0225168

77981-1_T__Zlaty_1_Trimboxes-Gray data 2 Page 2

Před dávnými časy v malém městečku na pobřeží Středozemního moře žil jeden tesař, který se jmenoval Giuseppe, byl známý také jako Modronos. Jednoho dne se mu do rukou dostalo obyčejné staré poleno. Chtěl z něj udělat nohu pro stůl, když ale začal poleno opracovávat, uslyšel slaboučký hlásek: „Au, au! Prosím, přestaň, to bolí.“

11-MAR-13

77981-1_T__Zlaty_1_Trimboxes-Gray data 2 Page 3

Starý tesař se rozhlédl doleva, doprava, ale neviděl nikoho, kdo by k němu mluvil. Pomyslel si, že se mu to asi jen zdálo. Ale když se Giuseppe vrátil k práci, hlásek se ozval znovu. Teď už byl Giuseppe opravdu vyděšený. Prohledal každý roh, nakoukl do krbu, a dokonce i do komína, ale nikoho nenašel. Když se konečně opět vrátil k práci, slaboučký hlásek se ho smutně zeptal: „Proč mě štípáš?“ Stařeček byl tak zmatený, že se raději posadil na podlahu.

11-MAR-13

77981-1_T__Zlaty_1_Trimboxes-Gray data 2 Page 4

Vtom někdo zaklepal na dveře. Byl to tesařův kamarád Carlo, flašinetář.

Dříve si vydělával hraním písniček, ale dnes už byl starý a slabý. Když se Giuseppe zeptal na jeho zdraví, Carlo si stěžoval, že se mu špatně daří a že si přišel k příteli pro radu.

11-MAR-13

77981-1_T__Zlaty_1_Trimboxes-Gray data 2 Page 5

Výborně, aspoň se zbavím toho hloupého starého polena, pomyslel si Giuseppe a radostně zvolal: „To je jednoduché! Vezmi si domů tohle poleno. Vyřež z něj loutku, nauč ji vyprávět, smát se, zpívat a tancovat a obcházej s ní všechna náměstí. Vyděláš dostatek peněz na krajíc chleba i na sklenku vína.“ Zatímco o tom Carlo přemýšlel, hlásek nepřestával pištět. A najednou, z ničeho nic poleno vyletělo a kleplo Carla do hlavy a ten se konečně rozhodl přijmout tento dar. Rozloučil se s Giuseppem a vydal se svou cestou.

11-MAR-13