Spiknutí bohů
Michaela Hanauerová
Ilustroval Helge Vogt
Hanauerová
PROLOG
sal se rok 1557 a král Gustav, řečený též Gustav Vasa, byl už příliš starý a unavený na neustálá válečná tažení. Jen stěží se vyrovnával s vlastní smrtelností: měl před sebou ještě spoustu úkolů, které nehodlal přenechat svým následovníkům.
Z trudomyslnosti ho vytrhlo vyprávění jakéhosi cizince o prameni, jehož voda údajně zaručuje nesmrtelnost. Neznámý dal Gustavovi svoji helmici s rohy, která ho měla dovést k ostrovu ukrytému v mlze, kde se pramen nachází. Nic za to prý nechce, jen časem helmici vrátit, sdělil ještě králi a zmizel stejně náhle, jako se objevil.
Gustav tedy vyslal svého nejbližšího důvěrníka, kapitána Torda Johansena, na tajnou misi. Královská plachetnice Tre Kronor zdvihla kotvy.
Když loď připlula ke zmiňované stěně z mlhy, sejmul kapitán helmici z hlavy, odlomil z ní roh a zatroubil na něj. Vzápětí se z mlhy vynořil ostrov. Většinu posádky vzal kapitán s sebou na pevninu. Až na plavčíka Fina, který musel Tre Kronor strážit.
Fin se ovšem nechtěl nechat jen tak odbýt a vydal se zpovzdálí za nimi. Na ostrově ho uvítal okouzlující zpěv a on vylezl na skálu, aby zjistil, kdo to zpívá, a mohl lépe poslouchat. Čarokrásný hlas patřil siréně Kailani, která svým zpěvem
měla lidem zabránit dostat se k prameni. Místo toho však začala Finovi vyprávět o kletbě uvalené na ostrov a o hadovi připraveném všechny spolknout, pokud někdo vodu z pramene použije.
Fin se v Kailaniných krásných, hlubokých očích nadobro utopil. Přepadly ho pochybnosti. Copak může vyplněním králova příkazu ohrozit obyvatele ostrova?
Ti dva dočista zapomněli na okolní svět a vůbec nepostřehli, že je odhalila Exena, vůdkyně strážců pramene. Strhla Fina ze skály a zajala ho. Pravděpodobně by se utopil, kdyby ho Kailani s pomocí šestiramenné chobotnice Snorriho nevysvobodila z podvodní klece. Fin se kvůli ní vzdal svého původního záměru a pomohl mořskému národu zabránit kapitánu Johansenovi a jeho lidem, aby se dostali k prameni.
Jen díky Finově přímluvě opustila posádka Tre Kronoru ostrov živá.
Fin zůstal u své velké lásky Kailani na Rulantice, třebaže byl Exeně trnem v oku. Přísahal, že se pramene nikdy nedotkne, a celý život se toho držel.
Co se stalo s lodí Tre Kronor a s helmicí, nikdo neví. Příběh upadl v zapomnění, dokud si někdo opět nezačal s osudem ostrova nepěkně zahrávat…
Magni se rozvaluje na Ódinově trůnu a civí do světů. Módi sedí široce rozkročený u jeho nohou a leští Mjölnir, Thórovo kladivo, které jim otec odkázal.
„Něco zajímavého k vidění?“ ptá se Módi, aniž zvedne hlavu.
„Je to k vzteku, těch několik málo jedinců, kteří v nás ještě věří, trčí na ostrově za stěnou z mlhy, jinak po nás v Midgardu neštěkne pes!“ bručí Magni.
„Naše kladivo zrezaví, jestli brzy nedostane nějakou práci,“ poznamená Módi. „Nechtělo by to do světa lidí pořádně praštit?“
„Chtělo, a taky jsme chtěli,“ ušklíbne se Magni. „Ale Váli v půlce cesty změnil názor.“
„Váli!“ zvolá Módi. „Váli! Pojď sem! Rychle!“
Venku na nádvoří svého zámku Váli slyší, že ho volají. Váhavě pohupuje kuřetem, které drží v ruce; to sebou ještě škube. Ale kdo ví, co Thórovi synové objevili, beztak není rozumné nechat ty dva moc dlouho bez dozoru. Přeruší tedy nácvik aportu se svými vlky Gerim a Frekim a spěchá do trůnního sálu.
