PODIVNÝPŘÍPAD
DOKTORAJEKYLLAAPANAHYDA
UDÁLOSTSDVEŘMI
PrávníkUttersonbylmužemdrsnéhozevnějšku,kterýnikdyneprojasnilúsměvem,chladné,zřídkapronášenéarozpačitéřečiazadržovanýchcitů,mužhubený,vytáhlý,suchopárný,nudný,apřecjaksimilý.Přisetkáníchpřátel, pokudmuvínobylopochuti,muzočízazářilocosiplně lidského,cosicenikdynenalezlocestudojehoslov,nicméněhovořilonejenom v tétomlčenlivésymbolice jehotváře poskončenívečeře,aletéžčastějiahlasitějivjehoživotníchskutcích.Bylnasebepřísný,osamotě–abyubilzálibu v drahých ročnících –pilgin,aačkoli ho divadlobavilo,po dvacetletnezkřížiljehopráh.Chovalalesmířlivousnášenlivostkdruhým,někdyskorozávistivěpřemítalovztlaku životnísíly,ježvstupujedojejichpřečinů,aivezcelamimořádnýchsituacíchbylnakloněnnekárat,alepomoci.„Jsem stoupencemKainovyhereze,“znělajehokuriózníprůpověď:„Nechávámsvéhobratrajítkčertupojeho.“Díkytéto povazemučastobyloúdělem státsemužůmv úpadkutím posledním,kohoznajízeseriózníchlidíakdonaněještě mádobrývliv.Akdykolisezanímtakovíjedincidostavili dokanceláře, nedávalnijak najevo, že ojejichtísni ví.
PropanaUttersonatobylnepochybněsnadnývýkon:
nikdyhonelákalokáratdruhéadokoncesezdálo,žeijehovolbapřátelseopíráopodobnětolerantní,nevybíravou vstřícnost.Přijmoutsvůjokruhpřátelhotovýzrukounáhodyjeznakemskromnosti,anášprávníksitaktopočínal. Přátelilse slidmisvé krvečilidmi,kteréznalnejdéle,jeho citysejakobřečťanplynulerozrůstalysčasemanevyžadovalynaopořežádnézvláštníkvality.Taktosenepochybně ustavilopouto,ježhopojilosjehovzdálenýmpříbuzným, poměstě dobřeznámýmpanemRichardemEnfieldem.Pro mnohébylotěžkýmoříškem,conasobětidvamohouvidět anebojakémohounajítspolečnétéma.Kolemjdoucí,kteříjeněkdyminulinanedělníchprocházkách,udávali,že dotyčnínikdyoničemnemluví,vypadajísvrchovaněznuděněaznámoutvářvítajísočividnouúlevou.Přestooběma natěchtovýpraváchnesmírnězáleželo,považovalijeza klenottýdne,odkládalipříležitostikpotěšeníadokonce iodolalivolání práce,abysi je mohli užítbez přerušení.
Přijednétakovépromenáděsepřihodilo,žedvojicisvedlacestadovedlejšíuličkyvkypícílondýnskéčtvrti.Ulice bylaúzkáa(jakbyseřeklo)klidná,nicméněvevšedních dnechtuvzkvétalobchod.Všemobyvatelůmsepodlevšeho dařiloavpilnénadějinaještěvětšízdarvnadněpředváděli přebytkysvýchzisků,takžetuvýlohynastavovalypodbízivoutvářjakřadyusměvavýchprodavaček.Dokonceivneděli,kdyulicesvékvětnatějšípůvabyzahalilaaruchvní ochabl, zářilavporovnání sušmudlanýmokolímjakpožár vprostředlesaačerstvěnatřenýmiroletami,naleštěným kovánímicelkovoučistotouabujarostíokamžitěupoutala a potěšila okochodce.
