Sklenice srdíček
Praha 2019
Přeložil: Lumír Mikulka
Jennifer Hillier: Sklenice srdíček Vydání první Copyright © 2018 by Jennifer Hillier Published by arrangement with St. Martin’s Press. All rights reserved. Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2019 jako svou 2236. publikaci Přeloženo z anglického originálu Jar of Hearts, vydaného nakladatelstvím Minotar Books, New York v roce 2018 Český překlad © 2019 Lumír Mikulka Odpovědná redaktorka Stanislava Moravcová Korektorka Daniela Čermáková Ilustrace na přebalu © 2019 Emil Křižka Přebal a vazba © 2019 Emil Křižka Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-1004-6 BARONET Praha 2019
Jennifer Hillier
Sklenice srdĂÄ?ek
Vฤ novรกno Moxovi
PRVNÍ ČÁST POPÍRÁNÍ „Ani nevím, proč jsem utíkal – nejspíš, že se mi chtělo.“ – J. D. Salinger, Kdo chytá v žitě1
(překlad Luba a Rudolf Pellarovi, Volvox Globator, Praha 2000, poznámka překladatele)
1
1 Celostátní zpravodajství si toho procesu skoro ani nevšimlo. Což je dobře, protože to znamená menší publicitu a méně reportérů. Ale současně je to i špatné, protože jak zvrácené už asi dnes musí být zločiny, aby se dostaly do celostátních přehledů hlavních zpráv? Fakt zatraceně zlé, zdá se. Jen krátká zmínka o Calvinu Jamesovi alias Škrtiči ze Sweetbay se mihne v New York Times a na CNN. Na to, aby se dostaly do časopisu People nebo se propíraly v televizním pořadu The View, nejsou jeho zločiny už dost vzrušující. Pro pacifický Severozápad – pro obyvatele států Washington, Idaho a Oregon – je ale proces se Škrtičem ze Sweetbay velká věc. Zmizení Angely Wongové před čtrnácti lety způsobilo v oblasti kolem Seattlu dost velký poprask, protože Angelin otec byl velké zvíře v Microsoftu a taky kamarád Billa Gatese. Byly vysílány pátrací skupiny, probíhaly výslechy a vypsali i peněžitou odměnu, která se zvyšovala s každým dalším dnem, kdy se Angela nevracela domů. Objevení ostatků šestnáctileté dívky po všech těch dlouhých letech ani ne kilometr od jejich domu vyvolalo mezi obyvateli otřes. Místní si na to stále pamatují. Hashtag #SpravedlnostProAngelu patřil to dopoledne k nejfrekventovanějším. Deváté nebo desáté místo na žebříčku popularity si sice udržel jenom asi tři hodiny, ale i tak. 11
Angelini rodiče jsou u soudu přítomni. Rozvedli se rok po prohlášení jejich dcery za pohřešovanou. Zmizení dítěte se stalo poslední uvolněnou nitkou jejich manželství, které se rozpadalo už deset let. Teď sedí vedle sebe, několik řad za stolem žalobce, po boku s novými partnery, spojeni žalem a touhou vidět, jak bude spravedlnosti učiněno zadost. Georgina Shawová se nedokáže přimět, aby s nimi navázala oční kontakt. Pohled na jejich tváře zničené stopami po bolestech hlavy a vzteku je pro ni z celé té věci nejhorší. Mohla jim ušetřit čtrnáct let bezesných nocí. Mohla jim povědět, k čemu došlo, hned té noci, kdy se to stalo. Geo mohla udělat spoustu věcí. Angelina matka byla před čtrnácti lety povrchní, materialisticky uvažující žena, která se více starala o to, jakému postavení se těší ve svém společenském klubu, než aby se zajímala o svou dospívající dceru. A otec nebyl o moc lepší. Workoholik, který dával o víkendech přednost golfu a pokeru před trávením času s rodinou. Dokud se Angela neztratila. Až to je semklo, ale jen proto, aby se rozešli. Na její zmizení reagovali stejně, jak by reagovali libovolní jiní milující rodiče. Najednou byli zranitelní. Emocionálně. Geo skoro nepoznávala Candace Wongovou, nyní Candace Plattenovou. Bývala neuvěřitelně hubená, ale teď přibrala skoro deset kilo a vypadá mnohem zdravěji. Victor Wong působí více méně stejně. Jen se mu o trošku zvětšilo břicho a ubylo dost vlasů. Geo strávila u Angely doma velkou část dětství. V kuchyni jídala pizzu, kterou si tam nosily, a mnohokrát tam přespala, když její otec sloužil noční na pohotovostním příjmu v nemocnici. Objímala Wongovy během oněch dní, kdy se jejich jediné dítě nevracelo domů, ujišťovala je, že jejich dcera bude nalezena, a nabízela odpovědi, po nichž se měli cítit lépe, ale které měly ze všeho nej12
