DVA
„Tenkrám
je zrezavělýjakoprase.“
„Támhletovypadá jakohydraulickéhadice.“
„Musíbýt
tisícletstarý.“
PoslednívětuzabručelFitz.Naftařovaslovazahvízdalavmezeráchpochybějícíchzubech.Horníciamechanici,kteřísepřirubání drželistranou,senyníJuliettětlačilinazáda,zatímcosvítilapřes přetrvávajícízávojrozprášenéhomateriáludošerazaním.Raph, světlýjakotenpoletujícíprach,stálvedlení.Tlačilisevkuželovitémkráteruvyhloubenémvmetrapůlnebodvametrytlustévrstvě betonu.Albínmělvyvalenéoči,průsvitnétvářenafoukléabezkrevné rtypevně sevřené.
„Můžešdýchat,Raphe,“ujistilahoJuliette.„Jetojenomdalší místnost.“
Bledýhorník súlevnýmzabručením vyfoukl vzduchzplica požádaltyvzadu,abysepřestalitlačit.JuliettepodalasvítilnuFitzovi aodvrátilaseodotvoru,kterýprobourala.Propletlasestrkajícím sehloučkemasrdcejíbušilopoletmémpohledunanějakýstrojza zdí.To,coviděla,záhypotvrdilipolohlasýmipoznámkamiiostatní:výztuhy,šrouby, hadice,plátyplechupokrytéšupinkamibarvy astružkamirzi–stěnamechanickénestvůry,ježserozpínalanahorua dostran, kam ažchabý paprseksvítilnypronikl.
Vroztřesenérucesejíocitl plecháčeksvodou.Juliettesehltavě napila.Bylavyčerpaná,alemozekjípracovalopřekot.Nemohla sedočkat,ažsevrátíkvysílačceapovítoSólovi.Nemohlasedočkat,až topovíLukasovi.Tady je zahrabaný kouseknaděje.
SILO18
„Cote ?“zeptal seDawson.
Novýpředáktřetísměny,jenžjípodalvodu,sijiostražitěprohlížel.Dawsonovitáhlonačtyřicet,aleprácesprořídlýmisměnami vdobětemnamupřidalarokynavíc.Mělvelkéuzlovitéruce,následekrozbitýchkloubůazlomenýchprstů,někdyodpráceaněkdyodrvaček.Juliettemuvrátilahrnek.Dawsonsedonějpodíval a přivlastnilsiposledníhlt.
„Te udělámevětšídíru,“oznámilamu.„Vlezemetamazjistíme, jestlise ta věcdázachránit.“
Juliettinzrakzachytilpohybnavrcholuhučícíhohlavníhogenerátoru.Zvedlahlavuvčasnato,abypostřehlaShirly,jaksenani mračí.Shirlyse odvrátila.
JuliettestisklaDawsonoviloket.„Rozšířittuhlejednudíruby trvalověčnost.Potřebujemedesítkymenšíchděr,které půjdepropojit.Potřebujemestrhnoutnarázceléúseky.Přivlečtesemdruhý razicístroj.Apus natolidiskrumpáči,aledávejtepozor,a se pokud možnopráší conejmíň.“
Předáktřetísměnypřikývlapoklepalprstynahrnek.„Žádné střílení?“zeptal se.
„Žádnéstřílení.Nechcipoškoditto,cotam za zdíje.“
Přikývlaonamupřenechalařízenívýkopu.Přistoupilakegenerátoru.Shirlymělapracovníkombinézutakéshrnutoudopasu, rukávyzavázanéanátělníkzvlhlýpotem,jehožskvrnanatkanině vykreslovalatrojúhelníkpostavenýnašpičku.Shadremvkaždé ruceotíralazhornístranygenerátorustaroumastnotuičerstvý nános prachupodennímrubání.
Julietterozvázalarukávy,vklouzladonichazakrylasvéjizvy. Vyšplhalapobokugenerátoru,vědouc,kdesemůžechytit,které částijsouhorkéakterépouzeteplé.„Potřebuješnějakoupomoc?“ otázalase,kdyžseocitlanahoře,atěšilasezteplaavibracístroje v unavenýchsvalech.
