9788024297019

z Kardašovy Řečice

Milé děti. Jistě víte, že každé z vás je úplně jiné.

Pocházíte z rozličných míst, různě se jmenujete, jste jinak staří a vysocí, máte odlišnou barvu očí, vlasů, i velikost nohy. Někteří jste pihovatí, jiní brýlatí či s rovnátky, a ze školy nosíte různé známky. Někomu jde čeština, dalšímu stojka a výmyk, a najdou se i ti, co zvládají matematiku a šachy. Zkrátka jste různé – co kus, to originál –, ale většinou býváte nevinné, roztomilé, a maminčiny. A pak jsou také děti, řekněme, z jiného těsta a divokých vajec…

Například v Kardašově Řečici žila sedmiletá

Karolína Fialková a ta byla neskutečně zvědavá. Zajímalo ji, o čem si dospělí pořád povídají, proč věci chutnají různě, jestli když zvířata

neumějí lidskou řečí mluvit, tak jí aspoň rozumí, kde žijí pygmejové, andělé a lososi, v kolika letech si může udělat řidičák na kosmickou raketu… a tak dále a tak podobně. Zkrátka chtěla vědět úplně všechno, byla zvědavější než ta nejzvědavější opice na světě, a pokud se ze svého okolí důvěrněji znáte s nějakou opicí, tak jistě víte, jak zvědavá tahle zvířata jsou.

A právě tahle zvídavá Karolína jednoho dne pro samé přemýšlení nedokázala usnout. O čem že to přemýšlela? Proč existuje tolik druhů uhlí –černé, hnědé, dřevěné a živočišné, za jak dlouho ztvrdne čerstvý rohlík, o kolik je starší doba

kamenná starší než mladší doba kamenná, jestli

dostane k narozeninám psa, a ještě milión dalších otázek se jí honil hlavou, a právě ty otázky jí nedávaly spát. Vlastně je dobře, že mi ty otázky nedávají spát, napadlo ji po chvíli, protože když nespím, tak mám čas hledat na ně odpovědi.

To už se jí ale v mozečku kroutil další otazník, proč vlastně lidé spí. Najednou jí spánek přišel zbytečný, došlo jí, že je to ta nejzbytečnější činnost ze všech, a když ode dneška spát nebude, získá spoustu času na to, aby na všechno

na světě našla odpověď. A od toho okamžiku skutečně nespala.

Že je něco v nepořádku, si všiml kupodivu

tatínek, který jinak pořád jenom pracoval, ale asi po čtyřech dnech se večer maminky zeptal: „Poslouchej, drahá, nemá ta naše Karolína nějaké zarudlé oči?“ Ale maminka řekla: „Mně to nepřijde, a i kdyby, víš přece, jak je zvědavá. Dneska se celý den dívala do slunce, aby spočítala sluneční paprsky, to má asi z toho.“

Ale za pár dní se tatínek zase ptal: „Poslyš, drahoušku, nemá ta naše Karolína nějaké zarudlé oči, a taky velké jako pingpongové míčky?

Až se mi zdá, že jí lezou z důlků.“ Maminka ale řekla: „Nesmysl, dneska byla na plavání, to má z té chlorované vody.“

Po dalším týdnu už ale oči vypadaly jako tenisáky a byly rudé jako Rudé moře.

Nakonec to byla právě maminka, kdo přišel na to, že když u Karolíny v pokojíčku v noci

svítí lampička, není to proto, že by ji dcerka zapomněla zhasnout, když se šla vyčurat. Karolína prostě po nocích nespala, jak rodičům přiznala. Bděla a od soumraku do úsvitu studovala

encyklopedie, atlasy a učebnice pro mnohem starší žáky. Proč asi?

