MORČATA
PRAKTICKÁ PŘÍRUČKA
S TIPY PRO CHOV
A PÉČI
Morče 4 Od divokého morčete k domácímu mazlíčkovi 6 Anatomie morčete 11 Smysly morčete 18 Chování morčat 22 Rozdíly v chování 24 Zvuky a řeč těla 26 Vytváření skupiny 39 Lidé a morčata 50 Morčata jako doma chovaní hlodavci 52 Kde koupit morče 60 Výběhy pro morčata 64 Optimální výběh pro morčata 66 Různé typy výběhů 70 Materiál pro vlastní výrobu 74 Druhy steliva 78 Venkovní chov 81 Chladné zimy a horká léta 89 Vybavení a zábava 92 Struktura a zařízení výběhu 94 Výběh po bytě 103
Výživa 108 Stravovací návyky a potřeba živin 110 Vhodné krmivo 114 Změna krmiva 136 Péče a zdravotní prevence 138 Manipulace 140 Péče 142 Zdravotní prevence 147 Častá onemocnění 152 Návštěva zvěrolékaře a péče o nemocné zvíře 168 Potomstvo 176 Nejdřív se kriticky zamyslet 178 Páření, březost a porod 182 Informace 188 Poděkování 189 Užitečné adresy a odkazy 189 K dalšímu čtení 189 Rejstřík 190 Tiráž 192
Morče
Od divokého morčete k domácímu mazlíčkovi
Předkové našich domácích morčat jsou divoce žijící zvířata, která svůj život mistrně zvládají bez lidí. Našim domácím mazlíčkům po nich ovšem zůstaly některé způsoby chování. Nezáleží na tom, jak dlouho jsou morčata domestikovaná a žijí s lidmi. Jsou to zvířata s mnoha zvláštnostmi, potřebami a způsoby chování, které můžeme pochopit, jestliže budeme pozorně sledovat způsob života jejich divoce žijících příbuzných.
Přistěhovalci z Peru
Až do nedávné doby se předpokládalo, že „divocí předci“ těchto našich doma chovaných hlodavců jsou morčata divoká (Cavia aparea). Novější molekulárně genetické výzkumy ale upozorňují na spřízněnost s morčaty horskými (Cavia tschudii). Ta byla pojmenována podle švýcarského badatele v Jižní Americe Johanna Jakoba von Tschudi, který je jako jeden z prvních určil coby samostatný zoologický druh.
Způsob
života
divokých morčat
Morčata horská žijí především v peruánských Andách, na jihu Bolívie, v severovýchodní Argentině a severní oblasti Chile ve výškách od přibližně 2 500 do 4 200 m. Podle některých pramenů se vyskytují i ve vyšších a nižších nadmořských polohách. Žijí v takzvaných mokrých punách, na horských pastvinách a v křovinách. V těchto oblastech dochází ke střídání období dešťů a sucha. Přes den je obvykle velmi teplo, až 28 °C, v obdobích dešťů je dusno a v noci bývá velice chladno, ve výjimečných případech až –3 °C. V chladných obdobích roku se zde často vyskytují přízemní mrazy a deště. Vegetaci tvoří především různé, často vysoké traviny jako například jílek, psineček, rákos, pampas dvoudomý, osinatec, sítina, alpská tráva, druhy bambusu a další. Mimoto se tu nachází nízké keře a stromy, byliny, například mochna husí, kontryhel a svízel. Skromná vegetace nutí zvířata, aby spoustu času trávila příjmem potravy.
Morčata si nevyhrabávají doupata ani nestavějí hnízda. Ve dne vyhledávají ochranu před horkem a dravci ve stávajících doupatech, skalních puklinách, a především v hustých křovinách, kde si vytvářejí prostor ohlodáváním částí rostlin. Jakási doupata a také stezky si budují ve vysoké trávě. Jsou tak relativně v bezpečí před predátory. Potravu vyhledávají v nižších pastvinách.
Život ve skupinách
Morčata horská žijí ve skupinách složených z jednoho samečka a jeho takzvaného harému – tvořeného dvěma až třemi samičkami a jejich mláďaty. Nejstarší samice, a tím i samice s nejvyšším postavením, je samečkovi nejblíže a podporuje jej. Několik takových harémů tvoří velkou volnou skupinu, která obývá určité území,
Bedlivé pozorování okolí a stálá připravenost k útěku.
na kterém se pohybuje. Jednotlivé skupinky spolu v kontaktu ale příliš nebývají. Není jasné, jestli samečci mezi sebou soupeří o pevné postavení v hierarchii, nebo jestli mezi nimi k žádným kontaktům nedochází a jestli jiné samečky včetně dospělých samčích potomků odhánějí a drží je stranou. Uvnitř skupiny morčat panuje jasná hierarchie. Úloha samečků je ochraňovat samičky a mláďata. Své samičky chrání také před ostatními samečky. Samičky spojuje v rámci harému pevné přátelství a mláďata vychovávají společně. Celá skupina vyráží hledat potravu především v ranních a podvečerních hodinách. Zvířata se přitom pohybují na svých stezkách v řadě jedno za druhým. Při pastvě na louce zůstává skupina vždy blízko u sebe. Pokud jedno ze skupiny vydá varovný signál, všechna morčata prchají.
Když jeden hlídá, ostatní mohou v bezpečném úkrytu klidně hodovat.
7 Od divokého morčete k domácímu mazlíčkovi
Cesta ke zdomácnění
Nelze s jistotou říct, jak dlouho už jsou morčata domestikovaná. Existují různé prameny s údaji, které sahají do doby od pěti tisíc po dva tisíce let před naším letopočtem. Nejstarší potvrzené nálezy z horských oblastí se datují kolem roku 900 př. n. l. Tyto nálezy už poukazují na všechny zvláštnosti domestikovaných morčat. Předpokládá se tedy, že v oblasti Altiplano, kde dnes divoce žijí morčata horská, žila tato zvířata v péči lidí dávno předtím. V Peru, Ekvádoru a Chile chovali a chovají morčata převážně jako obětní zvířata, nebo kvůli masu a kožešině. Morčata obvykle žijí s lidmi v domech a volně pobíhají po zemi. Jsou krmená hlavně odpadem z kuchyně. To jsou převážně listy kukuřice a jiné zbytky zeleniny. K tomu se
ještě přidávají divoce rostoucí traviny, větvičky a listy.
Různě zbarvená morčata s různým typem srsti (např. s vírky v srsti, rozetami) byla už v dávných dobách s oblibou používána jako obětní dary, a proto byla už nejméně dva tisíce let před naším letopočtem cíleně chovaná podle barev a typu osrstění. Do Severní Ameriky, Por tugalska a Španělska se první morčata dostala s portugalskými a španělskými mořeplavci a obchodníky teprve v 16. století. Zpočátku byla šlechtou předváděna jako exotická zvláštnost. Díky své čilé rozmnožovací schopnosti a přizpůsobivosti se však morčata zakrátko stala oblíbeným domácím zvířetem široké populace a především v 17. století se dostala do dalších evropských zemí včetně Němec-
Různé varianty zabarvení a struktury srsti jako rozetová nebo bílá existují u morčat už dávno.
8 Morče