Shirlysilememnátělníkuotřelaobličej.Zavrtělahlavou.„Toje dobré,“odpověděla.
„Omlouvámsezatusu .“Juliettezvýšilahlas,abyjibylopřes hukotmohutnýchpístůtepajícíchnahoruadolůslyšet.Nebyloto
takdávno,kdybyjídrkotánínaroztřesenémstroji,kdyžještěnebyl seřízený,vyrazilozuby.
Shirlyseotočila,hodilašpinavéhadrysvémustínuKaliataje vymáchalavkbelíkukalnévody.Bylozvláštnívidětnovéhošéfa mechanickéhoúseku,jakselopotísněčímtakvšedním,jakojedrhnutídieselagregátu.Juliettesepokoušelapředstavitsitamnahoře přitéhlepráciKnoxe.Apotomsiužpostépřipomněla,žeonasama je starostkou,apřitomtrávíčas rozbíjenímzdía přeřezávánímvýztuží.KalihodilahadryzpátkynahoruaShirlyjesmokrýmplesknutímarozstříknutýmimydlinamichytila.Mlčenístarékamarádky,když se opětsklonilak práci,mluviloza vše.
Julietteseotočilaazadívalase,jakpartakopáčů,kteroushromáždila,odstraňujesu apouštísedorozšířeníotvoru.Shirlyneměla radostzúbytkupracovníchsil,natožpakzporušenítabutěsnosti sila.Požadaveknadělníkypřišelvdobě,kdyjejichřadyzůstalypo vlněnásilíprořídlé.Anezáleželonatom,jestliShirlypřičítalaJuliettěvinuzasmrtmanžela.Juliettesitovyčítalasama,atakmezi nimiviselonapětíjako cákanecmazadla.
Netrvalodlouhoabušenídozdizačaloznovu.Juliettesivšimla, žeu řízenírazicíhostrojestojí Bobby ajehosvalnatéruce vypadají přiovládánítésbíječkynakolečkáchjakorozmazanéšmouhy. Pohlednanějakýnezvyklýstroj–nanějakýartefaktpohřbenýza zdí–jejípartupovzbudilkčinnosti.Strachapochybnostisepřetavilyvodhodlání.DorazilnosičsjídlemaJuliettesedívala,jaksi mladíkskrátkýmirukávyakalhotamidíloupřeněprohlíží.Nosič nechalsvůjnákladovoceateplýchobědůvgenerátorovněaodnesl sizásobu klepů.
Juliettestálanahučícímgenerátoruatišilasvépochybnosti.
Dělámesprávnouvěc,řeklasi.Navlastníočividěla,jakvelkýje svět,stálanavrcholkuarozhlíželasepokrajině.Jediné,comusí udělatte ,jeukázatostatním,cojetamvenku.Aonipotomtu prácivezmouza svou,místoaby se jíbáli.
TŘI
Otvorbyldostvelkýnato,abysejímprotáhlčlověk,aJuliettese ujalatéctibýtprvní.Sesvítilnouvrucepřelezlahromadusutěmezi ohnutýmiprstyželeznéhoprutu.Vzduchzagenerátorovnoubyl studenýjakovhloubidolů.Zakašlaladopěsti,kdyžjivnoseavkrku podráždilprachz bourání.Seskočilanadno za zejícídírou.
„Opatrně,“varovalaostatní,kteříšlizaní.„Zemtunenírovná.“
Zatunerovnostdílemmohlykusybetonu,kterénapadalydovnitř–toostatníšlonavrubstavupodlahy.Vypadala,jakobyji vyškrábaly drápyobra.
Juliettepřejíždělasvětlemodsvýchbotažkmatnémustropu vysokonahořeaprohlíželasiohromnýstrojpředsebou.Velikostí předčilgenerátor.Předčilvelikostíropnáčerpadla.Kolostakových rozměrůsnadaninemohlvzniknout,natožpakabysedalopravit. Srdcejípokleslo.Nadějenaobnovutohopohřbenéhostrojese zmenšila.