Dvavchodyodnárožípolevérucevýchodnímsměrem
liniichodníkunarušovalvstupdodvoraaprávězdedoulice vytrčovalasvůjštítzlověstněvyhlížejícístavba.Bylajednopatrováabezoken,jensedveřmivespodnímpatřeaslepou plochou obarvené stěnyv horním,a všenaní svědčilo odlouhodobézašpiněnostiazanedbanosti.Nadveřích,pokrytýchskvrnamiapuchýři,scházelzvoneciklepadlo.Ve výklenkusechoulilipobudovéaodveřnípanelyškrtalisirky,naschodechrozbilykrámděti,školáksiolištyvyzkoušelkudluapřinejmenšímjednocelépokoleníseočividně nikdonepokusiltynahodilénávštěvníkyzahnatčinapravit jejichřádění.
PanEnfieldsadvokátemsenacházelinaopačnéstraně uličky.Kdyžaledošlinaúroveňvchodu,zdvihlpanEnfield hůlku aukázal sní.
„Užjstesiněkdy všimltěchdveří?“ otázalse, a když mu přítelodpovědělkladně,dodal:„Mámjevduchuspojené s jednou velmi podivnouhistorií.“
„Skutečně?“odtušilpanUttersonmírnězvýšenýmhlasem: „Ajakou?“
„Odehrálosetotakhle,“opáčilpanEnfield.„Asivetři ránojsemsevziměatměvraceldomůodněkudzkonce světaamojecestavedlaulicemi,kdedoslovanebylokviděnínicjinéhonežlucerny.Jednaulicezadruhou,avšichni spali–jednaulicezadruhou,všechnorozsvícenéjakkprocesíaprázdnéjakkostel–ažjsemsenakonecdostaldo onohostavu,kdy člověknapíná ušia začínási přát, abyse někdeobjevilstrážník.Znenadáníjsemspatřildvěpostavy: nevelkéhochlapíka,kterýsiříznýmkrokemrázovalvýchodnímsměrem,aholčičkusnadosmi-čidesetiletou,kterázevšechsilutíkalapříčnouulicí.Nuže,milýpane,na
nárožísetidva,jaksedaločekat,srazili,atehdysestalata hrůza:chlaptuholčičkubezeslovapředusalanechalji křičetnazemi.Kdyžtotakhleřeknu,nepůsobítoažtak zvláštně,alebylotopeklonapohled.Tenmužskývůbec nevypadaljakočlověk,spíš jako nějakýmoloch.Zahulákal jsem,rozeběhl se, chytilchlapaza flígr apřivedlhozpátky namísto,kdeužplačícídítěobstoupilaskupinalidí.Bylnaprostoklidnýavůbecsenevzpíral,alezahledělsenamě takodporně,žemivyrazilpotjakpřiběhu.Kolemdívky stálajejírodinaazanedlouhoseobjevilidoktor,prokteréhodívkupůvodněposlali.Podlefelčaraseděvčetiažtolik nestalo,jenbylavyděšená,ačlověkbysimyslel,žetímto skončí–alebylatujednazvláštníokolnost.Tenchlapmi bylnaprvnípohledodporný,apříbuznýmdívkytaké,což bylozcelapřirozené.Nápadnémialebylodoktorovopočínání.Byltoobvyklýtuctovýapatykář,šedivámyšbezrozeznatelnéhověku,sesilnýmedinburskýmpřízvukemacitlivýasijakodudy–aleteďbylprostěstejnýjakomy:kdykoli senalapenéhopodíval,viděljsem,jakúplnězbledlodporematouhouhozabít.Věděljsem,cosemuhoníhlavou, aontovědělomně,alejelikožzabitínepřicházelovúvahu, zvolilijsmedruhounejlepšímožnost.Chlapovijsmeřekli, žeztohoudělámeskandál,ažsinadnímbudoulidiodplivovatodjednohokonceLondýnapodruhý,apostarámese, žejestlimánějaképřáteleanějakouvážnost,přijdeoně.
