stravovacím zvyklostem a chuti. Je do jisté míry nezávislý na velkých hráčích, kteří šlechtí semena pro světový trh, masově vyrábějí zboží v monokulturách a přizpůsobují jejich nabídku vkusu většiny. Jakmile najdete vhodnou, spolehlivou, zavedenou a snadno množitelnou odrůdu, měli byste u ní zůstat. To vám ušetří peníze a čas a poskytne určitou stravovací suverenitu.

OD SEMÍNKA

K SEMÍNKU

Mnoho lidí považuje podporu odrůdy v průběhu celého životního cyklu od zasetého semene, přes pěstování, kvetení, tvorbu plodu a zrání až po sklizeň semen za uspokojující. V důsledku mnoha snah máte ve svých rukou vlastní semínka.

Znáte rostliny, ze kterých byla získána, podmínky pěstování a kritéria výběru (které rostliny byly vybrány pro sklizeň semen a proč). Obvykle získáte mnohem více semen, než potřebujete, a můžete je pak předat dalším zahradníkům.

V průběhu mnoha cyklů množení a selekce se z původní odrůdy může vyvinout odlišitelná rodinná odrůda, kterou budete moci hrdě předat další generaci.

Různé druhy fazolí.

Rajčata mají nespočet tvarů, velikostí a barev.

KULTURNÍ DĚDICTVÍ V OHROŽENÍ

Vytvoření našich současných kulturních rostlin je výsledkem snahy našich předků, která trvala tisíce let. Pěstováním, výběrem a množením vytvořili neuvěřitelnou rozmanitost odrůd. Kulturní dědictví lidstva.

Pro zachování tohoto dědictví vznikly po celém světě genové banky. Tam se semena udržují v důsledku zmrazení klíčivá po léta nebo desetiletí. Každou odrůdu je třeba tu a tam znovu namnožit, aby pak mohla dlouho odpočívat v chladném spánku. Skladování v genových bankách by mělo být považováno za nouzové

opatření. Jako preventivní opatření k zachování dosud neznámých genetických vlastností odrůdy pro potomky. Aby odrůda zůstala živá a hodná pěstování a aby se mohla přizpůsobit měnícím se podmínkám prostředí, je nezbytné její pravidelné pěstování a rozmnožování.

Délka klasu, počet řad, tvar a barva zrn jako příklad genetické diverzity u kukuřice.

UDRŽOVÁNÍ

ROZMANITOSTI

Tisíce lidí se nyní zapojují do spolků na zachování plemen domácích zvířat, kterým hrozí vyhynutí, a druhů a odrůd plodin, které se staly bezvýznamnými. V německy mluvících zemích jsou největšími sdruženími Arche Noah (Rakousko), sdružení pro zachování rozmanitosti plodin – VEN (Německo) a Pro Specie Rara (Švýcarsko). Existuje také velké množství menších místně aktivních klubů a iniciativ (v ČR např. Gengel z. ú.).

Jejich starostí je zachování a pokračující další adaptace tradičních odrůd v našich zahradách. Stejně jako zásady pěstování, tak i znalosti o rozmnožování a využití

této prastaré zeleniny, obilí, ovoce a dalších plodin se v široké veřejnosti ztrácejí. Ochranářské svazy nabízejí kurzy množení semen a předávají dále své zkušenosti. Množení semen by se opět mělo stát nedílnou součástí zahradnických znalostí.

PŮVOD KULTURNÍCH ROSTLIN

Říká se tomu „neolitická revoluce“, když asi před 10 000 lety lidé na několika místech po celém světě začali záměrně pěstovat své dříve jen sbírané divoké rostliny. Byly to pravděpodobně ženy, které vybíraly semena ze zvlášť vhodných jednotlivých rostlin a zasely je

do připravené půdy poblíž svých domovů. Oblast původu našich obilovin a luštěnin je na Blízkém východě. Při stěhování do střední Evropy si první zemědělci vždy brali semena s sebou. Mnohé rostliny z řady dosud planých obilných plodin se staly užitkovými rostlinami. Některé vývojové cesty lze nyní pochopit, ale mnoho o přesném původu je stále nejasné.

