PO
P O VÁ NÍ IŇO
DM
PODMÍNĚNÁ REAKCE
Malé dítě, které se přirozeně bojí hlasitých zvuků, si je může spojit s neškodnými předměty.
ÍM P DM ŘED IŇO VÁ N PO
Í
PO
32
PODMÍNĚNÝ PODNĚT
Pes se naučí slinit i na neutrální podnět, např. zvonění zvonku.
Naučený strach VÁ N
Naučená reakce
K!
PO IŇO
EM NÍ B Ě H OVÁ IŇ DM
S PR Á
NEUTRÁLNÍ PODNĚT
PO
NEPODMÍNĚNÝ PODNĚT
ŽÁDNÁ REAKCE
Í
NEUTRÁLNÍ PODNĚT
BĚ DM HEM IŇO VÁ N
NEPODMÍNĚNÁ REAKCE
PODMÍNĚNÝ PODNĚT
PODMÍNĚNÁ FOBIE
DM
ÍM ED PŘ VÁ N IŇO
DM
NEPODMÍNĚNÝ PODNĚT
K!
PO
PO
S PR Á
PAVLOVOVY REFLEXY
EXPERIMENT S BERTÍKEM
Koncem 19. století učinil Ivan Pavlov objev, který se stal základem teorie zvané klasické podmiňování, kterou někteří psychologové aplikovali i na člověka (viz vedle). Před Pavlovem se vědci domnívali, že zvířata reagují na podněty nepodmíněným, tedy instinktivním způsobem – například psi sliní, jakmile dostanou krmení. Jenže Pavlov během svých experimentů prokázal, že psi začnou slinit, jakmile uslyší zvuky, které se jim asociovaly s krmením. Tím dokázal, že zvířata se mohou naučit propojit si podnět s naučenou reakcí.
Ivan Pavlov (viz vedle) prokázal, že zvířata se mohou učit prostřednictvím asociací. John Watson a Rosalie Raynerová tvrdili, že u lidí to platí stejně, a v roce 1919 se rozhodli, že svou domněnku prokážou experimentem. Ukázali devítiměsíčnímu chlapci jménem Albert bílou krysu. Nejprve se jí Albert vůbec nebál. O dva měsíce později ji Watson přinesl opět před chlapce a tentokrát hlasitě zabušil kladivem na kovovou tyč, čímž dítě polekal. Albert se začal bát krysy a všeho, co mu ji připomínalo. Přestože mu krysa nijak neublížila, Albert prožíval iracionální, zážitkem podmíněný strach, který trval několik měsíců.
KLASICKÉ PODMIŇOVÁNÍ
PODMÍNĚNÉ CHOVÁNÍ
33