Takhlejsmehozalévaližhavousmolou,alezároveň,coto šlo,krotiliženské,protožezuřilyjakharpyje.Vživotějsem nevidělkroužektaknenávistnýchobličejů,auprostředten chlapsjakousipekelnoupohrdlivouchladnokrevností–vystrašenýsicetaky,tobylovidět–aleneslto,milýpane,jak
sámsatanáš.‚Jestliseztéhlenehodyrozhodnetevyrazit kapitál,‘procedil,‚jsemsamozřejměbezmocný.Každýgentlemansechcevyhnoutscéně,‘povídá.‚Uveďtečástku.‘
Skříplijsmehojménemrodinynastoliber;sicebyloočividné,žebyseradějivykroutil,alenanásbylopatrné,žejsme ochotnisáhnoutknejhoršímu,ataknakoneckývl.Musel tedyopatřitpeníze–akammyslíte,ženászavedl?Ktamtěmdveřím!Vytáhlklíč,vešeldovnitřahnedsevrátilsdesetilibramivezlatě ašekemnazbytekuCouttsovybanky, splatným doručiteliapodepsanýmjménem,které nemohu prozradit,ikdyžpředstavujejednupointuceléhistorie–ale bylotojménodobřeznáméačastozmiňovanévtisku.Ačkolišloopěknousumu,udanýpodpisbyzaštítilmnohem víc,jenkdyžbyovšembylpravý.Dovoliljsemsimiléhopána upozornit, že celéjeho počínánívyhlížíznačněnevěrohodněažesevreálnémživotěnestává,abyněkdovečtyřiráno vešeldodvířekodbarabiznyavyšel sšekem nacizíjméno naskorostoliber.Onsemialebezstarostněvysmál:‚Jen bezobav,‘povídá,‚zůstanusvámi,dokudbankyneotevřou, anechámšekproplatitosobně.‘Všichnispolečně–lékař, otecdítěte,nášpřítelíčekajá–jsmeseprotoodebralike mnědomů,strávilitamzbyteknocianadruhýden posnídanisehromadněvypravilidobanky.Šekjsemodevzdalsám audalpřitom,žemámdobrédůvodypovažovatjejzapadělek.Ale ani zdání:ten šekbylpravý.“
„Nototo,“podotkl pan Utterson. „Soudíte,vidím,stejnějakojá,“ pravilpanEnfield.„Ano, jetohříšnáhistorie.Tenmužskýbyltotižtyp,sekterýmby nikdonemělmítcodočinění,opravduzatrolenýchlap, zatímcotaosoba,ježvypsalašek,jebělostnájaklilium,
navícobecněznámá,acotočiníještěhorším,patří–jakse říká–kdobrodincům.Nejspíšjdeovydíráníaslušnýčlověk musíplatitjakomourovatýzanějakémladickéhýření.ŘíkámprototomumístuzadveřmiVyděračskýdům.Jenže víte,anitozdalekanevysvětlujevšechno,“dodalanata slova upadldo zadumání.
ZněhojejdostizprudkavytrhlpanUtterson:„Nevíteale, jestli tamten, kdo šekvydal,bydlí?“
„Náramněpravděpodobné,nemyslíte?“opáčilpanEnfield.„Náhodoujsemsialejehoadresyvšiml–sídlíněkde nanáměstí.“
„Avyjstesena–natomístozadveřmi–nikdynikoho neptal?“pronesl panUtterson.
„Tone,pane,tohojsemsevaroval,“znělaodpověď.„Na kladeníotázekmámvelmijasnýnázor–přílištozavání soudnýmdnem.Vypustítedosvětaotázku,ajetojakpošťouchnoutkámen:vpoklidusedítenavrškukopce,kámen seodvalíapostrčídalší,azachvílitonějakýstarýnudný paprika–tenposlední,nakohobystekdypomyslel–schytá domanazahrádcepohlavěarodinasimusízměnitjméno. Ne,pane,přijaljsemzásadu:čímvíctovypadá,ženěkoho honídluhy,tímmíňseptám.“
„Moc dobrá zásada,“ přisvědčilprávník.
„Avšakprobádaljsemtomístosám,“navázalpanEnfield. „Skorotoaninevypadánadům.Nejsoutamdruhédveře aztěchhlenikdonevycházíanijiminevchází,jentuatam, alezřídka,tenpánzméhodobrodružství.Zprvníhopatra dodvorashlížejítřiokna,zespodužádná;oknazůstávají pořádzavřená,alejsoučistá.Apaktujeještěkomín,ze kteréhosezpravidlakouří,takžetamněkdomusíbydlet.
