Page 1


Je zvláštní, jak je minulost někdy dotěrná.

Jako by o naší budoucnosti věděla víc než my sami. Petra

Bačovská


PETRA BAČOVSKÁ

-

6

člověk, ale celé představenstvo tvořené nejvýše postavenými právníky společnosti. Alan měl na starosti pouze bezpečnost ústředního sídla, kterému stále ještě velel zakladatel společnosti, doktor Cooper starší. Znali se už řadu let, protože Alan studoval s jeho synem Viktorem práva, a i když se jimi nikdy neživil jako on, přáteli zůs­ tali dodnes. Díky tomu, že Alanovi rodiče zemřeli již před lety, choval se někdy starý pán, jako by měl syny dva, a ne jenom jednoho. Alan si toho nesmírně vážil, ale nijak toho nevyužíval. Viktor si ho za to dobíral, ale ani jemu to nijak nevadilo. Měl v Alanovi oporu, a to i v situacích, které nebyly zrovna nejvhodnější pro řeše­ ní s jeho otcem. To spíše starý pán rád připomínal svůj vliv a nejčastěji to zdůrazňoval při oslovení, kdy střídal vykání a tykání podle toho, o jak vážnou věc šlo, nebo častěji, jak moc chtěl dát najevo svou míru rozzlobenosti vůči Alanovi. Alan to neměl rád, protože to nikdy nevěstilo nic dobrého. „Znal jsi doktora Lewiho osobně, Alane?" zazněl tlumený hlas doktora Coopera. ,,Ano, už jsme se setkali, ale bylo to pouze na pracovní bázi. Předpokládá chorvatská strana nějaké cizí zavinění, pane?" Alan se . neubránil pocitu, že něco není v pořádku. „Nic nenaznačili, ale protože se jedná o cizince, tak asi nechtějí dělat ukvapené závěry. Soudní pitva se bude konat zítra, tak bys raději u toho měl být, ale teď už jeď, ať na tebe pilot nečeká. Zatím na shledanou," a doktor Cooper zavěsil. Alan neváhal ani minutu a rychle se začal chystat. Na soukromé letiště, umístěné kousek za městem, se v jedenáct hodin v noci nebylo nijak složité dostat a Alan to měl sotva patnáct minut cesty z domu. Když se oblékl a zabalil si potřebné oblečení, uběhlo sotva pět minut. Rychle seběhl před dům a nasedl do svého vozu. Všude vládlo ticho a poklidná noční nálada. Na to, že byl skoro konec listopadu, bylo nezvykle teplo a po sněhu prozatím ani památka. Alan měl rád zimu, ale ne ve městě, kde se jakýkoliv sněhový poprašek okamžitě měnil ve špinavou blátivou hmotu. Když projížděl ulicemi, uvědomil si, jak je město nezvykle tiché, a i když bylo mírně pod nulou, o mrazu a zimě se prozatím mluvit nedalo. I tak ve měs­ tě vypukla neobvykle brzo chřipková epidemie a Alan patřil mezi ty, kteří to schytali jako první. V práci už bylo pět právníků zalezlých v posteli spolu s horkým čajem a citronem a Alan by za normálních


