Chanovice
KLATOVY
Od roku 1994 se v obci Chanovice nedaleko Horažďovic buduje regionální skanzen lidové architektury. Zatím jde sice spíš o záchranný projekt pro ohrožené objekty lidového stavitelství jihozápadních Čech, přesto je však návštěva dosud přenesených objektů zajímavá a v budoucnu se muzeum jistě rozroste. Myšlenka budování skanzenu na Klatovsku se zrodila před více než sto lety. Konkrétních obrysů nabyla však až v roce 1988, kdy klatovské muzeum získalo objekt barokního panského špýcharu v Chanovicích. O pět let později získalo i potřebné pozemky a hned v následujícím roce sem byly přeneseny dvě roubené stavby: špýchar z usedlosti v Petrovicích a objekt kolny se stodůlkou ze statku v Měčíně. V následujících letech bylo v okresech Klatovy, Plzeň-jih, Rokycany a Domažlice rozebráno 20 ohrožených objektů. Některé z nich byly už rekonstruovány ve skanzenu, části jiných jsou zatím uloženy v depozitářích. Skanzen se tak rozrostl o roubenou chalupu z Čachrova, stodoly, špýchary, kopii zděné sušárny na ovoce z Měčína, roubený čeledník z Otěšic a další objekty. Atmosféru přirozené vesnické zástavby dotváří rekonstrukce předzahrádky první usedlosti, kopie sloupové výklenkové kaple či litinový a kovaný kříž na žulovém podstavci. V letech 2006–2007 byl postaven vstupní objekt s provozním zázemím. Později přibyla roubená obytná chalupa z Těšetin a usedlost z Lužan. Zajímavostí je datování roubené měčínské kolny, jejíž části pocházejí už z roku 1560. Objekt tak patří mezi nejstarší dřevěné stavby lidové architektury v Čechách.
|
Skanzen doplňuje Muzeum lidových řemesel. Je umístěno ve zdejším barokním zámku a zaměřeno na lidové hračkářství a zpracování dřeva v Pošumaví. V zámeckém areálu sídlí také Informační centrum obce Chanovice.
36
|
MOST
Jezeří Významná památka, stojící přímo nad obřím povrchovým dolem, unikla jen zázrakem naprosté zkáze. A tak, přestože je stále ve špatném stavu, stojí za návštěvu právě pro dramatickou poslední kapitolu své historie. Původní hrad Eisenberg (Železná hora) založili v roce 1363 páni ze Rvenic (Ervěnic). Vlastníci se několikrát vystřídali, až Mikuláš Hochhauser z Hochhauzu roku 1549 hrad přestavěl na renesanční zámek. Hochhauserům byl zámek v roce 1623 zkonfiskován pro účast na stavovském povstání a panství koupil Vilém mladší z Lobkovic, který dal roku 1627 zámek barokně přestavět. V polovině 17. století však zámek vyhořel a byl nějakou dobu neobyvatelný. Dnešní podobu získal koncem století za Ferdinanda Viléma z Lobkovic. Půdorys hlavní budovy má tvar písemne H, v mělkém dvoře uzavřeném křídly je hlavní vstup opatřen monumentálním portálem. Roku 1713 zámek postihl opět požár, brzy byl však opraven.
|
Na začátku 19. století přišlo období kulturního rozkvětu. Od roku 1802 bylo v provozu zámecké divadlo, vznikla zámecká kapela, vystupovali zde i hostující umělci z ciziny. Pobýval tu J. W. Goethe, Ludwig van Beethoven, Joseph Haydn a další velké kulturní osobnosti. Během 2. světové války byl majetek Lobkovicům zabaven, protože Max Lobkovic byl vyslancem československé vlády v Londýně. Na zámku byli vězněni zajatí vyšší důstojníci spojeneckých armád. Po roce 1948 byl zámek znárodněn, nevhodně využíván, začal chátrat, a přišlo i bezprostřední ohrožení povrchovou těžbou uhlí. Lobkovicové sice získali po roce 1989 zámek v restituci zpět, avšak z důvodů astronomických nákladů na opravu ho přenechali za symbolickou cenu státu. V současnosti probíhají pomalé opravy (nová střecha), zámek je otevřený veřejnosti a několik místností vybaveno dobovým nábytkem. Především však skýtá jedinečnou možnost prohlédnout si památku zachráněnou opravdu v posledním okamžiku.
48
|
PLZEŇ-JIH
Nebílovy
zahájení záchranných prací. Šlo nejen o statické zajištění a střechy, ale například i o transfer některých ohrožených nástěnných maleb. Poprvé v historii byl zámek zpřístupněn veřejnosti až v roce 1998. Šlo o přední křídlo s instalací barokního a rokokového vybavení a se souborem benátských lustrů. Avšak až o patnáct let později bylo dokončeno restaurování fresek tanečního sálu. Dnes mohou návštěvníci obdivovat i zadní křídlo.
