Rozkladu v poraněné části těla se lze vyhnout tím, […] že se jako obvaz použije nějaký materiál, který je schopen usmrtit plovoucí částečky.
Joseph Lister
v důsledku infekce z nečistých nástrojů. Do Pasteurova objevu převažovala teorie, že tyto infekce způsobují vnitřní části těla, které přišly do styku s miasmatem neboli „zkaženým vzduchem“ – jedovatými výpary vycházejícími z rozkládajících se látek. Lister, jenž byl přesvědčen, že příčinou jsou ve skutečnosti mikroby, hledal chemickou látku, která by se dala aplikovat na rány pacientů a usmrtila zárodky dříve, než se uchytí. Vybral si roztok kyseliny
Joseph Lister
karbolové (dnes známější jako fenol), odvozený z kreosotu, protože se doslechl, že kreosot se používá k eliminaci zápachu z hnoje, vyváženého na pole.
Lister nejprve vyzkoušel svá antiseptika (z řeckého sepo „hnít“) v roce 1865 v nemocnici Glasgow Royal Infirmary na jedenáctiletém chlapci jménem James Greenlees, který utrpěl komplikovanou zlomeninu nohy. Lister použil k omytí rány fenol a pak ho aplikoval i do obvazů, které se během procesu hojení vyměňovaly. Jamese nepostihla žádná infekce a pozoruhodně rychle se zotavil. Povzbuzen tímto úspěchem nařídil Lister chirurgům na odděleních, která pod něj spadala, aby používali fenol k čištění chirurgických nástrojů a mytí rukou; výsledkem byl dramatický pokles výskytů infekce. Experimentoval rovněž s rozprašováním fenolu do vzduchu kolem pacientů během operace, ovšem s omezeným účinkem.
Listerovy myšlenky se zprvu setkaly s odporem lékařských autorit, v neposlední řadě proto, že
Lister se narodil v roce 1827 nedaleko Londýna. Absolvoval studium antiky a botaniky na londýnské University College a poté medicíny na zdejší lékařské škole. V Edinburghu dostal místo asistenta na chirurgii a postupoval až k postu královského profesora chirurgie na Glasgowské univerzitě. Roku 1861 byl jmenován chirurgem v nemocnici Glasgow Royal Infirmary. Prací o antiseptických postupech si vysloužil pozici profesora chirurgie na Edinburské univerzitě a poté na King’s College Hospital v Londýně. Později se stal vrchním chirurgem královny
teorie zárodečného původu nemocí dosud nebyla široce uznávána. Jeho výsledky však záhy přesvědčily klinické lékaře po celém světě. Během několika desetiletí byly vypracovány chirurgické postupy zahrnující antiseptická opatření, které i dnes slouží k minimalizaci rizika mikrobiální kontaminace, jako je nošení sterilních roušek, plášťů a rukavic. Operační sály jsou oddělené od veřejně přístupných částí nemocnice a vzduch v nich je filtrován. ■
V moderní chirurgii jsou nejběžnějšími antiseptiky, používanými k dezinfekci kůže, jód, chlorhexidin diglukonát a alkohol. Fenol se již dnes nepoužívá, protože dráždí pokožku.
Viktorie, která ho roku 1883 povýšila do šlechtického stavu. Lister byl průkopníkem používání ketgatu k šití a nových postupů při léčení čéšky a mastektomii. Je po něm pojmenována Listeria, bakterie kazící potraviny. Zemřel v roce 1912.
Hlavní díla
1867 On the Antiseptic Principle in the Practice of Surgery 1870 On the Effects of the Antiseptic System of Treatment upon the Salubrity of a Surgical Hospital