dál k pravdě. Wongovi byli pozváni na slavnostní ukončení studia Angelina ročníku na Svatomartinské střední škole. Dostali tam za Angelu zvláštní cenu. Angela byla kapitánkou týmu roztleskávaček, hvězdou volejbalového družstva a studovala s vyznamenáním. A rok co rok po ukončení střední školy, ať už byla na kterémkoli místě světa, Candace Wongová Plattenová posílala Geo lístek k Vánocům. Na tucet pohlednic, všechny podepsané naprosto stejně: Se srdečným pozdravem Angelina máma A teď ji nenávidí. Angelini rodiče nespustili z Geo oči od chvíle, kdy vstoupila do soudní síně. Geo je připravena na výslech a odpovídá, jak se to naučila. Zatímco vypovídá, upírá oči na náhodně zvolený bod vzadu v soudní síni. Asistent okresní návladní ji na dnešek připravil dobře a v mnoha ohledech to působí, jako by zde byla jen proto, aby vnesla světlo do událostí té jedné jediné noci. Aby tím dodala procesu na dramatičnosti a barvitosti. Nebýt toho, působila by celá kauza až fádně. Žaloba má více než dost důkazů, aby dosáhla odsouzení Calvina Jamese za tři jiné vraždy, k nimž došlo dávno po Angelině smrti, ale Geo je jediná, kdo může hovořit o noci, kdy umřela její nejlepší kamarádka. Je to jediná z oněch vražd, do které je zapletena, a jakmile podá svědectví, bude převezena do nápravného zařízení Hazelwood, aby si tam odpykala pětiletý trest. Pět let. Noční můra i dar současně. Výsledek praktického přiznání viny, jak jí to poradil její nóbl drahý právník, a současně tlaku na okresní návladní, aby už šel celý případ Škrtiče ze Sweetbay ke všem čertům. Veřejnost řve, že tenhle sériový vrah by měl dostat trest smrti, ale to se nestane. Ne v tak ostentativně liberálním městě jako Seattle. Asistent okresní návladní má dobře nakročeno k vynesení po sobě následujících doživotních trestů pro Calvina Jamese. V porovnání s tím není pět 13
let pro Geo ani zdaleka dostatečně dlouhých. Alespoň podle některých komentářů na sociálních sítích s hashtagem #SpravedlnostProAngelu. Geo bude pořád ještě mladá, až ji pustí, a bude mít spoustu času, aby začala znovu. Může se pořád ještě vdát, mít děti a žít svůj skutečný život. Aspoň tedy teoreticky. Odvažuje se pohlédnout na Andrewa, který sedí stoicky vedle jejího otce ve třetí řadě odzadu. Díky němu vypadá dnes tak hezky. Ráno jí donesl její oblíbené šaty značky Dior a lodičky od Louboutina. Jejich pohledy se střetnou, Andrew jí věnuje povzbudivé pousmání. Trochu ji to zahřeje, ale Geo ví, že to nevydrží na dlouho. Její snoubenec nemá tušení, co udělala. Už brzy se to dozví. Geo sklopí pohled k rukám, sepjatým spořádaně na klíně. Diamantový zásnubní prsten, tříkarátový ovál s dalším karátem navíc v podobě menších diamantů lemujících dokola kámen uprostřed, je dosud na jejím prstu. Andrew Shipp má dokonalý vkus. Výsledek dobré výchovy, významného příjmení a tučného bankovního konta. Až tohle ukončí – což samozřejmě udělá, neboť jediná věc, která pro něj znamená více než Geo, je firma jeho rodiny – ona mu prsten vrátí. Samozřejmě že to udělá. Je správné, aby to udělala. Na stojanu natočeném čelem k porotě je upevněna fotografie Angely o rozměrech plakátu. Geo si vzpomíná na den, kdy byl snímek pořízen. Několik týdnů po zahájení jejich předposledního roku na Svatomartinské střední škole. Geo má kdesi doma úplnou verzi této fotografie. Dvě nejlepší kamarádky na ní stojí vedle sebe a jsou na výroční Puyallupské pouti. Dnes se jí říká Pouť státu Washington. Geo je na fotografii s modrým obláčkem cukrové vaty, Angela drží kornout rychle se roztékající zmrzliny. Zvětšenina fotky, z níž byla Geo vystřižena, nabízí detailní pohled na smějící se Angelu se sluncem 14
