tělo je krajina protestu tělo je prostor smíření
prsa jsou oblá a měkká pokouším se je políbit
být sama sobě matkou
fantazie a smíšené vzpomínky
plastová panenka na zpětném zrcátku
houpe se a do kabiny náklaďáku vchází otcovská figura
na konci úzké chodby se zeleným linoleem
jím párky a písek
šestiletá hlava ponořená do kočičí mísy
žvýkám krysí ocásky
zatímco narcistická matka vykrádá mé dětství
prsa jsou oblá a těžknou plazíš se ochutnat mléko
vysát ženu život píseň kost
narodila jsem se opičím dětem
navlékly si orangutaní křídla k sepisování dlouhých dopisů
sešily dveře křídou tak moc chtějí být samy vytahují staré matrace zpod košile
jsou slušně vychované
jako všechny orangutaní smečky pokorně převlékají pralesy sbírají avokáda a sázejí své děti do malých květináčů
sundaly sametovou kůži z hlavy
už neví jak se píše ani komu celé roky
skládají matrace na sebe jako tenká mléčná skla
budou mít opičí děti vykrmené avokádem děti v barvě citrínu a popela
budou mít olejnaté pecky zaklíněné v tělech
gravitace selže pokud si vzpomenou na malé kokosy které shazovaly když došla voda a trpělivost na nic se neptej zatřes orangutaními křídly jdi dovnitř zůstaň
letadla budou létat
jsem žena
z mých prsou teče mléko uprostřed noci jsem vyvrtala
hlubokou díru do svojí vagíny abyste mnou mohli pronikat opravit mě přestavět
jsem žena myslím že letadla létají na emoce vodu do třetího patra ženou potrubní elfové můj plynový kotel je ohříván sluncem
a jističe nade dveřmi jsou tlačítka způsobující mužské orgasmy
jsem žena když zmizím
nic se nestane
letadla budou létat
potácíme se nocí
z jednoho kyslíkového baru do druhého
dvě hlavy přitažené k hrudníku vydechujeme si vzájemně
do úst miliony mikroplastů
nikdo se neptá jak ses sem dostal ale všichni říkají
že dostat se z toho je tvá zodpovědnost
padají ze mě trsy vlasů to je nemoc tělo stáří a síla mého otce
kterou se mi ještě nepodařilo ovládnout lidé se otáčejí z lítosti ze zvyku nebo náhodou zvykám si neotáčet se
měla bych mít muže a dítě dědictví z matčiny strany místo toho jsem celá pro sebe jenom ty vlasy si nedokážu udržet
mám plné ruce neviditelné práce
pojď to zakopat
je to malé nikdo si nevšimne nikdo si nevzpomene nikomu to nebude chybět
zabírá to místo
nosíš to s sebou taháš to padáš k zemi nejde to obejít země to spolkne země to snese rozžhaví ochladí země to přijme někde to zůstane neboj se
už to není naše nikdy to nebylo naše
vždycky to patřilo zemi životu nebo bohu záleží čemu uvěříš čemu se odevzdáš
čemu to dovolíš
pojď to zahodit nechat to být nevzpomínat při každém kroku jak to píchá
je to rozryté od prasat
kyprá půda pořád na to myslíš
nech to být roste to ztuha zaházej to hlínou zapomeň
olizuju prsty nijak to nechutná raději to vyplivnu
je to pryč
mám alergii na květen
je všude rozkvétá v plicích
dýchám skrze průsvitnou kůži
hřeješ mě na spáncích
jdeš spát
přestřihli souvislý pás lesa vratkou silnicí
červenou páskou
poděkovali všem
kdo se podíleli na proměně pásu
na proměně podnebí
na mé vlastní proměně v neobvyklý hmyz klepeš se tep tvého motoru sotva slyším
chci to udržet nosím to v láhvi
je to vzduch z minulého století nadechni se cítíš mě?
dívat se do krajiny nebylo nikdy tak politické všechno mnou prorůstá musím to unést
natáhnout do plic všechen květen červen a červenec vrávorat krajinou
odnést to uvnitř
nechat to žít a přežít uprostřed hrudníku
až umřu bude jaro roznes ho po skalách otevři lahev nadechni se cítíš to?
to je ono
na podlahu v koupelně padají opotřebené kusy kůže
tisíc tvarů ze kterých zpátky
nesložíš ani přibližný obraz ženy ve vaně je voda
koupalo se v ní pět dětí a tři dospělí na podlahu koupelny padají opotřebené kusy dětí
průsvitné cáry dospělých a z televize říká unifikovaný hlas
prezident se sešel s ministrem financí na prsním dvorci zbytek pěny
kůže stárne
tělo orosené životem
tisíc tvarů ze kterých zpátky
nesložíš ani přibližný obraz
člověka
zabalená do cizích vlasů v letištní hale
krabička na bankovky s obrázky plachetnic
a kufr plný peří
v této zemi neexistuje prostituce
a přesto na bílé dveře klepe dnes už čtvrtý
všechny máme stejný výraz
měnící se v průběhu dne
oděrky na kůži na těle
i z druhé strany
když přijde nová vidíš hanbu když si poprvé přizná
že tohle je sexbyznys a ona je posvátná prostitutka po pár klientech změní identitu
je hrdá ukazuje mužům oltáře
jenže někteří chtějí jen pokrýt celou zem
mlékem a medem
otáčejí se ze všech stran klečí na kolenou abychom se dostaly do všech děr
spojují ruce za hlavou my jim patříme pronajímají si nás
a my si pronajímáme malé pokoje v cizích zemích
létáme s odřenými křídly
vozíme s sebou věci které na rentgenech nezanechávají stopy
pokaždé když otevírám bílé dveře modlím se ať je mladý hodný neozbrojený a rychle zaplatí a odejde
nechá mě předstírat že se nic z toho nestalo
ani jednomu z nás
sprchuji se dlouze a horce
vší vodou světa