PILIPIUK upiR z partaje
PřeložilRobertPilch
Copyright©2019byAndrzejPilipiuk
Copyright©2019byFabrykaSłowsp.zo.o.
AllRightsReserved
Copyright©2024fortheCzechtranslationby RobertPilch
Copyright©2024forCoverbyAndrzejŁaski
Copyright©2024fortheCzecheditionby EuromediaGroupa.s.
ISBN978-80-242-9657-9
Dovolená
VzduchnadVaršavousechvěl horkem,alevestarýchtovárních haláchbylpříjemnýchládek.Silnévlhkécihlovézdiseneprohřívalytaksnadno.Kromětohoupířipociťujívýkyvyteplotyslaběji nežlidé.
ZámečníkMareknechalbunduvšatně,vzalbednusnářadím,přehodilsikožený popruhpřesramenoavydalsenasvoudílnu.Vedoucí, starýmistrPiotr,užnanějčekal.Vyměnilisistiskruky.Upírdošelkprvnímustroji.Nastoleleželyčtyři součástky,kterézpoškozenýchmašinvymontovala nočnísměna.
Kritickysijeprohlédl.Vylámanéčiohlazenézuby, vyběhanáložiska...
„Sovětskýšmejd,“zabručelsipodnosem.„Mizerný kov,železamámíňnežmrkev.Zacara,tobylaozubená kola,odlévalaseztvrdéhonástrojovéhobronzu...No nic,dodělámzkonstrukčníoceli,cojepotřeba,aty mašinybudousloužitdalšíchdvacetlet.“
Rozhlédlsepohaleapovzdechlsi.Veskutečnosti secelýstrojovýparkuždlouhohodiljendošrotunebo domuzea.Carskéobráběcístojeserozpadalyvevelkém.Promeziválečnéuždávnonebylysoučástky.Sovětskémělydalekokdokonalosti.Nejnovější,tyzešedesátýchlet,užsitakéodsloužilysvé.Zadívalsestroje stojícívkoutěhaly,přivezenézaGierkaazabalenédo fólie.Znovusipovzdechl.Anglickéstrojenejenžedělalyzávityvopačnémsměru,navícbylykalibrované vpalcích.Francouzskékřehkéšrotynevydrželynapěťovéšpičkyvtovárnísítianovémotorynebyloodkud vzít.
„Vyměnittovšechno,“zasnilse.„Sjednotit...“
„Nadruhoustranu,zacojevyměnit?!Dovéztze Států?Nejsoudevizy,“zašklebilsePiotr.
„Kdybyšlozískatněmecké...Ikdyžaniněmecké neníjakoněmecké.“
„Svatáslova.“
Nemuselitumyšlenkurozvíjet,obasimocdobře pamatovali,jaktovárnadostalanazkouškujedenstroj vyrobenývNDR.Aždotédobysimysleli,žesenejlepšístrojevyrábějízaOdrou,alenajednouseukázalo,ževýrobkybratrskézemějsousiceněmecké,ale jejichkvalitasenějakzvláštnělišíodtoho,cosedalo očekávat.
„Toaťužtoradějizůstanetak,jaktoje.“Mistrupevnildosvěrákusoučástkupřipravenoukobrábění.„Přinejmenšímkdyžseněcorozsype,člověkužjenaučený ahnedví,codělat.“
„No,akdybysenicnekazilo,unudilbychseksmrti,“zabručelupír.
„Nadruhoustranunudný,bezpečnýblahobyttaky neníkzahození,“povzdechlsivedoucí.„Lonijsembyl veŠvédskunastranickéstudijnínávštěvějakozástupcedělnickétřídyařeknuupřímně...“
„Upřímně?Upřímněbybylolepšíotécestěneříkat nic!“zneklidnělMarek.„Užsicenepanujíčasyjakoza Bieruta,aleještětoněkdopráskneastaneseneštěstí!“
„Takřeknujento,žecočlověkjednouviděl,užse nedáodvidět.“Staříksiznovupovzdechlaapatickyse zadívalpředsebe.
AletohodnenebyloMarkovisouzenovklidusi užívatpráce.Sotvastihlnahruboosoustružitpovrch obráběnéhokusukovu,objevilasevzaprášenéhale sekretářka.Zaklapalavysokýmipodpatky,jakcupitala tenkýminožkamipobetonu.
„PaneMarku,nutněváspotřebujínapersonálním oddělení,“zaštěbetala.
„Zastavímsetamběhempřestávkynaoběd,“pokusilsejiodbýt.
