9788024294209

Zápisky začínajícího solárníka

Od touhy po vlastní elektřině k prvním vyrobeným

megawatthodinám aneb Příručka, jak to nedělat

Zápisky začínajícího solárníka

Copyright © Euromedia Group, 2023

Text & photos © Otakar Schön, 2023

Photo © wtframecomics, 2023

© Foto na obálce vytvořila Midjourney

ISBN 978-80-242-9420-9

Vážení čtenáři, držíte v ruce knihu, která v detailu a na konkrétních příkladech popisuje fenomén domácí solární energetiky. Kolega Otakar Schön popisoval původně své zážitky a zkušenosti pravidelně do Hospodářských novin a začal s tím v době, kdy se vše spojené s elektřinou, energiemi a cenami dostalo kvůli vypuknutí války na Ukrajině do středu pozornosti nejen Česka, ale celé Evropy. O to jsou jeho zápisky cennější a rád se přiznám, že i my jsme při jejich pozorném čtení nakonec domácí solární elektrárnu na rodinný dům pořídili. Ceny sice už dávno nejsou rekordní, ale pocit alespoň limitované soběstačnosti se vryl do povědomí společnosti hodně hluboko a jen tak ho nikdo nesmaže.

Jak to bude dál? Ota své články pro potřeby knihy doplnil o nové podrobnosti a aktualizoval a udělal je maximálně nadčasové. Proto se hodí nejen pro ty, kteří o solárech uvažují, ale i pro solárníky – začátečníky, kteří se s panely na vlastní střeše teprve seznamují.

Kniha vychází jako první v edici HN a další témata spojená s penězi budou následovat.

Ať je pro vás její čtení užitečné,

Jaroslav Mašek šéfredaktor Hospodářských novin

Léto 2023

Povedlo se to. I když to chvílemi vypadalo, že místo montérů budou mít práci právníci a my se budeme jen dívat na rostoucí počet střech se solárními panely kolem nás, „budoucí solárník“ se proměnil v solárníka začínajícího a spokojeného.

Od prvních vážných úvah do spuštění elektrárny uběhl skoro rok, i když samotná montáž panelů a elektroinstalace zabrala jen den a půl. V průběhu celé akce se změnila legislativa, a tak bylo zřejmé, že pečlivá příprava nestačí. V této knize, která vychází ze seriálu publikovaného v Hospodářských novinách, ale která je oproti němu rozšířená a aktualizovaná, předkládáme čtenářům smlouvy, plány, výpočty i porovnání slibů s realitou a máme přitom jediný cíl: nabídnout podrobného a praktického průvodce jednou z největších investic, kterou můžete udělat v rámci svého domu.

Kvůli problémům s realizací naší elektrárny jsme objevili i nečekané problémy, u kterých selský rozum, i ten novinářský, narazí na realitu zákonů, vyhlášek a korporátních pravidel. Hlavní jsou ovšem výsledky a ty zatím vypadají slibně, i když skutečný výsledek se dozvíme až za sedm až deset let, kdy by se náklady měly vrátit a elektrárna by měla opravdu začít šetřit peníze.

Díky seriálu Zápisky budoucího solárníka a jeho pokračování o začínajícím solárníkovi se k funkční elektrárně dostali další lidé o trochu pohodlněji. K nelibosti některých dodavatelů jsme ukázali kompletní

ZÁPISKY ZAČÍNAJÍCÍHO SOLÁRNÍKA

nabídky, rozebrali záruky, které slibují i třicet let klidu při provozu elektrárny, a podívali se i na sousedské vztahy a památkáře ve vztahu k solárním panelům na střechách.

Dalším lidem seriál, doufáme, pomohl vyhnout se největším šmejdům, kteří, když už se jejich letadlo řítilo k zemi, ještě slibovali úspory z elektrárny, jež zatím není na střeše. Ukázalo se i to, že časná rada konzultovat smlouvu o dodávce elektrárny s právníkem je ten nejlepší krok, jaký můžete udělat.

