Zdáse,žeseconevidětspustídéšť.
Nahlassiprosebezamumláš:
„Jestliseteďvážněrozprší…copak?“
Pootevřešoči,abyvíčkaoddálilajenúzkáprůrva,apodíváš senajinanyrostoucípředúřademprovinčnísprávy.Jakoby semezichvějícímivětvemimělkaždouchvílizhmotnitneviditelnývítr.Jakobydešťovékapky,majícízatímpodobuparrozptýlenýchvpovětří,mělynajednouzkapalnětasnéstsenad tvojihlavu,zářícíjakoprůsvitnédrahokamy.
Otevřešočidokořán.Obrysyjinanůsezdajíještěrozostřenějšínežpředchvílí,kdysjepozorovaljenškvíramimezivíčky.
Nemělby sissnad poříditbrýle?Náhlese tivybavízamračený obličejtvéhobratra,orámovanýbrýlemishranatýmikostěnýmiobroučkamitmavébarvy.Jehotvářvšakvzápětípohltívýkřikyapotlesk, doléhajícísemodkašny.Vzpomínášještě,jak sibratrvlétěčastostěžoval,žemubrýlesjíždějízezpocenéhonosu,vzimězase,žejakmilevkročídomístnosti,sklíčka se muzamlžíanicnevidí.Snadkdybysetizrakdálnezhoršoval,mělbysještěnaději,žesebrýlímvyhneš.
„Poslechni,dokudtitořikámpodobrym.Okamžitěpoď domu!“
Pohodíšhlavou,abyszníslovarozhněvanéhobratravytřásl.Naslouchášjasnémuhlasumladéženysvírajícímikrofon, kterýrezonujezreproduktorůpředkašnou.SedíšnaschodechvedoucíchkevchodudoměstskéhosportovníhostřediskaSangmugwanakašnuodtudnevidíš.Kdybyschtělsmuteční obřadalespoňzpovzdálípozorovat,muselbyseszvednoutabudovustřediskaobejítzprava.Jenomžetovůbecnemášvúmyslu.Sedíšasoustředíšsenahlasmladéženy.
„Váženípřítomní,našenejmilovanějšíprávěpřivezliznemocniceČervenéhokříže,kdebylajejichtělauloženadorakví.“
Ženaumikrofonuzačínájakoprvnízpívathymnu.Její hlassevzápětírozeznísboremněkolikatisícůshromážděných.Zpěvsevrstvíarostejakotisícimetrovávěž.Kmelodii, kterágradujeponurýmcrescendemapakzasezvolnaapřitom nezadržitelněslábne,setichýmhlasempřidávášity.
KdyžsesránozeptalČinsua:„Akolikjetěchmrtvých,které dnesmajíznemocnicepřivézt?“,dostalosetistrohéodpovědi: „Taktřicet.“Zatímcotíživýrefrén písněstřídavě sílí a utichá, třicetrakvíjepostupněsnášenoznákladníhoauta.Hromadí sepředkašnouhnedvedledalšíchosmadvacetirakví,které jstetamránosostatnímidobrovolníkypřemístiliztělocvičny.
Mezitřiaosmdesátimrtvými,kteřívSangmugwanuspočinulivrakvích,jichdovčerejškabylodvacetšest,codosudneprošlismutečnímobřadem.Ovšemvečersenaposledníchvíli podařiloidentifikovatještědvěmrtvátěla,atakbylataké spěšněuloženadorakví,abymohlabýtpřidánakpůvodním šestadvaceti.Tím sepočetrakvípřipravených kesmutečnímu obřaduzvedl nadvacetosm. Dopsalsisdvě nová jména spolu sčíslyrakvídozápisníku,celýseznamjsiuzavřeldlouhou svorkouaktépřipojilpoznámku„Společnýsmutečníobřad
č.3“.Dávalsisnazápisechzáležet,protožetiČinsuzdůrazňoval,jakjedůležitévšechnonáležitězaznamenávat,abysenestalo,žebudoustejnérakvevypravenynasmutečníobřad dvakrát.Chtělsesalespoňtentokrátobřaduzúčastnit,aleČinsutinakázal,abyszůstalvSangmugwanu.
