9788024297781

Nejkrásneˇjší HORY

Slavné vrcholy s velkolepou historií

Místa, kde se duše dotýká nebe

VELIKÁNI

Jsme zbrklí, zběsilí a stále více pohlcení ubíjejícím prostředím různých obrazovek a displejů, takže riskujeme, že ztratíme kontakt s přítomným okamžikem a místem.

Existuje však síla, která se sveřepě pohybuje opačným směrem a která je schopna naši perspektivu obrátit: hlas přírody, se všemi jejími nuancemi, od téměř nepostřehnutelného šepotu až po bezvýhradný příkaz. Tento hlas nám připomíná, že jsme pouhé zrnko prachu ve vesmíru a zároveň šťastné bytosti, které se mohou radovat z jeho nesmírnosti. Často k nám promlouvají krajiny nebo okouzlující a nepřístupné moře, které nás pouhým pohybem dokáže něžně ukolébat nebo zničit – ať už slané, hořké, vyprahlé, či osamělé, vždy je plné života.

Hora není o moc jiná: je ohromná a laskavá, zářící ve své nádheře a plachá ve svých skrytých útrobách. Je stejně přitažlivá jako pocit závratě nebo někdy objetí, ale také nepřístupná a ve své zřejmé lhostejnosti téměř krutá –je štědrá, ochotná podělit se o své zdroje a krásu, ale také je nedobytná, je svým vlastním pánem.

Při plánování této knihy jsme si uvědomili, že každá hora tvoří bohatý a různorodý svět, který je skoro nemožné stručně popsat. Přesto jsme se rozhodli vytvořit portrét, sugestivní skicu tak, aby u čtenáře vyvolala cit a rozechvění. Nedokázali jsme přesně určit, kde hora začíná, a tak jsme vycházeli od vrcholů,

nejnápadnější a nejvýraznější části, která je od útrob Země nejvzdálenější. Vrchol, který vidí každý, znamená více než jen cíl. Je to konkrétní podoba dané představy cíle, ale má také abstraktní a symbolický rozměr. Na vrchol se díváme z dálky a potom o něm sníme; studujeme ho a milujeme a někdy jím začneme být posedlí. Občas to vyžaduje dlouhé čekání a pracné přípravy. Přesto v okamžiku, kdy vztyčíme vlajku, je už čas odejít, protože když to vše zvážíme, vrchol má význam pouze při pohledu z určité vzdálenosti; jakmile ho dosáhneme, okamžitě si uvědomíme, že samotný vrchol už nevidíme. Z veškerého úsilí nám zůstane pouze jedna či dvě fotografie a sendvič snědený ve spěchu.

Hory, které jsme vybrali, jsou různé a rozmanité, nacházejí se na mnoha místech po celém světě a pojí se s úžasnými a romantickými příběhy, často dokonce opředenými tajemstvím. Jejich energie, kterou můžeme vnímat přímo nebo prostřednictvím fotografií a kreseb, nás často inspirovala k mystickým myšlenkám o obloze i mimo ni. U každé hory je uvedena její charakteristika s popisem jen na několika řádcích, aby fotografie mohly mluvit samy za sebe.

Většinu vrcholů jsme nenavštívili, ale okouzlily nás jejich fascinující tvary a ponořili jsme se do světů pod nimi; byli jsme ohromeni, uvědomili jsme si, že každý vrchol je aspirací, myšlenkou, která má smysl, i když se vám tohoto cíle nikdy nepodaří dosáhnout. Jsme nevyhnutelně přitahováni protiklady, protože snaha člověka dobývat je nezkrotná a dávná. Přesto je toto volání dálek odrazem něčeho intimního a zároveň prapůvodního, co tvoří neodmyslitelnou součást naší podstaty. Cílem této knihy je zasadit semínka zájmu do duší těch, kteří žijí horami naplno, stejně jako těch, kteří o horách vědí jen málo. Věříme totiž, že existují dva typy lidí: ti, kteří hory milují, a ti, kteří je milují, ale ještě si to neuvědomují.

Aljaška, USA

DENALI

( dříve MOUNT M c KINLEY)

Nadmořská výška : 6 190 m n. m.

Prominence: 6 155 m

Izolace: 7 436,9 km

Souřadnice: 63°04'10" s. š.; 151°00'24" v. d. Poloha : Talkeetna

JDE O ZLATO

Denali je součástí Aljašského pohoří (Alaska Range), nachází se uprostřed národního parku Denali a má dva žulové vrcholy, trvale pokryté sněhem. Jižní vrchol je nejvyšší v Severní Americe, zatímco severní vrchol je vysoký 5 934 m n. m. Hora má pět velkých ledovců. I přes široký a pozvolný profil působí Denali opravdu monumentálně, mimo jiné díky své prominenci neboli převýšení vzhledem k terénu, na kterém se nachází. Leží na stolové hoře s průměrnou nadmořskou výškou přibližně 700 m n. m.

