Stalo se to tak rychle, tak jak to u ošklivých věcí obvykle bývá. Matrace se prohnula pod tíhou další osoby, která si klekla na postel. První řez nebyl nejhlubší. Bylo to pokusné, lehké píchnutí skrz sněhobílou látku těsně nad pupíkem. „Hele! Přestaň!“ vykřikla Olivia. Její výkřik, třebaže hlasitý, zanikl ve zvucích hudby a smíchu z přízemí. Pokud by někdo její přidušené volání přece jen zaslechl, mohl si ho splést s vyděšenou dívkou s falešnými prsy na obrovské plazmové obrazovce v obývacím pokoji, kde se bavila polovina hostů. Ovšem na Olivii Grantové nebo jejím strachu, který ji obklopil, nebylo nic falešného. Upravenými nehty si sáhla na břicho. Dlaní lehce stiskla a vykřikla bolestí. Stěží měla čas vstřebat skutečnost, že má ruku vlhkou. Někdo se příliš rychle ocitl nad ní a tiskl jí ruce dolů. Všechno se proti ní spiklo. Volné kombiné, Briannino ložní prádlo, maska na oči, a dokonce její dlouhé rusé vlasy omotané kolem útočníkovy ruky jí dávaly pramálo naděje na útěk. Je tohle nějaký zvrhlý žert? Že by ten trouba v pirátském kostýmu nechápal, že NE znamená NE? Šestnáctiletým tělem projela bolest a začala ztěžka dýchat. Tohle nebyl žádný hloupý vtip. Mozek se jí rozjel na plné obrátky. Olivia se snažila vzpomenout si na hmaty sebeobrany, které viděla v televizi. Klíčem bylo mít plán přežití, strategii pro záchranu života. Vymyslela scénář, že použije koleno, aby odstrčila útočníka a uvolnila si ruce, pak se skulí k okraji postele a mohla by – jen možná – uniknout. Ale to zatracené prostěradlo. Bylo jako kouzelníkův nekonečný kapesník. Olivia nemohla hýbat nohama. Připadala si jako zamotaná v kokonu. Pod náporem vytrvalého útoku spadla i se zámotkem na podlahu. „Přestaň! Nech toho!“ křičela. „Teče mi krev!“ Navzdory svojí kráse nebyla Olivia Grantová žádná cukrová panenka. Nebyla křehká, pasivní, ani afektovaná. Byla to bojovnice. Ko4 Zrada_cz.indd 4
11.01.13 13:32
nečně se osvobodila a zatápala pažemi ve tmě. Jednou, dvakrát do ní narazilo cosi ostrého. Prudce. Bylo to horké a agonizující. Olivia si uvědomila, že to, co se tu děje, není žádný žert. Bojovala o svůj život a věděla to. Byl to nůž? Nůžky? Řezák na krabice? Něco velice ostrého a smrtícího. V tu chvíli prolétlo Olivii myslí, že by se nemusela nikdy dostat do Hollywoodu. Nikdy by neměla skutečného kluka. Nikdy by se nevrátila do Londýna. Nikdy by nenavrhla šaty, po kterých budou šílet všechny holky na světě. Její život i všechny velké sny by se rozplynuly přímo tady v pokoji její kamarádky. Olivia se ze všech sil vzepřela. Zkrvavenýma rukama zajela pod své kombiné, jak se snažila zbavit rubáše, kdysi bílého, nyní rudého. Při vzpomínce na domov se jí nahrnuly do očí slzy. Olivii probleskla hlavou vzpomínka, jak ve svém pokoji v Londýně s matkou balila kufry na tenhle výlet. Matka dohlížela, aby si do Ameriky nebrala svoje nejlepší věci, protože si byla zcela jistá, že by jí je někdo ukradl. „Všichni si myslí, že Australané jsou potomci zločinců, ale já myslím, že tam je to pomíchané. Podívej se na zločinnost v Americe,“ upozornila ji matka. „Spojené státy jsou na tom zdaleka hůř než ti protinožci.