„Cokdybymezitímněkdopřišel.Počkejtadyadávejpozor.“
Všichniostatní,costebouvSangmugwanudobrovolničili, odešlina obřad.Zaprocesímrakvíseklikatilprůvodpozůstalých,kteříuzemřelýchprobděliněkoliknocízasebou.Kráčeli mátožnouchůzíjakohadrovéloutky,sčernoustuhoupřipnutounalevéstraněhrudi.ŘekljsiUnsuk,kterázůstalavtělocvičnějakoposlední,abyužtakyšla,žetitonevadí.Pousmála seapodhornímrtemjívykouklyponěkudpřečnívajícíšpičáky. Díkytěmrozvernýmzubůmjsipokaždé,kdyžseUnsukusmála,vidělvjejímvýrazucosirozpustilehravého,přestožesetřebausmívalastrojeně,vesnazezakrýtrozpakyčipocitviny.
„Půjdusepodívatjenomnazačátekahnedsevrátím.“
ZůstaljsivSangmugwanusámaposadilsesnaschodiště předvchodem.Zápisník,jehožobálkujsizoboustranvyztužil černoulepenkou,sispoložilnakolena.Přestkaninusvětle modrýchteplákůktoběproniklchladbetonovéhoschodiště. Knoflíkymaskáčovébundyzbrannéhovýcvikusiszapnulaž kekrkuarucesispevnězaložilpředtělem.
Zazpívášprvníveršzrefrénuhymny:„Třitisíce li nádhernýchhoravodzkrášlíibiškukvět,“anajednousezarazíš. Nádhernýchhoravod,zopakuješsiprosebeavmyslitivytane znak rjo zeslova nádherný ,jakseshonaučilvhodináchčínskéhopísma. Znak,který čítá velkémnožství tahůa který bys užsotvadokázalzpamětisprávněnapsat.Znamenáto„hory avodyplnénádhernýchkvětin“nebo„horyavodynádherné
jakokvět“?Tahyznakusenáhlepokryjíšlahounyslézu,jaké uzahradnízdidomkutvýchrodičůdorůstajívlétětakvysoko, žeomnohopřesahujítvouhlavu.Dlouhéatuhéstonky,znichž vyrážíčetnápoupata,otvírajícísedokvětůvelkýchjakoporcelánovámiska,bílýchjakolněnéplátno.Zavřešoči,abysis tupředstavuvykreslilcomožnánejživěji.Kdyžpakzasoči trochupootevřeš,škvíroumezivíčkyvidíšjinanypředprovinčnísprávou,kterésestejnějakopředchvílíkomíhajívevětru. Zatímznebenespadlaanikapkadeště.
Hymnaužskončila,alezdáse,ževšechnyrakvenebylydosudsneseny.Zešumícíhodavujemožnétuatamzaslechnout nářekabědování.Ženaumikrofonu,snadabyzískalatrochu času,začínázpívat Arirang.
Žesmohl,milýmůj,jítaměsevzdáti, nežujdešdeset li, nohytibolestschvátí.
Píseňkončí.Ženaumikrofonuvyužijetoho,žesenářek utišil,avyzývápřítomné:„Věnujmetichouvzpomínkunašim milovaným,kteřínáspředčasněopustili.“
Kdyžhlukněkolikatisícovéhoshromážděnínajednouumlkne,zapůsobínatebemocnéticho,kterésekolemtebevtuchvíli rozhostí.Místotichévzpomínkyvstaneš,zápisníksizasuneš dopodpažíavykročíšsměremkedveřímdoSangmugwanu, kterézůstalynapůlotevřené.Zkapsyuteplákůvytáhnešrouškuanasadíšsijipřesnosaústa.
Kolikužjsmetupřitomspálilisvíček.Zbytečně!
Zatímcovcházíšdosportovníhaly,snažíšsevšudypřítomný zápach nevnímat.Kdyžjezataženo,panujeuvnitřpocelýden
příšeří podobnésvětluza pozdního odpoledne.Blízkohlavníhovchodujsoupečlivěsrovnanérakve,kteréužprošlysmutečnímobřadem.Podširokýmoknemležítřicetdvamrtvýchpřikrytýchbílýmbavlněnýmsuknem,kekterýmsezatímžádná rodinanepřihlásilaanebylotudížmožnéjedorakvíuložit. Uhlavykaždéhonebožtíkahořípojednésvíčce,upevněné vhrdleprázdnélahveodlimonády.
