9788024295466

PRAHY

Jana Jůzlová

Jana Jůzlová PRAHY

Copyright © Jana Jůzlová, 2024

All rights reserved

ISBN 978-80-242-9546-6

Text a fotografie Jana Jůzlová

Mapové podklady SHOCart

Grafická úprava a obálka Veronika Lahodná

Redigovala Petra Diestlerová

Odpovědná redaktorka Leona Macháčková

Technická redaktorka Růžena Hedrichová

Počet stran 144

Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Universum, Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, v roce 2024 jako svou 14 222. publikaci

Sazba Veronika Lahodná

Tisk FINIDR, s. r. o, Český Těšín Vydání první www.euromedia.cz

Naše knihy na trh dodává Euromedia a. s. – knižní velkoobchod Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5

Zelená linka: 800 103 203 obchod-vo@euromedia.cz

Úvod

VPraze žiji 25 let, apokud započítám ivysokoškolské studium, bude to více než 30 let. Nejprve jsem samozřejmě poznávala centrum, pak širší centrum…, ale vždycky mě lákala imísta na okrajích hlavního města, ať už leží na jeho území, nebo kousek za hranicemi. Jednou jsme dokonce skamarádkou realizovaly projekt „Obcházení Prahy“, při kterém jsme během osmi etap urazily přes 130 kilometrů kolem dokola Prahy. Objevily jsme přitom překvapivé množství pozoruhodných míst, ať už se jedná olokality historické astavební památky, anebo naopak přírodní krásy anečekanou „divočinu“. Poznatky na tuhle knihu jsem tak vlastně získávala celých těch zmíněných 30 let, avšak během nich se spousta míst samozřejmě proměnila

knepoznání. Její jádro tak tvoří hlavně výlety zposledních let, veliké množství znich proběhlo „z nouze“ vdobě covidových lockdownů. Bohnickými roklemi mě tak třeba protáhl kamarád spisovatel ašlo tehdy de facto opracovní schůzku. Anebo, pokud by někoho zarazilo množství výletů, které začínají vUhříněvsi, ty jsou plodem pravidelných covidových venčení, protože Uhříněves je zmíst vknize nejblíž mému bydlišti. Avšechny trasy stojí za to.

Vtéto knize budeme kolem Prahy postupovat po směru hodinových ručiček. Začneme na pravém břehu Vltavy na severu, skončíme také na severu, ale na břehu levém. Při toulání budeme kličkovat tam azpátky přes hranice hlavního

Předjaří uLevého Hradce.

města, využívat městskou hromadnou dopravu apříměstské linky. Navštívíme řadu známých, ale ispoustu zapomenutých míst. Budou mezi nimi zříceniny hradů ipůvabné zámky skrásnými parky, vystoupáme na několik rozhleden, pozastavíme se nad chátrající krásou židovských hřbitovů, navštívíme tři letiště, projdeme množství naučných stezek ajednu poutní cestu, budeme obdivovat starobylé románské kostely, místa historických událostí aneopomineme ani Kelty či pravěká sídliště. Příroda nám nabídne lokality svýskytem chráněných rostlin aživočichů, otevřené prostory ihluboké rokle, lesy, louky, skály, procházky podél potoků či kolem rybníků. Je to neuvěřitelně pestrá, apřitom velmi snadno dosažitelná paleta zážitků.

Knihu tentokrát tvoří 35 kapitol popisujících konkrétní lokality advě kapitoly tematické (Vltava ajejí přítoky aVýlety za pivem). Stejně jako vmých předchozích knihách jsou kapitoly barevně rozdělené do tří typů. Prvním znich jsou

kapitoly věnované městům, těch je celkem 8. Nejmenšími znich jsou Klecany aDobřichovice, dalece největším pak Říčany, několik let zaujímající první místo vindexu kvality života vČR. Kromě nich se podíváme ještě do Úval, Černošic, Hostivic, Buštěhradu aRoztok. Pokud si myslíte, že tahle města jen živoří ve stínu veliké Prahy anení na nich nic zajímavého, nejspíš po prozkoumání příslušných kapitol, ahlavně návštěvě samotných měst rychle změníte názor. Druhým typem kapitol jsou ty, které popisují konkrétní výletní trasy. Těch je vknize 14. Protože mám opravdu ráda výlety podél vodních toků, některé znich vedou podél menších říček apotoků, které jsou přítoky Vltavy, například podél Rokytky, Botiče, Radotínského či Únětického potoka. Vkapitolách je vždy uvedena kilometráž, zda se jedná otrasu okružní azda je tam možnost občerstvení (což se ale může měnit dle sezony, dne vtýdnu izánikem či vznikem nějakého zařízení, proto, prosím, buďte bdělí). Vsekci Alternativy jsou uvedeny mož-

