15 dnes i u nás. Jsou rodiny, které tráví celé víkendy v obchodním centru! V administrativě dodržují Francouzi přesně řád a velmi si potrpí na množství potvrzení, dotazníků a legitimací. Přesto si stále řada z nich vybírá pro důležitá setkání raději pobyt v příjemných malých restauracích poblíž, kde se, asi jako u nás na kávu, chodí na jeden, na dva i více aperitivů. A vzhledem k tomu, že každé jídlo v poledne i večer je prostoupeno vínem, hladinka alkoholu se udržuje během dne na určité výši a projeví se příznivě i na příslušném obchodním rozhovoru. Oběd je nepsaný, ale dodržovány svátek. Pracovní den má svůj řád, ale dodržuje se nejen doba, ale i výsada oběda. To je ve Francii vždy svátek a nesmí být nijak narušen. Oběd v restauraci, kde se sejdou přátelé a blízcí, trvá dlouho a je i opakovaným divadelním představením, kde se dlouho diskutuje o vhodnosti druhu a značky vína, o správném ročníku, a všechny chody se vychutnávají bez spěchu. Nezřídka je to záležitost na dvě hodiny. Podotýkám, že v tuto dobu není možné volat ani do státních institucí, protože se obvykle ozve záznamník a doporučuje, abyste zavolali později. Francouz nesmí být vyrušován. Mám pocit, že kdyby někdo chtěl vyhlásit Francii válku, musel by s tím počkat, až skončí doba hájeného oběda.
Jaký je vlastně Francouz? Máme ustálené představy o různých národech. Jsou zjednodušené, nepřesné a někdy i nepravdivé, ale přetrvávají staletí. Němec je podle toho těžkopádný, nerozumí humoru, ale je spolehlivý, rigidní a trvá mu dlouho, než se trochu změní, Ital je divoch, bezstarostný, nejraději zpívá a moc se mu nechce do práce, Španěl má horkou krev, asi by nejraději tančil anebo bojoval s býkem v aréně, Angličan je