„Že naše dítě nespí, to není jen tak,“ chopil se toho příštího dne tatínek a zavedl dceru za známým dětským lékařem, profesorem

MUDr. Ivanem Kolenem, CSc. Nejenže pan doktor byl veřejnosti známý z médií, navíc to byl i tatínkův známý, spolužák z gymnázia. Důkladně proto Karolínu vyšetřil, ale nic neodhalil. Svraštil čelo a řekl: „Holka je to na svůj věk nesmírně chytrá a bystrá, akorát vám poněkud nespí, a ty oči jako tenisáky jsou taky v pořádku, koukli na ni z očního a prý vidí jako rys, a teď servus, kamaráde, mám sraz s ministrem zdravotnictví, hrajeme spolu tenis.“

Názor lékařské celebrity manžele Fialkovy spíš vyděsil, než uklidnil, a nakonec z toho, že nespí jejich dcera, nespali ani oni. Až do prázdnin…

Na vysvědčení měla Karolína samé jedničky s hvězdičkou. Za odměnu dostala dvě stovky navíc ke kapesnému, čokoládový dort a přeslazenou tmavou limonádu. Když místo oběda všechno spořádala, řekla rodičům, že je unavená

a ráda by si chvilku odpočinula při četbě. S vysokoškolskými skripty geometrie si zalezla v pokojíčku do postele a pak zničehonic… Usnula. S učebnicí pod hlavou místo polštáře. Tak dceru později odpoledne objevila maminka, když jí nesla jablko ke svačině. Sláva, oddechla si a radostí se rozplakala. Kvůli svačině holčičku nebudila.

Druhý den nejenže spala Karolína až do oběda, spala až do večeře, a ani na tu se nevzbudila, prospala v kuse celou noc i další den, a další noc a den, celý týden, deset dní, čtrnáct dní, tři týdny. Nebralo to konce. Až z toho, že jejich dcera v jednom kuse jenom spí, už zase samou starostí nespali její rodiče.

„To, že naše dítě pořád spí, to není jen tak,“ chopil se toho jednoho srpnového dne tatínek a přivedl svého známého, celebritu a kapacitu, profesora Kolena. „Co byste pořád chtěli,“ řekl lékař, „holka tři čtvrtě roku nespala, má spánkový deficit jako Brno, tak to všechno musí

dospat, a teď servus, kamaráde, musím na letiště, letíme s rodinou na Bali.“

Názor lékařského esa manžele Fialkovy částečně uklidnil. Koneckonců že spí Karolína o prázdninách, to by nikomu nevadilo, ovšem prázdniny se chýlily k závěru, blížil se školní rok, co když dcerka bude spát dál a zmešká povinnou školní docházku? Nedá se nic dělat, rozhodl poslední prázdninové ráno tatínek, musíme Karolínu probudit. Vlastně bylo s podivem, že až do té chvíle to nikoho nenapadlo.

Šli do pokojíčku a dceru probudili, úplně jednoduše, tak jako se budí jiné děti.

„Cože, já jsem spala?“ divila se Karolína, ale hned nato volala: „Hurá, začaly prázdniny, kdy že to jedeme do toho Chorvatska?“

„No, letos už ne, zítra totiž začíná škola,“ řekl tatínek.

„Celé prázdniny jsi prospala,“ dodala maminka na vysvětlenou.

„To si děláte srandu,“ čílila se Karolína, „vždyť prázdniny, to jsou koupačky a opalovačky, zmrzliny a blbiny, moře, a že je nám dobře, a výlety, to jsem jako přišla o všechny věci tyhlety?“

Tatínek s maminkou jen pokývali hlavami.

„No co, můžu si za to sama,“ uznala Karolína nakonec, „kdybych nebyla tolik zvědavá a spala, tak bych potom tolik nespala… Víte co?“ vyskočila najednou z postele a rodiče objala. „Užijeme si společně aspoň ten poslední prázdninový den.“

A tak si ho užili. Šli na procházku do města, koupili Karolíně nové boty, šaty a tři zmrzliny, navštívili babičku, cestou domů si dali ještě jednu zmrzlinu, doma se společně navečeřeli a šli spát. A konečně se vyspali jako rodiče a děti ve všech normálních rodinách.