KLUB LEGENDÁRNÍCH KANONÝRŮ V říjnu 2018 oslavil týdeník GÓL půlstoletí své existence. O pouhé čtyři roky mladší je jedno ze tří jeho dítek – Klub ligových kanonýrů, kterému již tedy také táhne na padesátku. I když byl oficiálně založený v roce 1972, tak se členové prestižního „Klubu 100“ poprvé sešli v březnu 1974. Zkuste si představit, že by před pár lety přiletěl do Prahy předávat členské odznaky předseda UEFA Michel Platini s generálním sekretářem Giannim Infantinem, kterým by dělali blyštivý doprovod trenéři mistrů světa Vincente del Bosque nebo Joachim Löw! Není to úplně scestné fantazírování, ale jen posun v čase o čtyři dekády zpátky. V zasedací síni Svazu novinářů v Pařížské ulici u zmíněného slavnostního aktu totiž osobně asistovali tehdejší předseda UEFA Artemio Franchi, generální sekretář Hans Bangerter a trenér mistrů světa z Anglie 1966 sir Alf Ramsey… Zakládajícími členy se stala dvacítka legendárních československých střelců. Čestné odznaky s pořadovými čísly na rubu převzali Josef Bican, Miroslav Wiecek, Ladislav Pavlovič, Jiří Pešek, Oldřich Nejedlý, Václav Mašek, Antonín Puč, Josef Silný, Jiří Křižák, Otakar Hemele, Anton Moravčík, Antonín Hájek a Jaroslav Cejp. Kvarteto kanonýrů je obdrželo in memoriam – František Kloz, Vlastimil Kopecký, Vojtěch Bradáč a František Svoboda. Chyběli vážně nemocný Emil Pažický, omluvený Jozef Adamec a jediný cizinec – Belgičan Raymond Braine, kterému se odznak doručil diplomatickou poštou. Mezi pozvanými hosty byli stříbrní „Římané“ František Plánička a Ladislav Ženíšek i košický „šutér“ Ján Strausz, který byl tehdy nejžhavějším čekatelem na vstup, a již o měsíc později jubilejním stým ligovým „vyplnil“ přihlášku za řádného člena s pořadovým číslem 21. Dobové personální pihy na kráse se objevily hned při zrodu „Klubu 100“. Mezi slavné střelce nebyli zařazeni vicemistři z Chile 1962 Josef Kadraba (117 branek) a Adolf Scherer (151 branek), kteří po
vstupu armád pěti zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 zůstali natrvalo v Rakousku a Francii, kde dohrávali svoji kariéru. U prvního a staršího z nich šlo o ještě tristnější „opomenutí“, neboť všechny svoje góly vstřelil v československé lize… Diskriminující pravidla o členství se zásadně změnila až v roce 1990, kdy padla železná opona nejen pro občany, ale i pro fotbalisty. Ale přesto v nich nelogicky zůstala dělící časová čára – nezapočítávaly se totiž góly, dosažené před 1. lednem 1990! Dotklo se to hráčů, kteří většinou až po třicítce a nasbírání požadovaného počtu reprezentačních startů, dostali souhlas k odchodu na zahraniční angažmá. Někteří přišli jen o pár branek, jiní o desítky gólů. Dva ilustrující příklady za všechny. Autor nezapomenutelné bělehradské penalty Antonín Panenka opustil Bohemians v roce 1982 a na „stará kolena“ zamířil do vídeňského Rapidu, kde se mu v příštích sezonách střelecky ohromně dařilo. Jenže těch 63 gólů z rakouské ligy jako by nebylo! V zelenobílém dresu „Klokanů“ jich vstřelil pouze o třináct víc… Ostravský kanonýr Václav Daněk ani nemusel klubový dres měnit! V Tirolu Innsbruck střílel góly jako na běžícím pásu, byl i nejlepším střelcem rakouské nejvyšší soutěže, ale do „Klubu 100“ se mu začaly počítat jen trefy od ledna 1990. Rázem poskočil na čtvrté místo historického pořadí a o příčku níž, na které dlouhá léta nejspíš zůstane, ho odsunul v roce 2017 David Lafata. Šestinásobný král tuzemských střelců mezi stovkaře vstoupil 26. listopadu 2011 ještě coby hráč Jablonce v severočeském derby v Liberci jako v pořadí šedesátý člen. Jen o 53 minut později ho následoval o měsíc mladší a také mnohem slavnější reprezentační parťák Milan Baroš, který v utkání turecké Super ligy Galatasaraye se Sivasporem proměnil penaltu za vlastní sražení. Od té doby se jejich gólové cesty však diametrálně rozešly. „Lafy“ obdivuhodně zvládl s třicítkou na krku přestup do
1