Zavrtělahlavou.„Prýtoopravduspěchá.“
„Toříkajívždycky,jaktivkanceláři,takzávodnílapiduši.Dokonceikdyžrozdávalinovoročnípřáníabalíčkysesladkostmiodředitelství,takyříkali,žetospěchá.Ajátadymámdůležitouprácivsamotnémsrdci našítovárnyavestrategickévýrobě,“zabručel.
„Prozatímtodokážuzvládnoutsám,“povzdechlsi Piotr.
„Vásprozměnuchtějívzávodníchgarážích.Aještě musímnajítpanaIgora,“vysvětliladívka.
Vedoucísezašklebil,zastavilstroj,vypnulpřívod elektřiny,zkontroloval,zdajepracovnímístonáležitě
zabezpečené,avykročiljakonapopravu.Upírsevydalopačnýmsměrem.Prošelhalou,přešelnapříčdvoremaužbylvevestibulukancelářskébudovy.Očistil sitěžkápracovníbagančataapustilsechodbou.
Jakmámepřekonathospodářskoukrizi,kdyžjsou nejcennějšízaměstnancizávoduneustálevyrušováni odužitečnépráceanuceniknějakýmbyrokratickým tanečkům,přemýšlel.Mámepřecekancelářskékrysy, abyvpapírechdalydohromadyvšechno,cojetřeba. Ostatně,jenomnaokraj,kčemunámjsou?Zacara stačilopárobchodníků,účetníaprojekčníkancelář.
Zabralijentřimístnosti!Meziválkamisetadyrozmohlidarmožroutivlímečkách,alepořádsevešlido jednohokřídlabudovy.Aleteď?Kancelářejsouvětší nežhaly!Vnašítovárnějevícúředníkůnežlidívevýrobě.
Delšídobubloudilchodbamičástitovárny,kterou mocdobřeneznal.
Konečněnašelnadveříchsprávnoucedulkuazaklepal.Kdyžzevnitřuslyšelzabručenépozvání,vešel. Personalistkapřipohledunanějpřerušilapilování červeněnalakovanýchnehtů.
„Konečněsesetkáváme,“řekla.„Protožeabychbylaupřímná,anijsempořádněnevěděla,jakvypadáte.“
„Nějaksenenaskytlapříležitost,“zamumlal.„Vklidusipracuju,půjčkyanipříspěvkynechci,nebývám nemocný,nechodímpozdědopráceaneberusidovolenou,takžepersonálníoddělenívlastněaninepotřebuju.“
„Avtomsehlubocemýlíte,“věnovalamupřátelský úsměv.
„Jaktomyslíte?“leklse.„Mámpadáka,neboco?“
Spěšněsisáhldosvědomí,alevposlednídoběna sebepřílišneupozorňoval.Továrnanevyrábělaniczajímavého,takžesianinicnenosildomů...Někdona nějnapsaludání?Alekvůličemu?Acobylonejdůležitější–bylnaprostonenahraditelný.
„Covásnemá,jakéhopadáka?“ohradilase.„Právěnaopak.Ředitelstvíserozhodlovášpřístupkpráci ocenit.“
„Poukaznapračku?“ožil.Upířisesicenepotí,ale oblečeníbysečasodčasuprátmělo.Avjejichpračce užmotorfungovaljentaktak.
„Takdobrétozasenení.Alejedetenazávodnídovolenou!“
„Coprosím?!“vykoktal.„Jakto?!“
„Našetovárnamáfiremnírekreačníobjektumoře,“vysvětlilamupersonalistka.„Pravda,nenízrovna velkýanakaždéhosenedostane,aleprošlajsemosobnísložkyamámpoznačeno,žeanivy,aniváškolega Igorsivůbecnevybírátedovolenou.Dvacetlet,možná idéle,protožestarádokumentaceužbylaskartována.“
„Nepotřebujemedovolenou,“zamumlal.„Dejteji někomu,kdomáděti.Aneboněkomustarémuaunavenémuprací.Aťseradujezeslunce,jódu,písku...“
„Příkazvedení!“Vpersonalistčiněhlaseseozval tvrdšípodtón.„Jakožtoodměněnízaměstnancijedete nadovolenou.Povinně.Trochuseopálíte,odpočinete sivsrdcipřírody,“pokoušelaho.
„Mámseopálit?!Proč?!“
„Prozdravíakrásu.Jstebledíjakonějacínebožtíci.
Aještějednavěc.Chatkajeprotři,můžetevzítnejen
Igora,aleještějednohočlověkazrodinynebotřeba známého.“
„Akdybychměljakojet?“odvětilpodrážděně.