Alenenítoúplně jisté,protože domyjsoukolemtohodvorataknatěsnané,žejetěžkéříct,kdejedenkončíadalší začíná.“
Dvojiceznovuušlakusmlčky,načežpanUttersonpovídá:„Enfielde,ta vašezásada je dobrá.“
„Ano, myslím, žeano,“opáčilEnfield.
„Alestejně,“navázalprávník,„sevásnajednuvěcchci zeptat:chcisedotázatnajménotohomuže,kterýdívku podupal.“
„Nu,“proneslpanEnfield,„nenapadámě,čemubyto mohlo uškodit.Ten mužse jmenoval Hyde.“
„Hm,“ broukl panUtterson. „Ajak ten člověk vypadá?“
„Nenísnadnéhopopsat.Sjehovzhledemcosinenívpořádku:jenaněmcosiodpudivého,cosipřímoodporného. Vživotějsemnevidělčlověka,jehožbychsetakštítil,apřitomskoronevímproč.Musíbýtněčímzdeformovaný,vyvoláváprudkýdojemznetvoření,ikdyžbychnedokázaludat kde.Vypadávelicezvláštně,apřitomnaněmnedokážuuvést nicnezvyklého.Ne,pane,nedokážutovystihnout,neumím hopopsat.Anenítoselhánímpaměti,protožemohuprohlásit,žeho vidímpředočima, jako by tu právě byl.“
PanUttersonzaseušelkusmlčky,očividnětíženúvahami.„Víte to jistě,že si otevřelklíčem?“otázalse nakonec.
„Milýpane…“spustilEnfieldnavýsost překvapen.
„Jistě,jávím,“řeklUtterson,„vím,žetomusípůsobit zvláštně.Pravdajetaková,ženajménotédruhépostavyse vásneptámjenomproto,žejejižznám.Vidíte,Richarde–vašehistorieproměnenícizípříběh.Pokudjstesevnějakém bodědopustilnepřesnosti,asi byste semělopravit.“
„Tojstemě,myslím,mělvarovat,“opáčildruhýtrochu
zakaboněně.„Jávšakbyl,jakbystetořeklvy,pedantsky přesný.Tenmužskýmělklíč,amáhododnes.Aninepřed týdnem jsemho viděl,jak si s ním odemyká.“
PanUttersonsizhlubokapovzdechl,aleneproneslani slovo,ajehomladýpřítelzáhynavázal.„Dalšípoučení,že máčlověkmlčet,“řekl.„Stydímsezasvůjneukázněnýjazyk. Slibmesi, že užo tomnebudememluvit.“
„Zceléhosrdce,“slíbilprávník.„Natosi,Richarde,plácněme.“
PÁTRÁNÍPOPANUHYDOVI
TohovečeradorazilpanUttersondosvéhostaromládeneckéhosídlavpochmurnénáladěakvečeřiusedlbezchuti. Vnedělimělpojídlevezvykuuvelebitseukrbusnějakým suchýmbohosloveckýmsvazkemnačtenářskémstolku, dokudhodinynasousednímkosteleneodbilydvanáctou, anatosestřízlivavděčenuchýlitnalože.Tétonocivšak, jakmilesluhastáhlubrus,vzalsvíčkuaodebralsedosvé kanceláře.Zdeotevřelsejf,zjehonejutajenějšípřihrádky vyňaldokument,jenžnaobálcenesloznačení„Poslední vůledoktoraJekylla“,zasmušileusedladalsedopozorného čtení.Testamentbylsepsánvlastnírukouzůstavitele:pan Uttersonjejtotižsiceteď,kdyžužbylhotov,převzalkopatrování,avšakodmítlsebeméněnapomocipřijehopořízení. Stanovovalosetunejen,ževpřípaděúmrtíHenryhoJekylla,doktoramedicíny,doktorapráv,členaAdvokátníkomory,členaKrálovskéspolečnostiatd.,máveškerýjehomajetekpřejítdorukoujeho„příteleadobrodinceEdwarda
Hyda“,aletéžževpřípaděpořizovatelova„zmizeníčineobjasněnénepřítomnostipodobudelšínežtřikalendářníměsíce“semářečenýEdwardHydebezprodleníaprostjakýchkolizávazkůplněujmoutvšeho,coHenrymuJekyllovi patří,apouzevyplatitněkolikdrobnýchčástekslužebnictvuzlékařovydomácnosti.Dokumentbylprávníkovijiž dlouhotrnemvoku.Uráželjakjehoprávnickécítění,tak jeholáskukezdravémurozumuaživotnímzvyklostem–cokolifantaskníhopovažovalzaneslušné.Doposudjeho pobouřeníbobtnalovlivemneznalostipana Hyda, nyní ale vnáhlémobratuvlivemtoho,cooněmví.Kdyžsejednalo opouhéjméno,o němžse nemohlnicvícdozvědět,byloto samoosobědostšpatné.Kdyžsenyní začalo odívatodpudivýmivlastnostmi,bylotoještěhorší–azpřevalujícíchse přízračnýchmlh,ježmutakdlouhošálilyzrak,vystouplo náhléazřetelnétušení nepřítele.