“ Měla pravdu. Matka, s níž se dohadovala nad každou drobností, měla naprostou pravdu. Právě když se záblesk vzpomínky vytratil, pár rukou popadl Olivii za ramena a tlačil její tělo do dřevěné podlahy. Tvrdě, nekompromisně. Tak rychle a zároveň pomalu. Bezmocně zalapala po dechu. Přeci tady nezemřu, nebo ano? pomyslela si, třebaže odpověď se zdála zcela jasná. Zemřu? Olivia se zhluboka nadechla a ještě jednou zařvala – jen aby jí do pusy násilím nacpal kus látky. Začala se dusit, ale odmítala to vzdát. Přijela do Ameriky, aby si našla kluka, objevili v ní hudební talent a aby sem přivezla všechno, co se ve Velké Británii naučila. S naprostou jistotou nepřijela do Ameriky umřít. 5 Zrada_cz.indd 5
11.01.13 13:32
Slez. Ze. Mě. Dívka ucítila na tváři horký dech. Přicházel v rychlých nárazech a byl cítit pivem. Jason? Kurt? Všichni kluci pili. Mohl to být kterýkoli z tuctu nebo i více. Jak se Olivia snažila odkulit pryč od útočníka, zaútočilo na ni ostří nože a zabořilo se jí do krku. Přišlo to rychle a zuřivě. Prostě jen tak. Znovu. Ven. Krev ve vteřině promáčela látku, kterou měla nacpanou v ústech, a jak prosakovala koutky do úst a klouzala po jazyku, zanechávala po sobě podivně kovovou příchuť. S posledními údery života, zahlédla Olivia Grantová svého vraha. Jako kamera, které dochází baterie, podržely její oči ten obraz, až nakonec už nic neviděly. Jedině vrah chápal ironii jejích posledních slov. Teče mi krev.
6 Zrada_cz.indd 6
11.01.13 13:32
2 Taylor Ryanová se s trhnutím probudila. Něco bylo moc a moc špatně. Oknem ložnice, z něhož bylo vidět na záliv Port Gamble, se zadívala do tmy. Bylo to tu zas. Ten pocit, který nemohla nikdy nikomu vysvětlit. Stejný pocit, který cítila jen její sestra-dvojče Hayley: jemný, avšak neomylný záchvěv jako slabý elektrický proud, kterého by si většina lidí ani nevšimla. Naposledy se dostavil – nebo alespoň co si pamatovala – loni na Štědrý večer. To bylo tu noc, kdy zemřela teprve patnáctiletá Katelyn Berkleyová. Aniž by sáhla po županu, přistoupila šestnáctiletá dívka k oknu. V malé ložnici v prvním patře byla taková zima, že skoro mohla vidět svůj dech. Pomyslela si, že bude chtít k Vánocům teplomet. Jezevčice Hedda v nohách postele nadzvedla hlavu a zase ji spustila zpátky. Cokoli Taylor dělala, nejlínějšího psa na světě očividně nezajímalo. Záliv byl prázdný a jeho povrch byl jako skleněná tabule. Taylor se naklonila blíž, až se její dech srážel na stářím zvlněném skle okna domu postaveného v roce 1859. Vytvořil se pravidelný kruh. Kruh? Pak zmizel stejně rychle, jako se objevil. Ten pocit, podivné nutkání, které se vynořilo odnikud, se taky vypařil. Taylor se vrátila do postele a povzdechla si. Vzpomněla si na halloweenskou oslavu. Brianna z ní udělala večírek roku. Její otec a macecha byli na plavbě výletní lodí a ona jim vyplenila bar. Byl tam prakticky každý z Kingstonské střední, včetně několika bouráků z jiných škol. Ona a Hayley šly za Olsenova dvojčata a nanesly na sebe vrstvy řasenky a očních stínů. Rodičům samozřejmě nevyzvonily, že si ten večer chtějí potajmu dát svoji první sklenku alkoholu. Nakonec to
Zrada_cz.indd 7
11.01.13 13:32