Hodnotný zámek neměl daleko k zániku. Nedostatečnou údržbou se ocitl v tak dezolátním stavu, že některé jeho části hrozily zřícením. Dnes je však zachráněn, z velké části rekonstruován a zpřístupněn veřejnosti. Zámek byl postaven na místě renesanční tvrze v letech 1706–1719 na půdorysu dvou proti sobě obrácených písmen U. Hrabě Adam Jindřich ze Steinau si vybral jako projektanta rakouského císařského architekta Johanna Lukase von Hildebrandta. Stavbu však dokončili až další majitelé Černínové z Chudenic, kteří také při opravách v letech 1785 až 1789 nechali přistavět v zadním traktu kapli a hlavní sál. Z té doby pocházejí i cenné nástěnné malby. Následující majitelé panství Valdštejnové zde nesídlili. Zámek sloužil jen k hospodářským účelům a chátral, spojovací arkádová křídla zcela zanikla. V roce 1919 byl znárodněn a rozdělen mezi místní obyvatele. Když se roku 1967 vrátil do majetku státu, byl v katastrofálním stavu a vyžadoval okamžité
|
84
|
Ostrava
OSTRAVA
Důl Michal byl jako významná technická památka po ukončení těžby upraven na Průmyslové muzeum. Dnes má i statut národní kulturní památky. V roce 2000 zde byla zřízena expozice „posledního pracovního dne“ a od té doby je Důl Michal přístupný veřejnosti. Prohlídková trasa zahrnuje řetízkovou šatnu a koupelnu mužstva, administrativní budovu s expozicemi. Spojovacím mostem se přechází do těžní budovy, strojovny a kotelny. První dvě jámy pro těžbu černého uhlí byly na území Michálkovic hloubeny v roce 1843. O třináct let později koupila důl železniční společnost Severní dráha císaře Ferdinanda a v jejím vlastnictví zůstal až do znárodnění v roce 1945. Těžní jáma dosahovala hloubky 161 metrů. V roce 1871 došlo při rekonstrukci k jejímu zborcení a do vzniklého kráteru se sesula důlní budova, strojovna a část kotelny. Po opravě byl do strojovny osazen parní dvouválcový ležatý těžní stroj. Větrání obstarával mohutný sedmimetrový ventilátor, čerpání vody výkonné parní čerpadlo. Stroje pocházely vesměs ze Salmovy strojírny
|
v Blansku. Rekonstruovaná jáma dosáhla koncem století hloubky 398 metrů. Současný vzhled areálu pochází z let 1912–1915, kdy byl důl podruhé přestavěn a parní pohon důlních strojů nahrazen elektrickým. Na Důl Michal byla převedena veškerá těžba z Dolu Petr a Pavel v Michálkovicích z Dolů Jan a Josef ve Slezské Ostravě, jejich důlní pole byla sloučena.
92
|
Těšany
BRNO-VENKOV
Kovárna v Těšanech, obci mezi Brnem a Hodonínem, je ojediněle zachovalým objektem řemeslnické dílny ve spojení s hospodářským a obytným stavením. První písemné zprávy o těšanské kovárně pocházejí z konce 17. století. Dá se však předpokládat, že zdejší kovářská dílna vznikla bezprostředně po založení vrchnostenského dvora v Těšanech roku 1377. Stavení v dnešní podobě selského baroka bylo vybudováno kolem roku 1700 na místě starší, historicky doložené kovárny. Tvořilo jednu stranu „náměstí“ vymezeného zámkem, pivovarem, palírnou, hospodou a selskými usedlostmi. Panská kovárna pracovala pro vrchnost za naturálie a užívání pole. Ostatní obyvatelé za práce platili. Po zrušení dominikánského kláštera císařem Josefem II. byl klášterní majetek rozprodán a kovárnu koupil roku 1787 syn a nástupce dosavadního kováře. Krátce nato ji prodal Josefu Langáškovi, jehož potomci vlastnili kovárnu po pět generací až do roku 1968. Dům je opatřen podloubím, kde se k trámu mezi pilíři přivazovali koně při kování. Zde se také provádělo okování velkého zemědělského nářadí, vozů, saní, pluhů apod. Práce bylo hodně pro roz-
|
sáhlý velkostatek a jeho vesnice i pro projíždějící formany. Kovárna byla na velký provoz stavěna. Měla dvě kovářské výhně, u každé pracovali dva lidé, pátý kovář dělal „studenou práci“. Dnešní technické zařízení pochází většinou z přelomu 19. a 20. století. Zařízení obytných místností dokládá způsob života kováře v 19. století. V hospodářských částech jsou vystaveny ukázky velkých kusů kovářské práce. Na expozici kovářství navazuje kolářská dílna. Expozice je otevřena v turistické sezoně o víkendech, jinak po domluvě.
120
|
RAKOVNÍK
Zbečno Skanzen Hamousův statek je vlastně jen jedna usedlost tvořená stavením s výměnkem a hospodářským příslušenstvím. Je však mimořádnou památkou lidového stavitelství vzhledem ke svému stáří a zachovalosti. Dost napoví už jeho poloha v nejstarší části obce. Tvoří totiž s kostelem sv. Martina a farou její jádro. Přesto bylo překvapením, když byly části domu datovány do poslední čtvrtiny 16. století. Roubený obytný dům na první pohled nebudí pozornost. V interiéru je však hodnota stáří jasně patrná. Hned naproti vstupu upoutá část, která se ani ve většině objektů ve skanzenech nedochovala – černá kuchyně s otevřeným ohništěm a chlebovou pecí. Vpravo je vchod do velké obytné místnosti hospodáře, k níž přiléhá ještě malá světnice, která sloužila jako jídelna. Neobvyklá je levá část se dvěma komorami nad sebou. Vrchní sloužila ke skladování části úrody a občas i jako letní místnost pro přespání kočího. Ve spodní komoře byly uloženy postroje a nářadí. Pod komorami jsou ještě dva malé klenuté sklípky. Po dřevěné rampě za komorami se jde do výměnku s malou samostatnou kuchyňkou.
|
Zjištění stáří roubeného domu, vzhledem k jeho spíše ještě středověkému uspořádání, se stalo v roce 1993 cílem důkladného průzkumu, doplněného v roce 2002 přesnějším dendrochronologickým. Výsledkem bylo zjištění, že nadsklepní dubová konstrukce pod spodní komorou pochází z let 1577– 1583, části komory z jedlových trámů z let 1579– 1756 a velká světnice z poloviny 18. století. Jde tedy o jednu z nejstarších dochovaných staveb našeho lidového stavitelství.
138
|