„Považovaljsemtozašílenství,“pronesl,kdyžošemetnoulistinuvraceldosejfu,„aleteďsezačínámbát,ževtom je nějakáhanebnost.“
Natosfouklsvíčku,navléklsikabátavydalsesměrem keCavendishSquaredoonélékařsképevnosti,kdesídliltéžjehopřítel,slavnýdoktorLanyon,apřijímaltuzástupypacientů.„Jestliněkdoněcoví,takLanyon,“usoudil v duchu.
Důstojněvyhlížejícímajordomhoznalahnedhopřivítal; bezsebemenšíhozdrženíbylrovnouodedveříuvedendo jídelny,kdedoktorLanyonsedělsámusklenkyvína.Byl tobodrý,zdravímkypící,elegantníabrunátnýgentleman spředčasněprošedivěloukšticíasuverénněbouřlivýmvystupováním.Kdyžspatřil pana Uttersona,vyskočilzežidle
apřivítalhostiskemobourukou.Jehožovialita,jakuněj bylopravidlem,působilanapohledponěkudteatrálně, avšakvyjadřovalaupřímnýcit.Bylitotiždávnýmipřáteli, spolužákynastředníškoleinauniverzitě,hlubocectilikaždýsámsebeidruhého,ataké–cožzřečenéhonevždy vyplývá–pociťovalineskonalépotěšenízevzájemnéspolečnosti.
Potroševolnékonverzaceprávníksvedlřečktématu, kterétak nepříjemně zaměstnávalojeho mysl.
„Lanyone,jářku,“pravil,„mydvajsmeurčitěnejstarší přátelé Henryho Jekylla,nemyslíte?“
„Pokudjdeovlastnístáří,klidněbychsebezsuperlativů obešel,“uchechtlsedoktorLanyon.„Alenejspíšmátepravdu.Co na tom? Moc častoho nevídám.“
„Opravdu?“zarazilseUtterson.„Mysleljsem,ževásspojují společné zájmy.“
„Bývalototak,“znělaodpověď.„Aleužjetopřesdeset let,coseHenryJekyllnamůjvkuspřílišoddalvýmyslům. Zvrtlo setosním,ztrácelrozum,aikdyžminaněmsamozřejmědálzáležízestaréznámosti,jakseříká,vídámhopo čertechvzácně.Takovénevědeckéžvanění,“dodaldoktor aznenadánízbrunátněl,„byznesvářiloiAchillasPatroklem.“
TentovýtryskemoceposkytlpanuUttersonovijistouúlevu.„Jenomsepohádalionějakouvědeckouotázku,“usoudil,ajelikožsám(svýjimkouproblematikyvlastnických práv)jakékolivědeckévášněpostrádal,dokoncevduchu dodal:„Nicvícnatomnení!“Ponechalpříteliněkolikvteřin nauklidněnouapakpřikročilkotázce,kvůlinížsempřišel.
„Užjsteseněkdysetkalsjehochráněncem,jistýmHydem?“ zeptal se.
