Krušina olšová
Frangula alnus
Krušina olšová je vysoký keř dorůstající do výšky až 3–7 metrů. Má slabé, nepříliš husté větve, jejichž kůra je šedohnědě zabarvená, hladká a lesklá. Listy jsou krátce řapíkaté a mají výraznou žilnatinu. Drobné pětičetné květy vyrůstají v úžlabí listů na stopkách, jejich koruna je zelenavě bílá. Kvetou od května do června, ojediněle až do září – potom se může stát, že na jednom keři nalézáme vedle sebe květy i plody. Plod je kulatá trojsemenná peckovice, nejprve zelená, potom červená a v době zralosti fialově černá. RECEPT Lék proti každodenní zimnici Podle P. O. Matthioliho Uvař kůru stromu krušinového s pelyňkem, čekankou, chmelem, dále s kořenem vlašského kopru [fenykl], apichu čili miříku [celer] a hromového koření [chřest] a přidej k tomu skořici, cukr a medový ocet zvaný Oxymel.
ZE STARÉHO HERBÁŘE Kůra krušinová má se loupati a sbírati na počátku jara nebo v podletí, avšak dle mého zdání jest mnohem lepší a užitečnější kůra kořene nežli kmene. Co se zde praví o kůře krušinové, neplatí však o vnější kůře, která nemá žádné moci, nýbrž o prostřední žluté kůře, a proto musí se nejprve nožem oškrábati ona zevní a vrchní kůra, až se ukáže samotná žlutá a čistá kůra vnitřní, tato se má usušiti a uschovati k potřebě na celý rok. Staří Čechové ji užívali často, jiným národům není tak známá. […] Z uhlí krušinového dělá se výborný prach střelný, což dosvědčují sami vyrábitelé prachu. Pietro Andrea Gregorio Matthioli, Herbář neboli bylinář, Praha 1562
102
VÝSKYT: Druh je rozšířen po celé Evropě, vyskytu je se i v Asii a severní Africe. Ve volné přírodě roste výhradně na vlhkých místech – podél vodních toků, u rybníků a na rašeliništích, kde vytváří ucelené po rosty. Je schopný poměrně rychle obsadit paseky, kde se pak stává obtížným plevelem. U nás krušinu nalezneme hojně v nížinách i ve vyš ších polohách až do hor. PRO ZDRAVÍ: Krušina má schopnost čistit vnitřní orgány. Nejčastěji se používá sušená kůra, řidčeji plo dy, protože jejich účinek je až příliš silný – uvádí se, že dokonce dvanáctkrát. Je to spolehlivý projímavý prostředek všude tam, kde jiné prostředky selháva jí. Posiluje pohyby tlustého střeva, uvolňuje trávicí trakt, čistí a ředí krev, upravuje látkovou výměnu. Krušinu lze využít při nemocech jater a žlučníku, při hemoroidech, pomáhá proti vyrážkám. S její pomocí se vyháněli z těla střevní parazité a hubila se zákožka svrabová. Lžička krušinové zavařeniny denně pomá há při úporných zácpách. Bývá součástí čajů k léčbě obezity, ale její dlouhodobé užívání se nedoporučuje. Zevně se aplikuje v obkladech na špatně se hojící rány a vředy. ZAJÍMAVOSTI A DALŠÍ UŽITEK: Kůra se může po dávat pouze sušená, před použitím k léčbě se musí skladovat nejméně 1 rok, aby se rozložily glykosidy vyvolávající zvracení. Proces lze urychlit, když svaz ky kůry zahřejeme na 100 °C po dobu 1 hodiny. Zdár né ukončení rozkladu glykosidů si lze ověřit pomocí čpavku, kůra se při styku s ním barví do červena. Dřevo krušiny je křehké, ostatně křehkost neboli kruchost dala dřevině jméno. Má načervanalé jádro, proto jej řezbáři využívali k výrobě drobných zdob ných předmětů. Pálilo se z něj dřevěné uhlí, jež slou žilo jako přísada při výrobě střelného prachu. Plodů využívali barvíři k barvení na zeleno.