se celým naším životem jako neviditelná nit. Byl pro nás konstantou, která nám dávala pocit zázemí, pocit domova. Když poprvé onemocněl, zatřáslo to s námi a dostali jsme strach. Sledovali jsme jeho boj se zákeřnou nemocí a v duchu si říkali: To musí dopadnout dobře, není čeho se bát, Karel Gott je přece nesmrtelný. Svůj první boj, o němž odpovědně průběžně informoval svoje fanoušky, vyhrál. Jal se opět rozdávat radost a vrátil se na pódia. Zůstal svůj. Tak jak zpívá ve své písni s textem Zdeňka Rytíře. Když onemocněl podruhé, opět neslevil ze svých zásad a držel se svého poslání, pro které se narodil. Zůstal svůj. A dál se snažil rozdávat lidem radost do posledních zbytků svých sil. A když už to opravdu nešlo, svěřil se veřejnosti se svým trápením a vysvětlil, proč to nejde. Zůstal fanouškům všech generací, které celý život považoval nadevše, věrný. Ani ve chvílích nejtěžších na ně nezapomněl. Člověk by si tedy nyní mohl říci, že žil svůj život s Gottem a teď mu zůstal už jen život bez Gotta. Ono to ale tak není. Karel Gott je a bude díky své vzácné osobnosti a svým písním stále s námi, a má tak zaručený život věčný. Michaela Remešová Roman Schuster říjen 2019
Úvodem
–4–