„Jak?Hyde?“opakovalLanyon.„Tone,otomjsemvživotě neslyšel.“
Totozjištěnísi ssebou tedyprávníkodnášelzpět dosvé širéztemnělépostele,nakterésebouházelzboku nabok, dokudsepozdnínočníhodinynepřehouplykránu.Jeho pachtícímuseduchu,jenžsepodnáporemotázeklopotil v tmách,poskytlatatonoc pramalou úlevu.
Nazvonicikostela,jenžstáltakpříhodněblízkoksídlu páněUttersona,odbilošesthodinaonbylstálepohlcentouž otázkou.Doposudjejzasahovalapouzeintelektuálně,teď všakstrhla či spíšezotročila i jehopředstavivost, ajaktak ležela převalovalse vhusté tmě, jižskýtalanocizatažené závěsy, před vnitřním zrakem semu jaknasvitku nasvícenýchobrázkůodvíjelpříběhpanaEnfielda.Vidělširoké poledosvitulucerenvnočnímměstě,pakpostavurychle kráčejícíhomuže,dítěutíkajícíodlékařeajejichsrážku, načežtolidskémonstrumnaholčičkuduploabezohledu najejíkřikšlodál.Nebovidělmístnostvbohatémdomě, kdeleželaspaljehopřítel,snilausmívalsevlastnímsnům–načežsedveřetémístnostiotevřely,závěsyuposteleněkdostrhlstranou,zavolalnaspáčeahle!,spáčipoboku stálapostavaobdařenázvláštnímocíaonmuselivtuto pozdníhodinuvstátauposlechnoutjejíhopříkazu.Postava vtěchtodvouvýjevechadvokátapronásledovalapocelou noc,apokudtuatamzdříml,vždyjenproto,abyjispatřil, jakještěvíckradmoproklouzáváspícímidomynebosvižnějiaještěsvižněji,ažsetočíhlava,procházívesvitulucerenširokýmiměstskýmilabyrintyanakaždémnárožísrazí holčičkuanechájikřičet.Alepořádtapostavanemělatvář anemohljipoznat,ivjehosnechbylabeztvářeneboměla
matoucívzhled,kterýsemurozplývalpředočima,atakto vadvokátověmyslivyrašilaarychlesílilapodivuhodněsilná,takřkanemírnázvědavostspatřitpodobuskutečného panaHyda.Kdybynanějmohlbyťjenjednoupopatřit,tajemstvíby se – jak si myslel – projasnilo a snad izcelazmizelo,jakbýváutajuplnýchvěcízvykem,kdyžjenáležitě prozkoumáme.Snadbyzjistilpříčinutézvláštnípřízněči služebnosti(nazvěteto,jakchcete)svéhopřítele,atřeba ioněchšokujícíchustanovenívzávěti.Přinejmenšímbyto bylatvář,ježstojízavidění:tvářmuže,jenžnemákouskamilosrdenstvívtěle;tvář,jižstačiloukázat,apodnítila v duchujinak takotrlého Enfieldaceloživotnínenávist.
OdtéchvílesepanUttersonzačalpotulovatkolemdotyčnýchdveřívuličceskrámky.Ránopředotevřením,vpoledne,kdytubylčilýruchakaždýchvátal,ivnocipod zamželýmkotoučemměstskéluny,vevšechmožnýchdobáchsvětlaitmy,osamělostiishonubyladvokátkzastiženína zvoleném místě.
„Jestli je on, stímjménemHyde,ztělesněním ukrývání,“ říkalsiv
duchu,„takjábudu ztělesněnímhledání.“
Konečnějehotrpělivostdošlaodměny.Bylapříjemná asuchánoc,vzduchbylmrazivý,ulicečistéjakplesovýsál alucerny,jimižnezmítalvítr,vytyčovalypravidelnápole světla astínů.Kolem desáté, kdyužkrámkymělyzavřeno, bylauličkaveliceosaměláapřestlumenéchrčeníLondýna, ježdoléhalozokolí,velicetichá.Idrobnýhlukserozléhal dodaleka,zvukyzevnitřdomácnostíbylojasněslyšetipřes silniciakaždéhocestujícíhodlouzepředcházelyozvěnyjehopříjezdu.PanUttersonužnějakouchvíličekalnamístě, kdyžvtomuslyšel,jaksekněmublížízvláštní,lehkékro-
čeje.Vprůběhusvýchnočníchhlídeksijiždávnonavyklna tenzvláštnízpůsob,jaksekrokyjednotlivce,kdyžjeještě daleko,znenadánívynořízměstskéhohlaholuaruchu–ale ještěnikdytojehopozornostneupoutalotakostřearozhodně.Ustoupilkevchodudodvoranysesilnou,ažpověrčivou předtuchou úspěchu.