ROZDÍLY MEZI PLANĚ

ROSTOUCÍMI A KULTURNÍMI

ROSTLINAMI

Důležité rozdíly mezi planě rostoucími a kulturními rostlinami spočívají ve způsoburozmnožování. Planě rostoucí rostliny musí distribuci svých potomků

zajistit samy. Divoké trávy mají křehké klásky, ze kterých po dosažení zralosti vypadávají jednotlivá semena. Lusky divokých luštěnin po dozrání praskají a svá semena rozptylují na velké ploše.

To však není v zájmu lidí, kteří chtějí semena sami sklízet.

Z divoké trávy teosinte například domorodí obyvatelé Střední Ameriky vyvinuli kukuřici s velkými klasy a velmi pevnými semeny, která je při množení zcela závislá na člověku.

Dalšími důležitými vlastnostmi našich kulturních rostlin jsou ve srovnání s divokou formou značně zvětšená semena, plody, kořeny, hlízy nebo listy.

Pěstované rostliny postrádají dormanci, což znamená, že semena klíčí rychle

Centra genetické diverzity: Středomoří – zelí a hlávkové saláty; severní A ika – pšenice, žito, proso; Střední Amerika – kukuřice, fazole, rajčata, brambory, paprika; Asie – rýže .

a rovnoměrně. Také chybějí hořčiny, které chrání plané rostliny před predátory, nebo byly značně omezeny. To znamená, že naše pěstované rostliny spoléhají při růstu a rozmnožování na člověka.

ROZMANITOST JAKO LIDSKÝ

KULTURNÍ ÚSPĚCH

I když jsou některé začátky nejasné, rozmanitost odrůd, které jsme nyní svědky, je lidským kulturním úspěchem. Všechny naše tradiční odrůdy byly po velmi dlouhou dobu šlechtěny neustálým lidským výběrem. I bez znalosti genetiky a bez plánovaného křížení je vývoj odrůd šlechtěním.

Cílem tohoto šlechtění v rukou zemědělců nebyl primárně vysoký výnos. Důležitější byly spolehlivé výnosy v případě výkyvů počasí, přizpůsobení místní půdě a geogra cké poloze.

Výběr byl založen na vhodnosti pro příslušné použití, ať už k výživě, k využití na vlákninu, k barvení nebo ke kořenění a léčení.

Odrůdy se také musely spolehlivě rozmnožovat. V případě zeleniny bylo zapotřebí, aby ve vhodném poměru bylo využití zeleniny a výnos semen. Moderní odrůdy ledového salátu a květáku se v tomto ohledu dostaly do slepé uličky. Domácí zahrádkáři je v našich klimatických podmínkách prakticky již nemohou úspěšně množit.

Zelenina, která se měla pěstovat jako dvouletá, musela zimu dobře přežít. V neposlední řadě hrála pro naše předky důležitou roli i křehkost listů, sladkost kořenů a celková chuť.

Tradiční odrůdy proto často moderní odrůdy předčí v chuti a ve výživových hodnotách. Nové odrůdy se zaměřují

Výhonek divokých rajčat a pěstované odrůdy rajčat.

na vysoký výnos a země dělsky důležité vlastnosti, jako je odolnost vůči transportům, vhodnost pro mechanickou sklizeň, rovnoměrná zralost a tolerance herbicidů. Tradiční odrůdy mají vždy určitou nehomogenitu. Tato genetická variabilita umožňuje rostlinám přizpůsobit se měnícím se podmínkám. Odrůdy velmi přísně vybírané pro uniformitu mohou v extrémních podmínkách snadno selhat.

Pěstování a množení probíhalo při šlechtění zemědělských rostlin vždy jednou rukou. Farmář byl pánem svých semen. Ve společnostech s mnoha soběstačnými farmáři je tato potravinová suverenita i dnes velmi důležitá, ale je silně ohrožena právními ome zeními.