Přeji vám při čtení slunce nad hlavou a pevnou ruku, až budete vybírat dodavatele své elektrárny. Budete na tom lépe než my. Budete totiž vědět, na co si dát pozor, a nebudete roční spotřebu dělit 365, abyste získali informaci o tom, kolik elektřiny potřebujete na den. A snad se ani nebudete snažit o stoprocentní soběstačnost, protože ta je v našich podmínkách jen pro blázny a snílky.

Váš Otakar Schön

„Věnováno manželce, nejlepší ze všech.“

Cesta k elektrárně na střeše není snadná, levná ani rychlá

2015–2022

Co všechno se musí stát, aby se člověk pustil do investice, která spolkne možná i milion korun, když se sečte všechno, co je rozumné udělat, aby elektrárna na střeše dávala smysl? To už všichni víme. Invaze putinovského Ruska na Ukrajinu přiměla zajímat se o energetickou soběstačnost i ty, kteří po ní nezačali toužit ani po kolapsu Bohemia Energy.

To je ale jen ten poslední impulz. Kouzlu elektřiny ze slunce podléhají lidé už dlouho. Část z nich je motivována snahou snížit vlastní uhlíkovou stopu nebo snahou vydělávat na prodeji energie díky zvýhodněním dostupným v minulosti. A někdo jednoduše chce vlastní elektrárnu proto, že mu maminka v mládí říkala, že by potřeboval vlastní pro ty svoje počítače, a lamentovala, kdo má tu elektřinu pořád platit.

Na začátku roku 2022 se ovšem sešly vysoké ceny energií, žízeň po energetické nezávislosti (pod vlivem invaze Ruska na Ukrajinu někdy motivovaná více ideo-

logicky než pragmaticky) a k tomu státní pobídky, které slibují v ideálním případě dotaci až 365 000 Kč nebo dotaci v podobě „až poloviny“ investice. S odstupem více než jednoho roku se může zdát, že to byla pro pořízení vlastní elektrárny ta nejhorší možná chvíle. Ale na tom už nic nezměníme.

O fotovoltaice jsme u nás doma totiž přemýšleli už léta. Až do podzimu jsme ale neměli pocit, že jde o urgentní záležitost, která by rychle přinesla velký užitek.

I s dotacemi jde o statisíce z vlastní kapsy, o případném pořízení na úvěr nemluvě. Náklady na vybudování elektrárny a pořízení tepelného čerpadla se pro náš dům s necelými sto zastavěnými metry při dvou patrech a suterénu pohybují někde kolem 750 000 Kč, což není úplně málo. A i malá solární elektrárna bez baterií přijde na statisíce korun, pokud má pokrýt alespoň polovinu roční spotřeby elektřiny. K tomu je nutné připočíst další náklady, na které spousta lidí zapomíná nebo které ignoruje a odkládá do budoucnosti, i když je to kontraproduktivní.

Nakonec jsme došli k závěru, že dává smysl elektrárnu pořídit jako investici do budoucna, do bydlení s minimálními náklady.

Od prvotního rozhodnutí nám ale trvalo několik měsíců, než jsme začali něco opravdu dělat. Potíž byla nejen v přirozené lenosti, ale také v tom, že než začnete objednávat elektrárnu, musíte si nejprve nastudovat problematiku fotovoltaických elektráren a energetické soběstačnosti. Tedy nemusíte, ale když to uděláte, máte výrazně vyšší šanci, že na konci akce bude

čekat funkční systém, který se snad rozumně zaplatí a vyplatí.

Jak se ale ukázalo, ani předchozí studium a schopnost počítat neznamenaly, že se člověk vyhne všem nástrahám. Nikdo nemohl předem čekat, jak se český solární trh během jediného roku promění a že tisíce lidí budou mít problémy s firmami, od kterých si objednali elektrárnu za stovky tisíc.

Ideální výchozí pozice při hledání dodavatele elektrárny je vědět úplně všechno o energetické náročnosti domu. Evropské regule a energetické štítky budov jsou relativně nová záležitost, většina domů je starších, a nejenže mají větší tepelné ztráty než novostavby, ale hlavně jejich majitelé sami často vědí jen to, kolik platí za topení a elektřinu, nic víc.