„Co se děje?“
„Poslyš, kdy vyrazíme? Chci ty smrtelníky konečně pořádně rozklepat!“ spustí místo pozdravu Módi.
„Vždyť jsem vám vysvětloval, že si nejdřív musíme plán připravit, aby účinkoval tak, jak chceme!“ zdůrazňuje Váli.
„Had nestačí?“ diví se Magni.
Váli nervózně protočí panenky. „Kletba, o které nikdo neví, nikomu strach nenažene. Potřebujeme někoho, kdo v nás věří a poví lidem, jak jsme my mladí bohové silní a mocní.“
„Řečičky! Sami nás poznají!“ Módi téměř něžně pohladí kladivo.
„Byl bys první, kdo by prskal, že ho považují za Thóra, protože ještě nikdy neslyšeli o Thórových synech!“ upozorní ho Váli.
„Vídara ani tebe taky nikdo nezná,“ rýpne si Magni. „Tam dole pořád věří ve vašeho božského otce Ódina. A to ještě kdoví jestli.“
„No právě, proto potřebujeme toho kluka,“ vysvětluje Váli.
„Ale jak ho chceš vylákat z ostrova a přimět k tomu, aby o nás lidem vyprávěl?“ chce vědět Magni.
„Zasejeme semeno sváru,“ odpoví Váli.
„Snad jsi nezačal chodit mezi sedláky?“ posmívá se Módi.
Magni se chichotá.
Není to poprvé, co se Váli v duchu rozčiluje nad zabedněností svých společníků. Seznam jeho spojenců je ovšem žalostně krátký, musí ty dva tedy strpět.
„Ukážu vám to. Magni, pojď se mnou.“
„Proč jenom Magni?“ reptá Módi.
Váli nehne brvou.
„A co ode mě vlastně chceš?“ ptá se Magni přede dveřmi.
„Neříkej to bratrovi, ale slyšel jsem, že Thór chtěl původně přenechat kladivo jen tobě. A myslím, že právem, u tebe je rozhodně v lepších rukou.“
Magni se dme pýchou. „To ano, Mjölnir mně skutečně padne do ruky jako ulitý. Ale neříkej to Módimu, každá zmínka o kladivu ho hned vytočí.“
„Nechám si to pro sebe,“ slibuje Váli.
„Co jste si tam šuškali?“ vyjede na ně Módi, když se oba vrátí.
„Nic, co by stálo za řeč,“ odbyde ho Magni.
Váli se významně usměje a vzápětí si vezme Módiho stranou.
„Hej, nezapomeň na svůj slib, Váli,“ volá za nimi Magni.
„Neboj!“ houkne přes rameno Váli.
„Vy mi něco tajíte?“ vzteká se Módi.
„Ne, ne,“ chlácholí ho Váli. „Chceme tě jen chránit, protože víme, jak moc lpíš na tom kladivu.“
„Ano, moc! Znamená pro mě nejvíc! Samozřejmě až po bratrovi.“
„Samozřejmě!“ přitaká Váli. Víc už nedodá a v duchu počítá do deseti, než ho Módi u pětky přeruší.
„Chránit? Před čím?“
„Ále, to nic,“ vykrucuje se Váli.
„Mluv, nebo pocítíš moje kladivo!“ vyhrožuje Módi.
„Jen to ne, prosím!“ hraje Váli polekaného. „Vždyť přece vím, jak je pro tebe těžké ho udržet.“
„Co to blábolíš, hlupáku? Nikdo jiný neumí Mjölnirem mávat tak jako já!“
„Přesně tak – Magniho jsem uklidnil a vysvětlil mu, že se váš otec Thór mýlil, když chtěl kladivo přenechat jenom jemu. Naštěstí ho náš otec Ódin přesvědčil, aby vás podědil rovným dílem!“
Váli konejšivě poplácá Módiho po rameni. Módi, jindy hlučný a neomalený, zmlkne. A nepromluví ani poté, co se vrátí do sálu. Semeno sváru zaseto, pomyslí si Váli, teď už jen sklízet.