Domorodí Athabaskové říkali vrcholu Denali, tzn. „Veliký“ nebo „Vysoký“, a druhému, nižšímu vrcholu „Žena velikého“. Kultura těch, kterým se podařilo tuto nehostinnou oblast obývat, byla založena na respektu a úctě

k přírodě, což je pravděpodobně jediný způsob myšlení, který jim umožnil, aby se zde mohli usadit.

Nepřekvapí nás, že Američané, kteří v roce 1867 koupili Aljašku od Rusů, tyto tradice nijak zvlášť nerespektovali a bez obav změnili název této úctyhodné hory na Mount McKinley na počest Williama McKinleyho, 25. prezidenta Spojených států, republikána a veterána americké občanské války, který byl zavražděn krátce po začátku svého druhého funkčního období v září 1901. Nikdy na hoře nestanul, ale ovlivnil zlatou horečku na Aljašce, což vedlo ke zvýšenému procentnímu podílu zlata v mincích, a tím i ke zvýšení jeho hodnoty.

V D I V O Č I N Ě

Kdo ví, co si hora myslí a zda si ve skutečnosti vůbec něco myslí. Kdo ví, jestli se vůbec uráčí zabývat se lidskými záležitostmi, alespoň těmi, které se jí týkají.

Kdo ví, jestli byl nejvyšší vrchol Severní Ameriky dojatý, když se mu během Obamova prezidentství v roce 2015 vrátilo jeho starobylé jméno, a to po dlouhém a bouřlivém sporu, vyvolaném rozhodnutím Aljašské komise pro geografické názvy z roku 1975 o změně názvu na federální úrovni, proti čemuž se rázně postavili guvernéři státu Ohio, kde se William McKinley narodil.

Důvody tohoto nesouhlasu lidé nedokážou pochopit, o hoře, která pozoruje z výšky téměř celý svět, ani nemluvě.

Kdo ví, jestli se hora zachvěla, když čelila mukám, která prožíval Christopher McCandless (alias Alexander Supertramp, jehož skutečný příběh inspiroval film Útěk do divočiny, natočený podle stejnojmenné knihy Jona Krakauera). McCandless v této nehostinné krajině strašně trpěl, než našel sám sebe a spojení s přírodou svých předků a než právě v tomto vrcholném okamžiku následkem otravy zemřel. Možná že bylo objektivní oko hory plné slz. To se už nikdy nedozvíme. Víme však, jak na nás působí vrchol, který jednoznačně dominuje Severní Americe, je víceméně stejně vzdálený od Himálaje a velkých pohoří Jižní Ameriky a více než 7 000 km od jiného vyššího vrcholu. Atmosféra němého respektu se z těchto výšek šíří do celého okolí, pociťujeme mocný návrat k pokorné podřízenosti člověka tváří v tvář matce přírodě, řádu věcí, který si, uvězněni v dusivých a egocentrických metropolích, často neuvědomujeme.

OMYLY A ZDOLÁVÁNÍ VRCHOLU

VRCHOL DENALI NENÍ PRO KAŽDÉHO. DODNES NEBYLA POLOVINA POKUSŮ O VÝSTUP DOKONČENA NEBO SKONČILA NEÚSPĚŠNĚ, A TO PŘEDEVŠÍM KVŮLI PŘÍLIŠ NÍZKÉ TEPLOTĚ (PRŮMĚRNĚ 40 STUPŇŮ POD NULOU), SILNÉMU SNĚŽENÍ ČI VĚTRU A MÁLO HODINÁM SLUNEČNÍHO SVĚTLA V ZIMĚ, COŽ CELKOVĚ OMEZUJE VÝSTUPY. PŘÍZNIVÉ OBDOBÍ PRO ZDOLÁNÍ VRCHOLU SE TAK NASKYTNE POUZE V KVĚTNU A ČERVNU.

Není divu, že k dobytí vrcholu došlo až po řadě omylů. Během třetího pokusu v roce 1906 objevitel Frederick Cook prohlásil, že dosáhl vrcholu, a svůj výkon popsal v knize s fotografickou dokumentací. Bohužel se později ukázalo, že nebyl na správném vrcholu, ale na jiném, vzdáleném 10 km. Spor se nakonec

vyřešil až v roce 1956, kdy dva horolezci určili přesné místo známé z Cookovy fotografie. Druhý neúspěch byl určitě ještě zábavnější, alespoň pokud se týká události, která se traduje. Během jednoho večera v roce 1910 ve Fairbanksu se skupina zlatokopů, která předtím hodně pila, rozhodla, že na tento