duchařskýpříběh
předtřemilety
Žebysedalovyrazitnahřbitov,bylSilasůvnápad.Práskli jsmesiužunějnakoleji,abynáskyselinkapořádněnakopla.Kdyžjsmevyšlizkampusuapřelézalitepanýplot Hollywoodskéhohřbitova,bylijsmevšichničtyřiužslušněsjetí.
„Conástonapadlo,conástonapadlo,“drmolípolohlasněAmarapořáddokolajakonějakoupotrhloulitanii. „Conástonapadlo,conásto–“
„Myslinato,žetunejsisama,“zašeptáSilasazdolává plotjakoprvní.Přehoupnesepřeshrotyjakoolympijský šampionvdisciplíněvykrádáníhrobů.Za tohle bysifakt zasloužilzlatoumedaili.
ChudákuTobiasovisenaplotěnedařínajítoporupro nohy.Obnošenévanskymukloužouapřipomínátohomaličkéhozoufalce,kterýnadětskémhřištinemádostsíly vpažích,abysesámvytáhlnadětskouhrazdu.Jemutrapné požádatopomoc,pořádodstrkujeruku,kteroumuSilas podává.„Užtambudu,užtambudu,“brblá.
ZbylijsmenaulicijensAmarou,atakseopřemedo Tobiasovapohubléhozadkuapostrčímehonahoru.Nahmátnupřitomjehotvrdousedacíkost.Zmísta,kdestojíme,sechvílizdá,jakobyplotpřeletěl;vypadájakonějaký
PROLOG
žirafínetopýrmáchajícíkřídlynapozadískvrnitépurpurovéoblohy.
PakpřijdenařaduAmara.Začneječet,protožeseskoro napíchlanazrezivěléšpice.Všichnijiokřikujeme,aťjezticha,neboseotomezizáchvatysmíchuaspoňsnažíme. Přešvihnesepřesplotasletípřímonaobličej.Nato,abychomviděli,jakdopadla,jemocvelkátma,protožeSilas námzakázalpoužívatmobilykesvícení,atakzažívámhorkouchvilkuvobavách,jestlisineroztřísklahlavuonáhrobekneboněcotakového.JenžeonasehihňájakobabaJaga natripuaválísevtrávě,takžemámejistotu,žeještědýchá.
„Pojď,Erin,“zveměSilasskrzmříže.Držísejichoběma rukamaaobličejcpedomezery.Jakoodsouzenec,kterého jsmepřišlivysvobodit.„Teďty.“
Nedokážuodolat.Strkáobličejkemně.Jehortymám přímopředsebou.Naklonímseaskrzplotmudámpusu. Rezavétyčesemizaryjídotváříarozmažoumimejkap. Čelistisedosebenachvílizaklesnou.
„Proboha,lidi,“šeptáAmara,jenžetoneníšepot.„Když už,taksipořiďtespolečnejhrob.“
Najednoutovidímjinak. Tohlenedokážupřelézt. Co kdyžmiuklouznenohaanabodnusenajedenztěchhrotů?
„Todáš,“ubezpečujeměSilas.„Pomůžuti.“
SilassTobiasemchytnoukaždýjednumojinohu,zvednouměajásepřitáhnuzanejhořejšípříčku.Představtesi roztleskávačkynastavěnédopyramidy,nadkteroumětihle dvaborcivyzdvihnou,přehodísiměpřeshlavy,jáudělám vevzduchutennejúžasnějšípřemet,jakýjstekdyviděli, adopadnusnožmonanáhrobníkámen.Potakovémvýkonubysetribunyrozječelynadšením.
Jenžejstevedle.Přistálajsemnazadku.Atvrdě. Silassenademnousklání.„Nestalosetinic?“
„Myslím,žemámzlomenoukyčel.“
12 ClayMcLeodChapman
„Topřežiješ,“odmávnetoSilas.„Podejmiruku.“
Silaschce,abychzkusilaskákatnajednénoze.
Silaschce,abychsepoklepalapohlavě.
Abychsedotklanosu.
...Silasuždálnechcenic.