Přejdeš odvchodu kevzdálenému koncihlavníhaly.Vidíš podlouhléobrysysedmipostavsloženýchvrohumístnosti. Bílésuknonezakrývájentěla,alecelépostavyažpotemeno hlavy.Jenkdyžseněkdopřijdeptátpodítětinebomladédívce, naokamžiksuknonadzdvihneš,abysipříchozímohlprohlédnoutobličej.Jinakjepohlednaněpřílišnesnesitelný.
Ztěchsedmimrtvoljevnejhoršímstavutadocelanakraji,úplněvrohu.Kdyžjsijividělpoprvé,podobalasemladémuděvčeti,snadanineosmnáctiletému,alejakserozkladem tělopostupněnafouklo,dosáhlarozměrůdospěléhomuže. Pokaždékdyžseněkdopřijdeptátnadcerunebomladšísestru atysuknoodkryješ,zaskočítě,sjakourychlostísemrtvátkáň rozkládá.Odčelapřeslevéokoalevoulícníkostsepřes hrudníkažklevémubokutáhnoučetnábodnázraněníod bajonetu,kterýmiprosvítámaso.Napravéstraněhlavyje lebkapromáčklá,zřejměpoúderuholí,avrozšklebenéprohlubnizejemozkovátkáň.Hnilobanejdřívzevšehozachvátila právětynejviditelnějšírány.Pakzačalytlítpodlitinynazhmožděnémtrupu.Prstyunohou,jejichžnehtyjsounalakované jemnězbarvenýmprůsvitnýmlakem,zůstalyčistéaneporušené,nicméněspřibývajícímčasemionyzduřely,takžejsou silnéjakooddenkyzázvoru,ajejichbarvadostávátmavěfialovýnádech.Plisovanásukněsevzoremdrobnýchpuntíků,
původněpadajícíažnalýtka,nynínezakrýváaninapuchlá kolena.
Vrátíšsekhlavnímuvchodu.Jakmilezkrabicepodstolkem vytáhnešnovousvíčku,pokračuješzpětkmrtvolámnaopačnémkoncihaly.Bavlněnýknotpřiblížíškčadícímuplamínku dohořívajícíhopahýlusvíčkyuhlavyjednohoztěl.Jakmile knotvzplane,sfouknešstarésvětloaopatrně,abysesnespálil, pahýlsvíčkyvytáhnešzhrdlaskleněnélahve.Nastejnémísto pakupevníšprávězapálenounovousvíčku.
Skloníšsenadplamenemnovésvíčky,zatímcovrucežmoulášještěteplývoskzté,coprávědohořela.Dívášsepřímodo jejíhojasnéhosvětlaapřitomsesnažíšovládnoutnevolnost zmrtvolnéhopuchu,kterýtědráždítaknesnesitelně,ažmáš pocit,žesetiznosumusíspustitkrev.Naokrajíchplamene semihotá průsvitná slupka,ta, kterámáčistit vzduchaspalovatzápach.Uvnitřžhneoranžovězářícíoheňasvýmplápolavýmtancemtijitříoči.Nakonecsepodívášdosamotnéhojádra plamene,namodraléhostředuobjímajícíhoknot,pulzujícího uprostředjakosrdce.
Nedokážešuždálzápachsnášetanarovnášse.Rozhlédneš sepozšeřelémístnostiazadívášsepostupnědoplamenůvšech svíčekhořícíchuhlavmrtvýchtěl.Jakobytobylyzřítelnice netečnýchočí.
„Kdyžčlověkzemře,cosestanesjehoduší?“napadnetě najednou.„Jakdlouhoasizůstávávblízkostisvéhodřívějšího těla?“
Kráčíškevchoduapozorněserozhlížíš,zdanenajdešještě nějakoudohořívajícísvíčku,kteroubybylotřebavyměnit.
Kdyžseživýdívánamrtvého,nedívásespolusnímiduše nebožtíka,kterámustojípoboku?
Těsněpředtím,nežhaluopustíš,seohlédnešzpět.Aležádnádušetamnení.Jenmlčkyodpočívajícítělaapříšernýmrtvolnýpuch.