ale nebylo tak vzrušující, jak si myslely. Sledovat několik opilých teenagerů, jak se chovají hloupě a pak všude zvrací, nebyla zrovna její představa legrace. Už zkraje večera přešla na limonádu. Kolem půlnoci bylo zřejmé, že její nejlepší kamarádka Beth Leeová zažila lepší dny. Navzdory skutečnosti, že byl Halloween, tedy něco jako prázdniny, i tak měli na druhý den školu. Všichni čtyři – ona, Hayley, Haylein kluk Colton a Beth – se rozhodli, že odejdou, třebaže to vypadalo, že večírek bude v plném proudu ještě několik hodin. Taylor věděla, že se ráno bude cítit jako kus hadru. Jediná útěcha, která ji napadla, byla prchavá. Spočítala si, že Beth, která toho vypila mnohem víc, bude vypadat o dost hůř. Ironií toho ovšem bylo, že Beth Leeové bylo ukradené, co si kdo o ní myslí. Naprosto ukradené. Taylor se zachumlala zpátky pod těžkou přikrývku a otočila se ke zdi, která dělila její pokoj od sestřina. Volnou rukou odsunula plastový kryt, který zakrýval otvor po elektrické zásuvce. Kryt v sestřině pokoji už byl otevřený. „Něco se děje, Hayley.“ Taylor slyšela šustění přikrývky a cítila sestřiny vibrace, jak se přikulila blíž ke zdi. „Já vím,“ odtušila Hayley. „Přemýšlím o tom od té doby, co jsme přišly domů. Něco se děje, Brianna byla na večírku pěkně rozjetá a Beth bude mít zaracha určitě do konce života. Ale je tu víc než to.“ Zaváhala, než to vyslovila nahlas. „Naposledy jsem tohle cítila, když zemřela Katelyn.“ Jen o pár centimetrů dál pozorovala Hayley svoji sestru skrz otvor ve staré zdi z latěk a sádry. Hlavu měla na polštáři z husího peří, polštáři, který si s sebou brala všude, kde měla kdy přespat. Hayley byla zrcadlovým obrazem své sestry. Měla bělostnou pleť a dlouhé špinavě blond vlasy. Modré oči. Šestnáctileté sestry měly mezi sebou větší pouto než kdejaká dvojčata a kdokoli s jinou lidskou bytostí. 8 Zrada_cz.indd 8
11.01.13 13:32
Dívky rovněž sdílely schopnost vidět písmenka ve znacích či titulcích, která po přeskupení dávala důležité vzkazy. Když se tak stalo, vždy jim z toho tak trochu naskočila husí kůže. A ještě strašidelnější bylo, že za nejstrašnějších okolností si pouhým dotekem jistých předmětů dokázaly vyvolat obrazy a vzpomínky, které jim nepatřily. O těchto zkušenostech nikdy nikomu neřekly. Kdo by jim věřil? A když něčemu nerozuměly a tím pádem to ani nedokázaly ovládnout, ponořily se sestry hlouběji, aby našly způsob, jak přijmout to, co to bylo. Viděly to víc jako možnost něco vycítit; byla to schopnost dešifrovat to, co se právě děje, a někdy to, co se stalo v minulosti, způsobem, kterým to ostatní nedokázali. Bylo to, jako by byly schopné zachytit šepot větru. Děsivé? Jistě. Odlišné od ostatních? Rozhodně. Ať už se v nich dělo cokoli, sbližovalo je to ještě víc a ostatní to vylučovalo včetně jejich nejlepší kamarádky Beth Leeové a Hayleina kluka Coltona Jamese. Ryanovy sestry si povídaly až do ranních hodin, zatímco déšť bubnoval na okenní parapety a vítr tloukl odumřelou větví přerostlého rododendronu o kávově hnědou zeď domu číslo 19. To vše aniž by vyřkly jediné slovo. Telefon na lince 911 se rozezněl kolem druhé ráno, v době, kdy zavírají bary – vždy ta nejrušnější doba pro zástupce zákona v operačním středisku kitsapského okresu v Bremertonu, největším městě regionu. Službu v dispečinku měla Sally Marie Butterworthová, osmadvacetiletá matka dvou dětí, která dělala ráda noční, aby ona a její manžel, instalatér ve státní loděnici, nikdy nemuseli svého syna a dceru dávat do toho, co považovali za „vězení pro prcky“ nebo do místního střediska denní péče. O tomto Halloweenu brala Sally na lince 911 množství hovorů včetně tak bizarních, jako je převrácená vydlabaná hlava z tykve, která spustila poplašný požární hlásič a podpálila pět aut v byto9 Zrada_cz.indd 9