VchladuatměseknípřipojilRaphajeho postup doprovázelo chrastěnísutě.Albínmělporuchu,kterásepřenášelazgeneracena generaci.Obočíařasyměljakopavučiny,téměřneviditelné.Tělo měl bledéjakoprasečí mléko.Ale kdyžpobývalvdolech, stíny, ve kterýchostatnítmavlijakosaze,jemupropůjčovalyzdravoubarvu. Juliettedokázalapochopit,pročjakochlapecopustilfarmu,aby pracovalvšeru.
Raphpřejelsvítilnoupřesstrojahvízdl.Chviličkunatosejeho hvízdnutívrátilonazpět,jakobysemuzevzdálenýchstínůvysmíval pták.
SILO18
„To je dílobohů,“proneslnahlas.
Julietteneodpověděla.NikdynepokládalaRaphazačlověka, kterýnaslouchávyprávěnímkněží.Přestonepochybovalaotom, jakoustrojbudíposvátnouúctu.VidělaSólovyknihyamělapodezření,žetitíždávnílidé,kteřísestrojilitentomechanismus,postavili takéonyrozpadajícísedonebesetyčícívěžzakopci.Skutečnost, ževybudovaliisamotnésilo,vníbudilapocitmalosti.Přejela rukoupokovu,kteréhosenikdonedotklakterýnikdonespatřil užstovkylet,ažasla,codávnílidédokázali.Kněžímožnánebyliaž tak úplněmimo…
„Bohové,“zabručelDawson,jenžsehlučněnatlačilknim.„Co s tímbudemedělat?“
„Nojo,Jules,“přidalseRaphšeptem,abyrespektovaltmavé stínya dlouhozastavený čas.„Jakto máme odsudvykopat?“
„Myne,“sdělilajim,zatímcosebokemsunulamezibetonovou zdía tyčícím sestrojem.„Tahle věcsimá prokopatcestusama.“
„Toalepředpokládáš,žejidokážemerozběhnout,“namítlDawson. Dělnícivgenerátorovnězastoupiliotvorazaclonilipronikající světlo.Juliettemířilasvítilnoudoúzkémezerymezivnějšístěnou silaavysokýmstrojemahledalanějakoucestuokolo.Vydalasedo tmy na jedné straněa stoupalapo mírněnakloněnépodlaze.
„Dokážemejirozběhnout,“ujistilaDawsona.„Jenommusíme přijítna to,jak má fungovat.“
„Opatrně,“varovaljiRaph,kdyžsekněmuskutáleluvolněný kámen.Užbylavýšnežjejichhlavy.Viděla,žemístnostnemárohy, anizadní stěnu.Zvedalase obloukemaž nahoru.
„Jetovelkýkruh,“zavolalaajejíhlasseodráželmezibetonem a kovem.„Myslím,že tohlenenípracovníkonec.“
„Támhlejsou dveře,“oznámilDawson.
Juliette sklouzlaposvahu,aby sepřipojilak němua kRaphovi.
Mezipřihlížejícímivgenerátorovněsescvaknutímrozžehladalší svítilna.Paprskyobousvítilenspolečněozářilydveřenajednoduchýchpantech.Dawsonsejalzápasitsklikounazadníčástistroje.Zahekalnámahouapotomkovzaskřípalaváhavěsepodvolil svalům. 18HUGHHOWEY
* **
Když vlezli dodveří, strojsepřednimi doširokaotevřel. Naten pohledJuliettunicnepřipravilo.Kdyžsinynívzpomnělanaplány, kterévidělavSólověpodzemnímdoupěti,uvědomilasi,žebagry bylynakreslenyvhodnězmenšenémměřítku.Červíčcitrčícínavýkresuzespodníchpaterměliveskutečnostinavýškucelépatroana délkudvojnásobek.Mohutnéocelovéválce.Tenhlesihovělvjeskynikruhovéhoprůřezu,téměřjakobysesámzahrabal.Kdyžse proplétalivnitřkem,Juliettesvélidinabádala,abybyliopatrní. Vlezltamsnítucetdalšíchdělníkůajejichhlasysemísilyaodrážely ozvěnoulabyrintemútrobstroje.Zvědavostaúžaszaplašilytabu a kopáníbyloprozatím zapomenuto.