Léto uvinořského rybníkaVelká Obůrka.

nosti nejrůznějších zkrácení či prodloužení trasy nebo jiné obměny. Trasy jsou primárně míněny pro pěší výletníky, tam, kde je to vhodné, jsou zmíněny izákladní informace pro cyklisty. Posledním typem kapitol jsou takové, které nenabízejí ani konkrétní trasu, ani jedno místo, ale jsou směsicí obojího. Spolu se závěrečnými kapitolami ovodních tocích aopivu jich je vknize celkem 15. Zahrnují více zajímavých míst vurčité oblasti, případně tipy na kratší procházky, aje jen na čtenáři, co přesně si vybere ajak si to spojí.

Když jsem vposledním roce někde zmínila, že připravuji knížku ovýletech kolem Prahy, dělili se lidé na dva tábory. První se těšili na procházky po okrajových pražských čtvrtích, druzí na místa mimopražská. Doufám, že Toulky kolem Prahy uspokojí obě skupiny aže hranice hlavního města bude potřeba vnímat maximálně při zkoumání dopravy, ale jinak nebudou hrát žádnou roli.

Zimní Berounka mezi Radotínem a Černošicemi.

Podzim vúdolí Radotínského potoka.

1 Bohnice

Bohnice jsou součástí Prahy 8 avobecném povědomí figurují jako sídlo psychiatrické nemocnice,případně jako obří sídliště ze 70.let 20.století.Kromě toho se tu však nacházejí itzv.Staré Bohnice sřadou zajímavých památek aivtěsné blízkosti sídliště se najde překvapivá „divočina“.

STARÉ BOHNICE

Bohnice jsou starobylá obec, zmiňovaná vzakládací listině zdejšího kostela sv. Petra aPavla již kroku 1158. Kostel zřejmě zůstal románský až do počátku 19. století, kdy byl přestavěn vpozdně barokním slohu do dnešní podoby. Vnitřní vybavení kostela je rovněž převážně barokní. Kolem kostela se původně nacházel hřbitov, zrušený na přelomu 19. a20. století. Okolí kostela, označované jako Staré Bohnice, je od roku 1993 chráněné jako vesnická památková zóna. Nejvýraznější památkou je zde statek Vraných (Bohnická 1/36). Areál tvoří obytná budova, výminek spojený se špýcharem astodola. Budovy mají zdobené štíty, zdobená je ivstupní brána. Dnešní podoba statku je barokní, upravená v19. století. Na statku sídlí komunitní centrum „Bohnice žijí“, které pořádá různé kulturní akce aprogramy pro děti (www.bohniceziji.cz).

Za kostelem stojí barokní bohnický zámeček, jednopatrová budova smansardovou střechou avěžičkou z18. století. Dnes je součástí areálu psychiatrické nemocnice aveřejnosti nepřístupný. Severně od kostela, okousek dál po Bohnické ulici, stojí klasicistní budova bývalého zájezdního hostince Uměsta Štrasburku, kde dnes sídlí hospic.

PSYCHIATRICKÁ NEMOCNICE

Psychiatrická nemocnice Bohnice byla založena na počátku 20. století jako vté době nejmodernější „ústav pro choromyslné“ vmonarchii.

Hlavní budovy jsou dílem architekta Václava Roštlapila (autora mj. také Strakovy akademie).

Kromě budovy ředitelství zde upoutá především kostel avodárenská věž, ale památkově chráněné jsou všechny historické pavilony, roztroušené po rozlehlém, parkově upraveném areálu, ivýše zmíněný zámeček.

Výstavba secesního kostela sv. Václava začala roku 1914 avroce 1919 byl vysvěcen. Sloužil nejen pacientům nemocnice, ale také obyvatelům Bohnic. Po roce 1948 kostel ajeho okolí využívala armáda. Vnitřní zařízení kostela bylo rozvezeno do jiných objektů nebo zničeno. Později kostel sloužil jako skladiště. Až po roce 1989 došlo kjeho vyklizení arekonstrukci aroku 1993 byl znovu vysvěcen.

Vodárenská věž je vysoká 45m avodou zásobovala nemocnici od roku 1908 do roku 1972, kdy byl areál připojen na veřejný vodovod.