„Příštípondělí.“
„Acokdyžseběhemménepřítomnostirozsype něcodůležitého?Kdopakzachráníplán?Tymašiny známdoposledníhošroubkujenomjá.Kobráběcím strojůmanineexistujedokumentace,obyčejnýzámečníkseztohopoděláanovésoučástkynevyrobí. Anáhradnídílynejsou.Jámámzkušenosti.Dělám všechnozpaměti,dopasovávám,dávámdohromady,“ zasténaltiše.
„Pročsetakstaráte,člověče?“založilasiženaruce vbok.„Pracujetepřecevtéhletovárněužnějakoudobu.Jednouseplánpřekročí,jindytonevyjde.Dokonce ikdyžvyrobítetěchpodavačůdosnopovazačů,kolik jepotřeba,stejnětonenídůležité,protožeitovárna nasnopovazačebuďpřekročíplán,nebone.Kdyžpřekročí,stejněnevyrobítedost.Apokudne,budoumít přebytekdílů,avtompřípaděproněněkoliktýdnů bezdodáveknenídůležitých.Kdyžpřekročíteplán, onitonemajíkdeskladovat,protožeskladjedimenzovanýnaplánovanouprodukci,takževaševýrobky rezivějípodširýmnebem.Akdyžmajímálo,čistíod rzito,comajínadvoře,atenhlešrotmontujídostrojů.
Běžnávěc.Ostatněužjestejněčervenec,takžeikdybystesezblázniliavyrobilitypodavačepodleplánu, stejnějenebudoumocinamontovat.Aikdybysejim topodařilo,distribucesnopovazačenerozvezepozemivčas.Žnězačnoukaždouchvíli.Aťužjevyrobíte nebone,letosužjetostejnějedno.Adokonceikdyby
senějakýmzázrakempodařilovšechnozkoordinovat, strojebudoustejněstátabudesenaněprášit,protože kdobyjekoupil?Drobnýmrolníkůmseházejíklacky podnohy,ikdybynaněmělipeníze,azemědělské svazyaJZDuždávnopřešlynakombajny.“
„Tonepopírám.Plánovanéhospodářstvímájistá specifika.Alepřesto...“bručel,ikdyžmocdobřevěděl, žeargumentytétoženyjsounezpochybnitelné.
„Jednavěcsdruhounikdynesouvisí.Mámkamarádkyvněkolikapodnicích,takžetovím.Vkapitalismujetomožnájinak,aleunásmůžetovárnastát dvatýdnyaneníztohožádnýpoprask.Takovájepřevahaplánovanéhohospodářstvícentrálněřízenéekonomikynadkapitalistickou.Učilinásto,kdyžjsem dělalakurzynaVUMLu.Vsocialismujedůležitápředevšímpracujícítřída,takžeužnechcislyšetžádné vytáčky.Jedetenadovolenou.“
Mareksezašklebil,alemuselpřiznat,ženatom, cotaženaříkáopřestávkáchvevýrobě,jekuspravdy.
Takémělidřívenedostateksurovin,kdyžhutěnepracovalypodleplánu.Anadměrnézásoby,kdyžpřekročilyplán.Sámsipamatoval,jakjednoukvůliprémiím udělalidvěstědvacetprocentnormy,jenžezákazník odebraljenstodvacetprocentprodukce.Třidnyzakopávalivestarýchsklepechvyrobenévačkovéhřídele, protožeskladovatjenebylokde,apřecejenemohli prostějentakprodatsoukromníkům!
„No,akdetadovolenábude?“zeptalseodevzdaně. „Kmořitomámepětsetkilometrů.“
„ULeby.Hezképrostředí,komorní,jenosmdesát chatek,kousekodmoře,nevícnežpůlhodinky...Tady
topodepište.Odjezdvnedělivedvěodpoledneodtovárny.Ach,málembychzapomněla.Vedenívásžádá, abystezašeldogaráže.Zdáse,ženafiremnímautobusujetřebaopravitpárvěcí.Chápete,musívydržet cestukmořiabylobydobré,kdybysezvládlivrátit.“
„Odzačátkujsemvtomtušilnějakýháček!“namířilnaženuprstvobviňujícímgestu.„Takžekdyžchci jetnadovolenou,musímnejdřívopravittenšrot.“
„Pročhnedtakostráslovaahloupáobvinění?“odfrklasi.„Zaprvéhonebudeteopravovatsám.Zadruhé,dovolenávámtakjakotaknáleží.Zatřetí,kdyby mělijetjenvašikolegovésdětmi,stejněbystehopřece muselpřipravitnacestu,protožejstedobrýčlověk!Za čtvrté,nikdojinýsistímneporadí.Továrnídokumentaciodautobusunemáme,atakovýfachmanjakovy všechnovyrobí,spasujeanamontujepopaměti.Za páté,ředitelsiurčitěbudepamatovat,kdotenšrot opravil,avíte,žedokážebýtvděčnýtěm,kdopronaši továrnutvrděpracují...Možnáztohonakonecbude itenpoukaznapračku!“
KdyžMareksešeldogaráží,IgoravedoucíPiotr užbylinamístě.Ustaraněsiprohlíželivozidlo.Starý kloubovýJelczsloužildvacetletjakoměstskýautobus adotovárnysedostaljakopodnikový,„nadoježdění“. Pozdravilise,vedoucísistrčildoúst„extrasilnou“,zapálilsiapotáhl.