Našečtveřicesevydápokřivolakýchcestičkáchmezi hroby,nakloněnýminavšechnymožnéstranyjakovypadanézuby.HřbitovsejmenujeHollywoodský,protoženěkolikrodákůzRichmondusekdysihodnědávnoproslavilo adomůsevrátili,ažkdyžnatáhlibrkaachtělibýtpohřbení vrodnéhroudě.KaždýsedřívečipozdějidoRichmondu vrátí.Hlavnětadyležípadlíkonfederačnívojáci,alejetu zahrabanýchipárzapomenutýchfilmovýchhvězdiček.Turistésefotíujejichnevkusnýchhrobů–aleteďužjehřbitovníbránaněkolikhodinzavřená,akdotadyzůstal,ten ležídvametryhlubokovzemi–tedykroměnás,kterým prodnešnínocpatřívšechpětapadesáthektarůhřbitova.
„Pojďzamnou,“vybídneměSilas.„Opatrně.“
Jakobyčekalnanarážku,Tobiaszakopne. Sranda. On jeizabíléhodnevíceméněslepý,anityjeholenonkymu nejsounicplatné.Kdyždennísvětlonahradízamženátma aktomusepřidápárpřekážekvpodoběžulovýchkvádrů, nemůžetesedivit,žeseneudržínanohou.
Nedámito,abychsenezeptala:„Kamjdeme?“
„Uvidíš.“
Silasnikdypředemneprozradí,comávúmyslu.Tím bypřecepokazilpřekvapení.Mápodivnouschopnostnás zverbovat,přimětkaždého,abydělal,cořekne–aonříká hlavně jdeme,jdeme,jdeme. Mánakažlivouchuťdoživota, pustitsedotohosnímjevzrušující,alezároveňděsněvyčerpávající.Conatomzáleží,žedruhýdenránomusíme vstátnapřednášku?Copakjsmeseještěnepoučili,žeškolnímrozvrhemseřídíjensrabi?Silastvrdí,žemámenavíc
Požíračiduchů 13
nežběžnéovcenauniverzitě,akdobyprotitomuněconamítal?Mnětopřijdejakosprávnýnázor.Dovedenáspřesvědčit,abychomzapomnělinavlastnízábrany,abychom seoddalináhlýmpopudům.Abychomzahlubokétmynaskakovalidoprojíždějícíchvlaků.Abychomsebezrozmýšlenívydávaliautemnavýletydoneznáma.Abychomchodilinanočníprůzkumyplantáží,kdeúdajněstraší,avydrželitam,dokudnadopuštěnýmitabákovýmipolinevyjde slunce.
Městopatřínám, takzníjehokrédo.Čtyřemmušketýrům.JedenzavšechnyavšichnizaSilase...
Dohromadynásspojilnasemináříchtvůrčíhopsaní vprvákuspolečnýobdivkpostmodernímautorům.Paul Austercosplay,vpodstatě.SilaschcebýtdruhýDavidFosterWallace,včetněšátkukolemhlavyatakovýchvěcí.TobiassinárokujeDonaDeLilla.Amarajenezdravěposedlá Pynchonem,atakhorujeproněj.OmněSilasprohlašuje, ževsoběmámněcozLethema,ažnato,žejáodnějnikdy nicnečetla. Vyližsi, odpálilajsemhoadalasizáležet,abyto zněloopravduodplic. Spokojímsestím,kdyžbudunejlepšíErinHillovánasvětě. LiteraturabylanaševěžzeslonovinyaSilasmidávalzakoušet,žejsemvnítennejvyleštěnějšíkel.
„Něcoměkouslo,“zaúpělaAmaraapláclasedlanípřes holérameno.Ztohojasněvyplývá,ženavýpravuvylupovačůhrobůseneobléklazrovnapatřičně.„Jakjetoještědaleko?“
„Užtamskorojsme.“
„Anemůžešnámprozradit,kamvlastnějdeme?Nežmě totadysežerezaživa.“
„Trpělivost,“odvětíSilas.„Kdosipočká,tensedočká...“ Míjímandílkausazenéhonavrcholusloupu;otáčíke mněhlavu.Zastavímse,jestlisemitonezdálo,zírámna
14 ClayMcLeodChapman
boubelatéhonahatéhochlapečkasmaličkýmikřídly.Mrknenaměsvýmabezbarvýmaočima.