Původněsetělanesvážela doSangmugwanu, aleshromažďovalasenachodběodděleníproobčanskézáležitostivbudověprovinčnísprávy.Kdyžjsitampoprvézavítal,zůstaljsizaraženěcivětnadvědívky,oběoněcostaršínežty,znichž jednabylaoblečenánormálněadruhánasoběmělaletníuniformuseširokýmlímcem,jakounosilyžačkymístnístřední dívčíškoly.Zkrvavenéobličejeotíralyvlhkýmručníkemakřečovitěztuhlépažesepokoušelynatahovatarovnatpodélmrtvýchtěl.
„Cotuchceš?“zeptalasetědívkaveškolníuniforměpoté, coktobězvedlahlavuaobličejovourouškusistáhlapod bradu.Kulatéoči,trochuvystupujícízprofilutváře,dodávaly jejímuvýrazuroztomilýdívčípůvab.Vlasymělazapletenédo dvoucopánků,zekterýchnaskráníchutíkalomnožstvínepoddajnýchkadeří.Tysejíteďpřilepilynaspánkyačelozbrocené potem.
Spustiljsiruku,kterousischránilnospředdráždivým zápachemkrve,aodpověděljsi:„Hledámkamaráda.“
„Mělsemzateboupřijít?“
„Ne,tone,říkaljsemsi,jestlimezitěmitělytady…“ „Taksijeprohlédni.“
Procházíšpodélstěnychodbyapostupněupírášzrakna tvářeatělamrtvých,kterýchtuležívícneždvacet.Abysespřesvědčil,zdajetinebožtíkpovědomý,musíšsihodůkladně prohlédnout,aleprotožesenedokážešpřílišdlouhosoustředit,cochvílizavírášoči.
Druhádívka,kterámánasoběsvětlezelenkavoublůzu srukávyvyhrnutýmiažnadlokty,senarovnávpaseazeptáse tě:„Nenítu?“Zpočátkutisicepřipadalo, žebudousestředoškolačkoustejněstaré,alekdyžsiteďstáhlarouškuzobličeje, poznaljsi,žejímusíbýtpřesdvacet.Díkysvýmbezkrevným tvářím,mírnězažloutlépokožceaštíhlémukrkuvypadátrochuneduživě.Ovšemočijíjiskříduchapřítomnostíasebevědomím.Ihlasmápevný.
„Není.“
„MárnicevČonnamskéuniverzitnínemocniciavnemocniciČervenéhokřížejsiužprohledal?“
„Ano.“
„Acojesjehorodiči,žehohledášzrovnaty?“
„ZůstalmujenotecatenpracujeažvTedžonu.Jsmespolužáci,onajehosestrasivnašempřístavkupronajímalipokoj.“
„Mimoměstosepořádještěnedádovolat,viď?“
„Nedá,několikrátjsemtodneskazkoušel.“
„Akdejekamarádovasestra?“
„Taseodpondělkanevrátiladomů,takjsmesejijáamůj kamarádvydalihledat.Alevčeramijedenstrýczesousedství říkal,žekdyžvojácinanáměstíspustilistřelbu,zahlédl,jak kamarádatrefili.“
Vtomsedohovoruvmísístředoškolačka,anižbyzvedlahlavu.
„Nenínáhodoujenomraněnýaneležíněkdevnemocnici?“
Zavrtíš hlavouaodpovíš:„Kdybytotak bylo,užbysenám dovolal.Musívědět,žesionějdomadělámestarosti.“
Znovupromluviladívkavzelenkavéblůze.
„Přijďsesempodívatzapárdní.Prýsemodteďbudouposílatvšechnymrtvé.Vmárnicíchužnenímísto,zastřelenípřibývajípřílišrychle.“
Středoškolačkaotřelavlhkýmručníkemobličejmladého muže,kterémubajonetprořízlhrdlotak,žerudýpatrovýčípek vyčnívalzrányven.Dlanímuzatlačilanepřítomněvytřeštěné oči,pakručníkvymáchalavkyblíkuavšísilouvyždímala.Krví zbarvenávodacrčelaproudemzpětdokýbleatrochujívyšplíchloinapodlahu.Dívkavzelenkavéblůzekyblíkpopadla doruky,azatímcohozvedalazezemě,pronesla:
„Hele,jestlimáščas,nechtělbysnámtrochupomoct?Jenomdneska.Chybínámlidi.Nenítonicsložitého…Stačí,když támhletosuknonařežešnakusyapřikryješjímtahletěla.
