Vítejte ve SVÉM deníku!
My začali tak, že jsme si zapisovali hezké chvíle. Každý den. Posléze jsme si zaznamenávali i ty chvíle, které pro jednoho či druhého hezké až tak nebyly. S odstupem a nadhledem. Bez konfrontace, kterou s sebou občas verbální komunikace nese. Takže se milujeme a štveme pořád dál a pořád je to krásné, a to i díky deníku, ze kterého se stal občasník.
Zakládáme si na tom, že naše soužití by mělo zůstat „chozením“. Chodíme spolu i přes to, že řešíme každodenní rutinní věci – práci, nákupy nebo péči o děti. Chodíme spolu, proto ty nohy na stránkách deníku, který zrovna držíte v ruce…
Mobily a online komunikace nám sice život mnohdy usnadňují, ale my jsme přesvědčeni, že papír je papír.
Tak si pište, sdílejte a mějte se rádi i v těžkých chvílích.
Dejte si prostor.
S láskou
Olga a Martin
OLGA
Tak začínáme. Dneska. Čočkou.
A pak spolu začneme zase běhat. A zase neběhat. A připálíme cibulku. A spálíme se na slunci.
A uvidíme západy a východy. A možná vyjdeme na Sněžku nebo spolu spadneme do peřin.
A byl bys tak hodný a udělal nám první kafe a míchaný vajíčka v tomto roce?
Turka.
A pak si budeme z kávové sedliny věštit celý rok!
Ať stojí za to a má vše, co by měl mít.
Prosím, to kafe do toho mého šálku s kytičkami.
Martin
Tím, že jsem narozený v lednu, ti vždycky hned na začátku odskočím zase o rok. Opět jsem o pět. Jsi krásná jako loni. A my před sebou máme 12 měsíců jízdy, kdy budeš co týden říkat: „Musíme zpomalit, lásko.“ „Ale proč,“ budu se ptát. OK. Ano. Slibuju, že zpomalím. Opravdu. Teď už opravdu.
Pusu na to.
Když ti napíšu „Dobré ráno“, není to jen dobré ráno, ale že jsi pro mě tím prvním, nač po probuzení myslím.