„Tohlesloužíkodsunurubaniny,“odhadlněkdo.
Paprskysvítilenzatančilynakovovémpásuzpropojenýchčlánků.Podčlánky senacházelakolaapřevodyanadruhéstranědalšíčlánky,ježse překrývalyjakohadíšupiny.Julietteokamžitěpochopila,jaksepás pohybuje,jaksečlánkynakoncipřeklápějíastáčejí,abysevrátily nazačátek. Pohybujícíse pásnasoběunášel kameníaštěrk.Nízké ohrádkynaněkolikcentimetrůtlustýchčláncíchmělykamenům zabraňovatvpadánívšudekolem.Horninaodkousnutábagrem tudyprojdedozaduaven,kdesisníbudoumusetporaditlidé s kolečky.
„Jetoúplnězrezavělé,“utrousilkdosi.
„Nenítotakhrozné,jakbytomohlobýt,“prohlásilaJuliette. Strojtamstálnejméněněkoliksetlet.Původněočekávala,ženajdou jenomhromadurzi,aleocelbylamístyještělesklá.„Myslím,žetahlemístnostbylavzduchotěsná,“přemýšlelanahlas,kdyžsivzpomnělanazávanvtýleaodsátíprachuvechvíli,kdyseprobourala dovnitř.
„Tohlejesamáhydraulika,“postěžovalsiBobby.Vjehohlase zaznívalozklamání,jakobysedověděl,žeibohovésiumývajízadek vodou.Juliettebylaoptimističtější.Vidělavěc,která sedá spravit, pokudbudeneporušenýzdroj energie.Mohoutentostroj rozběhnout.Bylpostaventak,abybyljednoduchý,jakobybohovévěděli, žeten, kdojejnajde,budeméněvyspělý,méněschopný.Bylopat-
20HUGHHOWEY
řenpásovýmpodvozkemstejnějakorazicístroj,pásysetáhlypo celédélcemohutnéhostrojeaosybylyobalenémazadlem.Další pásynabocíchanastřešemuselytakézabíratozem.Nebylojívšak jasné,jakprobíhalovlastnírubání.Kolemdopravníkovéhopásu adalšíchnástrojůpropřepravurozrušenéhorninyzastrojdorazili k ocelovéstěně, jež setáhla dotmy nad nosníkya obslužnélávky.
„Tohlenedáváanitrochusmysl,“podivilseRaph,kdyždošel k přednístěně.„Podívejtese nata kola.Jak ponichtavěcjezdí?“
„Tonejsoukola,“řeklaJuliette.Zamířilakuželemsvětla.„Celý přednídílseotáčí.Tadyječep.“Ukázalanaosuvestředustěnytlustoujakodvalidéstojícívedlesebe.„Atydiskymusívyčnívatina druhoustranua krájet horninu.“
Bobbynevěřícněodfoukl.„Pevnouskálu?“
Juliettesepokusilaotočitjednímzdisků.Sotvasepohnul.Nato budezapotřebí sudmaziva.
„Myslím,žeJulesmápravdu,“ozvalseRaph.Drželnadzvednuté víkoskříněovelikostidvoupalandyasvítilsidovnitř.„Tadyjepřevodováskříň,kterávypadánato,žetomuzprostředkovávápohon.“
Juliettekněmupřistoupila.Vzaschlémmazadletambylzatuhlý šnekovýpřevodsilnýjakolidskýpas.Šnekzabíraldozubů,které mělyotáčetstěnou.Převodováskříňbylastejněvelkáarobustní jakotaugenerátoru.Větší.
