POH¤EBI·Tù ZAPOMENUT¯CH
KNIH
Stále vzpomínám na onen den, kdy mû je‰tû za svítání otec poprvé zavedl na pohfiebi‰tû zapomenut˘ch knih. Rok 1945 rozevíral pupence prvních letních dní amy jsme kráãeli ulicemi
Barcelony, která se krãila pod sivou klenbou nebes apod sluncem, jeÏ se rozlévalo po promenádû Rambla de Santa Mónica jako nûjaká girlanda ztekuté mûdi.
„Danieli, otom, co dnes uvidí‰, nesmí‰ nikomu fiíct,“ upozornil mû otec. „Ani kamarádovi Tomásovi. Nikomu.“
„Ani mamince ne?“ hlesl jsem.
Otec si povzdechl, na rtech se mu objevil smutn˘ úsmûv, kter˘ jej provázel Ïivotem jako stín.
„Ale samozfiejmû,“ odpovûdûl se svû‰enou hlavou. „Pfied ní tajnosti nemáme. Jí mÛÏe‰ fiíct v‰echno.“
Krátce po obãanské válce vypukla epidemie cholery, které podlehla imoje matka. Pohfibili jsme ji na hfibitovû Montjuïc vden m˘ch pát˘ch narozenin. Pamatuji se jen, Ïe cel˘ den pr‰elo. Ivnoci. AkdyÏ jsem se otce ptal, jestli nebe pláãe, nevzmohl se na odpovûì. Matãina nepfiítomnost pro mû byla ipo ‰esti letech stále jen jak˘msi klamem, ukfiiãen˘m tichem, které jsem vsobû zatím nedokázal umlãet slovy. Bydleli jsme sotcem vmalém bytû na ulici Santa Ana, hned vedle námûstí ukostela. Byt se nacházel pfiímo nad obchodem sknihami. Bylo to specializované knihkupectví asouãasnû antikvariát, kter˘ otec zdûdil po dûdovi. Jak˘si zaklet˘ bazar. Aotec vûfiil, Ïe jednoho dne pfiejde do m˘ch rukou. VyrÛstal jsem mezi knihami apfiátelil se sneviditeln˘mi kamarády, které jsem nacházel na zaprá‰en˘ch stránkách, jejichÏ pach mám stále pod kÛÏí na rukou. UÏ jako
mal˘ jsem mûl ve zvyku pfied usnutím vyprávût matce v‰eru pokoje ov‰em,co mû toho dne potkalo.O‰kole,otom, co jsem se nauãil nového… Nesly‰el jsem její hlas ani jsem necítil její doteky, ale svûtlo, které vydávala, prozafiovalo kaÏd˘ kout na‰eho bytu. Ajá svírou tûch, kdoÏ si svá léta mohou spoãítat na prstech rukou, jsem byl pfiesvûdãen˘, Ïe zavfiu-li oãi abudu kní mluvit, tak mû usly‰í, aÈ uÏ je kdekoli. Otec mû nûkdy zjídelny poslouchal atajnû plakal.
Vzpomínám si, Ïe onoho ãervnového jitra jsem se probudil skfiikem. Srdce mi vhrudi tlouklo, jako by si chtûlo prorazit cestu ven asebûhnout po schodech dolÛ. Otec ustaranû pfiibûhl do pokoje, objal mû asnaÏil se mû uklidnit.
„NemÛÏu si vzpomenout na její tváfi. NemÛÏu si vzpomenout na máminu tváfi,“ vyráÏel jsem ze sebe bez dechu.
Otec mû pevnû sevfiel vnáruãi.
„Netrap se tím, Danieli. Já na ni vzpomínám za nás za oba.“
V‰eru jsme na sebe pohlédli ahledali neexistující slova. Tenkrát jsem si poprvé v‰iml, Ïe otec stárne, Ïe pohled jeho oãí, vnichÏ se zrcadlila mlha aprohra, byl vÏdy upfien˘ zpût. Vstal arozhrnul závûsy, aby knám mohlo proniknout mûkké jitfiní svûtlo.
