Otázka 2
S kterými druhy ptáků jsou příbuzné?
S bažanty. Ve třídě ptáků jsou bažanti jednou ze sedmi čeledí v řádu ptáků. V čeledi bažantovitých je 70 rodů s 203 druhy. Navzdory mnoha podobnostem se čeleď bažantovitých kvůli velké morfologické a etologické rozmanitosti taxonomicky dělí na 15 podčeledí nebo rodů. Křepelka japonská patří do podčeledi koroptví a je tedy geneticky blízce příbuzná koroptvím, frankolínům, perličkám, bažantům, ale také kuru domácímu, tetřevům a krocanům.
Křepelky patří do podčeledi koroptví (Perdicinae). Takzvané starosvětské koroptve tvoří s 98 druhy druhově nejbohatší podčeleď koroptví (Phasianidae). Jsou to většinou nenápadní malí až středně velcí ptáci. Koroptve zahrnují druhově chudé rody, jako jsou naše koroptve polní, orebice horská a velekur, ale také rody s mnoha druhy, jako jsou křepelky kaštanoprsé a frankolínové, kteří obývají okraje Sahary a oblasti v tropické Africe. Rod Coturnix (křepelka v užším slova smyslu) zahrnuje druhy křepelka černoprsá (Coturnix coromandelica), křepelka harlekýn (Coturnix delegorguei ), již vyhynulá křepelka novozélandská (Coturnix novaezelandiae), křepelka japonská (Coturnix japonica) a křepelka polní (Coturnix coturnix) se čtyřmi regionálními poddruhy africká (C. c. africana), evropská (C. c. coturnix), azorská (C. c. conturbans) a ussurijská (C. c. ussuriensis).
Na rozdíl od podčeledi kurů nemají křepelky hřebínek ani laloky a kohout nemá ostruhy.
Tab. 2 Taxonomické zařazení čeledi bažantovitých (Phasianidae)
Podčeleď perličky (Numidinae – 6 druhů ve 4 rodech)
Podčeleď pávi (Pavoninae – 3 druhy ve 2 rodech)
Podčeleď krocani (Meleagridinae – 2 druhy v 1 rodu)
Podčeleď argus (Argusianinae – 8 druhů ve 3 rodech)
Podčeleď bažanti (Phasininae – 21 druhů v 8 rodech)
Podčeleď lesklí bažanti (Lophophorinae – 3 druhy v 1 rodu)
Podčeleď bažant chocholatý (Pucrasiinae – 1 druh v 1 rodu)
Podčeleď kur (4 druhy v 1 rodu)
Podčeleď satyr (Tragopaninae – 5 druhů v 1 rodu)
Podčeleď galloperdix (Galloperdicinae – 3 druhy v 1 rodu)
Podčeleď kur skalní (Ptilopachinae – 1 druh)
Podčeleď koroptev (Perdicinae – 98 druhů ve 27 rodech)
Podčeleď křepelovití (Odontophorinae – 31 druhů v 9 rodech)
Podčeleď tetřevi (Tetraoninae – 16 druhů v 9 rodech)
Kapitola I Původ a význam
Otázka 3
Mohou se křepelky křížit s jinými kury?
Ano, umělou inseminací bylo provedeno úspěšné křížení mezi kurem domácím a bažantem nebo perličkou, ale také mezi kurem domácím (Gallus gallus f. domestica) a křepelkou japonskou.
Blízce příbuzné rody lze úspěšně křížit jak u savců, tak u ptáků, a to buď přirozenou cestou nebo inseminací, umělým oplodněním (UO)(R. Klemm 1993). Například lze křížit koně s osly a získat tak muly a mezky. Dalším příkladem křížení za komerčním účelem je chov mul ve Francii.
V Německu se pomocí UO kříží pižmovky (z Mexika) s pekingskými kachnami (z Asie). Tím se kombinuje vysoká reprodukční výkonnost kachny pekingské s dobrou masnou užitkovostí pižmovky. Úzká příbuznost JK s ostatními rody čeledi bažantovitých umožňuje také křížení druhů, které jsou geograficky izolované, nebo by se nikdy přirozeně nepářily kvůli fyzické velikosti či sexuálnímu chování.