„HŘBITOV BLÁZNŮ“

AHŘBITOV MAZLÍČKŮ

Vydáme-li se od statku Vraných po modré turistické značce, asi po 1km zvětší části podél zahrádkářské osady dojdeme kbohnickému „hřbitovu bláznů“. Hřbitov má přibližně čtvercový půdorys arozlohu 2,5 ha. Byl vysvěcen roku 1909 apoužíván pro pohřbívání pacientů izaměstnanců psychiatrické nemocnice, ale také například italských zajatců z1. světové války, kteří vzajateckém táboře zemřeli na tyfus. Pohřbívat se tu přestalo vroce 1951, za dobu užívání hřbitova zde spočinulo 4 200 zesnulých. Poté hřbitov pustl. Součástí areálu byla ikaple smárnicí, roku 1989 vypálená vandaly; dnes zní zůstala romantická zřícenina. Ohřbitově koluje

Dnešní podoba kostela sv.Petra aPavla ve Starých Bohnicích je z počátku 19.století.

Zřícenina kaple smárnicí na bohnickém „hřbitově bláznů“.

spousta mýtů adomněnek. Podle jedné zde byl vroce 1918 pohřben Gavrilo Princip, který vroce 1914 spáchal atentát na následníka rakouskouherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este ajeho manželku Žofii. Vroce 1984 tu režisér Miloš Forman natáčel scénu pohřbívání W.A.Mozarta do hromadného hrobu pro svůj slavný film Amadeus. Hřbitov byl řadu let oficiálně uzavřený apřístupný pouze při komentovaných prohlídkách, vposlední době již bývá běžně otevřený.

Naproti „hřbitovu bláznů“ se nachází menší pohřebiště domácích mazlíčků (Pietní park Drahaň) sdojemnou atmosférou.

DYNAMITKA

Na území Bohnic na břehu Vltavy vlokalitě VZámcích vúdolí Čimického potoka se nachází opuštěný areál továrny na výbušniny. Jednalo se oprvní továrnu na dynamit vČechách, založe-

nou roku 1868 (tedy pouhé dva roky po vynálezu dynamitu) aotevřenou za osobní účasti Alfreda Nobela. Výrobky sloužily jak pro důlní činnost, tak pro vojenské účely, odpad zvýroby se využíval kvýrobě hnojiv. Ve 20. letech 20. století továrnu koupil podnikatel František Janeček (pozdější zakladatel značky Jawa), který zde vyráběl ruční granáty. Za 2. světové války se tu vyráběl střelný prach. Po znárodnění roku 1949 se továrna stala součástí Zbrojovky Brno, později ji vlastnil podnik Řempo. Nyní je areál opuštěný achátrá.

PŘÍRODA VOKOLÍ BOHNIC Bohnice se rozkládají na návrší nad tokem Vltavy avjejich bezprostředním okolí není nouze ozajímavé přírodní lokality. Za „hřbitovem bláznů“ modrá značka pokračuje dolů křece přes přírodní památku Bohnické údolí. Na zdejších jižních svazích svystupujícími skalkami rostou teplomilná rostlinná společenstva skalních stepí. Nalézt tu můžeme tařici skalní, koniklec luční český, chráněný křivatec český, bělozářku liliovou či plamének přímý. Stromy zastupují křivolaké duby, hlohy ajeřáby. Zmotýlů se tu vyskytují například oba naše druhy otakárků – fenyklový iovocný. Podobný typ přírodního společenstva najdeme iokousek dále po modré na přírodní památce Zámky, která se nachází po obou stranách opuštěného areálu dynamitky. Modrá značka dále pokračuje přes Drahanské aČimické údolí do Čimic (viz kapitola č.3), její celková délka je 6km.

Přímo na okrajích bohnického sídliště se nachází řada vyhlídek na údolí Vltavy ataké vstupy do několika roklí, které stojí za prozkoumání. Asi nejzajímavější je rokle, do které se dostaneme zohybu Řešovské ulice, někdy nazývaná Černá rokle. Jsou zde dvě studánky arybníček, níže po proudu potůčku pak malý vodopád. Pozor, terén je opravdu dost příkrý arozhodně doporučuji turistickou obuv. Jižně od Černé rokle, mezi ulicemi Na Farkách aUPentlovky, najdeme bývalé hradiště Na Farkách, které největší rozkvět zažívalo vdobě železné. Zokraje rovné

Jedna ze strmých roklí spojujících bohnické sídliště sbřehemVltavy.