Ach,bože,taktonebylajenvidina.Jsemráda,žejsemsi vtomudělalajasno.Jehovytesanérysyohladilčas,povšech těchdesetiletíchnadeštiavziměmuzobličejezbylajen šedáplocha.Očnívíčkamualezůstala,zvedajíseaklesají přesdvěkamennékoule,kterémázasazenédodůlkůjako dvěshnilávajíčka.Náhrobníkámenjenadospěléhonebožtíkapřílišmalý.
No,doprdele...Tadyjepohřbenédítě. Nevyřklajsemto právěnahlas?Nejsemsijistá.
Přejedurukoupohrobě,prstyhmatajípokaždémpísmenu,jakobychčetlaBrailleovopísmo.
LONNIENADLER,DÍTĚNAVRÁCENÉBOHU.
„Erin?“Silasměchytnezarukuavrátímědoreality. „Nenítinic?“
„Ne.“
„Určitěne?“
„Nnnne,nic.“
„Držseumě,“vyzvemě,vezmemězarukuavedemě mezizvlněnýmiřadamihrobůajávduchu–doufám,žejen vduchu–říkám zůstaňsemnou,zůstaňsemnou,zůstaň.
Náhrobkynepostojíchvílivklidu.Mramorseohýbá. Náhrobníkamenysekemněotáčejí,kdyžjemíjím.Skoro jakobytobylyroztančenémuchomůrkysvyrytýminápisy naposkakujícíchkloboucích–.
MÁMILOVANÁŽENA.VZPOMÍNÁMESLÁSKOU.ODEŠELPŘÍLIŠBRZY.TĚLESNĚTUNENÍ,DUCHEMZŮSTÁVÁ. Musímseuklidnit.Dýchatzhluboka.Nebláznit.
„Conástonapadlo,“nepřestávádeklamovatAmara.„Co nástonapadlo,conástonapadlo...“
Posouvámevlastnímeze, jakobychslyšelaSilase. Žijemenaplno.Dělámesitadyztohoměstasoukroméhřiště
Požíračiduchů 15
avyjemenaměsíc. Alezachovávámlčeníavedenásmezi skotačícímináhrobky.
AniTobiasnemluví.Nevykouknezesvéulity.Drogamu neděládobře,tojevidět.Radějinechcivědět,jakýosobní hrůzostrašnýfilmsemuprávěodvíjívhlavě.
Alenezajímáměto.MůjsvěttvořímejenSilasajá.My dvarukuvruce.Ukazujemicestu,vždyckyměvede.Ani nevím,jestliseještěnohamadotýkámzemě.Klidněbych semohlaproměnitvnafukovacíbalonek.Zmépažesestal provázekaSilasběžíhřbitovemajápovlávámvevětru.
„Ajsmetady,“proneseazastavísepředhrobkou,jež vypadájakonějakýpodivnýkříženecmeziantickouastaroegyptskouarchitekturou.Betonpokrývápopínavévíno. Ne,chyba.Jeposprejovaný.Musímmhouřitoči,abychrozeznala,cojenahrobcenapsané.Aniteďsepokroucená slovanechtějízklidnitnatolik,abychjemohlapřečíst.Dokážurozluštitjen...
VSTAŇ,MRTVÝZRICHMONDU,VSTAŇ!
Brankadohrobkybymělabýtzamčená,jenženení.Silasnanizatlačíaonasesnadnootevře,zarezlépantyskřípají,žesetorozléhápocelémhřbitově.
„Taktoanináhodou,“prohlásíAmara.„Dovnitřnevlezu.Jsoutampavouci!“
„Takpočkejvenku,“vybídnejiSilas.„Budešhlídat.“
Okamžitězmizívhrobce.Tobiasseskloní,vejdezaním jakojehoztracenýstínadávásipozor,abysehlavounebouchlodveřnípřeklad.
Počkejnamě,počkeeeeej, představujusi,jakvolástínza Silasem.
Amarasenaměpodívá.