Křížení rodů v rámci čeledi bažantovitých, např. mezi kurem domácím, křepelkou japonskou a perličkou, je možné pomocí umělého oplodnění.
Při křížení různých plemen slepic (kohouti plymutky a červené rodajlendky) s japonskými křepelkami byla míra oplození pozoruhodných 15,1 %. Při inseminaci JK spermatem africké perličky byla míra oplození pouze 1,6 %. Líhnivost tohoto křížení však byla nízká (1–5,43 %, viz tabulka 3). Všechna samičí embrya uhynula, vylíhli se pouze samci neplodných kříženců (viz obr. 3).
Otázka 4
Kdy došlo k domestikaci
křepelky japonské a kdy se začala užitkově chovat?
K chovu a rozmnožování divokých japonských křepelek jako okrasného ptáka pro jeho zpěv a částečně pro křepelčí kohoutí zápasy mohlo dojít již v letech 770 – 476 př. n. l. v Číně. Je možné, že již dříve byly JK uctívané jako posvátná obětní zvířata. Existují prameny, které domestikaci JK datují do 11. století v Japonsku, Číně a Koreji. Od 17. století se v Asii křepelčí maso a vejce používají jako potravina i v medicíně. Vlastní domestikace JK prostřednictvím šlechtění a užitkového chovu s hospodářským zázemím se datuje do let 1910 –1941 v Japonsku. V 60. letech 20. století byly Coturnix japonica domestica přivezeny do Evropy a USA a šlechtěny pro užitek.
Názory na začátek domestikace japonské křepelky se značně liší (evropská křepelka nebyla nikdy domestikovaná). Na počátku se lovily k rituálním účelům. V letech 770–476 př. n. l. byla JK chována jako okrasný pták a pták určený pro kohoutí zápasy. V letech 800–1100 n. l. se křepelka začala chovat jako domácí zvíře –došlo k částečné domestikaci.
Jisté je, že v 16. století byly JK v Japonsku chované jako zpěvní ptáci. To by se dalo označit za počátek domestikace.
K pěstování japonských křepelek a intenzivnímu chovu pro snášku a maso došlo v Japonsku poprvé asi před 100 lety (1910–1941).
V letech 1930–1950 byly JK vyvážené do Evropy, Ameriky a na Blízký východ.
Intenzivní šlechtění probíhalo až od 60. let 20. století. Na relativně krátké období 60 let intenzivního chovu jsou šlechtitelské úspěchy JK velmi pozoruhodné. Například snáška divoké formy se zvýšila dvacetinásobně z 8–15 vajec na snůšku na přibližně 180 vajec za deset měsíců a hmotnost divoké formy se více než ztrojnásobila z 85 g (kohouti) na 100 g (slepice). Tříbení odlišilo domestikovanou formu JK od původní divoké nejen v užitkovosti, ale také v řadě morfologických znaků a v chování (H. Lukanov 2019). Dnes existuje celá řada mutací ve zbarvení opeření a fenotypu. Šlechtěním a domestikací se však změnilo i chování: Migrace (původně byla japonská křepelka tažný pták)(Deregnacourt et al. 2005), sexuální chování – hledání, stavba hnízda a vyvádění mláďat (Chang et al. 2009, Nichols 1991).
Tab.
Doba Oblast Typ využití
770 – 476 př. n. l. Čína obětní zvíře kohoutí zápasy lovná zvěř
800 –1100 př. n. l. Japonsko, Čína, Korea
okrasný pták zpěvný pták částečná domestikace
př. n. l. Asie zpěvný pták lékařství potravina počátek domestikace
1600 –1700
1910 –1941 př. n. l. Japonsko užitkový chov vejce, maso domestikace
1960 do dnes Europa, USA užitkovost vystavování, lov
Kapitola I Původ a význam
Otázka 5
Jaký význam má v zahraničí
křepelka japonská jako zdroj vajec a masa?