„Takcoříkáte,panekolego?“oslovilho.„Docela krasavec,tennášautokar,ne?“
„Dohajzlu,tohlejealešrot,“povzdechlsiMarek upřímně.„Mámeoživittuhlemrtvolu,atotak,abyvydrželatisíckilometrů?!“
„Šrotnešrot,jinýstejněnemáme,“pokrčilstařík rameny.„Lepšínámnedají.Akromětohonepřehánějme.Vpodstatěmávšechno,cojetřeba.Volant, kola,motoratakdále.Jo,vlastně,vyznátesevespalovacíchmotorech?“
„Taktrochu,“pokrčilupírrameny.„Sparnímimito šlolíp.Copřesněsnímnenívpořádku?“
„Popravděřečeno,asiskorovšechno.“
„Naspravováníprasklýchblokůjetadyspecialista spíšIgor,“zažertovalMarek.
„Zrovnablokjevpořádku,mámtadynaspravováníněcojiného,“odseklkolega.
„Připokusunastartovatvtomněcorachtá,“upřesnilPiotr.„Asijsouvhájipísty.Atečeolej.Ktomuje jednozadníkolonějakdivněkřivé.Jevhájiosa,nebo jejenomnakřivodisk?“
„Karosériejezespoduúplněprožranásolí,“zabručelIgor.„Praktickynedržínarámu.Isamotnýrámje hodnězrezivělý.Musímeuříznout,ubrousitapřivařit celéplátynovéhoplechu.“
„Můžebýtnerezováocel?“
„Vlastněpročne?“
„Třimilimetry?“
„Mátobýtpancéřovéautoneboco?Milimetrmaximálně.Aradšiještětenčí.“
„Toasitakynajdu.Jdětedoskladuazeptejtese,co mají.Vydajínám,kolikbudepotřeba.“
Mareksikritickyprohlédlpneumatiku,nanížbyly jenstěžípatrnéstopyvzorku.Poklepalnauvolněnýreflektor.Chtělpoklepatinakaroserii,aledostalstrach, žemuprstuváznevdíře,atakmístotohozaklepalna
okno.Těsněníscházelo,zadrnčelo...Gumováharmonikatakéděsilasvýmidírami.
„Týdenpráce,“odhadl.„Aprýseodjíždípozítří.“
„Týden?Anináhodou.Pánové,řeknětesi,koliklidí potřebujetekruce,stáhnemejezdílenadámesedo díla.“
Marekmělnajazykuněkolikjízlivýchpoznámek, alezůstalzticha.Vlastněsemutenúkoldocelalíbil. Přinášelnovévýzvy,vyžadovalpřemýšlení,plánování, aletakétvůrčíimprovizaci.Přesnětak,jaktomělrád. Jentenspěch...
Jaksevěcimají? přemýšlel,zatímcosehrabalpod čelnímaskou.Najednustranutadymámereálnýsocialismus,cožnámposkytujejistouvolnostvdodržovánítermínů,alezároveňstejnějakovkapitalismu musejíbýtněkterévěcihotovévčas.Nejlépevčera,řeklobyse.Zdánlivěplánovanéhospodářství,alenějak nedokázalinaplánovatpracovnířádtak,abychomse řekněmedvaměsícevkliduapomalušťouralivtom vraku.Všechnaprácevúkolu...
Mareksevrátildomůažpodevátévečer,unavený azamračenýjakobouřkovýmrak.Mankasedělaabezmyšlenkovitězíralanatelevizi.
„Cosestalo?“zajímalase,kdyžodtrhlapohledod obrazovky.„Potíževpráci?Drželivástamnanějakých přesčasechneboco?“
„Složitouprácimámvlastnědocelarád,alevyrobitzničehonictřimotorovépísty,seříditjesojnicemi