11.01.13 13:32
vém komplexu Mariner’s Glen v Port Orchard. Kolem jedenácté přišel telefonát z Chica od ženy, která měla podezření ohledně popcornu: Volající: Moje dcera přinesla domů pytlík s popcornem, ale já si myslím, že by mohl být něčím šlehnutý. Sally: Je vaší dceři špatně? Volající: Ne, madam, není. Nedovolila jsem jí to sníst. Sally: Proč si myslíte, že jsou v té kukuřici drogy? Volající: Prostě nevěřím osobě, která ho připravovala. Je to póvl z přívěsu. (Mírně tlumeně.) Amber Marie, sundej tu kočku ze sporáku. Sally: Co kdybyste to vyhodila? Volající: (Dlouhá pauza, cinkot kostek ledu ve sklenici.) To bych nejspíš mohla. Dobrý nápad. Sally Butterworthová zavěsila a protočila panenky ke stropu. Nesnášela oslovení „madam“ od někoho, kdo byl nejspíš v jejím věku. Taky se podivila, proč lidi prostě nepoužívají selský rozum. Jak to Sally viděla, kdyby dostala dolar za každý idiotský telefonát, který kdy brala, už by měla ten bonbónově červený Nissan Juke, který jí padl do oka. Telefon opět zazvonil. Sally odložila láhev s vodou, poupravila si sluchátka a vzala to: Sally: Jaký máte problém? Brianna: Je to opravdu zlé, myslím. Moje kamarádka je celá zkrvavená. Opravdu, opravdu zraněná. Pomozte mi. Pomozte nám. Tohle je vážně zlý. Sally: Povězte mi své jméno a odkud voláte. Brianna: Brianna Connorsová. Jsem na Desolation View Drive 2121 v Port Gamble. Nemůžete si mě vygooglovat na mapě nebo tak něco? 10 Zrada_cz.indd 10
11.01.13 13:32
Sally: Pomoc je na cestě, Brianno. Můžeš mi říct jméno své kamarádky a co se stalo? Brianna: Jmenuje se Olivia Grantová. Je to studentka z Anglie. Já nevím, co se stalo. Byla v pohodě. Fakticky. Všichni jsme byli u nás na halloweenském večírku. Během večírku jsem šla nahoru ji zkontrolovat a vyměnit si kostým. Spala v mé posteli. Neodpověděla, když jsem ji zavolala jménem. Myslela jsem, že je opilá, tak jsem šla zase dolů. Když všichni odešli a já se vrátila do svého pokoje, ležela na zemi a nehýbala se. A pak jsem uviděla krev. Sally: Kde je ta krev? Brianna: Všude kolem. Nevím, co se jí stalo. Myslím, že je pořezaná nebo tak něco. Je to fakt hrozný. Sally: Kdo je tam ještě? Tvoji rodiče? Brianna: Můj otec a macecha jsou na okružní plavbě. Je tady můj kluk. Chcete s ním mluvit? Sally: Co dělá? Brianna: Myslím, že se dívá na telku. Nevím. Hlavně někoho pošlete. Sally: Můžeš zkontrolovat, jestli Olivia dýchá? Brianna: Kontrolovala jsem to. Nedýchá. Myslím že ne. Vydržte... Drew, ona chce, abys zkontroloval, jestli dýchá. Drew: (V pozadí, ale slyšitelně) Já to neudělám. Je to tvoje kamarádka a tvoje ložnice, Bree. Brianna: Ty jsi teda pomoc, Drew. Sally: Brianno, jsi tam ještě? Brianna: Ano, slyším sirény. Chcete, abych zůstala na telefonu? Sally: Ne, můžeš zavěsit. Policejní jednotky už jsou tam. Sanitka jede hned za policií. Brianna: Čau. Sally zaznamenala konec telefonátu na obrazovku počítače. Čau? Vážně? 11 Zrada_cz.indd 11
11.01.13 13:32