„Rád bych vás pozval na večeři,“ pronese nahlas. „Vy dva jste zdatní lovci – můžete mi opatřit nějakou zvěřinu?“
„Rozpal pod kotlem, já to zařídím!“ nabídne se Magni.
„Proč ty? Já to umím stejně dobře!“ Módi popadne kladivo.
Slunce už pomalu mizí za obzorem, když se Módi vrátí.
S prázdnýma rukama.
„Kde je naše večeře?“ hudruje Magni. „To máme okusovat rohy stolu?“
„Tak si běž sám, když to umíš líp!“ odsekne Módi.
„Víc než tvoje nic chytím určitě!“ rýpne si Magni.
„Jak jinak, náš chytrý bůh Magni trefí i v lese, kde je jako po vymření, celé stádo!“ neodpustí si Módi.
„Pche, ty netrefíš ani nejstarší a nejslabší kus z celého stáda!“
vrátí mu to Magni.
Módi zlostně mrskne Magnimu kladivo k nohám.
Váli pomalu, ale hlasitě zatleská. „Přesně tak, moji netrpěliví společníci, přesně takhle dosáhneme svého cíle!“
Magni pochopí jako první. „TY ! Ty falešná kryso, to tys nás proti sobě poštval!“
„Jen abych vám vysvětlil naši hru,“ brání se Váli.
Magni sevře ruce v pěst. „Nikdo nás s bratrem nerozdělí!“
„Koukej nám všechno vysvětlit, jinak pocítíš sílu Mjölniru!“ hrozí Módi.
Váli nedá strach z hrubého násilí najevo a klidným hlasem vysvětluje svůj plán: „Co fungovalo na vás, bude fungovat na kohokoli jiného, pokud nakrmíme ty správné uši. Rozdmýchám už existující pochybnosti věrné Exeny. To ona naruší jednotu vyvolených a vžene nám toho kluka přímo do náruče.“ Váli si spokojeně zamne ruce. „Ukážeme mu, jak jsme mocní, a on to bude všem vyprávět. Pak uvidíte, jak před námi Midgard padne na kolena!“
„Naše sláva překoná věhlas našich otců!“ jásá Magni.
„Nebo je všechny rozmetám!“ zahromuje Módi.
DOSTIHY KELPIÍ
„Do sedla…!“ duní Usgurův hlas rozlehlou arénou. Kromě Matse a několika vybraných mladých strážců pramene, které Usgur cvičí, se ke svým zvířatům žene dobrý tucet starších strážců. Vodní koně s rozšířenými nozdrami a neklidně švihajícími rybími ocasy čekají přímo před Svalgurovou svatyní. Vodou doslova vibruje napětí. Jen obrovitánský had němě zírá skrz hladké ledové stěny Vinterhalu. Zdá se skoro neuvěřitelné, že se před několika týdny probudil k životu a málem spolkl Matse, Finju i celý ostrov. Na jeho bezedný chřtán a zuby jako nože Mats nikdy nezapomene. Ale dnes se nesmí rozptylovat, dnes se slaví Ódinovo díkůvzdání, vzpomíná se na otce bohů, který Rulantiku ušetřil od zkázy. Na jeho počest pořádají strážci pramene jednou do roka náročný dostih, legendární Løp, na němž nejlepší jezdci z Ledového města předvádějí, jak rychle a obratně dovedou projet dráhu plnou překážek. Start a cíl jsou v Ledovém městě, část trasy pak vede chaluhovými porosty za městem. Značení trasy obstarávají kameny na mořském dně, které symbolizují Ódinovo moudré oko. Vůdkyně strážců pramene Exena a jejich cvičitel
