Stalo se to tak rychle, tak jak to u ošklivých věcí obvykle bývá. Matrace se prohnula pod tíhou další osoby, která si klekla na postel. První řez nebyl nejhlubší. Bylo to pokusné, lehké píchnutí skrz sněhobílou látku těsně nad pupíkem. „Hele! Přestaň!“ vykřikla Olivia. Její výkřik, třebaže hlasitý, zanikl ve zvucích hudby a smíchu z přízemí. Pokud by někdo její přidušené volání přece jen zaslechl, mohl si ho splést s vyděšenou dívkou s falešnými prsy na obrovské plazmové obrazovce v obývacím pokoji, kde se bavila polovina hostů. Ovšem na Olivii Grantové nebo jejím strachu, který ji obklopil, nebylo nic falešného. Upravenými nehty si sáhla na břicho. Dlaní lehce stiskla a vykřikla bolestí. Stěží měla čas vstřebat skutečnost, že má ruku vlhkou. Někdo se příliš rychle ocitl nad ní a tiskl jí ruce dolů. Všechno se proti ní spiklo. Volné kombiné, Briannino ložní prádlo, maska na oči, a dokonce její dlouhé rusé vlasy omotané kolem útočníkovy ruky jí dávaly pramálo naděje na útěk. Je tohle nějaký zvrhlý žert? Že by ten trouba v pirátském kostýmu nechápal, že NE znamená NE? Šestnáctiletým tělem projela bolest a začala ztěžka dýchat. Tohle nebyl žádný hloupý vtip. Mozek se jí rozjel na plné obrátky. Olivia se snažila vzpomenout si na hmaty sebeobrany, které viděla v televizi. Klíčem bylo mít plán přežití, strategii pro záchranu života. Vymyslela scénář, že použije koleno, aby odstrčila útočníka a uvolnila si ruce, pak se skulí k okraji postele a mohla by – jen možná – uniknout. Ale to zatracené prostěradlo. Bylo jako kouzelníkův nekonečný kapesník. Olivia nemohla hýbat nohama. Připadala si jako zamotaná v kokonu. Pod náporem vytrvalého útoku spadla i se zámotkem na podlahu. „Přestaň! Nech toho!“ křičela. „Teče mi krev!“ Navzdory svojí kráse nebyla Olivia Grantová žádná cukrová panenka. Nebyla křehká, pasivní, ani afektovaná. Byla to bojovnice. Ko4 Zrada_cz.indd 4
11.01.13 13:32