PROVENCE:sazba
9/9/13
3:54 PM
Stránka 214
B R I D G E T
A S H E R O V Á
„Abyste se cítila víc jako Francouzka, zajdeme do cukrárny – můžete si tam koupit francouzský chleba a budete mít lepší pocit.“ To už jsme se ocitli v těsných, kroutících se uličkách městečka Puyloubier. Julien zabočil do jedné postranní uličky a zastavil před malým pekařstvím. Pekařství. Uvědomila jsem si zcela náhle, že jsem nechtěla do žádného pekařství ani vkročit. Nebyla jsem uvnitř pekařství, s výjimkou naší cukrárny, od Henryho smrti – vyhýbala jsem se do nich vkročit, jak to jen šlo. Nepřijela jsem sem náhodou proto, abych unikla věcem, které na mně ležely jako závaží? Nebyla mi snad povolena alespoň nějaká, byť nepatrná úleva? Napadlo mě, že Julienovi řeknu, že právě v takovém obchodě jsem si vydělávala na živobytí, ale nedokázala jsem to. Mohl by mi klást otázky – pouze obyčejné, ze zdvořilosti –, ale i ty by mě nutily, abych mu líčila podrobnosti. Neexistoval způsob, jak oddělit práci, které jsem se věnovala celý život, od mé životní lásky. Chtělo se mi vyprávět pouze příběhy podle vlastní volby, a otázky by mě mohly zaskočit nepřipravenou. Bála jsem se vrtošivé povahy paměti. Byla jsem tak vyvedená z míry, až se mi roztřásly ruce. Mnula jsem si je ve snaze se toho pocitu zbavit. Přesvědčila jsem sama sebe, že bude nakonec jednodušší vejít dovnitř a překonat to. Koneckonců bych se mohla zaměřit na kritické pozorování, jak jsem to udělala s Elysiiným a Danielovým svatebním dortem, což mi dovolí být poněkud objektivní a udržet si odstup, doufala jsem zkrátka, že mi to pomůže přečkat příštích pár chvil. 214