„No tak, Danieli, oblékni se. Chci ti nûco ukázat,“ fiekl.
„Teì? Vpût ráno?“
„Nûkteré vûci lze vidût jen vpfiítmí,“ odvûtil otec se záhadn˘m úsmûvem, patrnû vypÛjãen˘m znûkterého svazku Alexandra Dumase.KdyÏ jsme vy‰li zdomu, ulice se stále je‰tû malátnû nofiilydooparunoci. Blikající lampynahlavnítfiídûvyznaãovaly mlÏnou promenádu, zatímco mûsto se línû probouzelo asvlékalo si akvarelov˘ kost˘m. Do‰li jsme kulici Arco del Teatro apak jsme se vydali ulicí Raval v âínské ãtvrti, pod arkádami, jeÏ vypadaly jako klenba mlhavé modfii. Následoval jsem otce po úzké cestû, která spí‰e neÏ ulici pfiipomínala jizvu. Svûtla hlavní tfiídy nám brzy zmizela za zády. Jasn˘ ranní svit se vjemn˘ch závanech odráÏel na balkonech afiímsách, aniÏ sklouzl kzemi.
Otec se koneãnû zastavil pfied vyfiezávan˘m dfievûn˘m portálem, jenÏ pod náporem ãasu avlhkosti zãernal. Pfied námi se nacházela budova, která mi tenkrát pfiipomínala opu‰tûn˘ mrtv˘ zámek anebo muzeum ozvûn astínÛ.
„Danieli, otom, co dnes uvidí‰, nesmí‰ nikomu fiíct. Ani kamarádovi Tomásovi. Nikomu.“
Otevfiel nám drobn˘, stfiíbrovlas˘ stafiík srysy dravce. Upfiel na mû svÛj pronikav˘ orlí pohled.
„Dobr˘ den, Isaaku. Tohle je mÛj syn Daniel,“ pravil otec. „Brzy mu bude jedenáct ajednou nበobchod povede on. UÏ je dostateãnû star˘ na to, aby to tu poznal.“
Zmínûn˘ Isaac nás k˘vnutím vyzval, abychom ‰li dál. V‰e bylo zahaleno do modravého pfiítmí, vnûmÏ se jen stûÏí daly rozpoznat obrysy mramorového schodi‰tû achodby pokryté freskami, na nichÏ se to hemÏilo andûly abájn˘mi figurami. Následovali jsme stráÏce zámeckou chodbou aÏ do velkého kruhového sálu. Zde se v‰eru nacházel zvlá‰tní prostor, uãinûná bazilika, spoãívající pod kupolí, do které zv˘‰ky ostfie pronikaly paprsky svûtla. Byl tu opravdov˘ labyrint uliãek mezi regály pln˘mi knih, které se tyãily aÏ ke stropu avytváfiely jak˘si úl smnoÏstvím tunelÛ, schodÛ, ochozÛ amÛstkÛ. Dalo se jen tu‰it, Ïe jde orozlehlou knihovnu neskuteãn˘ch tvarÛ. Sotevfienou pusou jsem pohlédl na otce. On na mû súsmûvem mrknul. „Danieli, vítej na pohfiebi‰ti zapomenut˘ch knih.“
Vuliãkách ana ochozech byla roztrou‰ena desítka postav. Nûkteré se otoãily azdálky nás zdravily. Poznal jsem otcovy kolegy ze sdruÏení antikváfiÛ. Vm˘ch desítilet˘ch oãích mi ty osoby pfiipadaly jako nûjak˘ tajn˘ spikleneck˘ cech alchymistÛ. Otec si ke mnû dfiepl apodíval se mi do oãí. Promlouval ke mnû lehce, hlasem pfiíslibÛ adÛvûrností.
