0539953

POHÁDKY O ANDĚLÍCH V BARVÁCH 1 Elen Gordon

POHÁDKY O ANDĚLÍCH V BARVÁCH – Elen Gordon UKÁZKY Žlutý anděl Vysoko nad oblaky, tam kde vycházejí první paprsky slunce, žije anděl, který má žlutou barvu. Jeho barvu mu dává slunce, které ho ráno probouzí lechtáním na malém andělském nosánku. Žlutý anděl si poletuje po světě a kontroluje všechny žluté květiny. Kontroluje jejich barvu, vůni a hlavně vláhu. Každý květ je krásný, když má dostatek vláhy a živin. Kvítky stejně jako lidé potřebují potravu a touto potravou pro kytičky jsou živiny, které se přidávají do zeminy, v níž jsou zasazeny. Takto má Žlutý anděl práci celý den. Jednoho dne se díval do zahrádky, ve které byly vysázeny samé žluté šípkové růže. Poslouchal, o čem si růžičky celý den povídaly. Všechny byly velmi šťastné, protože krásně rostly a ty, které již byly rozvinuté, měly kolem sebe své dětičky poupata. Byly krásné, rovné a všechny se připravovaly na to, že už se rozvinou a budou z nich překrásné růže. Ale co se stalo. V zahradě se objevil zahradník a v ruce měl nůžky. Byl připraven na to, že žluté šípové růže ostříhá a všechny vezme do domu pro smutné děvčátko, které v tomto domě bývalo. Od rána ho bolel zoubek. Bylo to malé děvčátko, a právě mu vyrůstal velký zoubek, který velmi bolel. Maminka se snažila tuto bolest zmírnit tím, že holčičce dávala sladkou čokoládu. Ale nepomohlo to. Zoubek bolel a jak vyrůstal, bolel víc a víc. Holčička plakala a plakala. Do domu přišel zahradník, poklekl před holčičku a začal se jí vyptávat, co by jí udělalo radost. No a tato holčička se rozpovídala. „Dívala jsem se z okna a vidím tam ty, krásné růže, jak rostou a kvetou. Jsou takové nádherné, že musí mít příjemnou vůni. Vždyť rostou v naší zahradě, a kdybych je měla na stolku uvnitř svého pokoje a mohla si k nim přivonět, určitě by mě ten zub tolik nebolel. Ta vůně by ho uklidnila a vyrostl by bez té velké bolesti.“ Tak zahradník vzal nůžky a šel nastříhat žluté šípkové růže. Jen co Žlutý anděl ucítil strach, který se zmocnil růžiček, hned byl u nich. Díval se, co jde zahradník udělat, a když viděl, jak chytá růži, aby ji odstřihl, zeptal se, proč to chce udělat. A tak mu zahradník pověděl příběh malého děvčátka. Na to se Žlutý anděl pousmál a řekl zahradníkovi, aby růže nestříhal. Když holčička potřebuje vůni, tak on jí tu krásnou žlutou vůni přinese. Zahradník odešel ze zahrady a malému děvčátku vypravoval, co zažil. Vyprávěl, jak potkal žlutého anděla a ten přislíbil, že vůni ze žlutých růží holčičce přinese do domu. No a holčička se zhluboka nadechla. A co cítila? Po celém domě se vznášela jemná vůně žlutých šípových růží. Byla tak krásná, až holčička úplně zapomněla na bolest zubu, kterou cítila už od rána. Popošla k oknu a dívala se na žluté růže, jak majestátně stojí v zahradě a nechají se houpat větříkem, který fouká. Holčička měla takovou radost, že vidí růže v zahradě a cítí vůni v domě, že pociťovala štěstí ve svém malém srdíčku, a co se nestalo. Jak se dívala na růže, vidí velkého Žlutého anděla, jak svými žlutými křídly ochraňuje všechny žluté růže, které rostou v jejich zahradě. Ale nejen růže. Žlutý anděl chránil všechny žluté květy, které v zahradě rostly. A nejen v jejich zahradě. Holčička viděla, jak se Žlutý anděl vznáší nad zahradou a chrání všechny žluté květy a rostlin, které rostou v širokém a dalekém okolí. Hlídal všechny rostlinky a květy, aby měly vše, co potřebují. Aby krásně rostly a dělaly každému radost. Protože věděl, že kde budou rozdávat radost, tam budou rozdávat i štěstí. A tam kde je radost a štěstí, nemůže být smutek a 1