„Špatnézprávy,“oznámilBobby.„Podívejtese,kamvedetahle hřídel.“
Třipaprskysvětlasesoustředilynahnacíhřídeliasledovalyji až k místu,kde končilav prázdném prostoru.Taprostorná dutina uvnitřobříhostroje,všechnotoprázdno,vekterémstáli,bylomísto,kde mělospočívatsrdcebestie.
„Ten užse nikamnevydá,“zabručelRaph.
Julietteodkráčelazpátkykzádistroje.Mohutnévzpěrytvořící ložemotorubylyholé.Onaiostatnímechanicisilámalihlavuúvahami,kdebysemělanacházetpohonnájednotka.Anyní,když věděla,comáhledat,uvidělaúchyty.Bylo jich šest: sloupky sezávitemoprůměrudvacetcentimetrů,pokrytéprastarýmztvrdlým mazadlem.Odpovídajícímaticeprokaždýsloupekviselynahácích
podvzpěrami.Bohovésníkomunikovali.Promlouvalikní.Dávní předkovézanechaliposelstvízapsanévjazycelidí,kteříznajístroje. Mluviliknípřesnezměrnédálavyčasuaříkali: Tohlepřijdesem. Držsetěchtostop.
NaftařFitzpokleklvedleJuliettyavzaljizaloket.„Mrzíměto kvůlitvýmpřátelům,“řeklamysleltímSólaaděti,aleJuliettesi pomyslela,žetozní,jakobysemukvůlivšemostatnímulevilo. Kdyžseohlédlakekoncitékovovéjeskyně,uviděla,jakdovnitř nahlížejídalšíhorníciamechanici,kteříseknimváhajípřipojit.
Všichni bybyli rádi, kdybytentopodnik skončil tadyate ,kdyby uždálnekopala.AleJuliettuužnepohánělojenomnutkání;začínala předsebouvidětcíl.Tenstrojpředniminebylukryt.Byluložen vbezpečí.Chráněn.Zakonzervován.Znějakéhojíneznáméhodůvodunatřen mazadlem protipůsobenívzduchu.
„Zazdímetozase?“zeptalseDawson.Itenstarýprošedivělý mechanikse celýtřásl nato,aby uždálnekopali.
„Naněcočeká,“proneslaJuliette.Sňalajednuzmaticzháku apoložilajinavrcholmazadlemoplácanéhosloupku.Velikosttoho úchytujíbylapovědomá.Pomyslelanato,jakcelýživotseřizovala hlavnígenerátor.„Musíseotevírat,“řekla.„Jehobřichobysemělo dátotevírat.Prohlédnětezadekstroje,tam,kudyjsmesempřišli. Zadnístěnabymělajítnějakodstranit,nejenproto,abymohlarubaninaven,aletaképroto,abysedaloněcodopravitdovnitř.Motor vůbecnechybí.“
Raphstálvedleníamířiljísvítilnounaprsa,abyvidělnajejí obličej.
„Jávím,pročjejsemuložili,“sdělilamu,zatímcoseostatní odloudalizkoumatzá stroje.„Vím,pročjejuložilivedlegenerátorovny.“
ČTYŘI
KdyžseJuliettevynořilaznitrabagru,ShirlyaKalistáleještěčistily hlavnígenerátor.Bobbyvysvětlovalostatním,jaksezá bagruotevírá,kteréšroubyjetřebaodšroubovatajaksesejmouplátykrytu.
Juliettejenechalazměřitrozestupymezisloupkyapotommezi úchytyzáložníhogenerátoru,aby siověřilato,co už věděla.Stroj, kterýodkryli,bylživýplán.Bylotoskutečněposelstvízdávných časů.Jedenobjev vyvolalkaskádu dalších.