Našepřátelstvídospělodofáze,kdyjsmesivytříbily psychickéschopnostinatolik,ženámkekomunikacistačí jenmozkovévlny.
16 ClayMcLeodChapman
Tytamfaktchcešjít? tážesepohledemajejíhlasmi současnězaznínaplnovhlavě.
No...já...asijo.Chápeš,kdyžužjsmesedostaliažsem... Sessnadposrala,Erin. Jevidět,žesejítonelíbí. Vážně tamjdeš?
Pojďtaky!
Ne,vžádnýmpřípadě.
Jakmyslíš.Trhášpartu. Skloněnávlezudohrobkyaokamžitěcítím,jakseochladilo.Uvnitřjepořádnázima.Leze mipodkůži,hluboko,pronikáažnakost.
Mámkratičkouchvíliprosebe,kdySilassTobiasem jsouspolečněněkdeuvnitřaAmarazůstalavenkuvohromnémprostoru,kdemápodnohamajednohomrtvéhovedle druhého.
Udělámto,codělámpokaždévtakovéchvíli:vytáhnu zkapsypopisovačanastěněnajduvolnémísto.Obyvatel hrobkymisnadodpustítakovoudrobnounetaktnost,když stěnypočmáralmalůvkamiužbezpočetnávštěvníkůpřede mnou.Dvojicetuzvěčnilysvojejména: PAUL+HANNA4EVA. Zahlédnuněkolikneumělýchpentagramů.Tagykudrlinkovitýmpísmem: ZOMBÍCI.AŤŽIJEVIDEOFANDA.LOVCYDUCHŮ.
Můjpříspěvekjerelativnějednoduchý
ERINJETU
Vpřítomnémčase.Nevminulém.Částsebetadyzanechám.
Budutupořád.
„Ježiš,tojekosa,“zakňouráAmarazamnou.Nikdynevydržídlouhosama.Vítostejnědobřejakojá.Silastoví každopádně. Nesnášíbýtsama.Přivinesemně,zastrčími rukupodpažiatřesesezimou.„Stýskaloseti?“
Požíračiduchů 17
„Jakovždycky,“odpovím.JakodivácinadcházejícíSilasovyseanceseksoběstulímevpomyslnéprvnířadě.
„Všichniseposaďtedokruhu,“vybízínás.
Přineslsisvíčky.Pochopitelně.Jehobatohobsahempřipomínákrabičkuposlednízáchranyprokaždéhopokušitelenadpřirozena.Vytaháznějpotřebnéproprietyazačne rozsvěcet.
„Nesedímnikomunahrobě,“Amarajakobyujišťovala samusebeajásnívýjimečněsouhlasím.Všudekolemslyšímneznatelnécvakáníchitinovýchnožekhmyzu.Ponoze semiplazísnadkilometrdlouhástonožkaanedápokoj,ani kdyžjiněkolikrátposoběplácnu. Zalezutimezinohy, promluvíastočísedosmyčky. Hihihihihihi.
„Pojďsem,“vybídneměSilasaproberemězomámení. „PanPoolsenebudezlobit.“
„Tojekdo?“nechápu.
„TyjsiještěnikdyneslyšelaopanuPoolovi?Někdyse muříkátakyRichmondskýupír,aletojekravina.Veskutečnostijetorevenant.“
Amaraodfrkne,ažsetoozvěnourozlehnepocelémstísněnémprostoruhrobky.
„Pardon,“omluvíse.„Cožeje...?Reve...co?“
„Revenant.Ten,kdouvízlnahranicimezisvětemživýchamrtvých.“
„Tojemiholíto,“poznamenámapohledemsklouznu kestínůmvrhanýmsvíčkami,ježsepřelévají,jakobybyly tekuté.Necítímžádnéprouděnívzduchu,aleplamenyse mihotajíaohýbajíkestraně,jakobynaněskutečněpůsobilanějakávnějšísíla.
„Podejmiruku,“vyzveSilasTobiaseaprstypřejíždípo mramorovémobloženíhrobky.
Tobiasbeznámitekvyskočí,abymuvyhověl.„Jo,jasně.“ Tojezacelounocjehonejdelšíproslov.