POHÁDKY O ANDĚLÍCH V BARVÁCH 2 Elen Gordon

žal. Protože tam sídlí Láska a s ní se všichni mají rádi. A v tomto prostředí jsou všechny děti spokojené a šťastné. Proto děvčátko bylo velmi vděčné Žlutému andělovi, že ochránil šípkové růže v zahradě a do domu jí poslal nádhernou vůni. Takto jeho srdíčko zbavil strachu a naplnil ho štěstím a láskou. Večer, když si lehlo děvčátko do postýlky, uvidělo na svém polštáři a peřince oblečení, které mělo na sobě žluté šípkové růže. Ale to nebylo všechno. To povlečení bylo cítit hezkou vůní žlutých růží. A celou noc se malé slečně zdály sny o krásných žlutých šípových růžích a velkém Žlutém andělovi. Červený anděl Na obloze nad horami poletovaly červené obláčky. Smály se a veselily. Bylo jim velmi veselo. Sluníčko dnes nechce vstát a ony vědí, že na blízkou je Červený anděl. Kdyby se některý z obláčků utrhl a padal, Červený anděl ho určitě zachytí a nedovolí, aby si ublížil. Takto skotačili už docela dlouho. Malí ptáčci, kteří spali ve svých hnízdech, nemohli spát. A co spát, nelze ani jen odpočívat. Všechna malá zvířata, která zůstávají doma sama, protože jejich maminky sbírají potravu, zůstala nepokojná a začala se pídit po maminkách. Tenhle pláč a volání slyšel i Červený anděl. Byl zmatený z toho chaosu. Co se stane? Když viděl červené obláčky, hned věděl, že je to jejich práce. Velmi se začervenal a svým červeným paprskem, tím nejhrubším, přešel po celé obloze. Obloha zůstala celá červená a malé obláčky se nahrnuly na jednu stranu. Měly strach, co se stalo. Najednou z dálky slyší uklidňující hudbu, která utišuje malá zvířátka. Viděli, co všechno udělaly a velmi se styděly. Zůstaly ještě více červené a ani si neuvědomily, že tu ta červeň jim pomáhá růst. Takže pokud byly velmi červené, velice rychle rostly. Až když narostou, do velikosti, jak by se dalo vyrůst nejvíc, tak by měly mít svoji barvu.

Už nebyly červenými obláčky, ale staly se těžkými oblaky a vzhledem k tomu, že ještě nebyly připraveni, mohly rozhodnout, co měli v sobě. Všechen ten jejich hněv a neposlušnost se mění na vodu a vytéká z nich. Malá zvířátka pocítila kapičky vody. Divila se, co to je. Ale to už jejich mamičky byly u nich. Přinesly jim potravu a každému dítěti vysvětlily, že začíná pršet. Pokud je na obloze hodně velkých oblaků, prší z nich déšť. Sluníčko hodně svítilo a všude bylo sucho.

Ptáčci a rostliny potřebují vodu, proto nyní prší. Červený anděl viděl, že všichni potřebují vodičku, tak to takto zařídil. Proto se nehněval na malé obláčky, které ráno tak dováděly. Věděl, že mají odpovědnou úlohu a že si ji opravdu odpovědně plní. Malí ptáčci, i když pršelo, štěbetali celý den. Bolo jim dobře, protože mamičky jim přinesou potravu a kapičky vody jim z oblaků padaly rovnou do zobáčků. Jak voda z oblaků vytékala, i když pomalu jen v kapkách, z oblaků se stávali obláčky a najednou, v jednom okamžiku se ztratily. Když na obloze už nebyl ani jeden, sluníčko vykoukalo svými teplými paprsky. První jeden paprsek, za ním druhý, třetí, až nakonec vyšlo celé sluníčko. Roztáhlo své paprsky po celé obloze a začalo příjemně hřát mokrou zem. Ptáčci přestali štěbetat a začali přenádherně zpívat. Ponejprv začal zpívat jeden.

Pak se k němu hned přidal i druhý, třetí a hned byl z toho ptačí orchestr. Zpívali jeden přes druhého a těšili i sluníčko, ale hlavně Červeného anděla, který měl hodně práce s nezbednými obláčky. Modrý anděl toto všechno sledoval, protože mu záleželo na jeho modré obloze a viděl, co se děje už od rána. Uvědomoval si, že je to práce Červeného anděla, proto jen potichu sledoval, co se bude dít. Červený anděl vše zvládl a Modrý anděl se těšil spolu s ním, že je tak šikovný. Stejně tak to sledoval i Zelený anděl a byl moc rád, že jeho zelené louky dostaly 2

POHÁDKY O ANDĚLÍCH V BARVÁCH 3 Elen Gordon

dostatek vody a nebyly suché, že je teplý déšť polil a tak byli všichni velice spokojení. Jen malé děvčátko za oknem nebylo spokojené. Už od rána si chtělo vzít ven svou barevnou koloběžku.

Jenomže mamička jí vysvětlila, že není čas na koloběžku, protože venku prší. Tak děvčátko stojí u okna a sleduje, jak kapky deště padají na okno. Ale když vidělo, že vyšlo sluníčko, potěšilo se. Vědělo, že už teď ji mamička ven jistě vezme. Oblékly se. Malé děvčátko si obulo barevné gumáčky do vody, vzaly si pláštěnky a vyšly na procházku. Děvčátko ve svých gumáčcích muselo šlápnout do každé louže, kterou zanechal déšť. A tak se vydovádělo. Když se vrátilo domů, bylo hodně unavené. Už ho jenom maminka nakrmila, vykoupala, oblékla mu pyžámko, umyla zoubky a šlo do postýlky. Mamička děvčátku už nemusela číst ani pohádku, protože v pohádce malá slečna byla celý den a vše pozorovala s Červeným andělem.

3