Akdyžpřijdeněkdohledat svéblízké –takjakoses tuobjevil ty–,budešjezasjednopodruhémodkrývat,abysidobřeprohlédli ioblečeníapostavu,protože jenompodleobličeje,kde semasorychlerozkládá,kolikrátnicnepoznají.“
Odtohodnesesstaljednímznich.Jakjsipředpokládal, UnsukbylažačkouStřednídívčíškolyJannieSpeerové,kde bylavtédobězapsanádotřetíhoročníku.Dívkavzelenkavé blůzesvykasanýmirukávysejmenovalaSondžu.Vyprávělati, žepracovalajakošičkavjednétextilnídílněnaČchungdžongno,hlavníobchodnítříděvKwangdžu,kdesevyrábělymoderníoděvypodlezápadníchstřihů,aleprotožesemajitelrozhodl odejítzměstasesynem,kterýmuseluprchnoutzvysokéškoly aukrýtseupříbuznýchnavenkově,přišlanajednouopráci. SUnsuksepoznalyvČonnamskéuniverzitnínemocnici,kam vestejnýdenpřišlydarovatkrev.Zvysíláníveřejnéhorozhlasu setotiždozvěděly,žejekrvenedostatekalidébezvčasné transfuzeumírají.Vnemocnicizaseslyšely,žeprovinčníspráva,kterouteďpřevzalidorukouzástupciobčanskéhohnutí, potřebujekaždéhodobrovolníka.Taksesemrovnouznemoc-
nicespolečněvypravilyavnastalémzmatkujimbylapřidělenapéčeomrtvé.
Nazákladníškole,kdesezasedacípořádekurčovalpodle tělesnévýšky,jsivždyckysedělvlavicidocelavepředu.Teprve letosnajaře,krátcepoté,cosnastoupildodevátétřídy,seutebezačalaprojevovatpuberta,hlastitrochuzhrublaspolu stímsesiopěknýkusvytáhl.Přestojsistáleještěnevypadal nasvůj věk.Činsu,kterýdorazil zkrizového štábu, se natebe podívalapřekvapeněvyhrknul:
„Vždyťtinení anidvanáct!Tohleneníprácepro děti,koukejmazatdomů.“
Dlouhéřasyazřetelněvykreslenélinieočníchvíčekpropůjčovalyjehopravidelnétvářiurčitouženskost.Studovalna vysokéškolevSoulu,jenomžeteď,cobylyškolyzavřené,mu nezbylonežsevrátitdomůdoKwangdžu.
„Chodímdodevítky.Aprácetadyproměnenítěžká.“
Nepřeháněljsi.Nictěžkéhojsinedělal.SondžusUnsuk připravovalydeskyzpřekližkynebopolystyrénu,potahovaly jeigelitemapokládalynaněmrtvátěla.Obličejakrkomyly vlhkýmručníkem,zcuchanévlasyupravilyhřebenematělo zabalilydoprůsvitnéfólie,abysezápachnešířiltakrychle.Ty sismezitímdozápisníkupoznamenalpohlavíapřibližnývěk, spolustypemoblečeníabot,kterémělmrtvýnasobě.Každémunebožtíkovijsipřidělilčíslo.Stejnoučíslicijsinapsalna útržekhrubéhopapíruatenjsimrtvémupřišpendlilnahruď. PakjsitělozakrylažkekrkubílýmsuknemaSondžusUnsuk tipomohlymrtvéhoodtáhnoutkestěně.Věčnězaneprázdněný Činsutěněkdydoběhlivícekrátzaden,abysiúdajeztvého zápisníku přepsalna informačníplakáty, které potom vyvěšovaluvchoduprovinčnísprávy.Kdyžsedostavilipozůstalí,
protožebuďvývěskusamičetli,neboseonídozvěděliodjiných,odkryljsinaokamžiksukno,abysimrtvéhoprohlédli. Pokudpoznalihledaného,nachvíli jsiustoupilstranou,abys jimdalčasmrtvéhooplakat.Tělaseupravovalajenvelmizběžně,pouzedotémíry,abynepůsobilapřílišznepokojivýmdojmem.Zbývalotedynapozůstalých,abymrtvéhonáležitěomyli,donosuaušímuvložilismotkyvatyapřevléklihodočistých šatů.Jakmilesetotojednoduchézaopatřenískončilo,tělobylo uloženodorakveapřevezenodoSangmugwanu.Tvýmnejdůležitějšímúkolembylozaznamenávánívšechnáležitostído zápisníku.