ODOLNÉ OSIVO ZNAMENÁ

REPRODUKOVATELNOST

Vývoj v moderním šlechtění rostlin přináší nové procesy, proto je třeba stanovit výrazy pro rozlišení mezi odrůdami vytvořenými tradičním křížením a výběrem.

DRUHY S ODOLNÝMI

SEMENY

S příchodem hybridních odrůd se hledal termín pro odlišení tradičních semen. Všechny historicky vyvinuté odrůdy a všechny nové odrůdy vyšlechtěné křížením a výběrem se označují jako reprodukovatelné nebo s odolnými semeny. Rostliny těchto odrůd se mohou množit biologicky prostřednictvím semen (generativně). Ze získaných semen znovu vyrostou stejné rostliny.

HYBRIDNÍ ODRŮDY

Moderní odrůdy musí splňovat především ekonomické požadavky zemědělství a obchodu. Musí dosahovat vysokých výnosů, musí se dát pěstovat a sklízet mechanicky, vejít se do jednotných obalů, musí se snadno přepravovat a v supermarketu dlouho vypadat dobře. To lze nejlépe realizovat u takzvaných hybridů F1. Mají dostatek energie, extrémně jednotný vzhled a jsou

Odrůdy s odolnými semeny: každá následující generace má stejné vlastnosti.

Hybridní odrůdy: jednotná je pouze generace F1. Následující generace se liší.

Rodiče

Rodiče

opakované příbuzenské křížení

opakované příbuzenské křížení

Ax By

příbuzenské křížení linie AA

příbuzenské křížení linie BB

Vytvoření hybridní odrůdy: opakovaným příbuzenským křížením se získají homogenní linie.

produktivní. Často se vyznačují významnou odolností vůči chorobám. Při rekultivaci (F2) se rozdělí na různé typy rostlin.

Farmář musí každý rok kupovat nová drahá semena. Hybridní odrůdy tak splňují i nároky šlechtitelských společností na zisk. Z inbredních linií, ze kterých pocházejí, vyrostly hybridy F1 za intenzivního hnojení, zalévání a vůbec ideálních pěstebních podmínek, ošetřovány ochrannými prostředky – v prakticky dokonale bezstarostném prostředí.

Pouze za takových podmínek pěstování mohou plně rozvinout svůj výnosový potenciál. Hybridní odrůdy však mohou také v extrémních pod mínkách selhat. Sama jsem to zažila při mrazech nebo neúspěšném zavlažování.

JAK VZNIKAJÍ HYBRIDY?

Než se dvě vhodné linie zkříží, aby vznikla hybridní odrůda F1, probíhá dlouhý proces šlechtění jednotné linie. Za tímto účelem jsou výchozí rostliny

donuceny k samoopylení. To vede k těžké tzv. depresi z příbuzenského křížení, kterou mnohé pokusné linie vůbec nepřežijí. V průběhu generací si rostliny na probíhající příbuzenské křížení zvyknou a produkují přijatelný výnos.

Mateřská linie (A) a otcovská linie (B) by měly být geneticky co nejdále od sebe, ale přesto by mělo být možné jejich další křížení.

Výsledkem je zvláště účinná směs genetického materiálu, která má v první generaci (generace F1) za následek velmi silné a jednotné rostliny. Ty jsou také vybaveny rezistencí obou rodičovských linií. Tento proces je zvláště účinný u rostlin, které vyžadují křížové opylení.

Výchozí linie jsou přísně chráněny a jsou pro pěstitelskou společnost cenným zdrojem.

Další pěstování je u starších hybridů možné, ale kvůli štěpení není ekonomické. Někdy se z hybridů opět vybírají odrůdy s odolnými semeny. U novějších hybridů to již kvůli samčí sterilitě není možné.

Různorodost odrůd u fazolí (zleva doprava): 'Italian Gold', 'Borlotto', 'Violet Podded', 'Anellino Giallo', 'Sunset' a 'Ladi Di'.