Prvním krokem při hledání dodavatele elektrárny je ideálně začít u zkoumání vlastního domu, nejlépe rovnou energetickým auditem. Rady týkající se objednání energetického auditu a vytvoření energetické studie opravdovými odborníky ale narážejí na realitu. Nabízené termíny pro vytvoření auditu od firem z Prahy a Středočeského kraje byly až za půl roku, a to se ozvaly jen dvě asi z patnácti poptaných firem. To by pro nás znamenalo odsun realizace elektrárny až někdy na rok 2023. Skutečných odborníků je však málo i dnes, jen je snazší je najít.

Ale plnohodnotný audit přijde přibližně na 30 000 Kč, což je i v kontextu solární elektrárny velká částka – kolem deseti procent nákladů. V praxi navíc plnohodnotný audit není potřeba – není podmínkou

pro získání dotace, jen pomůže kombinovat různé metody a produkty, místo elektrárny může jen doporučit zateplení.

Doba webová naštěstí skýtá spoustu zdrojů informací, které lze využít k získání kvalifikovaného odhadu situace. Najít ty správné zdroje není úplně snadné, ale na diskusních fórech je často možné najít rady skutečných odborníků. Obecně platí to, co u všech internetových zdrojů a studia jakéhokoliv tématu či oboru: potřebujete ideálně objektivní data a schopnost aplikovat je na vlastní podmínky. Hodně se dá zjistit i ze samotných faktur za dodávky energií – pokud jsou hodně vysoké, je vhodné hledat nejprve úspory a elektrárnu stavět teprve potom.

U fotovoltaiky je to trochu snazší. V zásadě jde totiž o jednoduchou technologii, ke které je k dispozici spousta dat o tom, jak a kdy svítí slunce a kolik je z něj možné dostat energie. I velcí fanoušci elektřiny ze slunce tak musí přiznat, že v zimě elektřina z panelů na střeše rozumně „neleze“. Můžete se pak rozhodnout, jak moc chcete investovat do naddimenzovaného systému nebo jak se postavíte k ukládání vyrobené energie pro pozdější spotřebu.

V podstatě jde jen o to, jestli má smysl pořídit si drahé bateriové úložiště, nebo ne. Zastánci fotovoltaiky bez baterií počítají s tím, že přes den vyrobí hodně energie, přebytek prodají za tržní nebo předem domluvené ceny obchodníkům s energiemi a z výnosu pokryjí nákup energie z distribuční sítě. Tento přístup má fungovat i v rámci celého roku – správně

dimenzovaná elektrárna by měla v ideálním případě

vydělat v létě na zimní nákupy proudu ze sítě.

Akumulace elektřiny do bateriového systému přímo v domě vyžaduje vyšší počáteční investici, ale její přínosy jsou evidentní, a to nejen z pohledu návratnosti elektrárny. Panely na střeše vyrábí elektřinu, jen když svítí slunce, ale to nesvítí celý den. Bez baterií tak člověk od soumraku do svítání kupuje energii z distribuční sítě, i když přes den vyrobí více energie, než dokáže průběžně spotřebovat.

My jsme se rozhodli pro bateriové úložiště ze dvou důvodů. Baterie umožňuje výrazně zvýšit množství

energie, které je možné spotřebovat v rámci domácnosti – stačí, aby svítilo pár hodin za den, a z baterií lze elektřinu čerpat zbytek dne a noci.

Proti tomu ceny energie na burze kopírují poptávku a nabídku, což nemusí být ve prospěch provozovatelů domácích elektráren – a často také není. Nejvíce elektřiny se prodává v létě, kdy jí mají všichni dostatek, protože obnovitelné zdroje energie jedou v celé Evropě jako o život a stále jich přibývá. V zimě pak bývá elektřina dražší než v létě, protože fotovoltaika v zimě vyrábí jen zlomek letních objemů.

Pak je tu ještě institut takzvané virtuální baterie, který kombinuje spolehlivost fyzické baterie s cenovou předvídatelností – pro spoustu rodin jde o ideální způsob, jak s elektřinou nakládat. Podmínky virtuální baterie se ale postupem času mění, a hlavně není

virtuální baterie dostupná pro každého. A ne každý může elektřinu ze své elektrárny posílat do distribuční

sítě, ale k tomu se ještě dostaneme, stejně jako k výpočtům toho, do jaké míry se vyplatí pořídit si baterii (nebo baterii virtuální).

