0217549

FA J N – T R O C H U O Č I S T N É A N O

S

am si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. „Nekaz to kouzlo,“ požádala ho Meredith.

Po večeři, po trošce skotské a spoustě přepisování a mazání a debatování Meredith babičce odepsala: Jo, je tady dost chladno, ale prozatím aspoň přestalo pršet. Jsem ráda, že ty tam máš hezky a chodíte s děvčaty na bridž. Pozdravuj je ode mě. Ležet na pláži zní vážně líp než chodit do práce, ale všichni nemůžeme být důchodci!

Minulý týden jsme si se Samem udělali polívku, která by ti moc chutnala – kapustovou s čočkou. Trochu jsem ji vylepšila, pošlu ti recept. Sam je skvělý kuchařský pomocník, a máš pravdu – taky počítačový magor. Fandí Orioles (ale samozřejmě tady v Seattlu si adoptoval Mets).

S láskou M. Dalších devět hodin Meredith nedělala nic jiného, než seděla s notebookem v klíně a popíjela. Sam ji prosil, aby šla do postele. Vzala si počítač s sebou i tam a posadila se zády opřená o čelo lůžka. „Až to program zpracuje, přijde odpověď. Bude to trochu chrčet, takže tě to asi vzbudí,“ zasténal.

Ahoj_cz.indd 59

03.08.12 13:47

Laurie Frankelová

„Nemůžeš to nějak urychlit?“ „Copak ti babička odepisovala uprostřed noci?“ Na Floridě teď byly čtyři hodiny ráno. „Ne.“ „Tak nemůžu.“ Meredith stejně zůstala celou noc vzhůru. V půl osmé a pět minut ráno konečně přišla odpověď.

Vážně by sis měla vzít pár dní volna a přijet na návštěvu. Trochu se tady opálit a odpočinout si. Moc pracuješ! Však by se bez tebe na chvíli taky obešli. Pošli mi ten recept na polévku! A ještě jsi mi nenapsala, jak ten Sam vypadá!

Objímám a líbám, holčičko.

Babička Meredith Sama vzbudila. „Chce náš recept na polívku!“ „Vymejšleli jsme ji za pochodu,“ zamumlal ospale Sam zpod deky. „Trvalo to tak dlouho,“ hudrala Meredith. „A je to tak krátký. Chci víc!“ „Odpovídá ti to v čase, kdy by odpovídala ona. A jak by odpovídala ona. Psávala ti dopoledne, takže to přišlo takhle. Její dopisy byly krátký a věcný, takže je krátkej a věcnej.“ „Čekala jsem na to celý hodiny. Chci víc než jeden odstavec. Stejská se jí vůbec po mně?“ „Kdyby byla na Floridě, určitě by se jí stejskalo.“ „Nemůžeš to urychlit? Nemůžeš se postarat, aby toho bylo víc?“ „Je to tvoje babička, Merde. Ten program vědecky, logicky, brilantně a analyticky vymodeloval chování tvý babičky. Já už do toho nijak nezasahuju. Vyřiď si to s ní.“ Meredithinu dalšímu dopisu předcházela spousta konceptů. Nakonec z něj byla šestistránková zpráva o podstatě lásky a rodině, o dětství a prarodičích, o vzpomínkách, životě a o tom, jak letí čas. Dopis končil

60

Ahoj_cz.indd 60

03.08.12 13:47

ahoj z nebe

úpěnlivou prosbou: „Tolik mi chybíš! Napiš mi toho víc, prosím. Napiš mi o všem!“ Livvie jí bezstarostně odpověděla: Páni, tam v S. se ale někdo musí pořádně nudit! Asi tam máte hrozné počasí. Zato tady je nádherně, takže ti napíšu až večer – musím jít na pláž! Mám tě ráda!

P. S. Přijeď za mnou!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

P. P. S. To vypadá tak hrozně, nebo proč mi ho nechceš popsat?

Sam udělal dojem sám na sebe – zvlášť tou zvědavostí, jak vypadá –, ale Meredith jako by se pomátla. Nechtěla uznat, že babička jí nikdy v životě nepsala dlouhé sentimentální dopisy, a že to by ani nevypadalo jako od ní. A samozřejmě za ní nemohla jet na Floridu. Sam si říkal, že tady jsou nejspíš u konce. Minulost narazila na přítomnost. Dostali se k hranicím toho, co šlo ještě překonat vzpomínkami, zvyky, tím, jak to bývalo vždycky. Livvie už s nimi nemohla držet krok. Její vztah s vnučkou se po její smrti změnil, ale ona to nevěděla, a byly věci, které prostě nešly nijak překonat. „Potřebuju nějaký věrohodný důvod, proč za ní nemůžu přijet,“ ozvala se Meredith. „Co si mám vymyslet?“ „Nic. Stopni to.“ „Jak to myslíš?“ „Nech to už plavat. Můžeme to nazvat zajímavým experimentem, co skončil.“ „Ty myslíš, že nemám odpovídat?“ „Jasně. Prostě to nech být.“ „To nemůžu. Divila by se, co se děje. Rozrušilo by ji to.“ „Ne, nerozrušilo,“ pronesl Sam co nejmírnějším hlasem. „Je mrtvá.“ „Ne, vždyť mi píše.“ „To není ona. To je software.“ „Víš to jistě?“ „Naprosto.“ „Já ne.“