Jednavěctivcelémprocesunedávalasmysl.Nakrátkém neoficiálnímobřadu,kterýnásledovalpouloženídorakve, pozůstalízpívalistátníhymnu.Zvláštníbyloito,ženarakev nikdynezapomnělirozprostřítvlajkuaněkolikrátjiomotat motouzem.Pročlidemzastřelenýmarmádouzpívajíjejich blízcístátníhymnu?Pročjejichrakevhalídovlajky?Copakje nezabilavlastnízemě?
KdyžsesnatojednouopatrnězeptalUnsuk,vytřeštilasvé kulatéoči,takžesezdályještěvětší.
„Přecevíš,žesearmádavzbouřilaasnažísedostatkmoci. Sámjsitoviděl.Zabíléhodnemlátilibezbrannélidiobušky, bodalijebajonety,alekdyžtonikamnevedlo,začalistřílet.
Dostaliktomurozkaz zeshora.Jakmůžešříct, žepárvojáků jecelázemě?“
Zmatenějsinaslouchal,jakobysdostalodpověďnadocela jinouotázku.Tendensepodařiloidentifikovatnebývalevysokýpočetmrtvých,protosenebožtícimuseliukládatdorakví hned naněkolika místechvchodbě zároveň. Zatímcosemezi vzlykotemrozeznívalyhlasyzpívajícístejnoumelodii,jednot-
livéslokyosebenaráželyjakovětynekonečnéhokánonuavytvářelyprchavoudisonanci,kteroujsihltalsezatajenýmdechem. Jakobysdoufal,žesetímdopátráštoho,coprotebeznamená tvázemě.
Druhýdenránojsisdívkamipřesunulněkoliknejvícezapáchajícíchtělnavenkovníprostranstvísousedícísoddělením občanskýchzáležitostí.Nověpřiváženémrtvolyužtotižnebylo kamdávat.Činsu,kterýkvámjakoobvyklepřispěchalzkrizovéhoštábu,sepřekvapenězeptal:
„Cochcetedělat,kdyžzačnepršet?“
Jehobezradnýpohledbloumalspojovacíchodbou,kde nebylopromrtvátělakamšlápnout.Sondžusisejmularoušku ařekla:
„Jetotumocstísněné,nedásenicdělat.Aažnámvečer přivezoudalšímrtvé,copotom?CotřebasportovníhalavSangmugwanu?Tambysemístonenašlo?“
Neuběhlaanihodina,kdyžkvámdoraziličtyřimuži,které Činsuposlal.Zřejmějestáhlzněkteréhlídky,protožemělipřes ramenohozenoupuškuanahlavěpřilbusmřížkovýmhledím,jakézůstalypopořádkovýchjednotkách.Zatímcovršili všechnatěla–tavchodběita,kterájstevynesliven–nakorbu nákladníhoauta,ty,SondžuaUnsukjsteposbíralisvévěci.
Poté,conáklaďákodjel,jstesepomaluvydalisměremkSangmugwanu.Vřadězaseboujstevykračovalislunečnýmránem. Kdyžjsiprocházelpodnevysokýmijinany,bezmyšlenkovitějsi jednourukouchňaplponízkévětvi,kterátěpošimralana okrajičela.
