TŘETÍ KAPITOLA
FERRARI V ROCE 1964 získal John Surtees ve Ferrari titul mistra světa. V následujících letech vyhrálo Ferrari průměrně jeden závod za rok. V roce 1973 se tým topil v chaosu. Jacky Ickx a Arturo Merzario měli nevděčnou úlohu. Od poloviny sezony, kdy se Ickxovi podařilo v Silverstonu z devatenácté pozice sotva kvalifikovat do závodu, šlo Ferrari na start pouze v každém druhém závodu. Odpovědným vedoucím technického oddělení byl Sandro Colombo, takže v polovině roku 1973 tým povolal zpět skvělého Maura Forghieriho. Netuším, proč v první řadě Forghieriho vůbec vyhazovali, ale každopádně mu dali druhou šanci. Colombo se soustředil na Ickxův vůz a Forghieri dělal, co se dalo, s tím Merzariovým. Pro většinu lidí byly nicméně katastrofální výsledky Ferrari pouze vinou jezdců. Na podzim 1973 mě pozvali na setkání se samotným Enzem Ferrarim. Měl jsem obkroužit několik kol na testovacím okruhu ve Fioranu a poté se podělit se Starým pánem o své dojmy. (V té době jsem neuměl italsky, takže nám tlumočil Ferrariho syn Piero Lardi. Piero byl Enzovým nemanželským synem a nesměl nosit jeho jméno – tak posvátná byla památka Ferrariho „skutečného“ syna Dina, který zemřel ve 48