ZABRÁNIT PŘÍBUZENSKÉMU

KŘÍŽENÍ

Při křížení dvou příbuzných linií je třeba zabránit samosprašnému oplodnění. U jednodomých rostlin, které obsahují samičí i samčí květy na jedné rostlině vedle sebe (např. kukuřice), je to snadné: samčí květy se odstraní mechanicky. Jiné plodiny, jejichž květy obsahují samčí i samičí orgány (např. rajčata), se v zemích s nízkými mzdami kastrují pomocí pinzety. K tomuto účelu jsou často využívány děti s obratnými prstíky. Novou metodou prevence příbuzenského křížení je cytoplazmaticky indukovaná samčí sterilita (CMS) v mateřské linii. K tomu dochází jako spontánní mutace u některých odrůd zelí a slunečnice a je zakotvena v buněčném genomu (nikoli v genech buněčného jádra).

U CMS je sterilita vyvolána v požadované mateřské linii zavedením buněčného jádra do buňky se schopnostmi sterility, která byla dříve zbavena jádra.

To znamená, že CMS není genetické inženýrství, neinterferuje s buněčným genomem. Organické asociace CMS odmítají, protože představuje zásah do integrity buňky. Hybridní odrůdy s CMS nejsou ekologickými svazy schváleny.

CO JE STARÁ ODRŮDA?

V minulosti byla pro pěstování důležitá stará odrůda plodiny. Dnešním požadavkům na ekonomickou efektivitu systému pěstování a požadavkům trhu však již nevyhovuje. Je proto využívána a pěstována pouze regionálně nebo nadšenci. Může to být bývalá šlechtitelská odrůda nebo domácí, farmářská či venkovská odrůda.

Šlechtitelé mohou u nových odrůd žádat o ochranu odrůdy na 20 až 30 let. U starých odrůd tato ochrana vypršela. Lze je množit a zpracovávat soukromě bez omezení. Aby však bylo možné legálně

Staré krajové odrůdy jsou dokonale přizpůsobeny své poloze.

obchodovat se starými odrůdami, je nutná registrace.

Staré odrůdy jsou často robustnější a chutnější než moderní odrůdy pro intenzivní pěstování. Není tomu tak však vždy. Změnily se podmínky prostředí, původci chorob rostlin, ale také kuchařské návyky a chutě spotřebitelů.

Staré odrůdy často nejsou stejně vhodné pro všechny půdy a podnebí. Svůj potenciál mohou nejlépe rozvinout na správném místě při organickém pěstování ve smíšené kultuře, doplňovaném mírným hnojením dusíkem a ochranou plodin.

Dobré je, že existuje velké množství starých odrůd s odolnými semeny. Můžete tak mezi nimi hledat takové odrůdy, které jsou pro vaši vlastní lokalitu, potřeby a vkus vaší rodiny optimální.

Vzhledem k tomu, že se odrůdy přizpůsobují lokalitě opakovaným množením, ukázalo se jako výhodné získávat semena od množitelů v podobných nadmořských výškách a půdních podmínkách.

Filderspitzkraut (špičaté hlávkové zelí) – regionální specialita, často venkovská nebo rodinná odrůda.

Jakmile najdete vhodnou odrůdu, měli byste se jí držet. Po několika rozmnožovacích cyklech se dokonale přizpůsobí stanovišti a spolehlivě poroste a bude vytvářet semena.

FARMÁŘSKÉ, RODINNÉ NEBO

REGIONÁLNÍ ODRŮDY

Tyto odrůdy nevznikly cíleným šlechtěním ve šlechtitelském podniku, ale vícegeneračním selektivním šlechtěním v rodině, na farmě nebo v regionu. Jako příklad můžeme vzít špičaté hlávkové zelí. Vzhledem k tomu, že je možné tvarem, velikostí a chutí odlišit původ jednotlivých čeledí, lze je rozhodně nazývat odrůdami. Dnes je stále ještě zachováno 14 odrůd špičatého hlávkového zelí.

Odhaduje se, že asi 75 % starých odrůd zeleniny již bylo nenávratně ztraceno.

Podobně jako u ohrožených zvířat existuje „Červený seznam“ zeleniny.

Národní inventář genetických zdrojů rostlin Německa (PGRDEU) obsahuje velké množství informací o ohrožených nebo ztracených odrůdách.