Kročejeserychle blížilyaznenadání zesílily, jak minuly rohulice.Advokátodvstupuvykouklahnedzjistil,sjakým člověkemtumácodočinění:bylnízképostavyaoblečen velmiobyčejně,apohlednanějseinatudálkupozorovateli jaksisilněpříčil.Mužalezamířilpřímokedveřím,chvatně arovnoupřessilnici,ajižvchůzivytáhlzkapsyklíč,jako byseblížilk domovu.
PanUttersonpovystoupil,ajakjejmužmíjel,poklepal mu narameno. „Pan Hyde, domnívám se správně?“
PanHydeucuklasykavěnasálvzduch.Jehoúlekvšak byljenchvilkový,aikdyžseadvokátovinepodívaldoobličeje,odpovědělnevzrušeně:„Ano, to jsem já.Cochcete?“
„Jakvidím,chystátesevejít,“opáčiladvokát.„Jsemdávný přítelpanaJekylla–jmenujiseUttersonabydlímvGaunt Street–jistějsteomněužslyšel;ajelikožsetutakpříhodně potkáváme,napadlomne,žebystemnemohlpustitdovnitř.“
„PanaJekyllatuteďnenajdete,nenídoma,“odpověděl panHydeaprofouklklíč.Pakseznenadání,aleanižby zvedloči, zeptal: „Jak jstemne poznal?“
„Aprokážetemitéžlaskavost?“odpovědělpanUtterson. „Sradostí,“opáčildruhý.„Jakou?“
„Umožnítemipohlédnoutvámdoobličeje?“požádaladvokát.
PanHydezaváhal,alepakse–jakobypochvatnéúvaze–vzdorněotočilčelemadvojicemužůnasebepoměrněupřenězíralaněkolikvteřin.„Teďužváspříštěpoznám,“pronesl panUtterson.„To semůže hodit.“
„Ano,“opáčilpanHyde,„jedobře,žesepoznáváme,amimochodem–mělbysteznátmouadresu.“Načežudalulici a číslo domu v Soho.
„DobrýBože!“zvolalvduchupanUtterson,„myslísnad natentestamention?“Svépocitysivšaknechal prosebe a naudanou adresu zareagovaljen tlumeným „hm“.
„Nuže,“navázal ten druhý,„jakjstemne poznal?“
„Podle popisu,“ zněla odpověď.
„Kdojej podal?“
„Máme společné známé,“ odvětil panUtterson.
„Společnéznámé?“poněkudchraptivězopakovalpanHyde.„Koho?“
„NapříkladJekylla,“ řekl advokát.
„Tenvámnicneřekl,“vzápaluhněvuzvolalpanHyde. „Nenapadlomne, že mi budete lhát.“
„Prosímvás,“namítlpanUtterson,„takováslovatunejsouna místě.“
Druhýnahlasvyprsklvbarbarskýsmích,načežvokamženíamimořádněhbitěodemkldveřeazmizeluvnitřdomu.