UnsukkráčelavčeleavešladoSangmugwanujakoprvní. Jakmilejsizanívstoupildodveří,uviděls,jakvrucežmoulá
bavlněnérukaviceplnézačernalýchskvrnodkrvea zaraženě serozhlížíposportovníhale,kterouplnilynespočetnérakve. Sondžu,kterádorazilajakoposlední,udělalakroksměrem předtebe,a zatímcosi čelenkouzesloženéhošátkustahovala poramenasahajícívlasy,pronesla:
„Jakjsmejesemposílalipotroškách,takmitonedocházelo…Kdyžjeteďvidímnajednommístě,jejichfakthodně.“
Podívášsesměremktruchlícím.Sedínazemivúzkémkruhu.Narakvích,okterépečují,jsouvrámečkuvystavenyportrétyzemřelých.Uhlavyjednézrakvístojívyrovnanédvělahve odfanty.Vjednéjezasunutýsvazekbílýchlučníchkvětů, vdruhéjeupevněnázapálenásvíčka.
Ten den večer seszeptalČinsua,jestliby ti nemohlopatřit krabicisvíček.Horlivěpřitakal:
„Mášpravdu,kdyžuvnitřzapálímesvíčky,pomůženámto zbavitsetohozápachu.“
Aťužbylopotřebacokoliv–sukno,dřevěnérakve,papírovéústřižkynebovlajky–,Činsusitopoznamenaldobločku anejpozdějidruhýdenžádanouvěcobstaral.Každýdenráno obcházeltržniceTeinaJangdong,akdyžsestalo,žetamnepochodil,vydalsedoměstadomalýchtruhlářskýchdílen, prodejenpohřebnickýchpomůceknebogalanterníhozboží, odkudnikdyneodešelsprázdnou.Zesbírkyuspořádanéna veřejnémzasedánístálezbývalaznačnáčástka,akdyžprodejci řekl,ženakupujeproprovinčnísprávu,dostalzbožílevně, případnědocelazadarmo,takžespenězinebylyžádnévětší potíže.TaktoaspoňtvrdilSondžu.Horšíbylo,ževe městě už úplnědošlyrakve,protomuselconejrychlejiskoupitdřevotřískovédesky,kterébylydosudkmání,aobjednatdalšírakve utruhláře.
Toráno,kdysezatebouČinsuzastavil,abytipředalpět krabicpopadesátisvíčkáchabalenízápalek,jsiprohledalkaždýkout vbudověprovinčnísprávy vesnaze posbíratco nejvíc lahví,kterébytiposloužilyjakosvícny.Paksespostavilke stolkuuvchoduvhlavníhaleSangmugwanu,zažíhaljednu svíčkupodruhéaupevňovaljedoskleněnýchhrdel.Připravenésvíčkysirozebíralitruchlícíanosilijekrakvím.Aprotože svíčekbylodostatek,jejichsvětlozazářiloiurakví,kterézrovnanikdoneoplakával,iumrtvýchtěl,kterázatímnebylado rakvíuložena.
VSangmugwanubylumístěnspolečnýoltářprozemřelé.
Každéránosempřibývalynovérakve.Bylivnichti,kteřínezemřelihned,aleažpoté,cobyliodvezenidonemocnice.
Pozůstalístvářemilesknoucímiseproudypotuaslzpředseboutlačilivozíksnaloženourakví,zatímcotyspřesouvalostatnírakveazmenšovalmezinimimezery,abysudělalnově příchozímmísto.
Večerprozměnupřiváželitělatěch,cobylivojákyzastřelenipřistřetechnapředměstí.Zemřelibuďokamžitěpozásahu, anebobylitěžceraněníanepřežilipřevoznapohotovost.Mnozíznichbyliposmrtijenkrátceapohlednaněbylobzvlášť hrůzný.Stávalose,žekdyžseUnsukpokoušelanasoukat zpátkydorozpáranéhobřichanekonečněsevinoucíprůsvitná střeva,muselanajednouvšehonechatavyběhnoutzhalyven, abysevyzvracela.Sondžu,kterésezasečastospouštělakrev znosu,časodčasuzaklonilahlavu,přesrouškusitisklakořen nosuahodnouchvílinepřítomnězíraladostropu.