ozářenými vlasy a jiskřícíma hnědýma očima. Nádherná dívka v nádherný den, se světem u nohou. Vedle této fotografie, na druhém stojanu, je další snímek zvětšený na velikost plakátu. Ukazuje Angeliny ostatky, které byly nalezeny v lese za domem, v němž Geo strávila dětství. Jen hromada kostí v hlíně. Každý by asi souhlasil, že v televizi lze vidět mnohem horší. Jediný rozdíl ale spočívá v tom, že kosti na této fotografii jsou skutečné. Patří dívce, která zemřela příliš mladá a příliš násilnou smrtí, než aby to kdo dokázal pochopit. Žaloba pokračuje v kladení otázek a maluje pro porotu obrázek Angely Wongové, jak ji viděly Geiny oči. A ona pokračuje v odříkávání odpovědí, aniž by přidala byť jen o jediný detail víc, než je třeba. Její hlas se nese z malých reproduktorů v soudní síni a zní klidněji, než se sama cítí. Hluboký smutek, jenž si v sobě nesla po všechny dny od okamžiku Angeliny vraždy, se zdá být oslaben úsilím hovořit jasně a srozumitelně. Zatímco hovoří, pozoruje ji upřeně Calvin z lavice obžalovaného. Jeho pohled do ní proniká. Je to jako být znovu a znovu znásilňována. Geo vysvětluje soudu, jaký byl tehdy jejich vztah, když byli milenci a když on byl stále ještě jen Calvin, a nikoli Škrtič ze Sweetbay. Když jí bylo teprve šestnáct a myslela si, že jeden druhého milují. Mluví o násilí, verbálním i fyzickém. Líčí fascinovaným divákům v soudní síni Calvinovo obsedantně dominantní chování. Vysvětluje, jak se bála a jak byla zmatená. Mluví o věcech, o nichž se nikdy s nikým nebavila. Ani s Angelou ne, a docela jistě ne se svým otcem. Mluví o věcech, které zůstaly deset let v pomyslné uzamykací skříňce, uložené v koutku duše, kam si nikdy nedovolila zajít za nimi na návštěvu. Kdyby se za schopnost rozčlenit vlastní vědomí na vzájemně oddělené sektory dával doktorát, Geo by ho měla. 15
„Když jste před lety viděla ty zprávy, došlo vám, že Calvin James je Škrtič ze Sweetbay?“ ptá se asistent okresní návladní. Geo zavrtí hlavou. „Nikdy jsem se na ty zprávy nedívala. Něco málo jsem o tom slyšela od otce, protože žije ve Sweetbay, ale nikdy jsem si to nespojila. Nejspíš jsem tomu nevěnovala pozornost.“ Tato část je pravda, a když letmo pohlédne na Calvina, koutky jeho úst se snad jen o milimetr povytáhnou nahoru. Drobné pousmání. Její dávný milenec byl v jednadvaceti fešák, proti tomu by nikdo nic nenamítal. Ale dnes, v pětatřiceti, vypadá jako filmová hvězda. Tváře má plnější, s ostřeji řezanými rysy. Vlasy rozcuchané do dokonalých vln jako z fotografie pana Dokonalého. Špetka šedi na kotletách a vrásky kolem očí mu jen dodávají na přitažlivosti. Sedí uvolněně na židli, na sobě prostý oblek s kravatou, čmárá si poznámky do žlutého bloku. Lehký úsměv mu nezmizel z tváře od chvíle, kdy Geo vstoupila do soudní síně. Má podezření, že nikdo jiný kromě ní nedokáže ten úsměv rozeznat. A že je určen právě jí. Když se jejich pohledy střetnou, projede jí tělem zamrazení. Zase to zatracené zamrazení. I dnes, po tom všem. Od prvního dne, kdy se setkali, až do chvíle, kdy ho viděla naposledy, to mrazení nikdy nezmizelo. Nikdy nic podobného necítila. Předtím ani potom. Ani s Andrewem. Zvláště s Andrewem ne. Její snoubenec, za předpokladu, že mu tak ještě může říkat, když ke svatbě plánované na příští léto nedojde, v ní takový pocit nikdy nevyvolal. Ruce si nechává v klíně, kroutí prstýnkem. Cítí jeho váhu a jistotu, kterou jí dával. Když jí ho Andrew věnoval, stal se symbolem. Nikoli pouze jeho slibu, že si ji vezme, ale také života, který si sama do té chvíle vybudovala. Absolutorium na Puget Sound State University. MBA z Washingtonské univerzity. Ve třiceti nejmladší viceprezidentka ve společnosti Shipp Pharmaceuticals. 16