Advokátchvílistál,kdehopanHydezanechal,jakztělesněnýneklid.Paksepozvolnavydalulicí,alekaždýchpár krokůsezastavilapřitisklsidlaňkčelujakočlověkpronikavězmatený.Otázka,kteroutaktozachůzeřešil,patřila ktomudruhuproblémů,ježmálokdydojdouvýsledku.Pan Hydebylbledýatrpasličíhovzrůstu,působildojmemznetvořenéhojedince,anižbybylomožnouvéstjasnoudefor-
mitu,nepříjemněseusmíval,vůčiadvokátovisipočínal sjakousivražednousměsívystrašenostiasmělostiahovořilzastřeným,šeplavým aponěkudnalomeným hlasem;to všesicesvědčiloprotiněmu,nicméněnemohlotoanivcelkovémsoučtuobjasnittendoposudnepoznanýhnus,odpor a strach,snimiž naněj pan Uttersonpohlížel.„Musív tom býtještěněco,“proneslacítilsevespletinejasností.„Něco vtomvězí,jenkdybychprotonašelpojmenování.Bůhmi pomož,tenmužskoronevypadájakočlověk!Mámhosnad označitzatroglodyta?Nebojetojakovtéstarépovídačce–‚Felle,játěnemámrád,důvodvšaksámnesmímznát‘?
Anebosejednájenopaprskyprohniléduše,kterátakto prostupujeaproměňujesvouhliněnouschránu?Myslím, žeposledníodpověďjesprávně,neboť–ó,nebohýstarý příteliHarryJekylle!–pokudjsemkdynanějakétvářičetl ďáblůvpodpis,tedy na zevnějškutvéhonového druha.“
Zanárožímuličkysenacházelonáměstítvořenépěknými starobylýmidomy,nyní zvalné částiupadlýmizestavu někdejšíhoblahobytuapobytechapokojíchpronajímanýmilidemvšehodruhuavšemožnýchzaměstnání:kartografům,architektům,právníkůmochotnýmklecčemuaagentůmobskurníchfirem. Jeden dům–od nárožídruhý–však bylstáleobýváncelýaujehodveří,ježobklopovalaatmosférakomfortníhobohatství(ačjenyní–vyjmasvětlaznadsvětlíku–pohlcovalatma),sepanUttersonzastavilazaklepal.Otevřel mupěkněustrojený postaršísluha.
„Poole, je doktorJekyll doma?“otázalse advokát.
„Podívámse,paneUttersone,“odvětilPooleaihnednávštěvníkauvedldovelképříjemnéhalysnízkýmstropem avydlážděnoupodlahou,vytápěnénazpůsobvenkovského
sídla jasnýmotevřenýmohněm a vybavené drahýmidubovýmiskříněmi.„Počkátezdeukrbu,pane?Nebovámmám rozsvítit v jídelně?“
„Počkámtu,děkuji,“odvětiladvokát,přistoupilkekrbu aopřelseovysokéhrazení.Hala,vnížsenyníocitlsám, představovalamilovanoulibůstkujeholékařskéhopřítele asámUttersonjičastozmiňovaljakonejpříjemnějšímístnostvcelémLondýně.Dnessemuvšakkrevprochvívala třasem,tísnilahovzpomínkanaHydovutvář,pociťoval–cožunějbylo výjimečné– nechuťaodpor kživotu avtéto chmurnénáladěspatřovalvzáblescíchohněnanaleštěných skříníchavtrhavémcukánístínůnastropěhrozivoupředzvěst.KdyžsePoolepochvílivrátilaoznámilmu,žedoktor Jekyllnenídoma, bylo mu až stydno,jakou pocítilúlevu.
„Poole,viděljsem,jakstarýmidělicímidveřmivchází dovnitřpanHyde,“řekl.„Totakjevnepřítomnostidoktora Jekyllav pořádku?“
„Vnaprostémpořádku,paneUttersone,“odpovědělsluha.„Pan Hyde má klíč.“
„Vášpán,Poole,vtohomladéhomužepodlevšehovkládá ohromnoudůvěru,“ zadumaně odvětil druhý.
„Ano,pane,tojenaprostápravda,“řeklPoole.„Máme přikázáno panaHyda poslouchat.“
„Jásesnímale,myslím,nikdynesetkal,že?“otázalse Utterson.
„Achtone,pane.Nikdytunevečeří,“odpovědělmajordom. „Na tétostranědomu seopravdu vyskytuje jenvelmi vzácně;obvyklevstupujepřeslaboratořatamtudytéžodchází.“
„Nutak dobrou noc, Poole.“