MRTVÍ NEKLEPOU

I Alanovi se zdálo, že neuběhlo ani pět minut od chvíle, kdy zavřel oči a usnul. Jenže ono moc času skutečně nemohlo uběhnout, když si uvědomil, že za oknem je stále stejná tma a on je stejně unavený jako v okamžiku, když usínal. Jen kdyby ten mobil přestal alespoň na chvíli vyzvánět. Mobil! Alan rychle natáhl ruku na noční stolek 5 a bez otálení přijal hovor. „Prosím?" bylo to jediné, co ze sebe dostal, když mu došlo, že po něm asi někdo něco bude chtít. ,,Omlouvám se, pane Krainere, že volám tak pozdě, ale je nutné, abyste okamžitě odletěl do Chorvatska. Právě jsem byl vyrozuměn tamější policií, že v nějakém městě jménem Savudrija kdesi na Istrii našli utonulého doktora Samuela Lewiho. Všechny náležitosti k zastupování společnosti Cooper Corporation jsem vám už zaslal do našeho firemního letadla, které na vás čeká při­ pravené ke startu na letišti. Doktor Lewi neměl žádnou rodinu, a proto se o všechny záležitosti spojené s jeho převozem a pohřbem bude starat společnost. Chci, abyste to celé na místě prověřil a dal mi vědět, co se tam stalo a proč tam vlastně doktor Lewi jel. Na letišti ve městě Novigrad vás bude čekat jistá policistka pověřená chorvatskou stranou, aby s vámi probrala veškeré náležitosti. Jmenuje se Mirjam Jagodičová nebo tak nějak. Také vás bude o všem informovat a zaveze vás až na místo, což je prý asi třicet kilometrů daleko. Spolupracujte s ní, a pokud by byly nějaké problémy, tak mi zavolejte." „Ano, pane Coopere. Do půl hodiny jsem na letišti," odpověděl stručně Alan, který už seděl zcela probuzený na posteli a poslouchal svého šéfa. Najednou si uvědomil, že je to přesně šest let, kdy nastoupil do společnosti Cooper Corporation a stal se šéfem její vnitřní bezpeč­ nosti. Společnost sama byla už spíše mezinárodní společností s řa­ dou poboček po celém světě, které nabízely veškeré právní služby, na něž si člověk mohl pomyslet. V čele pak už nebyl jen jeden

-


MRTVÍ NEKLEPOU

okolností hodlal v nejbližší době udělat to samé, protože jeho zdravotní stav se hodinu od hodiny horšil. Někde prochladl a cítil, jak se chřipka rozvíjí v plné síle. Proto také včera večer skončil v práci dřív a na oslavu Zdeňkových narozenin se přišel podívat jen na otočku. V krku ho bolelo, nos měl plný a hlava mu třeštila jako po nějakém flámu. A teď místo pořádného vypocení v posteli musel letět do Chorvatska, kde v půli listopadu nemohlo být o nic líp než u nich doma. Alan se rozkašlal, až mu do očí vyhrkly slzy. Před sebou už viděl světla malého soukromého letiště, a tak raději zpomalil, než aby skončil vlastní vinou ve škarpě. Na letišti už na něho čekali, a jen nastoupil do malého a velmi 7 pohodlného firemního letadla, určeného sotva pro deset lidí, oka- mžitě odstartovali. Alan unaveně sledoval, jak se vzdalují známá světla pod jeho nohama, a najednou ho přepadl divný pocit. Nevěděl přesně, čeho se ten pocit týká, ani proč tak úpěnlivě, až skoro starostlivě sleduje ta pomalu zhasínající světla, ale měl jen necelé dvě hodiny na to, aby se trochu prospal a pokusil se s paralenem a tlumícími tabletkami proti bolesti v krku přivést své tělo k poslušnosti, a tak to pustil z hlavy. Usnul skoro okamžitě, ale i ve snu se mu zdálo, že není něco v pořádku. Se stísněným pocitem·se unaveně probudil v okamžiku, kdy už letadlo zase klidně stálo na zemi a druhý pilot se starostlivě skláněl nad jeho tělem. ,,Promiňte, pane Krainere, ale jsme na místě." „Kde to vlastně přesně jsme?" pronesl s námahou Alan, protože nachlazení už zcela zasáhlo krk i hlasivky a podle dotyku bylo zřejmé, že se přidala i horečka. ,,Jsme na malém letišti nedaleko města Novigrad na Istrii v Chorvatsku. Venku vás už čeká ta zmiňovaná policistka Jagodičová, která vás má odvézt na místo, přesněji do města Savudrija. Asi byste se ale měli nejprve zastavit někde v lékárně, protože to vaše nachlazení se pěkně zhoršilo," a druhý pilot se s úsměvem vzdálil. ,,To bych moc rád, ale nevím, kde v jednu hodinu v noci najdeme otevřenou lékárnu," pronesl Alan sám pro sebe a unaveně vstal z nadmíru pohodlného sedadla. Bylo mu jasné, že ta nejpohodlnější část jeho výletu právě skončila. Když Alan vystoupil z letadla, vládla všude kolem něho černo­ černá tma a chladivý vítr mu nepříjemně rozcuchal vlasy. Mrazivý pocit mu projel celým tělem, až se otřásl. Strašně se mu nikam

0298745  
0298745