Juliettepřihlížela,jak Kaliždímákalzhadru,nežjejnamočído druhéhokbelíkusméněšpinavouvodou,azjevilasejípravda: motorzchátrá,kdyžzůstanetisícletstát.Budešlapatjenomtehdy, kdyžbudepoužíván,kdyžpartalidízasvětísvéživotypéčioněj. KdyžShirly utírala hučícíhlavní generátor,znamydlenéhohorkéhovýfukového potrubístoupala páraa Juliette pochopila,jakcelé rokypracovaliprotutochvíli.Přestožejejídávnápřítelkyně–anyníšéfkamechanickéhoúseku–Shirlytentoprojektodsuzovala, celoudobujípomáhala.Menšígenerátornaopačnéstraněhlavního zdroje elektřinyměljiný,významnější účel.
„Roztečeúchytůsedí,“oznámiljíRaphsměřicímpásmemvruce.„Myslíš,žetenstrojpoužiliktomu,abysemdopraviligenerátor?“
Shirlyhodiladolůšpinavýhadračistšívylétlnahoru.Dělník a stínnabralirytmusjako pracujícípísty.
„Myslím,žezáložnígenerátormábagruumožnitcestu odsud,“ odpovědělaRaphovi.Jediné,cojínešlonarozum,bylo,pročby někdoposílalpryčzáložnízdrojenergie,by třebajennakrátko.
SILO18
Celésilobypakbylovystavenonamilostanemilostvýpadku.To užmohlistejnědobřenajítzazdímotorrozdrolenýnahromadu rzi.Byloobtížnésipředstavit,žebyněkdosouhlasils plány,které se jískládaly vhlavědo konkrétníchobrysů.
Vzduchemslétlobloukemhadrasešplouchnutímdopadldo kbelíkuhnědévody.DalšíužKalinahorunehodila.Hledělake vchodudogenerátorovny.Juliettesledovalapohledstínuaucítila návalhorka.Mezišpinavými,černýmimužiaženamizmechanickéhoúsekustálneposkvrněnýmladýmužvzářivéstříbrnéananěco sevyptával.JedenmužukázalaLukasKyle,šéfúsekuITaJuliettin milenec,zamířilk ní.
„Nechodstavitzáložnígenerátoraudělatnaněmúdržbu,“vybídlaJulietteRaphaatenviditelněztuhl.Zjevně věděl,kamtohle spěje.„Potřebujemejejnamontovatdobagruaspoňnatakdlouho, abychomviděli,covlastnědělá.Beztakjsmemělivplánusundat a vyčistitvýfuková potrubí.“
Raphpřikývl,alestřídavězatínalapovolovalzuby.Julietteho poplácalapozádechavydalaseLukasovinaproti.Neodvažovala se podívatnahoruna Shirly.
„Cotadydoleděláš?“zeptalaseho.MluvilasLukasemden předtímaonsejíožádnénávštěvěnezmiňoval.Mělvúmysluji zahnat do kouta.
Lukaspřistoupilkníazamračilse–aJuliettesezasvůjtónzastyděla.Nepřivítalahoobjetím, anivstřícnýmpodánímruky. Byla přílišvzrušená zobjevů toho dne,příliš napjatá.