„Tohle místo je tajné, Danieli. Je to svatynû. KaÏdá kniha, kaÏd˘ svazek, co tu vidí‰, má du‰i. V‰echny vsobû mají du‰i toho, kdo je napsal, ataky du‰i tûch, ktefií je ãetli, proÏívali asnili snimi. PokaÏdé, kdyÏ kniha pfiejde do jin˘ch rukou, pokaÏdé,
kdyÏ nûkdo pfiejede po jejích stranách pohledem, duch knihy roste asílí. UÏ tenkrát, kdyÏ mû sem otec poprvé zavedl, to bylo staré místo. MoÏná stejnû staré jako mûsto samo. Nikdo sjistotou neví, jak dlouho uÏ tu je, ani kdo je vytvofiil. Povím ti, co mÛj otec fiekl mnû. KdyÏ nûjaká knihovna pfiestane existovat, kdyÏ nûjaké knihkupectví zavfie anûjaká kniha upadne vzapomnûní, my, stráÏci, ktefií otomto místû víme, se postaráme oto, aby se dostala sem. Knihy, které si uÏ nikdo nepamatuje, knihy ztracené vãase tu Ïijí navÏdy snadûjí, Ïe se jednoho dne dostanou do rukou nového ãtenáfie, knovému duchu. My sice knihy vobchodû prodáváme akupujeme, ale ony ve skuteãnosti nemají majitele. KaÏdá zknih, které tu vidí‰, byla nejlep‰ím pfiítelem nûjakého ãlovûka. Ateì mají jenom nás, Danieli. Myslí‰ si, Ïe dokáÏe‰ tohle tajemství uchovat?“
MÛj pohled se ztratil vtom obrovském prostoru, vtom magickém osvûtlení. Pfiik˘vl jsem aotec se usmál.
„Aví‰, co je na tom nejlep‰í?“ zeptal se.
Mlãky jsem zavrtûl hlavou.
„Je tu zvykem, Ïe kaÏd˘, kdo sem pfiijde poprvé, si musí vybrat knihu, jakou chce, apfiisvojit si ji. Musí se postarat oto, aby se kniha nikdy neztratila, aby byla stále Ïivá. Je to velmi dÛleÏit˘ závazek. Na cel˘ Ïivot,“ vysvûtloval mi otec. „Dnes jsi na fiadû ty.“
Asi pÛl hodiny jsem bloumal zákoutími onoho labyrintu prosycen˘mi pachem starého papíru, prachu amagie.
Rukou jsem pfiejíÏdûl po ‰palírech zvystaven˘ch knih apokou‰el se vybrat si. Vnázvech na hfibetech knih, jeÏ vlivem ãasu pobledly, jsem rozpoznával slova vjazycích, které jsem dokázal urãit, adesítky dal‰ích, které jsem nebyl schopen nijak zafiadit. Ve spirále jsem procházel uliãkami aochozy, zaplnûn˘mi stovkami, tisíci svazkÛ, které toho podle v‰eho vûdûly víc omnû neÏ já onich. Zanedlouho se mû zmocnila my‰lenka, Ïe za obalem kaÏdé zknih se rozprostírá nekoneãn˘ svût, staãí jen vejít aprozkoumat jej. Ataké jsem si uvûdomil, Ïe za zdmi oné budovy
Ïivot plyne vrytmu, kter˘ udávají fotbalové zápasy arozhlasové seriály. To je pak ãlovûk ‰Èastn˘, kdyÏ si vidí na ‰piãku nosu, pfiípadnû okousek dál. Snad to bylo tou úvahou, snad to byla náhoda ãi její vzne‰en˘ pfiíbuzn˘ – osud, ale vté chvíli jsem vûdûl, Ïe jsem si uÏ svou knihu vybral. MoÏná bych mûl spí‰e fiíct, Ïe kniha si vybrala mû. Nesmûle se krãila vrohu police. Byla vázána ve vínové kÛÏi a‰eptala svÛj název zlat˘m písmem, jeÏ záfiilo ve svûtle dopadajícím zv˘‰ky kupole. Pfiistoupil jsem kní, bfií‰kem prstu jsem pfiejel po jednotliv˘ch slovech ati‰e ãetl.