Vporovnánísnimijsiskutečněnedělalnictěžkého.Stejně jakopředtímsisdozápisníkuzaznamenávaldatum,časapo-
pismrtvéhočlověka.Suknosisdopředustříhalnapřiměřeně velkékusyapapírovéútržkysisnapichovalnašpendlíky,abys jemělpřipravené,ažnaněbudešpotřebovatnapsatčíslo.Častojsimuselpostrkovatzatímneidentifikovanátělavíceksobě azmenšovatmezerymezirakvemi,abysudělalmístomrtvým, kteřídohalykaždýdenproudilivnezmenšujícíchsepočtech. Jednénoci,kdyžbylomrtvýchnečekaněmnoho, jsiužneměl aničas,aniprostornadalšíimprovizacianezbývalotinež zpřeházenérakvesrazitksobětak,žepřiléhalytěsnějednana druhou.Kdyžsespakonénocibezděčnězadívalnavšechny tymrtvé,kteříplnilikaždýkoutrozměrnéhosálu,pomyslelsis najednou, žese podobajíúčastníkům neplánovanémanifestace,svolanéprávěsem.Demonstranti,kteřínemůžoupozvednouthlas,kteřísenemůžoupohnout,kteřísenemůžouchytit zaruce.Demonstrantivydávajícípříšernýzápach.Sezápisníkemzastrčenýmvpodpažíjsirychlýmkrokempřecházeltam azpětmezishromážděnými.
Takrozpršísenakonec,nebone? pomyslíšsi,kdyžvyjdešze smrademzamořenéhalyvenazhlubokasenadechneščerstvéhovzduchu.Vykročíšsměremkzadnímudvorku,kdebys zápachusnadmohluniknoutdocela,alenarohubudovyse zarazíš,protožetěnapadne,ženesmíšodejítpřílišdaleko. Slyšíšhlasmladéhomuže,kterýpřevzalmikrofon.
„Nemůžemejentakuposlechnoutjejichvýzvy–okamžitěsložitzbraněavzdátse.Nejprvenámmusívrátittělanašichspoluobčanů.Zároveňmusípropustitstovkynevinných, kteréodvleklipryč.Ahlavně,celázeměsemusídozvědět pravdu ovšem,cosetuodehrálo.Musímeodnichdostatslib, ženámbudenavrácenanašedůstojnost.Jediněpakbybylo
možné,abychomodevzdalipušky,nemámpravdu,dámyapánové?“
Uvědomuješsi,žesouhlasnévoláníapotleskpřítomného zástupuoprotidřívějškuvýraznězeslábl.Vzpomínášnaprvníveřejnéshromáždění,kterésekonalodenpoté,cosevojáci stáhlizměsta.Lidézaplniliuliceavyšplhaliažnastřechu provinčnísprávyanahodinovouvěž.Davčítajícíněkoliktisíc hlavsepřelévalpravoúhleuspořádanýmiulicemi,kudynemohloprojetjedinéauto,ajakomohutnározbouřenářeka zaplavovalveškerýprostorkroměplochzastavěnýchbudovami.Tisícehlasůsepřizpěvuhymnyvrstviloarostlodovýše jakotemnánedozírná věž.Potlesk tisíců
jakovybuchujícípetardyodpalovanévnepřetržitýchsalvách.Slyšeljsi mocdobře,očemseČinsuvčeraránobavilseSondžu.Po městěsešíří,žeažsevojácivrátídoměsta,bezmilostivyvraždí všechnyobyvatele.Lidémajístrach,aprotosepočetshromážděnýchdenzednerychlezmenšuje,říkalČinsusvážnoutváří.
Jestlijetotak,mělibychomsenaopakscházetvevětšíchavětšíchpočtech,abysinetrouflivrátitsezpátky…Nemámztoho dobrýpocit. Stím,jakrakveneustálepřibývají,lidisezdráhají vycházetzesvýchdomovů.
„Nebyloužsnadprolitopřílišmnohokrve?Tojimámejen takzahrnouthlínou?Očidušítěch,kteřípředčasněodešli ztohotosvěta,jsouotevřenédokořán.Bedlivěnássledují.“
Hlasmladéhomužesenakoncivětynečekanězlomí.Ze slova krev ,kteréseopakujeužponěkolikáté,najednouucítíš tíhunahrudi.Znovuotevřešústaazhlubokasenadechneš.
Dušepřecinemátělo,jakbymohlaotevřítočiasledovatnás?
Vybavísetibabičkazmaminčinystranyato,jaklonivzimězemřela.Banálníchřipkapřešlavzápalplicapodvoutýd-