„Mělbychsezeptatnatotéž,“odvětil.Zabloudilpohledemke kráteruvzadnízdi.„Zatímcotytadyvybourávášdíry,vedoucíIT starostuje.“
„Takžesenicnezměnilo,“zasmálaseJuliette,abypročistilavzduch. AleLukasseneusmál.Vzalahozaloketaodvedlahoodgenerátoru stranoudohaly.„Promiň,“omluvilase.„Jenomměpřekvapilo,že tě tadyvidím.Měljsi mě varovat,že přijdeš…“
„Avést tenhlerozhovorvysílačkou?“
Juliettevzdychla.„Mášpravdu.Avážně…jsemráda,žetěvidím. Jestlipotřebuješ,abychšlanahoruapodepsalanějakévěci,ráda
24HUGHHOWEY
půjdu.Jestlijetřeba,abychpředneslaproslovnebopolíbilanějaké dítě,udělámto.Aleminulýtýdenjsemtijasněřekla,ženajdunějaký způsob,jakdostatsvépřátelesem.Aprotožejsivetovalmůjnávrh, že se tamvypravím přeskopce…“
Lukasnatodrzékacířstvívyvaliloči.Rozhlédlsepohale,jestli někdonenínablízku.„Jules,tysidělášstarostiohrstkulidí,zatímco vsiluvzrůstáneklid.Odshoradolůsešířínesouhlasnášeptanda. Jsoutoozvěnytohoposledníhopovstání,kteréjsipodnítila,jenomže te jsou namířenyprotinám.“
Juliettecítila,jakjíkůžizaléváhorko.SpustilarukuzLukasova lokte.„Jájsemotenposledníbojnestála.Dokoncejsemnanějani nebyla tady.“
„Alejsitadynatenhle.“Očimělsmutné,ne rozhněvané,a Juliettesiuvědomila,žemudnynasamémvrcholupřipadajístejně dlouhéjakojídnytadydolevmechanickémúseku.Zaposlednítýdenstrávilivzájemnýmirozhovoryméněčasu,nežkdyžpobývala v silusedmnáct.Bylisiblíž,alehrozilojim odcizení.
„Cochceš,abychudělala?“vyzvídala.
„Předevšímnekopej.Prosímtě.Billingsužvyřizovaltucetstížnostísousedů,kteřísebojí,cosestane.Někteřítvrdí,žesipronás přijdevenek.Jedenknězzestředníchpaterte držídvěneděle týdně,abyvarovalpřednebezpečím,protožepodlejehovizesilo po okraj naplníprachatisícelidízemřou…“
„Kněží…“utrousilaJuliette.
„Jo,kněží.Alidésenajehonedělescházejíznejvyššíhohořejška i znejspodnějšíhlubiny.Ažbude považovatzanutné držettři týdně,budeme mítnakrku rozvášněný dav.“
Juliettesirukouprohráblavlasyaztěchsevysypalykamínky a su .Provinile sepodívalana obláčekprachu.
„Cosilidémyslí, že semi přihodilo mimo silo? O mém čištění? Co sipovídají?“
„Někteřítomusotvadokážouuvěřit,“řeklLukas.„Připadájim tojakolegenda.Jo,myvITvíme,cosestalo,aleněkteřípochybují, jestlitěvůbecposlaličistit.Slyšeljsemužinázor,žetobylpředvolebnítrik.“
Juliette potichuzaklela.„Azprávy oostatníchsilech?“
„Jáseostatnímsnažímužcelérokyvysvětlit,žehvězdyjsousluncejakotonaše.Některévěcijsoupřílišvelkékpochopení.Anemyslímsi,žebytozáchranatvýchpřátelnějakzměnila.Můžeš klidněnapochodovatdoprostředbazarusesvýmpřítelemodvysílačekaoznámit,žepřišelzjinéhosila,alidétitobudouvěřitstejně.“
„SWalkerem?“Juliettezavrtělahlavou,alevěděla,žemápravdu. „Jáse své přátelenesnažím přivést proto, abych dokázala to, co se mipřihodilo,Luku.Tadynejdeomě.Onitamžijímezimrtvými.
Meziduchy.“
„Amy snad ne? Neživímese snad nasvých mrtvých? Prosím tě, Jules,stovkylidízemřou,abyszachránilahrstkujiných.Možnájim je tam lépe.“
Juliettesezhlubokanadechla,zadrželadechadělala,comohla, abysenenechalaunésthněvem.„Není,Lukasi.Muž,kterého chci zachránit,sezživotaosamotězatyrokynapůlzbláznil.Tyděti tamsamymajíděti.Potřebujínašelékařeapotřebujínašipomoc. Akromě toho…jsem jim toslíbila.“
Jejíprosbyodměnilsmutnýmaočima.Nebylotokničemu.Jak člověkapřimějete,abymuzáleželonalidech,sekterýmisenikdy nesetkal?Julietteodněhoočekávalanemožnéajísamébylotaké covyčítat.Projevovalaopravdustarostolidi,jimžonedělíchnalévalidvakrátdomyslíjed?Nebootyneznámé,ježbylazvolenavést, alenikdy ses niminesetkala?
