Jamieho blog neděle 21. srpna Měl jsem dojem, že abyste v jednadvacátém století zaujali příslušnici opačného pohlaví, musíte se napojit na její ženskou stránku, otevřeně vyjadřovat své city a být „empatický“ k jiným lidem (ať už to sakra znamená cokoli). Ukázalo se však, že všechno, co jsem musel udělat, abych si vydobyl další rande s půvabnou Laurou McIntyreovou, bylo pohrozit jinému muži zbitím. Kdo říká, že je kavalírství mrtvé, no? Po debaklu s fajitas, jsem se snažil sám sebe přesvědčit, že Laura za ty trable vlastně ani nestojí – a že nevadí, když už ji nikdy neuvidím. Byly to kecy, samozřejmě. Ve skutečnosti jsem na Lauře visel, ať se mi to líbilo nebo ne. Poprvé jsme si to přiznal jednou večer, když jsem byl ve městě s Ryanem a uviděl, jak Lauru napadl nějaký čurák v laciném obleku. Nejsem od přírody násilnický (ani zvlášť odvážný) člověk, když jsem tedy hodil opatrnost za hlavu a šel do toho, dokazovalo to, jak moc na ni beru. Díkybohu to nebyl žádný přeborník v judu, který dokáže vzepřít půl tuny a půlkami svého zadku louská vlašské ořechy. K jednání mě pobídl výraz strachu v Lauřiných očích. 186
Laska_text_cz.indd 186
01.10.13 15:26