Výsledným požadavkem na „naši“ elektrárnu pak byla v podstatě „standardní“ kombinace, tedy maximální možný výkon energie pro domácnosti bez výrobní licence a k tomu baterie, která s dostatečnou rezervou pokryje noční spotřebu.

Maximum pro rodinnou elektrárnu bez licence je 9,99 kWp, k tomu by měla stačit baterie s kapacitou 10 kWh. Průměrná spotřeba mimo denní svit je u nás někde kolem 5 kWh, kvůli životnosti baterie a záloze pro případ výpadku je vhodné mít větší nominální kapacitu než to, co člověk reálně potřebuje. A minimální

Plochá střecha má výhodu v možnosti nastavit panely libovolným směrem, ale nevýhod je také spousta.

kapacita baterií pro získání dotace je v kWh stejná, jako je maximální teoretický výkon instalovaných panelů, tedy 10 kWp a 10 kWh. V praxi ale bude často limitem plocha střechy, tedy to, kolik panelů se na ni vejde.

Maximální výše dotace je 205 000 Kč pro většinu krajů (a bez kombinací) s dalšími prvky programu

„Nová zelená úsporám“. To však nepokryje ani polovinu celkových nákladů „maximální možné“ elektrárny.

U baterie pak platí, že větší je lepší, ale kvůli vysokým

cenám bateriových úložišť se většina zákazníků drží

poměru 1 : 1. Limitem jsou i kapacity bateriových modulů od různých výrobců.

Objektivní nástroje, nevěrohodné rady

Nástrojů, jak se dopočítat potřebných dat, je spousta, ale pro zájemce o fotovoltaickou elektrárnu je zásadní jediný datový zdroj – vlastní spotřeba a její průběh během dne. Samotnou spotřebu lze zjistit z vyúčtování, doporučuje se vzít průměr (nebo trend)

za poslední tři roky a pro jistotu něco přidat. Tohle základní vodítko má ovšem jeden nedostatek, na který jsme přišli až poté, co už byla elektrárna oficiálně připojena k distribuční síti a začala fungovat: v zimě a přilehlých měsících je spotřeba elektřiny v domácnosti citelně vyšší, i když topíte dřevem nebo plynem.

Je to logické – v zimě se nosí více oblečení, takže se také více pere a suší v sušičce. Den je kratší, takže se více svítí. Více času se tráví doma, takže běží televize, o pečení cukroví a vánoček nemluvě. Prosinec je z pohledu fotovoltaiky čiré peklo a při plánování je snadné na to zapomenout, zvlášť když nevěříte –nebo nechcete věřit – odhadům ve vyúčtování elektřiny, pokud informace o spotřebě po jednotlivých měsících obsahuje.

Na zbytek existují volně dostupné nástroje včetně evropského geografického solárního systému (https://

Díky dlouhodobým datům a šikovným aplikacím je možné předem zjistit, kolik bude elektrárna vyrábět energie v průběhu roku.

re.jrc.ec.europa.eu/), který ukáže, kolik energie lze vyrobit v místě vašeho bydliště. Web je v angličtině, ale webový prohlížeč ho zvládne přeložit do češtiny.

Stáhnout si lze i PV*SOL 2022, profesionální software pro plánování fotovoltaických elektráren, dostupný také v jednoduché online verzi. Ta je pro začátečníky vhodnější.

Skvělým doplňkem pro sledování a řízení spotřeby jsou obyčejné a poměrně levné chytré zásuvky, které umí měřit spotřebu připojených zařízení, zaznamenávat ji v čase a na dálku celou zásuvku vypnout. Na zjištění toho, kolik který spotřebič „žere“, stačí jedna taková zásuvka s cenou do 500 Kč; bude užitečná i tehdy, až všechno změříte, i kdyby měla sloužit jen k tomu, abyste na dálku mohli dětem vypnout počítač, když mají jít spát.