Stín vûtru
Julián Carax
Nikdy jsem nesly‰el ani oknize, ani ojejím autorovi, ale to mi nevadilo. UÏ bylo rozhodnuto. Oboustrannû. Nadmíru opatrnû jsem knihu vzal alistoval jí, aÏ mi stránky probíhaly mezi prsty. Kniha vysvobozená ze svého vûzení na polici vydechla obláãek zlatavého prachu. Spokojen se sv˘m v˘bûrem vydal jsem se stejnou cestou zpût labyrintem, sknihou pod paÏí asúsmûvem na rtech. Snad to bylo ãarovnou atmosférou onoho místa, ale nabyl jsem jistoty, Ïe kniha tu na mne ãekala uÏ léta, pravdûpodobnû je‰tû dfiíve, neÏ jsem se narodil. KdyÏ jsme se toho odpoledne vrátili domÛ, do bytu na ulici Santa Ana, zavfiel jsem se usebe vpokoji arozhodl se, Ïe si pfieãtu první fiádky znového pfiítele. AniÏ jsem si to uvûdomil, zcela jsem ãetbû propadl. Román vyprávûl pfiíbûh muÏe, kter˘ hledal svého pravého otce, jehoÏ nikdy nepoznal. Dozvûdûl se onûm umatãina smrtelného loÏe. Byla to její poslední slova, neÏ vydechla naposledy. Pfiíbûh onoho hledání se mûnil ve fantasmagorickou odyseu, vrámci níÏ se hrdina svypûtím v‰ech sil snaÏil získat zpût ztracené dûtství amládí. Pfied námi se pozvolna odkr˘val stín prokleté lásky. Vzpomínka na ni mûla hrdinu pronásledovat aÏ do konce jeho dní. Jak jsem se vpfiíbûhu dostával dál, zaãal mi stavbou pfiipomínat ruské matrjo‰ky, duté
dfievûné panenky, které vsobû skr˘vají nespoãet zmen‰enin sebe sama. Pfiíbûh se krok za krokem zaãal rozpadat na tisícero pfiíbûhÛ, jako by ono vyprávûní proniklo do zrcadlového sálu, vnûmÏ se odráÏejí desítky rÛzn˘ch podob jednoho atéhoÏ. Hodiny aminuty zázraãnû plynuly. Vyprávûní mû zcela pohltilo. Onûkolik hodin pozdûji jsem jen matnû zaznamenal zvuk zvonÛ katedrály, které vdálce odbíjely pÛlnoc. Zahalen do mûdûného svûtla lampiãky jsem se nofiil do doposud nepoznaného svûta obrazÛ apocitÛ. Postavy, jeÏ mi pfiipadly stejnû skuteãné jako vzduch, kter˘ jsem d˘chal, mne lákaly do tunelu tajemného dobrodruÏství, ze kterého jsem nechtûl uniknout. Stránku za stránkou jsem se nechal vtahovat do spletitého pfiíbûhu popisovaného svûta, dokud dech svítání nepolaskal moje okno amé znavené oãi nesklouzly po poslední stránce. Natáhl jsem se vnamodralém pfiítmí úsvitu sknihou na hrudi anaslouchal ‰umûní spícího mûsta, které dopadalo po kapkách na purpurovû zbarvené stfiechy. Spánek aúnava klepaly na dvefie, ale já jsem se nevzdával. Nechtûl jsem se pfiipravit okouzlo pfiíbûhu. Je‰tû jsem se nechtûl rozlouãit sjeho postavami.
Jednou jsem sly‰el, jak jeden stál˘ zákazník antikvariátu otci fiíká, Ïe jen málo vûcí dokáÏe poznamenat ãtenáfie tak jako první kniha, která si opravdu najde cestu kjeho srdci. Tyto první obrazy, ozvûna slov, okter˘ch si myslíme, Ïe zÛstala za námi, nás provázejí po cel˘ Ïivot abudují vna‰í pamûti zámek, ke kterému se dfiíve ãi pozdûji vrátíme. Nesejde na tom, kolik mezitím pfieãteme knih, kolik svûtÛ objevíme, kolik se toho nauãíme akolik toho zapomeneme. Pro mne jsou onûmi ãarovn˘mi stránkami ty, jeÏ jsem na‰el na chodbách pohfiebi‰tû zapomenut˘ch knih.