18 ClayMcLeodChapman
Silaschce,abychsesnímvloupaladotéhlehrobky. Silaschce,abychsnímvykopalatadytenhrob. Silaschce...
„Hele,“ozveseAmara,„cotoděláš?“
„Potřebujujehojazyk.“
„Cože?Řeknitoještějednou.“
„Prýkdyžrevenantovivyříznešjazyk,můžešpakmluvit smrtvými.“Silastopronesedocelaklidně,jakobytobyla tanejpřirozenějšívěcnasvětě.
„Taktone,“vrtíhlavouAmara.Jejíhlasseodrážíodstěn hrobky.„Dobrounoc,jájdu.“
„Nezdáseti,ženato,abysztohovycouvala,jeužtrochu pozdě?“
„Dělášsisrandu?Neřekljsinám,žebudemeuřezávat kusyzmrtvol!“
„Ašlabyssnámi,kdybychtitořekl?“
„Sipiš,žene!“
Jakonezúčastněnýdiváksleduju,jakseštěkají.
„Abylonutnédátsiktomutrip?“chcevědětAmara.
„Apročbyne?“zníSilasovaodpověď.Mávždyckyna všechnoodpověď.„Usnadňujetospirituálníspojení.Musímsisněkýmpromluvit.“
Smatkou, napadnemě.Silasjinikdykonkrétněnezmíní.Nemusí.Všichnivíme,žezemřela,kdyžmubylodevět. Silasochotněpřipouští,žezahynulapřidopravnínehodě, alemněpřiznal,žesedělpřipoutanýnazadnímsedadle, kdyžtodojejichToyotyMatrixnapálilnamezistátnídálnici kamion.Silasmivyprávěl,jakjejichautovyletělozvozovky, obracelosevevzduchu,ažsemuztohotočilahlava,žesi vzpomíná,jakmatcevlálykolemobličejevlasyakrksejí kroutil...akroutil.Pakzůstalinajednoujedennadruhého hledět,matkasekrvípodlitýmaočimadívalanazadnísedadlootvoremvopěrcehlavyabradumělaopřenoumezi
Požíračiduchů 19
lopatkami.Páteřsejítakpřekroutila,žejímálemupadla hlava.Namístějiudrželajenzkroucenákůže.
Aleneumlčelojito. Vypadalahroznězmateně.Nechápala,cosesníděje.Bylavtéchvíliskoromrtvá,alemluvila namě.Říkala,ževšechnodobředopadne.Žeseminicnestane.Žeměmáráda.
Silasvyvázlznehodybezjedinéhoškrábnutí. Zázrak, tvrdil.Tehdyzačalvěřitnapřízraky.Ahledatmatku.
Stěnahrobkysevrohudrolí.
Stačí,abydoníSilaspárkrátkoplpatou,abudeseporoučet.Kamenyvypadnouauvolnícestukrakvi.
„Takstímjdidoprdele,“ulevísiAmara.„Stímjdifakt doprdele.“
„Tysistoupnitadynatustranu,“instruujeSilasTobiase. „Ajenommipomoztáhnout.“
KlucisepustídovyhrabáváníjakéhosiDrakulyzvidlákova,nebojakhocharakterizovalSilas,aměsAmarounechají,aťsiporadímesvlastnípanikou,jaknejlépeumíme.
Oběmajenámjasné,žejetodebilnínápad.Amaramě otomnemusípřesvědčovat,alebudeházetvinunamě, protoženaneprůstřelnéhoSilasesinedovolíavyčítatto soběsaméjisamozřejměaninenapadne.
Pohledemzabloudímkevchodudohrobky,jímžsedovnitřderetemnota.
„Kluci?“Nikdominevěnujepozornost.„Kluci!“
„No?“ozveseSilas.„Coje?“
„Přízraky.“Víczesebedostatnedokážuajenukazuju kedveřím.Hřbitovjejichplný.Přeshrobypřejíždějíkruhy světla.Blížíse.Plujípřímoknám.
„Vidíšjetaky,ne?“zašeptám.„Prosím,řekni,žejetaky vidíš.“
„Cotoje?“vydechneAmaraohromeně.
„Utíkáme,“zavelíSilas.
20 ClayMcLeodChapman