Co na tom, pokud některý z úspěchů v její kariéře přišel díky tomu, že se zasnoubila s Andrewem Shippem, výkonným ředitelem a následníkem trůnu? Všechny ostatní byly výsledkem toho, že dřela jako mezek. Na tom ale nezáleží. Tenhle život už skončil. Na jedné straně ví, že z toho vyvázla lacino. Každičký cent, který Andrew zaplatil tomu nóbl advokátovi, se vyplatil. Jenže na druhé straně, mizerných pět let. Ve věznici bude všem ukradené, že tam venku byla vzdělaná a úspěšná. Že až do uvěznění byl její plat včetně bonusu kdesi uprostřed šestimístných číslic a že se měla stát členkou jedné z nejstarších a nejelitnější rodin v Seattlu. Až se dostane ven (za předpokladu, že přežije vězení a že ji někdo nepodřeže ve sprchách), bude mít záznam v trestním rejstříku. Těžký zločin. Nikdy nedostane pořádnou práci. Kdykoli si někdo zkusí vygooglit její jméno, vyskočí na něj případ Škrtiče ze Sweetbay. Bude muset začít úplně znovu nový život. A ne jen od samotného dna, ale z ještě větší hloubky, protože se bude muset vydrápat ven z díry, do níž se sama zakopala. Dál mluví jasně a stručně. Shrnuje události té příšerné noci. Porota i publikum zaujatě naslouchají. Její pohled je dál upřený na náhodně zvolený bod vzadu v soudní síni a Geo popisuje, jak to všechno bylo. Po fotbalu mejdan v domě Chada Fentona. Ovocný punč říznutý vodkou tak vydatně, že slovo říznutý už ani není na místě. S Angelou odešly brzy. Hihňaly se, když v kratičkých šatech doklopýtaly ke Calvinovi, obě dokonale opilé. Pulzující hudba z Calvinova sterea. Tančící Angela. Flirtující Angela. Ještě se pilo. Svět se točil, až se proměnil v kaleidoskop rozmazaných tvarů a barev, dokud Geo konečně neodpadla. Pak, o něco později, jízda autem k domu, kde Geo bydlela. Calvin řídil. Angela nacpaná v kufru auta. Dlouhá cesta do lesa, jen s miniaturní baterkou na Calvinově řetízku s klíči. Chladný noční vzduch. Vůně stromů. Hut17
nost hlíny. Nářek. Geiny šaty. Špinavé, celé od hlíny, trávy a krve. „Vy jste ve skutečnosti neviděla, jak Calvin James rozřezával její tělo?“ tlačí na ni žalobce. Geo sebou trhne. Žalobce se snaží stočit pozornost k tomu, jak byla Angela zohavená. Snaží se, aby to znělo co možná nejhrůzněji – třebaže její nejlepší kamarádka již tehdy byla mrtvá, což bylo samo o sobě strašné. „Ne, nedívala jsem se na něho, jak to dělá,“ odpoví. Nepodívá se na Calvina, když to řekne. Nemůže. „Co použil?“ „Pilu. Z kůlny na zahradě za domem.“ „Pilu vašeho otce?“ „Ano.“ Zavírá oči. Dodnes vidí, jak se zableskla ocel, když ji Calvin zvedl v měsíčním svitu. Dřevěnou rukojeť, rozeklané zuby. Později už byl kov pokrytý krví, kůží a vlasy. „Země byla moc… bylo tam příliš mnoho kamení. Nedokázali jsme vykopat dostatečně velkou jámu, aby… aby… aby se tam vešla vcelku.“ Pohyb v soudní síni. Zašumění, potom tiché hlasy. Andrew Shipp se zvedl. Dívá se na Geo. Jejich oči se střetnou. Kývne na ni, omluvně nakloní hlavu. A pak její snoubenec projde soudní síní a zmizí za těžkými dveřmi vzadu na konci. Je možné, že už ho nikdy neuvidí. Bolí to víc, než předpokládala. Několik vteřin zuřivě kroutí v klíně snubním prstenem. Pak v duchu odloží bolest na jindy. Walter Shaw, vedle něhož zůstalo prázdné místo, se nehýbá. Gein otec není známý jako člověk, který by dával najevo emoce. Jediným dokladem jeho skutečných pocitů je osamělá slza koulející se mu po tváři. Ani on nic z toho nikdy předtím neslyšel a nemohla by mu vyčítat, kdyby vyšel ze dveří za Andrewem. Její otec ale zůstává. Díkybohu. „Jak dlouho trvalo, než ji rozřezal?“ ptá se žaloba. 18