Japonská křepelka má největší hospodářský význam v oblasti svého původu (jihovýchodní Asie). Jen v Číně je asi 80 milionů výkrmen s produkcí na 146 000 –190 000 tun křepelčího masa ročně. Kromě toho je zde 27–30 milionů nosnic s odhadovanou roční produkcí asi 7–8 miliard křepelčích vajec. V Evropě je v produkci křepelčích vajec a masa na prvním místě Španělsko, následuje Francie, Itálie a Portugalsko.
O celosvětové produkci křepelčích vajec a křepelčího masa neexistují žádné platné statistické údaje. V roce 2019 shromáždil existující údaje a odhady o objemu produkce v různých zemích H. Lukanow.
Podle něj pochází 10 % (!!!) všech celosvětově spotřebovaných skořápkových vajec z JK, zatímco produkce křepelčího masa představuje pouze 0,2 % celosvětové spotřeby drůbežího masa. V číslech to znamená, že se na světě spotřebuje asi 12,5 miliardy křepelčích vajec při průměrné snášce 270 vajec/ks a že se na celém světě chová asi 46 milionů nosnic. Z toho jen Čína jich má 27–30 milionů
(viz tabulka 6), následují Japonsko, Brazílie, Thajsko a Hong kong. Teprve potom následují evropské země, jako je Španělsko, Francie a Itálie.
Také ve spotřebě křepelčího masa je na prvním místě Čína s 146 000–190 000 tunami, následují evropské země jako Španělsko, Francie a Itálie: Křepelčího masa jako pochoutky si však vysoce cení také v USA, Brazílii, Austrálii a Kanadě. (Viz tab. 7).
V Evropě vystřídala Francii ve vedoucí pozici na trhu v roce 2006 španělská společnost Urgasa Quail Farms Inc. převzetím společnosti Caillor (F). S více než 40 lety zkušeností a objemem produkce přibližně 120 milionů křepelčích vajec a 60 milionů jatečných křepelek ročně je katalánská Urgasa Integration evropskou jedničkou.
Podle informací společnosti má Urgasa Quail Farms Inc. 50 přidružených farem nebo výkrmen křepelek, které chovají přibližně na podestýlce 120 000–150 000 v hale a provozují přibližně deset odchovů ročně.
Cílem je dosažení hmotnosti 8,8 unce, tj. přibližně 250 g živé váhy (ŽV) během 30 dnů. Jedná se o patentovanou metodu křížení s firemním názvem C44.
)
Chovatelé dodávají živá zvířata na specializovaná křepelčí jatka. Značná část výrobků z křepelek chovaných ve Španělsku a Francii se vyváží do Německa. Tím se zohledňují přání spotřebitelů a obchodníků na vyšší pohodu zvířat. Ve Španělsku je chováno 120 000 japonských křepelčích slepic pod-
le vlastních standardů „Free to Fly“, které společnost vyvinula společně s Nestler Quail Farm, tj. při nízké hustotě osazení (max. 31 zvířat/m 2) a přístupu do stejně velké venkovní voliéry.
Kapitola I Původ a význam
Tab. 7 Místa výkrmu křepelek a roční produkce různých zemí ve srovnání s Čínou (zdroje www.urgasa.us; Cunha 2009; Lukanow 2019)
Obr. 7 Smluvní farma Urgasa s podlahovým chovem výkrmových křepelek ve Španělsku.
2) Hmotnost 250 g; 170 g jateční váha/zvíře; 10 odchovů/rok
Ve Francii jsou japonské křepelky částečně vykrmovány v podmínkách Label Rouge, což je od r. 1960 schválené označení metody chovu drůbeže, tj. v podestýlkovém ustájení s maximálně 62 zvířaty/m 2 uvnitř a stejnou venkovní plochou.
Pro tento účel vyšlechtila společnost Caillor křepelčí kmen C55, „víceúčelovou křepelku“ s pomalým růstem pro produkty Label, certifikované a ekologické produkty (www.caillorgenetics. de).
Otázka 6
Kolik japonských křepelek se chová v Německu a u nás jako užitkové zvíře?