61

Ahoj_cz.indd 61

03.08.12 13:47

Laurie Frankelová

„Merde...“ „Někdo mi píše. Dělá si starosti, že pracuju moc tvrdě. Je zvědavej na to, jak vypadá můj přítel. Chce, abych za ním přijela. Za ní. Nechci to nechat plavat.“ •

•

•

Když byl Sam kluk, jeho otec vymyslel program, s jehož pomocí by si mohl na počítači trénovat matematiku. Když Sam odpověděl na otázku správně, počítač ho chválil: „Přesně tak, Same,“ nebo: „Chytrá hlavička“ a tak podobně. Když odpověděl špatně, počítač psal: „Promiň, ale takhle ne,“ nebo: „Jejda, zkus to znova.“ Byl úplně jednoduchý, ale stejně nepomáhal, protože asi po hodině neustálých chyb ho Sam odmítl znovu použít. Byl si jistý, že si o něm počítač myslí, že je blbec. A žádné otcovo přesvědčování ho nemohlo ujistit, že se plete. Věděl, že počítač nemá žádné city, zkušenosti, názory, nic doopravdy neví, ale to všechno mu nijak nepomáhalo. Takže otec program nastavil tak, aby dělal hloupé chyby. „Kolik je 2 + 3?“ ptal se třeba. „Pět,“ napsal Sam. „Ne, 4,“ opravoval ho počítač. „Co 8 – 2?“ „Šest.“ „Ne, 7.“ Tak se Sam začal cítit nadřazený. A to, že si zvýšil sebevědomí, pro něj bylo důležitější než matematické schopnosti. Na druhou stranu, byl to jeho první počítač. A jemu bylo sedm. Meredith byla moudřejší. Ale ani Sam si nebyl úplně jistý. Nebyla to její babička, ale něco – někdo? – možná opravdu čeká na její odpověď.

Meredith měla tak skálopevnou jistotu, že nechtěla ignorovat babiččino pozvání. Ale taky babičce nechtěla říkat, že je mrtvá. Sam si myslel, že s tím by si asi program neporadil. Meredith nakonec napsala: Milá babičko, Sam vypadá moc hezky. Má tmavý vlnitý vlasy, po svým tátovi. Jeho hluboký zelený oči jako by si všechno zblízka prohlížely. Obvykle

62

Ahoj_cz.indd 62

03.08.12 13:47

ahoj z nebe

působí lehce pobaveně, a když je smutný nebo unavený, zrudnou mu. Většinou má na sobě džíny a tričko. Na čtení nosí brýle. Pořád se usmívá a málokdy se holí. Když se vzbudí, vlasy mu trčí do všech stran, a po osprchování si je musí pořád uhlazovat k hlavě.

Hrozně ráda bych za tebou přijela. Kéž by to šlo. Neumíš si představit, jak ráda bych tě viděla. Jenže zrovna teď nemůžu.

Promiň, prosím.

Pořád na tebe myslím. Hrozně se mi stýská. Mám tě pořád v srdci.

Sam byl zvědavý, jak si s tímhle jeho program poradí, ale neřekl nic.

Počítač zatím odpovídal naprosto správně, zato Meredithina odpověď byla naprosto špatná. Počítač analyzoval situaci a vložil ji do Livviiných dopisů: běžný každodenní stesk smrtelníků, upřímný, ale ne přehnaný.

Jenže odpověď její vnučky zaváněla tragédií, patosem a neskrývaným zoufalstvím.

Počítač si té změny povšiml. A dal najevo starost.

Ach miláčku, to znělo tak smutně. Spíš pořádně? Nejsi nemocná? Možná to vážně přeháníš s prací, víš! Taky mi moc chybíš, ale neboj se. Brzo se uvidíme. Už se nemůžu dočkat!! Ale kdybych ti zatím mohla nějak pomoct, prosím, dej mi vědět.

Mám tě ráda a těším se!!! Léto už se blíží!! xoxoxo, babička P. S. Sam bude určitě fešák! Pošli fotku!

63

Ahoj_cz.indd 63

03.08.12 13:47