„Chvíli,“ odtuší Geo tlumeně. Zprostřed místnosti se ozývá zavzlykání. Ramena Candace Wongové Plattenové se třesou. Její bývalý manžel ji bere kolem ramen, třebaže je jasné, že on je také zničený. Partneři obou sedí oněmělí hrůzou, nejsou si jistí, jak mají reagovat, a nevědí, co mají dělat. Není to jejich dcera. Oni nikoho neztratili, ale cítí to stejně. „Připadalo mi, že to trvalo dlouho.“ Všechny oči se upírají na ni. Calvinovy oči na ni hledí. Geo zvolna přesouvá pohled, až se jejich oči konečně setkají. Poprvé od chvíle, kdy vkročila do soudní síně, s ním udrží oční kontakt. A on takřka nepostřehnutelně, drobným pohybem, který dokáže zachytit pouze ona, protože ho hledá, kývne hlavou. Geo odvrací oči a znovu soustřeďuje pohled na žalobce, který si dává pauzu a usrkne vody. „Takže jste ji tam nechali,“ řekne asistent okresní návladní a vrací se zpátky k lavici svědka. „A vy jste si pak dál žila svůj život, jako by se to nikdy nestalo. Lhala jste policii. Lhala jste jejím rodičům. Nechala jste je trpět čtrnáct let, po něž nevěděli, co se stalo s jejich jediným dítětem.“ Zastaví se. Teatrálně se podívá upřeně na Geo, pak na Calvina a potom na porotce. Když znovu promluví, je jeho hlas jen o několik decibelů nad hranicí šepotu, takže každý v soudní síni musí nastražit uši, aby ho slyšel. „Nechala jste svou nejlepší kamarádku pohřbenou v lese. Pouhých několik set metrů od domu, kde jste žila. Poté co ji váš přítel rozřezal na kusy.“ „Ano,“ přisvědčí a znovu zavírá oči. Ví, jak hrozně to zní, protože ví, jak hrozné to bylo. Jenže slzy se neobjevují. Už jí žádné nezbyly. Kdosi v soudní síni tiše pláče. Zní to spíš jako naříkání. Hruď Angeliny matky se ztěžka zvedá a klesá. Hlavu drží v dlaních. I Geo z místa, na kterém sedí, zřetelně vidí, jak se jí sloupává jasně červený lak z nehtů. Victor 19
Wong vedle ní nepláče. Když ale sahá do náprsní kapsy obleku pro kapesník, aby ho nabídl bývalé manželce, ruce se mu prudce třesou. Žaloba nemá další otázky. Soudce vyhlašuje přestávku na oběd. Porotci odcházejí, obecenstvo v soudní síni vstává a míří ven. Vyřizují se telefonáty, reportéři zuřivě píší na noteboocích. Soudní zřízenec pomáhá Geo z lavice svědků a ona zvolna prochází kolem lavice pro obžalovaného, kde sedí Calvin. Když ho míjí, muž vstane, chňapne po její ruce a na okamžik ji zastaví. „Je fajn tě vidět,“ promluví. „Dokonce i za takových okolností.“ Jejich tváře se nacházejí několik centimetrů od sebe. Jeho oči jsou přesně takové, jak si je pamatuje. Kolem panenek mají stejně zlatavý nádech. Občas se jí ty oči vybavují ve snu. Slýchá jeho hlas, cítí jeho ruce na svém těle. A pak se často probudí zmáčená vlastním potem. Ale teď je před ní skutečný, z masa a kostí. Nic neříká, protože není nic, co by se dalo říct. Nic, co by neslyšeli i všichni kolem, kteří je sledují. Uvolní ruku a zřízenec ji postrčí, aby šla dál. Cítí kousek papíru, který jí Calvin vsunul do dlaně. Stočí ruku a zastrčí ji do kapsy šatů. Zastavuje se, aby se rozloučila s otcem. Stahuje si zásnubní prsten, aby mu ho předala. Jediný šperk, který má. Walter Shaw ji neobratně objímá. Pak ji pouští a odvrací se od ní, aby neviděla, jak se mu krabatí tvář. Proces ještě neskončil, ale část, kterou měla odehrát Geo, ano. Až uvidí otce příště, bude to, když za ní přijde na návštěvu do vězení. Zřízenec ji vede do zadržovací cely. Sedá si na lavici vzadu v rohu, a když dozní zvuk zřízencových kroků, sáhne do kapsy. Je to útržek papíru z bloku. Calvin jí na něj napsal svým drobným úhledným písmem vzkaz. Nemáš zač. 20