V současné době nejsou k dispozici žádné oficiální statistiky ani výsledky sčítání užitkových zvířat týkající se populace křepelek v Německu ani u nás. Také ve zprávách o trhu se nedají najít údaje týkající se spotřeby křepelčích vajec a křepelčího masa, dovozu či vývozu a z toho vyplývajícího stupně soběstačnosti.
Podle našich vlastních konzervativních
odhadů produkuje v současné době
v Německu asi 150 000 nosnic přibližně
4 miliony křepelčích vajec.
Výroba křepelčího masa nemá v Německu
žádnou tradici, porážejí se pouze kohouti pocházející z chovu křepelčích slepic, kteří se přímo prodávají. Produkce křepelčího masa tak dosahuje pouze asi 25 –27 tun. Míra soběstačnosti v oblasti křepelčích pochoutek tak pravděpodobně činí asi 20 –25 %.
V České republice je chov japonských
křepelek zájmový, a je tak malý, že ani zákonodárce, ani zájmové organizace chov a péči o japonské křepelky neupravují
žádnými zákony nebo vyhláškami. Je podřízený jen obecným nařízením republiky a EU.
V Německu byly japonské křepelky často používány jako modelová zvířata ve vědeckých selekčních pokusech nebo biologických a lékařských studiích, a to pro jejich jednoduchý chov a malé nároky na prostor, nízké náklady na krmivo, vysoký počet potomků a velmi krátký generační interval (až čtyři generace/rok).
Po uznání chovu japonských křepelek Spolkem německých chovatelů drůbeže (BDRG e V.) se zájmový i šlechtitelský chov začal rozšiřovat. JK se však nechová jen pro „krásu“ a konstituci, ale také jako krmení pro zvířata v zoologických zahradách nebo pro dravé ptáky a pro výcvik loveckých psů. Vypouštění křepelek do volné přírody, jako je tomu v Itálii za účelem lovu, není v Německu běžné a není ani povoleno.
Kromě chovu malých počtů křepelek pro samozásobení se v posledních letech prosadila průmyslová produkce křepelčích vajec a křepelčího masa při vyplnění mezery na trhu.
Vzhledem k tomu, že lahůdkářství, ale i maloobchodní prodejci potravin a některé supermarkety, nabízejí křepelčí vejce a křepelčí maso a propagují výrobky z lokálního chovu šetrného ke zvířatům, vzrostla poptávka po těchto cenově dostupných lahůdkách i v Německu.
Konvenční klecový chov v současné době mění na alternativní formy chovu, provádějí se vědecké studie zaměřené na vývoj systémů chovu šetrných ke zvířatům a budují se první ekologické chovy křepelek.
Je cítit optimismus.
Obr. 8 Ekologická farma pro 5 000 křepelek v Německu.
Odhad populace křepelek v Německu z poradenské praxe autora vypadá takto:
• 1 hlavní komerční chov (cca 4 000 chovných zvířat),
• 10–15 hlavních a vedlejších chovů s 1 000–13 000 zvířaty s částečně vlastní reprodukcí a produkcí křepelčích vajec,
• 20 chovů s > 100–1 000 JK v doplňkovém chovu a částečně s vlastním odchovem,
• 208 chovatelů ve Spolku německých chovatelů drůbeže (BDRG e. V.) s 1 681 chovnými slepicemi a 622 kohouty,
• 800 zájmových chovatelů <100 JK (převážně v uzavřeném systému).
Za předpokladu, že uvedená čísla zhruba odpovídají skutečnosti, je v Německu chováno přibližně 150 000 nosnic, které ročně snesou asi 4 miliony křepelčích vajec. Produkce křepelčího masa se omezuje na výkrm a porážku „bratrů kohoutů“, kteří se vylíhli při chovu křepelčích slepic. Při průměrné porážkové hmotnosti 170–180 g činí domácí produkce křepelčího masa pouze asi 25–27 tun. Za předpokladu, že by se v Německu spotřebovalo asi 20 milionů křepelčích vajec a 100 tun křepelčího masa, byla by soběstačnost na asi 20–25 %, tj. rozhodně existuje díky tomuto fascinujícímu druhu drůbeže možnost dodatečného příjmu pro řadu chovatelů v Německu.