„Jájsemtuhlefunkcinechtěla,“připomnělaLukasovi.Dalojí prácinesklouznoutkvyčítavémutónu.Jiníchtěli,abybylastarostkou,ne ona.Ačkolivjichuž patrněnebylotolikjako předtím.
„Jájsemtakénevěděl,procodělámstín,“namítlLukas.Chystal seještěněcododat,alezarazilse,kdyžzgenerátorovnyodešlaskupinahorníků.Odbot sejim vířiloblakprachu.
„Chtěljsi ještě něcoříct?“zeptalase.
„Chtěljsemtěpožádat,abyskopalavtajnosti,kdyžužmusíš kopat. Aneboto nechatna těchhlelidecha vrátitse…“ Svojivětu nedořekl.
„Jestlijsichtělřícidomů,paktadyjemůjdomov.Tonejsme
opravduoniclepšínežtiminulí,kteřívelelipřednámi?Lhátnašim lidem?Jednat za jejichzády?“
„Myslím,žebychommohlibýthorší,“odpověděl.„Oninás jenom drželinaživu.“
TomuseJuliettezasmála.„Nás?Rozhodliseposlatnasmrttebe imě.“
Lukasvzdychl.„Mysleljsemvšechnyostatní.“Alenemohlsipomoci:kdyžseJuliettesmáladál,rozlilsemunatvářiúsměv.Prach a slzyse jína tváříchmísily vblátivéšmouhy.
„Dejmipárdnítadydole,“řekla.Tonebyla žádost;tobylústupek.„Nechmězjistit,jestlivůbecmámeprostředkykekopání.Potomzasepřijdulíbatdětiapohřbívatmrtvé–samozřejměnenutně v tomhlepořadí.“
Lukasse její morbiditězamračil.„Apotlačíššířeníbludů?“
Přikývla.„Jestlibudemekopat,takvtichosti.“Nicménějínebylo jasné,jestlitostakovýmstrojem,jakýobjevila,budevůbecmožné. „Ostatnějsembeztakpomýšlelanamírnéomezenídodávekelektřiny.Nanějakoudobunechci, abyhlavnígenerátorběželnaplno. Jenom tak provšechnypřípady.“
LukaspřikývlaJuliettesiuvědomila,jaksnadnéanutnéjípřipadálhaní.Uvažovalaotom,žebymurovnoupovědělaosvém dalšímnápadu,okterémpřemýšlelacelétýdny,celoutudobu,kdy senaošetřovnězotavovalazpopálenin.Potřebovalaněcoudělat nahoře,aleviděla,žeLukasnenívevhodnénáladěnato,abyho popuzovalaještěvíc.Aprotomuprozradilajenomtučástsvého plánu,okteré simyslela,že hopotěší.
„Ažsetotadydolerozběhne,mámvplánupřijítnahoruachvíli tam zůstat,“řeklaa vzalaho za ruku.„Vrátitse na časdomů.“
Lukasse usmál.
„Aleposlouchej,“upozornilaho,protožejipřepadlonutkání varovatho.„Vidělajsemsvětvenku,Luku.Vnocibývámvzhůru aposlouchámWalkovuvysílačku.Jetamspoustalidíjakomy,žijí izolovaně,žijívestrachu,jsouudržovanívnevědomosti.Chcitoho udělatvícnežjenomzachránitsvépřátele.Doufám,žetovíš.Mám v úmysludostat se na kloubtomu,cose děje za těmihlezdmi.“
Lukasoviněkolikrátposkočilohryzeknahoruadolů.Jehoúsměv se vytratil.„Míříš příliš daleko,“prohlásilschlíple. Julietteseusmálaastisklasvémumilémuruku.„Říkáčlověk, který pozorujehvězdy.“
